霧の子午線
Recenze (1)
Silné drama Kio a Yae, dvou celoživotních přítelkyň a žen žijících zcela odlišné životy. Zatímco první z nich, smělejší Kio působí moderně a orientuje se spíše západně, výtvarnice Yae je věrná japonským tradicím a v dojemném podání Sajuri Jošinaga ztělesňuje kořeny japonské kultury se vší prostotou a hloubkou. Jejich přátelství se postupně komplikuje láskou k témuž muži, jakousi odpovědí osudu na jinou společnou zkušenost, kterou režisér poněkud necitlivě zpřítomnil jinak snímanými retrospektivními flashbacky, které filmu vyloženě ubližují. Kdyby se minulost - studentské bouře v osmašedesátém - odhalila citlivěji, nebo kdyby film otevřela, ovšem také ztvárněna nějak přiléhavěji k tomu, co bude následovat, nebylo by snímku co vytknout. - Osobně mě nejvíc oslovila čistota záběrů, soustředění na tváře a jejich bezslovné výpovědi, ohled k prostředí a právě charakter a kouzlo Yae: v její postavě se výstižně odhalilo, jak se vážná a láskyplná umělecká (a v jejím případě zvláště uměleckořemeslná) práce projevuje na vnitřním i zevním zušlechtění. Její čistota a dobrota z ní vyzařuje a podmaňuje… Bolestné vyvrcholení filmu, anticipované hrdinčinou vážnou nemocí, není poplatné romantickému klišé, ale osvětlením nové životní cesty pro pozůstalou kamarádku i jejího syna, který byl kouzlem něžné Yae rovněž zasažen, ba iniciován. ()