Režie:
Vladimír MichálekScénář:
Milena JelinekKamera:
Martin DubaHrají:
Bolek Polívka, Veronika Žilková, Petr Kavan, Jiří Pecha, Simona Peková, Antonín Kinský, Jaromíra Mílová, Soňa Valentová, Jiří Lábus, Richard Metznarowski (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh vesnického faráře, který bojuje se státními úředníky i vyššími církevními představiteli za záchranu kostela, se odehrává na sklonku 80. let. Pro faráře Holého představuje víra v Boha neotřesitelnou hodnotu a navíc zápasí s pocitem vlastní zbytečnosti a bezmocnosti při setkání s chorobou milované Marjánky. Stejně bezmocný je i před socialistickým režimem, který arogantně likviduje hmotné i duchovní hodnoty. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (255)
Závěrečná slova hlavní postavy o skutečné podstatě a vlastním smyslu víry jakoby redukující boha na odlesk boží duše, který není než vírou v dobro, jsou srozumitelná i pro ateistu. Lidská mravnost je totiž jen jedna. Příběh, který ve své literární předloze byl zřejmě dějově i psychologicky zjitřenější a samozřejmě posunutý do času Demlova života, svou šťastnou aktualizací - posunem do posledních měsíců komunistického režimu - jen získal. Vše, co bylo v složitém a nesnadném Demlově životě skutečně životné a pozitivní, bylo soustředěno do hlavní postavy filmu, role, která patří k vrcholům Polívkovy početné filmografie. Stejně zdařile vyznělo i zachycení novodobé madony ztělesněné umírající matkou zčásti již vzrostlých dětí pohorské vesnice na východním okraji Jablonecka; i o výkonu Žilkové, její ztělesnitelky, lze říci, že byl jedinečný. Roprachtice-Albrechtice jsou také východiskem pro přesný, nezkreslený výraz předností i limitů pozdní normalizace; obraz, který možná nepřekračuje limity šedi, určitě zachovává rozmanitost té doby. Do zdánlivě všedního příběhu se v dobrém slova smysu podařilo "propašovat" věčné a všelidské, aniž se rozplynulo v mlžině povšechných dogmatickotezovitých frází. SVĚTLO tak víc než čestně obstojí nejen v českém měřítku - o tom nemůže být nejmenších pochyb - , ale i v mezinárodním; v tomto případě mám na mysli např. srovnatelné, zaměřením i směřováním SVĚTLU blízké dílo prominentního režiséra polského hraného filmu ŽIVOT ZA ŽIVOT / MAXMILIAN KOLBE. Silou výrazu a nepatetického enthusianismu se tato Michálkova práce zařadila k nesporným vrcholům české polistopadové kinematografie hraného filmu. ()
Počet vážných rolí, ve kterých jsem dosud viděl Bolka Polívku bych spočítal na prstech jedné ruky a ještě by mi dobré tři prsty zbyly. Snímek točící se kolem náboženství a víry a přitom je více o mezilidských vztazích. Režisér prokázal mimořádný cit a vytvořil nesmírně citlivý film plný lidskosti a přirozenosti. Obsazení Bolka Polívky do hlavní role byl v mých očích velice odvážný čin, nicméně evidentně věděl, co dělá, neboť Bolek byl v této roli naprosto dokonalý a tento výkon bych zařadil velmi vysoko v rámci jeho bohaté filmové kariéry a jednoznačně ukázal, že dokáže utáhnout v hlavní roli i velmi dramatický film a není zdaleka jen tím skvělým komikem, jako kterého ho má většina národa zafixovaného. Veroniku Žilkovou jsem doposud viděl jen v několika málo filmech a až do teď jsem nevěřil, že je dobrá herečka. Zde byla ovšem naprosto fantastická. A vůbec k hereckým výkonům takových těch výraznějších rolí nemůže mít snad nikdo z diváků jakékoli výhrady. Příběh mě do sebe pohltil a nechyběly ani velmi úsměvné momenty. Především lapálie se zapomenutou tetou. [77 %] ()
Hodně jsem o tomto filmu četl a podle všech reakcí a mého vkusu jsem očekával nejlepší porevoluční film, ale ten jsem bohužel nedostál. Zda se mi, že kromě velmi dobrých hlavních hereckých výkonů nic výjimečného nenabízí. Tím myslím po stránce příběhové. Ale je asi pravda, že kdybych neměl tak vysoká očekávaní šoupl bych sem čtyři hvězdy. 60% ()
Pro mně jeden z nejlepších českých porevolučních filmů. Velmi poetický snímek, přetékající citem a emocemi, které plynou jen tak zlehka, pozvolna a příběh se vnímavému divákovi doslova zadere pod kůži. Dokonalí jsou Polívka se Žilkovou (Veroniko, vykašlete se na ty stupída v TELE TELE :o), pěkná je kamera a jemné tóny Hladíkovy kytary jsou nenápadné, ale přesně zapadající do atmosféry snímku. A ten společensko-kritický podtón (farář vs stranicko-byrokratická mašinérie) je hodně výstižný. Moc, moc dobrý film. ()
Režiséra Vladimíra Michálka považuju za jednoho z nejlepších dnešních českých režisérů. Každý jeho film je jiný a každý mě dokáže uchvátit. A Zapomenuté světlo je toho dalším příkladem. Překvapilo mě, s jakou grácií se Bolek Polívka zhostil tak pro něj nezvyklé role. Samozřejmě nesmím zapomenout na Veroniku Žilkovou. Oba povznesli zážitek z tohoto filmu na vyšší stupeň. ()
Galerie (15)
Zajímavosti (16)
- V roce 1997 byl film na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech oceněn třemi cenami včetně Ceny publika. (Ded@M@tes)
- Režisér hledal vhodný kostel na Šumavě, v Novohradských, Krušných a Orlických horách i v Krkonoších. Nakonec jej našel v Roprachticích, pouhých 15 km od jeho chalupy. (jenik71)
- I když byla střecha kostela v pořádku, filmaři vytvořili nástavbu, aby měl farář co opravovat. (jenik71)
Reklama