Dunkirk
Dunkirk
Dunkerque
Dunkirk
Dunkirk
Dunkirk
Dunkirk
Režie:
Christopher NolanScénář:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Hans ZimmerHrají:
Fionn Whitehead, Tom Hardy, Cillian Murphy, Kenneth Branagh, Mark Rylance, Harry Styles, Aneurin Barnard, Jack Lowden, Will Attenborough, James D'Arcy (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Očekávané válečné drama vizionáře Christophera Nolana vychází z událostí evakuace obklíčených francouzských, britských a belgických vojáků z pláží severofrancouzského Dunkerku na jaře 1940. (Vertical Entertainment)
Recenze (1 733)
Evakuace vám nevyhraje válku, ale někdy může být vítězstvím.. Nolanova promyšlená hra s linearitou a Zimmerův neutuchající zvuko-hudební doprovod z toho udělaly bloudění v kruhu pekelném. V kruhu, ze kterého se nelze jen tak vymanit. Úplně cítíte ten stres, bezmoc a zrychlené vnímání reality spojené s úzkostí. Pure cinema, filthy war, Dunkirk spirit.. ()
Strach, beznaděj, frustrace, naděje. Nolanova hra na Cinema verité, u který se chce věřit, že našel stroj času a odjel do roku 1940, aby uhrančivě vypověděl o hrůzách války ve vizuálním podání, které na televizi fakt vidět nechcete. Pro mě osobně asi nejlepší "válečňák" od Apocalypse Now a Tenké červené linie. 90 minut na hranici infarktu. Zimmer v promíchávání hudby s ruchy už asi dosáhl maxima. ()
| Rozpočet: 100 miliónov $ | Tržby: 525.6 miliónov $ | Pre mňa najslabší film Nolana, pretože svoju chladnosť povýšil na 99 čísiel, a to už doteraz bol jak cencúľ. Zámer je jedna vec, výsledok druhá. Audiovizuálna stránka opäť nevídaná, ale že by katarzia? Pre mňa trošku sklamanie. I tak 4. Gibsonov Hacksaw Ridge so mnou hýbol o niekoľko tried viac, pretože disponoval kvalitami tempa, kontrastu a príbehového srdca. Tempo: Gradácia nebola zďaleka tak intenzívna, jak to naznačovala hudba. Kontrast: Je pekné mať kvalitný, pulzujúci soundtrack počas 100 minút, ale pokial je to od začiatku do konca, stráca to na účinnosti, hlavne ak tomu dej neodpovedá. Príbehové srdce: Jediná kvalita, ktorú Nolan oproti ostatným filmovým kvalitám nikdy nepovýšil na potrebnú úroveň. Každý má inak nadelené talenty, ale keď to tak je, asi by si mal zobrať lekcie od Gibsona :D To by už ale nebol on... ()
Po Interstellar som sa stal definitívne Nolanovým fanúšikom, to bol skutočne prvotriedny film po všetkých stránkach, kedy konečne fungovali aj prvky, ktoré mu predtým moc nešli a keďže vojnový žáner patrí medzi moje obľúbené, neodradilo ma to a Dunkirk bol mojim veľmi očakávaným filmom a aj keď mu kvalitu uprieť nemôžem, predsa len som celkom sklamaný. V prvom rade musím určite pochváliť prvotriednu vizuálnu stránku a technické prevedenie, ktoré len ťažko hľadajú konkurenciu, plno skvelých netradičných záberov, pôsobí to úplne realisticky, takže to dokáže bez problémov vtiahnuť a čo je veľkým kladom v týchto veľkolepých, nielen vojnových filmoch, keď nielen každý výbuch, ale aj výstrel pôsobí skutočne nebezpečne, toto je už hlavne v dnešných časoch veľmi zriadkavé a pritom ani Dunkirk nepotreboval eRkový rating, aj keď s ním by to bol ešte intenzívnejší zážitok. A tiež musím pochváliť mimoriadnu dynamiku filmu, tu sa film už po prvej minúte rozbehne a prakticky až do konca nepoľaví, tu sa skutočne stále niečo deje. Ale inak mi to dejovo neprišlo zase tak moc zaujímavé, napätie