Þrestir
Sparrows
Vrabčiaci
Režie:
Rúnar RúnarssonScénář:
Rúnar RúnarssonKamera:
Sophia OlssonHudba:
Kjartan SveinssonHrají:
Atli Óskar Fjalarsson, Ingvar Sigurðsson, Rakel Björk Björnsdóttir, Rade Šerbedžija, Nanna Kristín Magnúsdóttir, Kristbjörg Kjeld, Pálmi Gestsson (více)Obsahy(1)
Celovečerní snímek Þrestir vypráví příběh šestnáctiletého chlapce Ariho, který se kvůli matčině odjezdu do zahraničí musí přestěhovat k otci do vesničky v odlehlé části Islandu. Ari se s touto změnou vyrovnává jen těžko. Po letech se ovšem setkává s Lárou, svou dětskou láskou. Současný film o osamělosti a dospívání na islandském venkově. (mignonka)
(více)Recenze (16)
Skvělý film s typickou severskou absurditou a krásnou krajinou. Kazí ho, bohužel, špatný zvuk a kamera. Slyšet je každé polknutí nebo usrknutí, kamera zabírá snad každý chlup na těle, což působí celkově dezorientačně. Vím, že je to jakási móda, ale režisér by měl mít dostatek soudnosti, aby určil, pro který film jsou takové efekty vhodné. ()
Dospievanie mestského chlapca v islandských Západných fjordoch, kde homo sapiens prežívajú - v súlade s drsným prostredím a izolovanosťou - na pudovej priamočiarosti. Pomerne mdlá a nedramatická réžia v riešení vzťahu otec/syn. Väčšinu stopáže film žije iba z atmosféry miesta a zobrazenia života v ňom. Dejovo dostane zmysel až ku koncu, vykrištalizovaním vzťahu chlapec / dievča. ()
Největší slabinou filmu Sparrows je fakt, že režisér v podstatě prodloužil a zrežíroval jeho krátkometrážní film Ptáčata. Celou dobu jsem si sice užíval poctivou islandskou atmosféru nebo pozoroval islandskou mládež, jak na útesu chlastá pančovanej chlast v plastovejch lahvích, jak od Mogulu, ale těžko se mně na to koukalo, když jsem tušil, co na konci přijde. I přesto ale nakonec dávám čtyři hvězdy. Islandský film je nezaměnitelný a tenhle je jeho vzorovým příkladem. ()
Ke Sparrows bych zde mohl napsat téměř to samé, co jsem zde psal skoro před rokem k filmu Goob: asi tomu filmu budu křivdit, ale osobně už jsem unavený ze všech těch filmů o trampotách dospívání se vším, co k tomu patří (proč jednou někdo nenatočí film o teenagerovi, která tím vším proplouvá v pohodě? :D) - generační propast mezi dětmi a rodiči, sexuální iniciace, komplikované vztahy s vrstevníky, experimentování s drogami, ubíjející život v buranském zapadákově, první konfrontace se smrtí... bože dost, kolikrát jsme toto už v nějakém filmu viděli - namátkou lovím z hlavy z poslední doby podobné filmy jako Atomic Age (2012), Klip (2012), Jmenuji se Oliver Tate (2010), Papírová města (2015), Zabil jsem svou matku (2009), Bez doteku (2013), Všichni umřou, jen já ne (2008), Králové léta (2013), Fish Tank (2009), nebo můj oblíbený film Albín jménem Noi (2003), který se taktéž odehrává na Islandu. S filmem Sparrows mám navíc další problém, a sice ten, že ho lze považovat za "rozředění" Rúnarssonova krátkého filmu "Ptáčata" z r. 2008 do celovečerní délky - oba filmy nespojuje jen stejné téma, obsazení a "ptačí název", ale i v podstatě totožná sekvence, v níž hlavní postava přihlíží, jak jeho vyhlídnutou (a totálně sjetou) krasotinku defloruje jakýsi troufalejší šťastlivec (a křoví jim k tomu dělá "masturbátor"), aby si k ní pak následně sám lehnul nahý do postele a tvářil se, že to byl ve skutečnosti on, kdo s ní měl předchozího večera sex. Tak já nevím, jestli byl Rúnarsson tak zamilovaný do tohoto nápadu, že ho musel použít ve dvou filmech se stejnými herci s odstupem 7 let, ale osobně mi to prostě přijde divné - viděl jsem filmy, které tak přetékaly filmařskou invencí, že by z nich šel vždy udělat minimálně jeden film další, takže opačný postup mi přijde prostě jako méněcenný. Abych však jen nekritizoval - Sparrows rozhodně není špatný film, to vůbec ne. Osobně mám podobné atmosférické filmy s minimem dialogů a dlouhými záběry v oblibě, a severská kinematografie mě obecně baví. Představitel hlavní role je herecky přirozený a přesvědčivý (najděte si ho na Facebooku a nepoznáte ho :D), a hlavní předností filmu je skvělá hudba, výborná kamera a nádherné lokace. Pro lidi, kteří mají podobné festivalové filmy rádi, to může být příjemný divácký zážitek, ale osobně od dobrého filmu očekávám přece jen trochu víc - bohužel. P. S. Fakt bych chtěl být uvedený v titulcích jako "Masturbator" :DDD ()
Islaňdania sa s lekciami na tému dospievania vôbec neserú! Drsný prístup, ako aj ich počasie. ()
