Reklama

Reklama

Očekávané válečné drama vizionáře Christophera Nolana vychází z událostí evakuace obklíčených francouzských, britských a belgických vojáků z pláží severofrancouzského Dunkerku na jaře 1940. (Vertical Entertainment)

Recenze (1 733)

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Nolanovi nelze upřít, že nenatočil jen další válečný snímek dle osvědčeného schématu. Jede sice v mnoha ohledech na vlně válečných velkofilmů ze staré školy, jaké se dnes již nedělají, akorát v podobě v jaké se ani nikdy nedělaly. Dle vzoru Greengrassova Letu číslo 93 se v pohledu na operaci Dynamo oprostil od veškerého politického podhoubí, žádná stanoviska nezaujímá, zrcadla nenastavuje, ostatní strany konfliktu ho nezajímají, upozaďuje charaktery, dialogy i příběh a soustřeďuje se na jedno jediné; pocity účastníků zmatečné evakuace statisíců od domoviny odříznutých vojáků. Jede se (až na echt promyšlenou strukturu vyprávění a formu, kterou si lze plně vychutnat až při následné projekci) striktně dle konceptu „pláž/týden-voda/den-vzduch/hodina" s neviděným nepřítelem a tak naplno zprostředkovává pocity pilotů uzavřených ve stísněném ohlušujícím kokpitu, zatímco někde kolem krouží němečtí stíhači, panikařících tonoucích chlapců ve vzdouvajících se nočních vlnách a vojáků na souši, kteří nevědí, zda se na ně při evakuaci dostane řada či zůstanou na pospas postupující německé mašinérii. V tom tkví zdaleka největší síla filmu. Obsazení lepší být nemohlo, protože byť se Branagh nehne z mola, Hardy z kokpitu či Rylance od kormidla, tak jsou tak přesvědčiví a charismatičtí, že více už to nejde. A přitom vše hrají čistě očima či neznatelnými gesty (a v případě Cainea čistě intonací). Výsledek je díky symbióze Nolan/Zimmer/Smith nesporně strhující, mrazivý, nervy drásající i intenzivní a zemitou produkcí (rozdíl oproti sebelepším CGI je prostě hmatatelný, ne že ne) i technicky vymazlený majstrštyk jako žádný jiný široko daleko. Jenže… Jenže zároveň je fenomenální Zimmerovo ozvučení (ohudebnění to vskutku není) nadužíváno tak, že duní a ťiká bez ustání celou stopáž. Bez ustání. Opakuji bez ustání. Chápete to? Bez ustání! Ani vteřinu ticha, ani vteřina bez na nejvyšší možnou intenzitu pumpujícího skřípotu, přitom "poklidné" pasáže na lodi by si o tiché momenty přímo říkaly. Ovšem i tak jde o „dunkerkský zázrak", protože opit sedmdesáti milimetrovým imaxovským rohlíkem, jsem dýchal výhradně v rytmu udávaným Nolanem. ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Další dokonalá šleha. IMAX je povinnost. Totálně intenzivní prožitek, který vás emocionálně rozseká přesně tam, kde Nolan chce. Válka je tu hnusná, zlá a nepříjemná, ale zároveň vidíme i pravou odvahu a rytířství. ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