síce funguje, aj táto operácia, ktorá bola založená viac na čakaní, než na skutočnom boji musela byť pre vojakov tiež mimoriadne psychicky náročná, čo sa tu aj podarilo a to napätie tu cítiť neustále, len tu film nemá vôbec čím prekvapiť, vojaci čelia náletom, občas sa potopí loď alebo zostrelí lietadlo a to je vlastne všetko. A ani ten nápad s trojicou línií rôznych časových dĺžok ma nakoniec ani zďaleka tak nepotešil, ako som čakal. Myslel som, že sa s tým Nolan pohrá, aby sa pritom muselo aj premýšľať, ale to vôbec netreba, film je stále prehľadný a navyše mu to podľa mňa skôr škodí, lebo takto sa niektoré sekvencie opakujú, len sú z iného pohľadu. A tak hlavným problémom filmu je, že aj keď si celkovo neustále drží svoju nadpriemernú úroveň, nenájde sa tu ani jediný moment, ktorý ma skutočne nadchol a emocionálne ma to opäť minulo. A Zimmer ma tiež tentokrát skôr sklamal, hudba a všetky zvuky síce pôsobia znepokojivo, ale to je tak všetko, inak si ma hudba nezískala. Po akčnej stránke som v rámci možností veľmi spokojný, akcia očakávane nie je moc rozmanitá, ale všetky tie letecké súboje sú veľmi dobre natočené a hlavne realistické a ako som spomínal, paľba a výbuchy pôsobia nadmieru efektne. S obsadením tiež nemám problém, najviac vyniká pilot Tom Hardy, ale skvelý je aj kapitán Kenneth Branagh, ale aj tí neznámi herci sú sympatickí a dobre zahraní, či už hlavný hrdina z línie na pláži alebo aj celé osadenstvo malej lode. Takže Nolan si svoju reputáciu nepokazil a aj Dunkirk natočil stále prvotriedne, bavilo ma to a kladov je tu nespočet, ale aj tak som čakal podstatne viac, z tohto sa teda pre mňa žánrová klasika nestane. 73% ()
Nevím, možná jsem divná, ale jako jediná jsem se po skončení filmu nezvedla a do konce závěrečných titulků jsem v zajetí soundtrackového kouzla, zbyla v sále jen já a dva uvaděči, kteří trpělivě čekali, až se teda konečně odporoučí i má maličkost. Odejít dřív by mi přišlo jako hřích, jako neúcta k tomu všemu, co jsem právě zažila. Rozechvělá, se slzami na krajíčku, jsem se právě vrátila z válečného obklíčení, kde jsem byla spolu s ostatními vojáky jako predátorem zahnaná myš do kouta. Topila jsem se, hořela jsem, rozčísla jsem vlny moře pádem a nebo se snažila vyhnout kulkám ... Unavená a zničená jsem se dočkala vysvobození. Nic podobného jsem ještě neviděla. Žádný film si mě svou syrovostí, svou věrností příběhu ještě do sebe tak nevtáhl. Po všech stránkách mistrovské dílo hodné nejvyšších poct. ()
Čas, čas, čas. Fascinace časem se přelévá i do Nolanova vyobrazení operace Dynamo. Ten tak trochu v Mannovském stylu natočil válečné inferno po svém a znovu originálním způsobem. Sladění linií země, moře, vzduch je kumšt, ale už jednou jsme to viděli. Strukturálně postupuje prakticky jako v Počátku. Vizuálně jde o pastvu pro oči. Hoytema sází na prostředí ve své přirozené kráse, ať jde o pláže Dunkerku nebo Severní moře. Zimmer tentokrát především doplňuje obraz. Strhne kde má, ale samostatně nebude fungovat tak dobře. Herecky není co vytknout. Minimum dialogů. Hardy je i na tak malém prostoru největší kápo. Dobré odpoledne... ()
One man show. Hans. 70% ()