Príjemná škandinávska festivalovka, ktorá vyzerá presne tak, ako asi predpokladáte. Mladý Ari prichádza po rozvode rodičov do brutálneho zapadákova na severe Islandu, kde ani vrabce nečvirikajú. Čaká ho tu otec alkoholik, stará kamarátka z detstva, miestny frajerík, nadržaná nie príliš dobre vyzerajúca suseda a množstvo zážitkov. Tie sú rovnaké, ako v príbuzných filmoch o mládeži, ale ide samozrejme o to, ako je to natočené. A natočené je to veľmi uveriteľne, s citom a pochopením so všetkými dôležitými postavami filmu. Na konci atmosféra trocha zhustne, nič menej snímka stále kombinuje melanchóliu, humor a depresiu bez vzájomného nesúladu. ()
Kraťas ma veľmi bavil a mrzí ma, že režisér svoj vlastný nápad takto nudne rozriedil. Námet nebol zlý, len mi trvalo hodinu, zmieriť sa so strohou naráciou filmu. Keby som nevidel Vtáčatá, tak dám aj 3 hviezdy. IFF BA 2015 ()
Na film jsem se hodně těšil, ale pak to začalo připomínat momenty ze života Islanďanů. A je škoda, že podstatnou část filmu tvoří část, kterou režisér již dříve zfilmoval do filmu Ptáčata, který je sám o sobě lepší. ()
[Scope 100 - 2015] Rúnarsson vzal svůj úspěšný krátkometrážní filmy Ptáčata a převedl ho do celovečerního formátu. V dlouhém formátu Sparrows nepůsobí až tak kompaktně a je poměrně rozvleklý. Islandské drama, kde se mladý chlapec vrací do rodné krajiny za svým otcem, kterého neunesl nepovedené manželství a je z něj troska. Mladík, který úplně nezapadá a nemá se ke komu pořádně upnout. Krásná příroda, dlouhé záběry, ne až tak atraktivní děj a finále ze kterého mi bylo poměrně nepříjemně. Nebavilo a znovu již opravdu ne. ()
Rúnar Rúnarsson natočil s islandskými herci, krajinou a prostředím film plný klasických západních stereotypů o dospívání. V hlavní roli outsider, jeho láska z dětství, její macho machýrek, jejich ukecanej světaznalej kámoš (fotr nesnáší, když chlastám), chlast, drogy, párty a sex. Akorát na tom islandském, bohem zapomenutém ráji vypadá a plyne holt všechno trochu jinak než na americkém předměstí. Ke všemu je to opravdu špatně natočené i zahrané - příliš názorné a doslovné. Vlastně se jedná jenom o sled situací, do kterých příběh až skoro násilně (protože to tak má být) přimíchává nějaký vývoj. A aby toho nebylo málo, snaží se Rúnarsson dost neobratně šokovat. Původně jsem myslel, že když hlavního protagonistu připraví o panictví obézní padesátiletá teta, je to koruna. Nakonec je ale lepší si počkat na závěr a nedělat ukvapené soudy. ()
"Dám vás dohromady, nech to na mě." Velice pozvolna odvíjející se příběh, ve kterém dojde k jedné osudové záměně. ()
... nebude to asi první ani poslední severské drama o dospívání; celou dobu standardně solidní, řekl bych. jenže pak přijde ten strhujícím způsobem mrazivý závěr, že ještě 10 minut po konci filmu byste do mě mohli řezat zprava zleva a ani kapka by neukápla... ()
Druhý celovečerní snímek režiséra a scénáristy Rúnara Rúnarssona je v podstatě jen rozšířením jeho krátkého filmu Ptáčata (Smáfuglar). Ke stávající dějové lince přidal další příběhy a postavy osvětlující souvislosti, které z Ptáčat nejsou patrné. Hlavní roli svěřil opět Atli Óskaru Fjalarssonovi, jemuž zdatně sekunduje stálice islandské kinematografie Ingvar Eggert Sigurðsson. Zajímavostí je i obsazení chorvatského herce Radeho Šebedžiji do jedné z vedlejších rolí, čímž Rúnarsson potvrzuje, že Island už dávno není striktně homogenní společnost. Ženským postavám není bohužel dopřáno přiliš mnoho prostoru. Samotný film nesděluje nic moc nového, co bychom v islandských dramatech dosud neviděli: řeší se tu témata osamělosti, alkoholismu, (nejen) sexuálního dozrávání mladistvých, života v malém společenství. Rúnarsson ovšem dokazuje, že umí natočit dlouhometrážní snímek - po celých 99 minut se mu daří budovat stále hutnější atmosféru, a to za pomoci působivých záběrů islandské přírody a vynikající hudby Kjartana Sveinssona. Slova jako by občas nebyla potřeba. ()
Rúnar Rúnarsson se může svým filmem Sparrows zařadit mezi skvělé počiny severské kinematografie. Silný příběh o dospívání je natočen výbornou kamerou a vše doplňuje podmanivá hudba. ()
Bohužel tento film mě nijak neoslovil ikdyž scenérie byly opravdu úchvatné. Mám pocit že tento snímek nedokáže dosáhnout kvalit posledních snímků z Islandu které se v české distribuci už objevili (Berani, Fusi, O koních a lidech...) ()
Nemohu být spokojený s filmem, kde je mi hlavní hrdina ukradený a celé se to podivně vleče. ()