Tl; dr: PANEBOŽE JEŽIŠIKRISTE ŠMARJAPANNO ANO! Dlouhá, analytičtější verze: několik metakritických poznámek (vycházejících z naratologické a kognitivistické perspektivy, nejenom Bordwella) na adresu filmu, který je kritizován za to, že je 1.) co do experimentování se strukturou nedostatečně motivovanou nolanovskou manýrou; 2.) že negraduje, za což může údajně konstantně znějící hudba, která jako jediná vyvolává emocionální odezvu u publika; 3.) že nemá dostatečně psychologicky definované protagonisty, s nimiž by se dalo identifikovat; 4.) přesto skrze ně v údajně patetickém epilogu chce vyvolávat dojetí, aniž by teda snímek přišel s něčím významově pozoruhodným._____ 1.) Nolan vždy experimentoval se strukturou svých děl, řazených mezi myšlenkové hry či skládačky, přičemž ono experimentování bylo motivováno s ohledem na potřeby vyprávění (např. hrdina-spisovatel v metafikčním FOLLOWING, hrdina-detektiv s pošramocenou myslí v neonoiru MEMENTO, nespolehlivé deníky v DOKONALÉM TRIKU) a/či žánru (např. sci-fi s úrovňovou výstavbou snů POČÁTEK, sci-fi s časovou dilatací a cestování červími dírami INTERSTELLAR). DUNKIRK nemá tři odlišné prostorové (molo, moře, vzduch) a časové (týden, den, hodina) linie dominantně motivované s ohledem na potřeby vyprávění či žánru, protože přiznanou inspirací před a při psaní scénáře byl tzv. Shepard Tone (viz https://www.youtube.com/watch?v=BzNzgsAE4F0), a tak je ona motivace hlavně umělecká (strhává na sebe pozornost, ostatní se jí podřizují, uskupuje se do určitých vzorců). Tj. ne, snímek má hrátky se strukturou motivované, a to jinak než u předchozích nolanovek, a tak z logiky věci nemůže jít o manýru._____ 2.) Shepard Tone (= několik linií či motivů, z nichž jedna je podtaktovaná, jedna přetaktovaná, jedna "tak akorát") je klíč nejenom k experimentování se strukturou, ale i k práci s hudbou (viz tohle video: https://www.youtube.com/watch?v=LVWTQcZbLgY). Zimmerova hudba, zakomponovávající ve velkém různé ruchy (tikot hodinek, varovná siréna, jakoby rozbouřené moře), nezní neustále (prolog se bez ní obejde, epilog má klasičtější orchestrální motiv), má klidnější pasáže a hlavně graduje (nejprve zní samostatně tikot hodinek, poté samostatně varovná siréna... postupně se tyto spojují, až jsou v závěru sjednocujícím vypravěčské linie i kompozice pohromadě). Hudba/ruchy nejsou jediným postupem, díky kterému je zážitek pro některé vyloženě fyzickou záležitostí, protože svůj podíl na tom má i vyprávění (napětí se zvyšuje, čím víc je kladné vyústění nepravděpodobné: nejprve v prvním dílčím bodu obratu sledujeme "jenom" vojáka snažícího se dostat na loď a využívajícího k tomu raněného na nosítkách vs. v posledním dílčím bodu obratu má pilot nedostatek paliva i munice, voják je v hořícím moři a lidé na lodi musí uhýbat německému letounu). Tj. hudba spolu s ruchy má podíl na "fyzičnosti" zážitku, ale ne jediná - a graduje spolu s vyprávěním._____ 3.) Problém v napojení a důvodem malého prožitku tak mohou být protagonisté, kteří skutečně nejsou jasně psychologicky definovanými postavami, přestože mají jednoznačné cíle. Dáno to je přilnutí snímku k několika různým tradicím vyprávění, a to jednak historicko-materialistickému (postavy jsou zjednodušené typy, tvořící kolektivního hrdinu humanistického spojení se, což je patrné na montážních sekvencích), jednak parametrickému (nejenom struktura vyprávění a hudebně-ruchová kompozice, ale i postavy jako parametry: molo, loď, letadlo - různé prostředí a časová pásma), jednak - v posledku! - klasického hollywoodského vyprávění (některé postavy jsou "psychologizovány" až zpětně, jako onen otec na lodi, jehož motivaci by klasické vyprávění odhalilo hned ze začátku a nepracovalo s ním jako s ideologickým typem a parametrem). Tj. film nemá klasicky psychologicky motivované postavy, ale až v posledku (závěrečném aktu) fakt nechce._____ 4.) Epilog patetický je, ale je odlehčený uvozujícím vtipem (voják, který vše prospal) a v rámci montáže jednak do určitého bodu dovypravuje osudy postav, jednak dost odvážně mění vyznění jedné historické událostí (nikoliv porážka, ale vítězství humanismu). Navíc se vztahuje k současné situaci (po moři prchajícím lidem je třeba pomoct před neviditelnou hrozbou). Významově pozoruhodné mi to přijde dostatečně, jenom to chce se obtěžovat interpretovat, a to nejenom ony významotvorné montáže. () (méně) (více)

