Bomby s díky vítáme!

"Můj bratranec to viděl na vlastní oči." Mně osobně tento film, skládající se ze třech samostatných povídek, které se v té poslední nakonec částečně propletou, připadá jako zamyšlení nad posedlostí a to v případě první, nad posedlostí "sebeztrapňující", kde se hlavní hrdina, stárnoucí a obtloustlý novinář snaží dost nešťastným způsobem dostat válečného zločince a jehož vyprávění mě nechalo ještě dost vlažným. Mrazit mě začalo až teprve při sledování druhého příběhu, tentokrát o posedlosti "sebezničující" a to především při scéně, odehrávající se v nějakém polorozpadlém stavení, kdesi v afgánské poušti mezi hlavní hrdinkou, pohlednou, ale hlavně celkem naivní, cílevědomou americkou zpravodajkou a dvěma americkými vojáky, kteří svou výpovědí dokonale rozkrývají počátky nenávisti, společně s nepřekonatelnými rozdíly ve vnímání lidských hodnot. Poslední část, pojednávající pro změnu o posedlosti "všezničující", se pak věnuje osudu arogantního a lehkovážného reportéra na jeho strastiplné cestě za válečnou senzací, ale ta už mou tělesnou teplotu zase postupně zvyšovala. (18.03.2016)