Naprosto jedinečný fyzický zážitek z filmu. Od Vojína Ryana nebylo obklopení válkou sugestivnější. Nolanova dlouhodobá spolupráce s Hansem Zimmerem by si konečně zasloužila hlubší analýzu, protože mě specielně v Dunkirku dohání ke schizofrením pocitům. Nicméně velmi funkčně podtrhuje samu událost jako hlavního hrdinu filmu a několik dějových a časových rovin pomáhá udržet v nepřetržitém napětí válečného survivalu. ()
Nolan je zkrátka jediný režisér se na světě, který si může vybrat na svůj příští film naprosto cokoliv za libovolnou hromadu peněz a každého to zkrátka bude zajímat. Je velmi důležité si uvědomit jak moc je námět komorní a jak odlišně ho Nolan natočil. Nevidíme v něm jediného Němce a jedinou hmatatelnou hrozbou jsou neidifikovatelné letouny, které sem tam pokropí pláž plnou spojenců bez funkční defenzívy. Zároveň je třeba dodat, že Dunkirk rozhodně není o herectví. Samozřejmě je film plný známých a kvalitních herců (hodně mě potěšil můj oblíbenec James D'Arcy), ale třeba Tom Hardy je až do famózního konce celý v obličeji vidět jednou na pár sekund (scéna z traileru) a dál už Chrisovi musíme věřit, pokud nemáme vyloženě ostříží zrak, že vypouklé, děsivé a nekompromisní oči známé z Dark Knight rises opravdu patří Hardymu...a takový Kenneth Branagh taky moc šancí nedostane. Dunkirk je jedna velká přehlídka naprosto úžasného audiovizuálu s neuvěřitelně bombastickou kamerou Hoyte Van Hoytemy (kdo povzdychával nad roztřesenou kamerou ze Spectre, tak tady bude slintat blahem), která hlavně v letadlových sekvencích dokáže pořádně zamotat hlavu a myslím si, že minimálně tady je ten zlatej plešoun sakra jistej. A když jsme u toho, tak nemůžu opomenout formát, který Chris Nolan zkrátka miluje a jako jeden z mála na něj nedá dopustit a to všude vyzdvihovaný 70mm film, který je navíc díky nejmodernější technologii a IMAX kamerám v Imaxovém sálu roztažen po většinu stopáže na plnou velikost plátna a je to ohromující zážitek. Sice by dle mého měl i digitál být roztažen na takovou velikost, aby dávalo větší smysl si za takový luxus připlácet, ale zkrátka se od Nolanova tři roky starého Interstellaru až na pár výjimkových scén několika filmů tak nestalo. Abych to tedy shrnul, tak Dunkerk je tedy skutečně dílo od mistra v oboru, které ale jen stěží uspokojí pravidelné konzumenty blockbusterů po stránce epičnosti, jelikož kombinuje krásné záběry s jako vždy líbivě korespondující hudbou Hanse Zimmera, která tentokrát postrádá nějaký výraznější motiv, není však o nic méně strhující ve vygradovaných momentech a je s celým filmem v až nebezpečné korespondenci. Nejlepší režisér současnosti si jednoduše vyhrál s komorností námětu a zbytečně nepřidával moneyshoty, které dělají z blockbusterů blockbustery. Dostáváme tedy malý film za více než sto mega, ovšem hravě překonávající kdejaké megafláky sázející na žánrovou jistotu. Napoprvé nadšený nejsem, jelikož to úplně najednou vstřebat nejde, ale velice spokojený ano...9/10 PS : Absolutně nemůžu pochopit Nolana, jak vůbec mohl zapnout kamery bez Michaela Cainea (Ale alespoň něco přecijen). Viděno v kině 2x. ()