Fr 

všechny recenze uživatele

„ZKLAMALI JSME VÁS…“ /// Jednolitá dramatická válečná orgie plná Zimmerovejch zvůků i ticha a Hoytemových zvláštních úhlů pohledu, která vás od začátku zarazí do sedadla a povolí až po závěrečnejch titulkách. Válka přítomná v každým záběru. Stejně jako boj o život. Na pláži, na vodě, ve vzduchu. Bez velkolepý scény plný cákající krve, lítajících hnát či vyhřezlejch střev. Kurevsky excelentní dramatická filmařina, která se snaží zakrejt jednoduchost děje. Ovšem, jak pompézně popsat několik hodin válečnýho zoufalství? Nolan ví, že pomocí kamery, hudby, režie… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Nechápu, proč mi na pláž připlouvaj mrtvoly. 3.) Neustále chci domů. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ **** ()

EvilPhoEniX 

všechny recenze uživatele

Nolan je zpátky, ale tentokrát mi příliš radost neudělal. Vybrat si válečný film a natočit jej s ratingem PG13 je pro mě velké mínus, po masakru u Hacksaw Ridge je tohle hodně umírněné a čisté, chyběla mi špinavost, roztrhaná těla, řev a vnitřnosti, místo toho dostáváme tikot hodin, lodě a stíhačky. Celkem mi vadilo, že zde není vyloženě žádný hlavní hrdina ani žádný záporák, což je pro mě zásadní věc, která u žádného filmu nesmí chybět a emocionálně mě to nechalo absolutně chladným, ale abych jen nekritizoval musím pochválit skvělou audiovizuální stránku, kde nájezdy stíháček měly své kouzlo, kde exceloval výborný Tom Hardy, Zimmerova hudba příjemně podporovala atmosféru a záběry na širé moře či potopené lodě byly oku lahodící. Plusem jest i rychlé tempo, kde se nečeká dlouho na věc, ale chyběla mi zde nějaká výraznější scéna, kterou bych si v budoucnu chtěl pustit znova. Mám to tak půl na půl, do další projekce se nehrnu.70% ()

novoten 

všechny recenze uživatele

Dramaticky podle očekávání soustředěně vygradované, životností osobního zážitku na hraně dokonalosti a zařezávajícím hudebním doprovodem až fyzicky vyčerpávající. Nolan je už více než dekádu ve formě, jakou mu všichni ostatní mohou jen závidět a snad jen kvůli sevřenosti válečného žánru, který nepovoluje scénáři odbočky kamkoli jinam, bude v mých očích Dunkirk za jeho předešlými veledíly o krok zaostávat. ()

tron 

všechny recenze uživatele

„Len sme prežili.“ – „To stačí.“ Nemôžem povedať „gigantické sklamanie“, pretože som od tohto filmu nič extra nečakal. Minimálne som ale čakal špičkové akčné scény s údajne bravúrnou hudbou. Ničoho takého som sa ale nakoniec nedočkal. Postavy ma nezaujímali, vizuálna stránka ma nechala chladným... Ani neviem, čo by som vyložene vyzdvihol. Možno trocha Kennetha Branagha a Toma Hardyho, ale nedá sa povedať, že by podávali herecké výkony, sú to skôr figúrky na šachovnici. Asi najviac ma zaujala príbehová linka s civilnou loďkou – a aj ona bola dosť nudná. Rozmýšľal som nad hodnotením 40%, tak ale zas až také zlé to nebolo. Len nezáživné a nič mi to nedalo. ()

dO_od 

všechny recenze uživatele

// Ty vole, jednou to asi přijít muselo, no. Poprvé odcházím z kina po filmu Christophera Nolana a jsem zklamanej. Zklamanej, že to se mnou absolutně nepohlo. Že jsem se ani na minutu nedokázal ponořit do děje. Zklamanej, že hrátky s časem vůbec nedávaly smysl, že byl konec nepochopitelně uspěchanej a prázdnej, a konečně, že v tom filmu nedokážu vymyslet jedinou pasáž, která by mě vlastně bavila. Dokonce ani ten Hardy, byť to bylo natočený moc pěkně. Úvodních 5 minut v IMAXu slibnejch, zbytek ale obří zklamání. Krucinál. #zlatyopice 6/10 ()

Gimli 

všechny recenze uživatele

Myslím, že rozumím tomu, proč je mnoho lidí z Dunkirku nadšených. Samotný nápad s propletením tří dějových linií se mi líbil a vymyšleno to bylo dobře. Ale naprosto na mě nezabrala ta audiovizuální velkolepost a intenzita, protože jsem se prostě nedokázal identifikovat s alespoň některou postavou. Nolan přestřelil a charaktery potlačil tak moc, že mu zbyla chladná projížďka jednou válečnou epizodou, při jejímž sledování mi bylo úplně jedno, jak to s hrdiny dopadne. Díky té přehnané odosobněnosti mi taky dost vadilo to, co bych jinak přešel mávnutím ruky, a to naprostá absence krve. Je to paradox, který vlastně souvisí s tím nezájmem o postavy, protože bez krve ti vojáci vypadají jako nezajímavé figuríny. ()

Slasher 

všechny recenze uživatele

Viděl jsem to poprvé a netušil co napsat. Podruhé jsem lépe vnímal hlasitost a heavy soundtrack, ale i obdivoval, jak je to celý intenzivní a precizní, včetně prolínání tří časových rovin. "Film se stává režijním mistrovstvím ve zpřítomnění aktuálního okamžiku." (zde) I přes to, a kolik je tu nádherných Spitfire přeletů v oblacích i nízko nad mořem, ale pořád nejsem unešen, nešel jsem nikdy na prdel jako u INTERSTELLAR, neměl možnost cítit s jakoukoli postavou (snad krom Hardyho pilota na konci), ani ale kolektivně, jak bylo zřejmě hlavním záměrem. Co tu vidím za devizu největší, tak že má díky DUNKIRK řada lidí možnost ocenit historii a uvědomit si, že dějepis není jen nuda pro dědky a povinně na střední... Na některý ideály, za který lidstvo bojovalo, si to zaslouží vzpomenout, třeba právě prostřednictvím nekonvenčního blockbusteru. Jsou nadčasový. A ješte jedna věc, opravdu si vážím té snahy točit na klasický film a vyhnout se CGI. [kino 70 mm] ()

Psychor 

všechny recenze uživatele

Nolanova tvorba je jako den a noc. Vychutnávám si jeho intelektuálně hodnotné snímky, které cílí na náročného diváka (Inception či Interstellar), ale jako čert kříži se vyhýbám jeho na komerční úspěch orientovaným oddechovkám (Dark Knight Rises či Dark Knight). Nakonec jsem kinosál přeci jen poctil svou přítomností a to i přesto, že tento Nolanův nejnovější počin náleží do druhé z jmenovaných skupin. Svého neuváženého rozhodnutí nyní velmi lituji, jelikož jsem snímek coby zapřísáhlý pacifista doslova protrpěl. Kdyby Nolan zvolil odlišný námět, pravděpodobně bych hodnotil mnohem smířlivěji, avšak vzhledem k pocitům beznaděje, které ve mně pohled na válečnou vřavu vyvolal, nemohu udělit více než jednu hvězdu. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

Vy jste jenom jachtaři. Žádný námořnictvo." Technickou dokonalostí se může vyhrát válka, ale skvělý film podle mne musí obsahovat o něco víc. Jenže "slavný" útěk Angličanů z Dunkerku domů mi nic jiného nenabídl. Bouchalo to sice krásně a dunělo to prvotřídně, ale kromě odhodlaného civilisty pana Dawsona mě v podstatě nikdo nezaujal. Avšak dle známého přísloví "kdo uteče, vyhraje" tehdy Angláni vyhráli na celé čáře a potvrdili tak pověst nejlepších evropských sprintérů. Nicméně já bych byl dost rád, kdyby se pan Nolan vrátil k filmům, které místo uší a očí zaměstnávají spíše mozek. Ten si totiž tentokrát prvotřídně odpočinul. ()

