Bílí rytíři

Po shlédnutí mě mrzelo, že tu Francouzi měli tendenci popsat poměrně zajímavý námět, ale chopili se ho tak, že by umrtvili i mořskou pannu v oceánu. Téma je totiž pro nezaujatého člověka dost zajímavé a působí tak, že vypráví příběh o lidech, kteří mají tendenci v Africe pomáhat a myslí to s okolním světem poměrně dobře. Jenže během sledování tohoto filmu nezjistíte vůbec nic. Spíše budete mít pocit, že tady ta partička jenom čumí a pozoruje okolní dění, což není daleko od pravdy. Jenže oni tam evidentně opravdu pomáhali. Jenže jak? Film bez názoru, bez odpovědí, bez duše a bez života.... (07.04.2017)

Od Lafosseho jsem po Perdre la raison cekal vetsi bombu, ale to neznamena, ze to neni dobry film. Belgicky tvurce i nadale rozviiji sva oblibena temata - bileho muze a jeho patronaci nad celym svetem, manipulaci a rozporuplnost altruismu u pomahani druhym. Titulni Jacques je v tlaku ze vsech stran a prehlednuty by nemel byt ten od budoucich adoptivnich rodicu. (18.03.2016)

Nejzajímavější na filmu je jeho téma. Málokdy se vidí, že by cíl NGO byl až tak rozporuplný jako zde v podobě únosu dětí - třebaže sirotků - z válkou zmítané země. Snimek se však pohybuje mezi real-docem a dramatem a mně zoufale chybělo zasazení příběhu - co by autorům udělalo hodit tam titulek Čad, duben 2007? Nebo pár vět na úvod? Herecké výkony slušné, ale jinak zpracování filmu slabé - nevýrazná hudba, natahovaná stopáž s pasážemi, kde se skoro nic neděje. Poučné (pokud to nevíte z reálných dokumentů) je i zákulisí práce v Africe - všeobecná korupce, nespolehlivost lidí, dlouhé vyjednávání, čekání na něco nebo někoho. Realistický byl i pohled do vztahů mezi členy výpravy, kde jsou vidět přirozené lidské vlastnosti jako strach, hněv a názorové, morální rozpory, nejednotnost a potřeba silné osobnosti v čele. Bohužel film podle mě nevyužil potenciálu, které téma mělo. Kdyby byl natočen ve stylu Argo, bylo by to na 4*. Pokud se však v kině koukáte na hodinky, je to pod průměrem. Febio 2016. (18.03.2016)