Nolan to zase dokázal ? A co vlastně ? Dokázal tak maximálně technicky brilantně natočit známý válečný konfilikt, bez zbytečných trikových ruchů, které by rozostřili jak vizuál, tak celkový umělecký dojem. Jestli se budou předávat ceny za zvuk a kameru právě zde, není se čemu divit. Zároveň dokázal jako obvykle trefit dokonale přesně současný hrot umělecky ambiciózního mainstreamu. Tedy natočil inteligentní film pro masy s ratingem PG13, na který může jít do kina v podstatě kdokoliv. Samozřejmě k tomu notně pomáhá látka o které se pojednává, ale i tak klobouk dolů. Nad dalšími jeho trademarky se nemá cenu pozastavovat. Jsou opět suverénní a sebevědomé. Kamera Hoytema a hudba Zimmer. Když se ale člověk ohlédne zpět v čase za dalšími filmy, kterým se podařilo trefit (či definovat) zmiňovaný "hrot", bylo u toho mnohem více emocí. A to se bavíme o filmech v podstatě zánovních. Jednu, dvě dekády zpět, kdy se už točilo velmi podobně, tedy technicky patřičně vycizelovaně, s podobnou dynamikou a mnohdy i filozoficko/politickou základnou. Nemusíme chodit příliš daleko, vždyť některé milníky točil sám Christopher. Nelze Nolana neuznávat. Je fantastický, ale Dunkerk je v podstatě dokumentaristická rekonstrukce s hvězdnými ksichty. Co dělá film filmem jsou emoce. vztahy, hmatatelné postavy. Tyto atributy tu u údajně nejlepšího režiséra áčkového Hollywoodu tentokrát téměř absentují. A s tím se nehodlám smířit a dát bezmyšlenkovitě plný počet. ()
Christopheru Nolanovi se povedlo takřka kongeniálním způsobem skloubit mohutnou válečnou rekonstrukci typu Příliš vzdálený most s komorním (ne)hrdinským dramatem Víkend na Zuydcoote, jehož výsledkem je válečná podívaná, jaká tu x let nebyla. Za pomoci podmanivého soundtracku Hanse Zimmera nás udržuje neustále v napětí a postavy dokáže divákům přiblížit tak, že okamžitě přirostou k srdci. Na míle se vyhýbá prvoplánovému ždímání emocí a válečné hrůzy dokáže zobrazit tak, že se vojín Ryan může jít zahrabat i se scénou vylodění v Normandii (všechny scény na loďce pana Dawsona či německá stíhačka vs. admirál Bolton na molu jej svou působivostí bez problému předčí). Naopak vyzdvihuje civilní hrdinství obyčejných lidí (Mark Rylance, dokonce i admirál Kennetha Brannagha působí velice civilně) a vůli přežít a zachovat si i v mezních chvílích důstojnost. Bez výhrad 100%. ()
Nedokážu se ztotožnit s Nolanovými plochými postavami, tím pádem mi byl jejich osud ukradenej. Díky bohu za loď Marka Rylance, který byl pro mě jednoznačně nejlepší postavou filmu, vhodně doplněný synátorem a tím druhým klukem, co vypadal jako Eric Burdon. Nejhůř na tom byl - zřejmě - protagonista, mladý anglický voják, který za celý film řekne asi dvě věty. Zbytek ale nelze než vynachválit. Úžasné, ale opravdu dechberoucí scenérie a nájezdy kamery a pak samozřejmě dokonalá práce s hudbou. Rozhodně mě to ale emočně vůbec nezasáhlo a další projekci neplánuju. ()
Studie bezvýchodnosti podle Nolana. Přelom května a června roku 1940 na francouzském pobřeží, lodě likvidované německými bombardéry, přitom ve strachu z ohrožené evakuace se ocitá zhruba 400 000 vojáků anglické a spojenecké armády v německém obklíčení. Pláž plná vojáků, civilní záchranná loď, podpora ze vzduchu. Sebejistý Nolan si vybírá tři dějství, mezi kterými poctivě pendluje, přitom se každé z nich odehrává v jiném časovém horizontu, aby to celé trochu vypravěčsky ozvláštnil. Gró hraje atmosféra, radikální změť zvuků, intenzita, bezprostřednost, nejistota, strach.. a pak i soudržnost jednotlivých položek, řemeslná jistota. Osobní příběhy chybí, což je ovšem potíž. Nepotřebuji romanci, ale úplně osekat jednotlivé protagonisty není úplně optimální cestou. Film dělají emoce, zajímavé vztahy a postavy. Tady to jednoduše chybí. A Nolanova honba za absolutní precizností prostě (stejně jako dřív) vede k neosobním scénám a absenci emocí. Co na tom, že to všechno vypadá dokonale přirozeně a nepočítačově a že se naprosto geniálně pracuje se zvukovou složkou? Ve výsledku výtečná rekonstrukce, já ovšem hledám tak trochu něco jiného. ()
