Dunkerk

| Rozpočet: 100 miliónov $ | Tržby: 525.6 miliónov $ | Pre mňa najslabší film Nolana, pretože svoju chladnosť povýšil na 99 čísiel, a to už doteraz bol jak cencúľ. Zámer je jedna vec, výsledok druhá. Audiovizuálna stránka opäť nevídaná, ale že by katarzia? Pre mňa trošku sklamanie. I tak 4. Gibsonov Hacksaw Ridge so mnou hýbol o niekoľko tried viac, pretože disponoval kvalitami tempa, kontrastu a príbehového srdca. Tempo: Gradácia nebola zďaleka tak intenzívna, jak to naznačovala hudba. Kontrast: Je pekné mať kvalitný, pulzujúci soundtrack počas 100 minút, ale pokial je to od začiatku do konca, stráca to na účinnosti, hlavne ak tomu dej neodpovedá. Príbehové srdce: Jediná kvalita, ktorú Nolan oproti ostatným filmovým kvalitám nikdy nepovýšil na potrebnú úroveň. Každý má inak nadelené talenty, ale keď to tak je, asi by si mal zobrať lekcie od Gibsona :D To by už ale nebol on... (15.08.2017)

Nolan je zpátky, ale tentokrát mi příliš radost neudělal. Vybrat si válečný film a natočit jej s ratingem PG13 je pro mě velké mínus, po masakru u Hacksaw Ridge je tohle hodně umírněné a čisté, chyběla mi špinavost, roztrhaná těla, řev a vnitřnosti, místo toho dostáváme tikot hodin, lodě a stíhačky. Celkem mi vadilo, že zde není vyloženě žádný hlavní hrdina ani žádný záporák, což je pro mě zásadní věc, která u žádného filmu nesmí chybět a emocionálně mě to nechalo absolutně chladným, ale abych jen nekritizoval musím pochválit skvělou audiovizuální stránku, kde nájezdy stíháček měly své kouzlo, kde exceloval výborný Tom Hardy, Zimmerova hudba příjemně podporovala atmosféru a záběry na širé moře či potopené lodě byly oku lahodící. Plusem jest i rychlé tempo, kde se nečeká dlouho na věc, ale chyběla mi zde nějaká výraznější scéna, kterou bych si v budoucnu chtěl pustit znova. Mám to tak půl na půl, do další projekce se nehrnu.70% (26.07.2017)

Naprosto jedinečný fyzický zážitek z filmu. Od Vojína Ryana nebylo obklopení válkou sugestivnější. Nolanova dlouhodobá spolupráce s Hansem Zimmerem by si konečně zasloužila hlubší analýzu, protože mě specielně v Dunkirku dohání ke schizofrením pocitům. Nicméně velmi funkčně podtrhuje samu událost jako hlavního hrdinu filmu a několik dějových a časových rovin pomáhá udržet v nepřetržitém napětí válečného survivalu. (18.11.2017)

Strach, beznaděj, frustrace, naděje. Nolanova hra na Cinema verité, u který se chce věřit, že našel stroj času a odjel do roku 1940, aby uhrančivě vypověděl o hrůzách války ve vizuálním podání, které na televizi fakt vidět nechcete. Pro mě osobně asi nejlepší "válečňák" od Apocalypse Now a Tenké červené linie. 90 minut na hranici infarktu. Zimmer v promíchávání hudby s ruchy už asi dosáhl maxima. (19.07.2017)

Studie bezvýchodnosti podle Nolana. Přelom května a června roku 1940 na francouzském pobřeží, lodě likvidované německými bombardéry, přitom ve strachu z ohrožené evakuace se ocitá zhruba 400 000 vojáků anglické a spojenecké armády v německém obklíčení. Pláž plná vojáků, civilní záchranná loď, podpora ze vzduchu. Sebejistý Nolan si vybírá tři dějství, mezi kterými poctivě pendluje, přitom se každé z nich odehrává v jiném časovém horizontu, aby to celé trochu vypravěčsky ozvláštnil. Gró hraje atmosféra, radikální změť zvuků, intenzita, bezprostřednost, nejistota, strach.. a pak i soudržnost jednotlivých položek, řemeslná jistota. Osobní příběhy chybí, což je ovšem potíž. Nepotřebuji romanci, ale úplně osekat jednotlivé protagonisty není úplně optimální cestou. Film dělají emoce, zajímavé vztahy a postavy. Tady to jednoduše chybí. A Nolanova honba za absolutní precizností prostě (stejně jako dřív) vede k neosobním scénám a absenci emocí. Co na tom, že to všechno vypadá dokonale přirozeně a nepočítačově a že se naprosto geniálně pracuje se zvukovou složkou? Ve výsledku výtečná rekonstrukce, já ovšem hledám tak trochu něco jiného. (05.08.2017)