H34D 

všechny recenze uživatele

Mistr Nolan opět ukazuje jedno z nejlepších užití hudby ve filmu, dost možná to úplně nejlepší. Příběh je zde hodně upozaděn, na obrazovce sledujeme převážně jen silně emocionálně zabarvené obrazy vykreslující krutost války a atmosféru bezmoci. Jsem si jist, že koncept Dunkirku by se v rukou většiny režisérů rozpadl v obludné a laciné klišé, což klobouk dolů, zde se ani v nejmenším nestalo. Dunkirk je brilantní a zase tak trochu jiný film o válce. Přesto ve šperkovnici zvané "Nolanova filmografie" se jedná spíše o "slabší" kousek. 8/10 ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

To čeho jsem se bál, tedy štědrá věková přístupnost, nakonec nevadí. Dokonce je působivé, jak mrtví vojáci jakoby mizeli do prázdna, tím jde o velmi "filmový" zážitek. Ostatně hodně věcí tu je velmi "filmových" i při "obětování" vztahu k realitě - což ale neberu jako výtku v žádném slova smyslu. Jde zkrátka o velkolepý konstrukt, příběh o události (proto ne o lidech). Filmovost Dunkerku ostatně dokáže to, že se vsadím, že bude popisován takřka výhradně skrze to, jak se vztahuje k jiným válečným filmům, o kolik toho ukazuje víc nebo míň než ony... Rozhodně velká Nolanova exhibice, kterou nejde nerespektovat, i když mě příliš nezasáhla, nevtáhla a můj zážitek z ní byl "jen" racionální úcta k dobře odvedené práci. Byť třeba hrátky časem hraničí s čistým gimmickem... i když tím se opět vracím k tomu, že Dunkerk není nic míň a nic víc než Film. ()

