poster

Ohnice (TV film)

Drama

Československo, 1968, 57 min

  • Marthos
    *****

    Když vám na něčem hrozně záleží, skoro nikdy se to nepovede... Pavlíčkův takřka filozofický traktát o setkání, které mělo zůstat míjením, náleží do té nepříliš početné skupiny filmových a televizních děl, která nemohou nikdy zestárnout, ztratit svůj smysl, stát se nesrozumitelnou a zbytečnou veteší. Vedle toho je to ovšem dílo, které klade na diváka vysoké nároky, a to jak po stránce narativní, tak zejména vizuální, protože příběh dvou "zakázaných" milenců je vyprávěn prostřednictvím neotřelých, polysémantických obrazů. Volba Radovana Lukavského a Jany Hlaváčové do hlavních rolí bezezbytku naplňuje představu o tom, jak by asi měli vypadat ti, jimž osud daroval jen několik letmých okamžiků, v nichž se odehrává celý jejich druhý život, jejich pocit štěstí. Stranou by neměla zůstávat ani Peškem výborně zahraná figurka odepsaného provinciálního herce, člověka obtěžovaného a obtěžujícího, hledajícího útočiště a porozumění u těch, kterým život tak docela ještě neproklouzl mezi prsty. Film, který rozhodně nabízí víc, než jedno náhodné shlédnutí.(6.1.2019)

  • Snorlax
    ***

    Tak krásně napsané a doprovázené nádhernou hudbou Luboše Fišera, ze všech sil se Ohnice snaží překonat castingové faux pas s obsazením Lukavského do role obstarožního Romea. Velmi jsem se snažila uvěřit té krásné ženské, za kterou by se otočil každý zdravý heterosexuál, že by se mohla vášnivě zamilovat do nepěkného chlapa. Věřte, že jsem se snažila opravdu hodně, ale nepodařilo se mi to. Tolik pěkných mužů pobíhalo po české kotlině a do role milovníka si Bělka obsadí zrovna Lukavského, běda, běda. Inu, co s tím? Má to vlastně jen jednu chybu, jenže natolik závažnou, že rozbíjí celkový dojem. Navíc je ještě Lukavský ve scénách plných vášně extrémně neohrabaný, takže chca nechca ho vyhlašuji za totální castingový error.(26.6.2019)

  • Willy Kufalt
    *****

    ,,Takový hrozný pocit, že jsem něco zmeškal, že tě ztrácím, že jsme se minuli..." Mají se rádi, ale vidět se mohou nanejvýš jednou za rok. Bělkova hodinová miniaturka na téma přátelského vztahu na dálku mě po umělecké stránce okouzlila především projevem Radovana Lukavského s tolik krásným hlasem a hudbou Luboše Fišera. Scenáristicky s poeticky laděnou četbou dopisů i kamerovými záběry taky originální, v epizodních rolích potěšila i účast Ladislava H. Struny a zpěváka Karla Hály. Osobní přínos z tématu je tentokrát pro mne asi až příliš osobní, než abych ho veřejně sděloval.(25.12.2018)

  • Cesty timem
    ***

    Vidět se jednou za rok? Vztahy na dálku mají možná nějaké plus ale mínusů....??, vím z vlastní zkušenosti. Však co je ideální? Denně se vídat třeba v bytě v paneláku na pár metrech a hádat se? To musí být ponorka do žluta :-) Nebo nějaký kompromis?.... I tento film bych měl skouknout ještě aspoň jednou tento rok, abych ho více vstřebal, vycítil, pochopil... a možná upravil hodnocení.(12.12.2018)

  • IvonaK
    ****

    Smutný příběh. A a touto situací mám taky zkušenost a není to nic příjemného když se dva lidé rádi mají, ale musí být od sebe z nějákého důvodu na dlouhou dobu odtržení. Jinak tu čtvrtou hvězdičku dávám za Peška jehož vtíravost vůči Lukavskému byla opravdu sladká a jeho obličej na filmovém plátně byl samozdřejmě zase koukatelný. Ale vidět celou hodinu obličej Radovana Lukavského, tak to mě zrovna dvakrát neoslovilo. A Jana Hlaváčová se mě nikdy vůbec nelíbila. Svým obličejem mi vždycky přišla jak -------. Nechci být rasistka.(18.11.2018)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace