Sugar and Salt
Obsahy(1)
Na odlehlou samotu přijíždí jako každé jaro skupina kamarádů. Třicátý šestý ročník je ale jiný. Staňa nevyhrál boj s rakovinou a poprvé je jich tak o jednoho méně. Navíc Dalibor před ostatními cosi tají... Tragikomický příběh partičky padesátníků a jejich společného víkendu na chalupě kdesi v Jeseníkách citlivým a přitom nevtíravým způsobem zpracovává téma mužské nejistoty, úzkosti a bezmoci. Režisér se nechal inspirovat příběhem vlastního otce, který si ve filmu rovněž zahrál, a jeho přátel. Snímek představuje první výrazný úspěch scenáristy a režiséra Adama Martince, který byl za tento film v rámci Českých lvů nominován na Cenu Magnesia za nejlepší studentský film roku. (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Docela cit pro autenticitu a vedení herců, ale zároveň bych je viděl radši užité pro nějakou chytlavější pointu, než je ona autenticita sama. Chápu, že banalita a vyčištěná preciznost "řemesla" jsou tu v záměrném kontrastu, takže vzniká dojem určitého hyperrealismu - pak bych ale bych bral, kdyby byly v kontrastu ještě o trochu větším a zase - aby z toho kontrastu něco vyplývalo. 70 % ()
Pointou samozřejmě není jen "autenticita sama". Spíše než s věrohodným, tu máme co dočinění s velmi subtilním vykreslením postav, českých mužů ve středním věku, a to se vší jejich křehkostí i (předstíraným) chlapáctvím. Pokud naši kinematografii dlouhodobě pronásleduje přízrak "chcípáků", Martinec se mu v Cukru a soli suverénně vyhýbá a dosahuje v našich končinách mimořádně nuancovaného pohledu. Z toho, co jsem v posledních letech viděl, mi to nejvíce připomnělo Western Valesky Grisebachové, což je dost velký kompliment. Jakkoli je asi ještě brzo, věřím a doufám v režisérův celovečerák. ()
Civilně, nevtíravě, ale nevyhýbavě zpředmětňované téma nejistoty, úzkosti a bezmoci "obyčejných" mužských a jejich odvahy (či zbabělosti), s níž musí chtě nechtě čelit náporu každodenního života a otazníků, jimiž na ně doléhá. Opatrné kroužení, s nímž svoje nelehké pocity nejistě a se studem sdílejí, i vzájemně se stejnou ostýchavostí kamarádsky poskytované drobné úlevy a vydechnutí, ať už skutečné nebo společně předstírané, s nímž z onoho sevření na okamžiky unikají, přechází z postav na kameru i režii a posiluje vědomí všudypřítomnosti prosakování oněch strachů a nejistot a také nepřekonatelných bariér, za nimiž stejně zůstává každý z nich se svým tázáním a trápením nepřehlušitelně sám - jen s onou neodbytně hryzavou tísní otázek, jak jsme v zápase se životem dosud obstáli, jak těžké to bude dál či jak milosrdně nebo krutě to skončí, a se svíravým tušením, že ta tíseň se bude s plynoucím časem a ubýváním sil už jen zhoršovat a že před ní doopravdy nelze uniknout. Na těch pár minut je dosažený účinek silná kláda s dlouhým, mrazivým dozníváním. Přičemž třeba i ta podružná linka křehkosti opory v ostýchavém a neohrabaném mužském přátelství je ve své výpovědi plně srovnatelná třeba s Old Joy (2006) Kelly Reichardt a ve své otevřenosti a obyčejnosti dost možná ještě působivější. O mnohém ostatně svědčí i kuráž, s níž autor snímku do role jedné z postav obsadil svého staršího mužského příbuzného (otce? strýce?). *~ ()