Arx 

všechny recenze uživatele

Technická dokonalost, kterou sráží absence příběhu a větších individualit. Režisér se na konci snaží vyvolat v divákovi emoce, ale moc se to nedaří. Příště tam dát víc srdíčka a bude to opět Nolanova dokonalost. 80% ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Stránka první: Jedna hudba. Zde přichází má jediná větší výtka k Dunkirku, a proto tuto stránku komentuji hned zkraje. Ani v nejmenším si nemohu stěžovat na soubor melodií, zvuků a ruchů do hudby vkomponovaných, co Zimmer vytvořil, je hudební a zvuková paráda. Spíše bych zmínil užití toho všeho ve filmu, kdy skutečně od prvního výstřelu film prakticky neztichne ani po hudební stránce a mně tu a tam připadalo, že některá scéna (zejména linie na lodi) by působila silněji bez hudby, jen za zvuku vln a větru. Stránka druhá: Jedna kamera+technika. Tady jsem viděl něco, co jsem NEVIDĚL od dob starých velkofilmů natočených klasickým způsobem. Kolikrát jsem si třeba u Waterloo zopakoval scénu útoku skotské těžké jízdy a kolikrát jsem ji v duchu porovnal s útokem Rohirů u Minas Tirith v Návratu krále. Aniž bych více hanil druhý jmenovaný film, tak dojem ze scény jako vystřižené z klasických obrazů, ve které se země třese dupotem tisíců skutečných koňských podkov, od kterých odletuje bláto, počítačem namnožení jezdci nikdy nenahradí. A teď, díky Nolanovi, jsem po strašně dlouhé době viděl film, nový film, který vypadá, je slyšet, je fyzicky cítit přesně takhle stejně. Ano, jako mírný fanatik můžu do určité míry zkritizovat daň, která za tento pocit musela být zaplacena. Lodě nejsou autentické, francouzský torpédoborec Maillé-Brézé použitý při natáčení byl postaven až v roce 1957 a vypadá konstrukčně jinak, než lodě, které se skutečně operace Dynamo účastnily, messerschmitty tradičně supluje jejich španělský potomek Hispano Buchon. Ale to všechno je vyváženo tou silou, kterou použití reálných lodí, reálných letadel, reálných prostředí namísto zeleného plátna přináší. Pak ještě jedna drobnost, pláž chvílemi vypadá přece jen trochu prázdně (žádná auta, zbraně, koně). Třeba scéna průchodu pláží v Pokání ve mně tenhle dojem nevyvolávala. Ale opět, to je jen opravdu drobnost, která sama o sobě v porovnání se silou celku nemůže obstát. Mnohem důležitější je schopnost Nolana přenést na diváka pocit, že to, co vidí na plátně, je přesně to, co se na zobrazených místech dělo na přelomu května a června 1940 desetitisícům lidí. Kamera opravdu vše snímá z blízkosti a v úhlech, které vyvolávají až nevolnost. Třeba loď se potápí, leží na boku a kamera ji zabírá z pohledu vojáka, který místo po palubě se musí pohybovat po boku lodi. Připomnělo mi to výstavu kosmické techniky cca 3 roky nazpět, kde byl kromě jiného přesný model kabiny vesmírné stanice Mir, natočený se vším všudy o nějakých 45° do strany. Když jsem do toho prostoru vstoupil, okamžitě se mi podlomily kolena a zatočila hlava. Tělo se mě snažilo přesvědčit o tom, že rovná zem leží jinak, než kde skutečně byla a stálo to strašnou sílu vůle zůstat stát rovně a nepodlehnout pocitu, že to ne kabina, ale já stojím blbě. Přesně tohle tu bylo v několika scénách dokonale navozené. Stránka třetí: Jeden příběh. ano, vím že ty příběhy jsou technicky vzato tři, ale jsou propojené tak, aby dohromady složily střípky jedné události, která sama je hlavní náplní filmu, nikoli příběh jednotlivců sám o sobě. Postavy tu slouží příběhu, ne naopak. Všechny tři linie jsou složeny tak, aby začátek, stupňování napětí, vyvrcholení (nejvyšší intenzita) i konečné uvolnění přišly ve stejný okamžik. Potopení dvou lodí (minonosky a prostřílené holandské kocábky) a záchrana lidí z nich, konec s palivem u pilota, to jsou jedny z klíčových bodů, stejně jako pak pilotovo přistání, cesta zachráněných vojáků vlakem a jejich uvítání, admirálovo "počkám na Francouze", to jsou naopak okamžiky, kdy si divák konečně vydechne a může říct, že každá katastrofa může mít své světlé okamžiky, které dodají člověku naději. Opět je zde podstatná intenzita dění pro postavy a ta nepotřebuje být stavěna jen na umělé krvi a drastických záběrech. Ostatně takový Daňkův Dialog s doprovodem děl, to je jen konverzace mezi dvěma lidmi, kdy není nic vidět, přesto dokáže navodit skutečnou hrůzu z války lépe než mnohý film s detailními záběry. To samé se platí pro Nolana, i když krve je vidět skutečně minimum. Pak film dotvářejí takové detaily jako ten na lodi: "Bude ten kluk v pořádku?" - Kývnutí jako odpověď. Jen tenhle moment jsme s kamarádem po filmu probírali v hospodě asi deset minut. Dalo by se toho napsat ještě mnoho, ale mám dojem, že by to nakonec byla jen variace už napsaného. Jsem zkrátka šťastný, že někdo točí ještě takovým stylem a jeho film vypadá dokonale a přitom jinak, než deset dalších generických filmů podobajících se sobě jako vejce vejci a postavených právě daleko víc na možnostech výpočetní techniky než na skutečných dovednostech tvůrců. Tohle je opravdu film určený pro kino, pro to, aby ho člověk viděl ve společnosti plného sálu, kde se zážitek a pocity lidí sčítají dohromady. P. S. Přečtěte si Víkend na Zuydcote od Merleho. Přestože komornější, zprostředkovává ta kniha téměř stejnou náladu a popis pocitu vojáků na téhle pláži. () (méně) (více)