Skutečné křižníky, záchranné čluny, přesně zrekonstruovaná letadla a jedno důležité molo. Též věrně postavené pro autentické potřeby filmu. S nějakou CGI animací si Nolan příliš netyká, snaží se maximálně využívat klasické filmařské postupy a jeho film tak opět vypadá neuvěřitelně reálně. Je radost sledovat, jak Chris za dunění hudby Hanse Zimmera a hřmění padajících bomb - všechno dokonale rozbije na kusy, přičemž poutá příběhem silnějším, než silnice... ()
Depresívna “jazda”, ktorej základy sú položené na budovaní mimoriadne melancholickej atmosféry, bez bližšie konkretizovaného “príbehu”, zameraného na vykresľovanie osudov akýchkoľvek postáv. Je mi jasné, že mnohí “popcorn” diváci budú sklamaní, no ja som KONEČNE vzhliadol snímok s vojnovou tematikou, bez množstva odporného amerického klišé. Žiadne odtrhávanie končatín, žiadne prestrelené hlavy, žiadne prepájanie Boha s americkým národom, žiadna americká vlajka (kurva žiadna!!) vejúca vetrom, žiadny potlesk na záver, žiadni mimoriadni hrdinovia. Kto očakáva niečo obdobné, nech si pustí “Hacksaw Ridge”. Tam sa dočká “omše”, aj všetkých týchto sračiek. Toto je film pre tú skupinu ľudí, ktorí vnímajú “rozumom”, nie očami. Bez “urážky”. ()
Těšil jsem se na dobrý válečný film, dostal jsem něco ještě lepšího. Dunkerk je totiž především velmi mazaný válečný film, vyprávěný stylem, který z už tak napínavého příběhu dělá ještě napínavější a od začátku do konce velmi vypjatou podívanou. Je ambiciózní a působivý a přitom není tak zbytečně nafoukaný jako třeba Interstellar. Také střídmá stopáž mu sluší. Melancholická nálada ve stylu Tenké červené linie se tu mísí s vyzněním Příliš vzdáleného mostu, každá epizoda má svůj smysl a divák má radost, když se střípky toho malého velkého dramatu jeden po druhém postupně skládají k sobě. Po nějakém čase se mi opravdu líbila i takřka nepřetržitě hrající a velmi netradiční hudba Hanse Zimmera. ()
"To je příliv." "Jak to poznáte?" "Připlouvají mrtvoly." Profesionálně natočený film, pro mě bez emocionálního přesahu. ()
Nolan mě zase dostal. Dunkerk není jen další obyčejný válečný film, pro mě naprosto geniálně promyšlené dílo. Nolan na to vůbec nejde přes postavy, o žádné se nedozvíme prakticky nic a vážně jsem byla velice překvapená, jak moc může tento přístup fungovat, jenže on to prostě dokázal. Nolan to neskutečné do diváka šije od první minuty a nedá mu vydechnout ani na minutu. Celý film se odehrává ve třech příběhových liniích a ten moment, ten MOMENT, kdy se protnou, bylo pro mě to WOW, které mě posadilo na zadek, a já si znovu uvědomila Nolanovu genialitu. Dunkerk je navíc ten film, který v divákovi roste, dva dny od zhlédnutí a já si stále uvědomuji další a další věcí ukryté ve filmu. Vím, že tento film uvidím v kině minimálně ještě jednou a už teď se nemůžu dočkat. ()