To je nějaké pravidlo, že studentské filmy se musí hodnotit výhradně odbornými výrazy z encyklopedií? Koukám, že katarze je volná, takže si ji zabírám a píšu, že jsem došel ke katarzi, že já a tenhle film se k sobě hodíme jako cukr a sůl. ()
Tohle opravdu působí velmi autenticky, skoro jako by se to ani nehrálo podle scénáře a autor jen snímal skutečnou partičku starých přátel. Velmi dobré, doufám, že je to u Adama Martince pouze začátek. ()
Smutná sociální sonda. S těmato chlapama bych nechtěl strávit ani Silvestr. Pobavilo mě "sůl není zdravá, je to čistá močovina a dusík". Asi narážka na to, že česká kuchyně je opravdu bez chuti a Češi jídla proto zasypávají množstvím soli. ()
Pro začátek Martinec slušný, teď hlavně vydržet! ()
Celkem slušná sonda do života chlápků holdujících alkoholu a jiným neřestem, která zničehonic chytne závažnější směr tím, že se jeden z nich rozpovídá o svých obavách z onemocnění, jež mu bere všechno, co má tak rád. Skvěle vypointovaný závěr vlezlé myšlenky na blížící se útrapy stáří a konečnost našeho bytí přece jenom trochu rozptýlí. (80%) ()
hmm... ()
Podobně jako u druhého filmu Adama Martince, i tady sleduje mikrosituaci v životě několika postav. Tentokrát však nejde o tolik, a přesto o hodně. Podivuhodně přesná studie maskulinity a přátelství na ploše dvaceti minut. ()
Když umíš psát scénáře, tak máš vyhráno. Tu kameru už ti pak vždycky někdo zavostří. A Leoš Noha je brutální! #kviff #54 (80%) ()
Ryze chlapský film o strachu, který je ukazuje i z odvrácené strany chlapáctví. Já říkám pořád, že chlapi jsou křehké nádoby i když se to snaží trvale maskovat. Úžasné na snímku je ta bezprostřednost všech aktérů a úúúžasný konec, kde už nikdo nic nehraje, ani tu přiopilost a bylo to skvostné. Do Jeseníků jezdíme desítky let s naší partičkou spolužáků a vypadá to tam tak nějak podobně (i s cukrem nakonec). Hlavně se ze života neposrat... Za mě nadšených 85% ()
Ideální studentský film, kde je dokonale vykreslena atmosféra starých kamarádů. Jenomže na škole se přece učí i dramaturgie. Kde byl dramaturg, který by upozornil na neskutečnou banalitu závěrečné pointy? A pokud máme jen sledovat atmosféru, tak to je 20 minut trochu moc. Scénář je hlavní slabinou, tu kameru už pak vždycky někdo zaostří :-). Přesto slibný talent do budoucna. ()
Krátkometrážní počin s autenticky zachycenou atmosférou, která osciluje kolem tématu chlapáctví a pospolitosti čtyřicátníků. Zachyceno skoro až poeticky, ale s velkou nadsázkou bez zbytečného patosu, takže vyniká výborný scénář. ()
Autenticita? Přirozené herecké výkony? Kdeže. Chápu, že pro určitou diváckou skupinu odtrženou od reality běžného života lidí to tak může působit. X-tá studentská slabá kopírka toho s čím kdysi dávno přišel Forman, Passer, Papoušek . . . ()
Na první pohled, či spíše poslech bylo jasné, že se jedná o neherce, vyjma Leoše Nohy, samozřejmě. U neherců je ta výhoda, že dialogy působí často velice reálně, ale to tady neplatilo. Jediná chvilka, kdy se Dalibor otevřel ovšem nestačí, aby se film tímto tématem zaobíral hlouběji. On ten strach a nejistota, zmíněné v úvodu, moc vidět nebyly neboť k tomu postava nedostala moc příležitosti a ani rozhovory přátel k tomuto nesměřovali. Na druhé straně to může kohokoli inspirovat k častějšímu setkání a otevřenosti, neboť nikdy nevíme, zda se druhý den probudíme. ()