Morien 

všechny recenze uživatele

Ty kráso, tak jak jsem čekala to nejhorší, tak jsem dostala ten nejintenzivnější možný zážitek. Úplně úplný konec bych možná raději viděla trochu jinak, ale i tak jsem zadupaná do země. Palec Nolanovi nahoru, že své megalomanství dokázal nasměrovat tím nejlepším možným způsobem. Skvělé a skvěle použité herecké obsazení! Ale úplně nejvíc mě dostalo, že i Hans Zimmer mě svou prací dovedl ještě překvapit. No ale přes slzy zatím pořádně nevidím na klávesnici, uvidím, jestli budu chtít ještě něco dodat, až zaschnou a až si to trochu promyslím. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Nolanův divák a jeho filmoví hrdinové mají jedno společné: pocit, který by se dal přirovnat k tomu, co se děje s palivovou směsí v motoru ve fázi komprese. Už po pár desítkách sekund budete svědky masakru vojenské jednotky a události se lavinovitě dají do pohybu. Nolan natočil intenzivní film, kdy neustále nutí své postavy jednat, unikat smrtelnému ohrožení, rozhodovat o životě svém a o životech lidí kolem sebe. Chyby nebo zaváhání se neodpouštějí a mají ty nejtragičtější následky. Divák je od první minuty zahrnut obrovským množstvím vjemů. Nečekejte chvíle zklidnění a rozjímání. Připravte se na dynamický střih, který neustále střídá dění na pevnině, na moři i ve vzduchu. Režisér nepoužívá kolektivního hrdinu, každá složka armády i civilisté spěchající na pomoc mají konkrétní tvář, Nolanovi ale nejde o to vyprávět příběh jedné nebo několika osob. Natočil komplexní film, kde hlavní roli přebírá samotná bitva, resp. historická událost - evakuace 400 tisícové armády obklíčené v malé enklávě na mořském pobřeží. Mimořádnou roli v Dunkerku zaujímá zvuk. Film ani na okamžik neztichne. Budete bombardováni ruchy, výstřely a výbuchy, směsicí tónů a hudebními skladbami, které zintenzivňují napětí a očekávání. Nolan angažuje nikoliv největší hvězdy, nýbrž nejlepší herce, ze kterých charisma sálá na dálku. Nepotřebují dialogy, stačí jim pohled nebo nepatrné gesto a už vás z toho mrazí. Před premiérou vzbuzoval Dunkerk očekávání, že by se mohl stát filmovou událostí roku, a tohle zadání myslím Nolan splnil. Viděl jsem precizní snímek od režiséra s jasnou vizí, postojem a s nadprůměrnými schopnostmi, co má svůj film pod kontrolou. Píšu o dynamickém střihu, který si ale, prosím, nezaměňujte s chaosem. Pokud budete mít problém se střihem, chyba je ve vás, ve vašem způsobu vnímání. Viděl jsem výpravné drama, u kterého se výrazně přimlouvám za zhlédnutí na velkém plátně. A konečně, viděl jsem film, který rehabilituje takové pojmy, jako je heroismus a vlastenectví. A to je po řadě ideologií a nacionalismem nasáklých produkcí docela úleva. Celkový dojem: 95 %. ()

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

Evakuace vám nevyhraje válku, ale někdy může být vítězstvím.. Nolanova promyšlená hra s linearitou a Zimmerův neutuchající zvuko-hudební doprovod z toho udělaly bloudění v kruhu pekelném. V kruhu, ze kterého se nelze jen tak vymanit. Úplně cítíte ten stres, bezmoc a zrychlené vnímání reality spojené s úzkostí. Pure cinema, filthy war, Dunkirk spirit.. ()

Související novinky

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

31.12.2021

Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (více)

Tenet je Nolanův druhý nejdražší film

Tenet je Nolanův druhý nejdražší film

11.01.2020

Nadcházející špionážní thriller Christophera Nolana Tenet bude režisérovým druhým nejdražším filmem vůbec. Film, jenž se bude zabývat manipulací časem, má podle serveru Variety (a následně potvrzeno… (více)

Jaký dostal Nolan rozpočet?

Jaký dostal Nolan rozpočet?

23.06.2019

Režisér Christopher Nolan se za poslední roky vypracoval do pozice, kdy je vlastně úplně jedno, co se rozhodne natočit, domovské studio Warner Bros. mu na to totiž dá takový rozpočet, jaký si řekne,… (více)

90. Oscary - výsledky

90. Oscary - výsledky

05.03.2018

Výroční 90. ceny americké akademie znají své vítěze. Nejprestižnější ocenění a díky tomu také „nejoblíbenější chlapík Hollywoodu“ se předával v Dolby Theatre, jak už je tomu dlouhou dobu zvykem.… (více)

Reklama

Reklama