Třeba mě zastřelte, ale Nolan to opět (ne)dokázal a to jsem se na to po Temném Rytíři a Interstellaru docela těšil, ale tohle bohužel hodně připomíná jeho starší tvorbu takže těžká póza. Sice oceňuji, že bez nějakých zbytečných keců nás háže rovnou do děje, ale ten je tak chaotickej, že jsem se do toho po celej film nemohl dostat. Pro mě to je v podstatě jenom nesourodý sled na sebe nalepených a někdy i nesouvisejících obrázků kde není žádný příběh, žádný prostor pro postavy, nikdo komu bych fandil a jestli to byl tedy režisérův záměr jak tu někteří píší, tak mě to dokonale minulo, takže jsem se vesměs pronudil celým filmem od začátku až do konce a, že je to audiovizuální mrda? no možná, že jo, ale na druhou stranu dejte mi ty prachy co to stálo a natočím to taky. Fakt nevím proč bych se měl v dnešní době kdy jeden takový velkofilm stojí to co kdysi deset filmů dohromady podělat z toho, že to má dobrý vizuál a kvalitní technickou stránku?! to by měla být samozřejmost a co se audia týče tak se potvrzuje, že Zimmer už není co bejval a já tu žádný výrazný hudební motiv nepostřehnul. Takže co s tím? no raději zapomenout a vy ostatní si u toho můžete honit dál.35% ()
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (více)
Tenet je Nolanův druhý nejdražší film
Nadcházející špionážní thriller Christophera Nolana Tenet bude režisérovým druhým nejdražším filmem vůbec. Film, jenž se bude zabývat manipulací časem, má podle serveru Variety (a následně potvrzeno… (více)
Jaký dostal Nolan rozpočet?
Režisér Christopher Nolan se za poslední roky vypracoval do pozice, kdy je vlastně úplně jedno, co se rozhodne natočit, domovské studio Warner Bros. mu na to totiž dá takový rozpočet, jaký si řekne,… (více)
90. Oscary - výsledky
Výroční 90. ceny americké akademie znají své vítěze. Nejprestižnější ocenění a díky tomu také „nejoblíbenější chlapík Hollywoodu“ se předával v Dolby Theatre, jak už je tomu dlouhou dobu zvykem.… (více)
První Nolanův film, který pro mě je nezáživným zklamáním. Viděla jsem čerstvě většinu děl, která uvádí jako své inspirační zdroje k tomu, aby natočil Dunkirk. A bohužel ve filmu přiliš zřetelně vidím a rozeznávám, jak velice uměle se soustředil na dosažení dílčích efektů (rytmus střihu, tempo, světlo, koordinace, živly...), na to, co všechno se může podílet na vyprávění, a jak se mu to jednoduše drobí na tyhle dílčí etudy a hroutí proto, že mu z toho všeho vypadl příběh, smysl, sdělení... ano, dovedla bych jich na Dunkirk přilepit spoustu, dobrých vysvětlení, proč to má smysl vyprávět, ale to by všechno šlo říct i před Nolanovým filmem - ten sám už k tomuhle nic nepřidává, Dunkirk je filosoficky pokrytý a Nolan tentokrát nepřináší žádný zajímavý, neotřelý, překvapivý úhel pohledu, který by nás přikoval, který by nás jako lidstvo někam posunul. Bylo mi celou dobu dívání jedno, koho co potrefí, kdo vyvázne, jak konkrétně to s kým dopadne. Všichni budou buď rozšmelcovaní, nebo ne, padni komu padni, sympatický nebo méně sympatický, taková je válka, nerozlišuje. Paradoxně Nolan podle toho, co sám říká třeba u Bitvy o Alžír, chtěl v tomhle bodě dosáhnout pravého opaku - ne toho, aby ukázal, jak válka deklasuje individuální životy, ale aby divák soucítil s každým jednotlivcem. Hm. Když dva dělají totéž... Působí to na mě tak, že Nolan se dostal do nové fáze, obdivuje staré mistry, všímá si učenlivě stěžejních rysů na jejich pracovních metodách a chce si je všechny najednou osvojit a jako nenasytný, nadšený kluk všechny najednou taky hned vyzkoušet, a tak točí nový film, kde to všechno honem hurá aplikuje. (Bože, to tikání všelijakých budíků, ten nervní zvuk a hudba a ty krátké a všelijak roztřesené záběry, ten bordel v zorném poli, ty změny tempa v rychlém střídání záběrů do paralelních akcí - ok, to je Speed a Unstoppable, má to snad v divákovi vyvolávat větší napětí a v Unstoppable to funguje, to přecházení Kenneta Branagha po molu, to je Most přes řeku Kwai, po němž se hrdě prochází vězněný velící důstojník-stavitel, a protože v Davidu Leanovi se Nolan očividně zhlídl nejvíc a nejsilněji, ostatně zaslouženě, jemu a třeba právě Ryanově dceři vděčíme i za všechno to moře a vzduch a světlo a dynamiku... a ostatně i za celý ten patriotsky britský pohled na Dunkirk -- a například je přiznanou poctou Leanovi, když na otázku z mola jeden velitel malého škuneru odpovídá jako většina postav v Leanových filmech místo yes "ay" --, ale ech, ej - je to mechanicky přejaté, opičí, zrepasované, vypůjčené, nefunguje to a při znalosti předloh to působí místy vyloženě směšně, kupříkladu to molo je úplně průzračné - mladý vojín zakleslý v jeho konstrukci, naslouchající hovoru důstoníků, to si opět nejde nevzpomenout na podminovávání mostu přes řeku Kwai etc. ... Nolan se ukrutně přecenil. Vnímám Dunkirk jako technické cvičení, a z tohohle hlediska mi výběr tématu i dává dobrý smysl, dá se na něm zúročit všechno, co si Nolan vytyčil, že zvládne (http://www.indiewire.com/gallery/dunkirk-christopher-nolan-films-inspired/) - aniž by to ve skutečnosti s grácií zvládl -, ale jinak jako film vlastně ne. Nolan-vizionář a Nolan potápěč do hlubin lidského vědomí a jeho kreativního potenciálu si tu vzal dovolenou, chce se prostě naučit líp točit, pracovat s atmosférou, tempem, napětím, s vyprávěním pomocí střihu a kamery. Myslím ale, že se zavedl na slepou kolej, bez jedinečného, nezbytného sdělení, které tím chce pronést, není skutečného filmu, a už vůbec ne jeho vlastního, Nolanova filmu. Pro mě se jedná o jeho první jednoznačné selhání, a doufám, že to i sám kvůli sobě rychle napraví, přizná a zúročí, a že se nenechá zmámit počtem Oscarů a silou ovací, které mu za tenhle velkoformátový, ale myšlenkově prázdný spektákl jistě spadnou do klína. *** Viděno poctivě na premiéře v Imaxu, ale tentokrát mám prostě pocit, že v Interstellaru byla i ta kamera mnohem úchvatnější a 70mm záběry mě dostávaly mnohem víc a oprávněněji, a přestože tady máme pořád akci na moři i ve vzduchu, nemůžu si pomoct, ale taková Leanova Ryanova dcera mě svými záběry strhávala stokrát víc, i když jsem se koukala jen na domácí obrazovku. Cítím, že Nolan tentokrát možnosti 70mm filmu vůbec nevužil, jak mohl. *** Skoro se bojím, co všechno z Nolanových pokusů o atmosféru ve vzduchu se mi tu ještě trapně a směšně dourčí, až si konečně pustím i Leanovu Zvukovou bariéru, film o soubojích letců a konstruktérů snažících se překonat jako první se svými stroji rychlost zvuku... Áj. *** (IMAX, 21. 7. 2o17, premiéra) *** PS: Čistě racionálně/technicky by se o filmu dalo napsat všechno, co napsal v komentáři uživatel DaViD´82, a byla by to čistě racionálně/technicky pravda. Až na to, že diváka hodně rychle unaví/otupí všechny ty šponující naučené triky, nejen nervní zvuk a střih, a že ty kýžené pocity to prostě nevyvolává. I když si umím představit, že masová většina diváků se do toho nechá vmanipulovat, nebo tu skutečnou prázdnotu a nefunkčnost zakusí až při druhé projekci. () (méně) (více)