Režie:
Jed MercurioScénář:
Jed MercurioKamera:
Ruairí O'BrienHudba:
Carly ParadisHrají:
Holliday Grainger, Richard Madden, James Norton, Jodie Comer, Edward Holcroft, Enzo Cilenti, Lisa Jay Jenkins, Dylan Jones, Harry Treadaway, Eve Ponsonby (více)Videa (1)
Recenze (8)
Taková standardní britská marmeláda, která popisuje milostný kosočtverec mezi 3 ctnostnými jedinci, z nichž 2 jsou zjevně více nadrženi. Ve své podstatě to není špatný snímek, rozhodně neurazí, ale zároveň není ničím objevný. Je odvyprávěn s lehkostí a dobové zasazení okolo první světové války prostě nemůže zklamat. Je zde řada známých britských herců, kteří také představují sázku na jistotu. Docela oceňuji, že postavy nejsou nikterak idealizované a působí tedy lidsky. Takže tedy 3 hvězdy - film neurazí, ale ani nenadchne. ()
Kdyby to nebylo točeno podle románu D.H. Lawrence, tak by si člověk řekl jo, docela oddychovej slaďák, ale vědomí, že je to britská adaptace slavného britského románu, je to opravdu k pláči. Takhle překopat celou knihu a hlavně charaktery všech postav - korunu tomu dali paní Boltonovou - to je opravdu počin hodný americké kinematografie, že si to ale stará dobrá Anglie takto zvládne sama, to bych opravdu nečekala - ty dvě hvězdy jsou vlastně jen za výpravu, hudbu a představitelku Connie, která mi celkem sedla. ()
Jeden ze sedmi filmů o lady Chatterley, zdá se, že jsem viděla všechny. Knihu jsem četla se zvláštním pocitem a pokud mohu napsat, nejvíc hodnotím zpracování s Joely Richardson a Seanem Beanem z roku 1993, jejichž pojetí a režijní vedení mě nejvíc ,,bralo,, Joely se objevila v tomto filmu ještě po letech v roce 2022 a to v roli pečovatelky lorda Chatterley. Se zvědavostí jsem se posadila k tomuto ztvárnění z roku 2015 a líbilo se mi. Konečně, neotrčuji nos nad kterýmkoli zpracování, každé má něco jiného a mnohdy se tak docela knihy nedrží, což není na škodu ()
Není to první verze Milence Lady Chatterleyové, kterou jsem viděl, ani poslední, která byla natočena. Myslím si ale, že to tak stačí, protože ani jedna z nich neříká, kde je zakopán pes či hrnec se zlaťáky - a neříká to ostatně ani přeceňovaný román D.H. Lawrence, který tu posloužil někdy jako předloha, jindy námět či jen vizuální inspirace. Víc bychom se dozvěděli z přepracování jeho lepších románů, a to nemluvím o povídkách; třeba krátká příhoda v povídce Dotek by lépe objasnila, kam se všechny postavy tohoto díla ubírají a o co usilují. V případě Milence není podstatný rozdíl mezi palácem a hájovnou, ale mezi prohlášeními dvou mužů (Clifforda Chatterleye a Olivera Mellorse) a dvou žen (Connie Chatterleyovou a Mrs. Boltonovou). Na rozdíl od mužů, jejichž pravdy, či pseudopravdy, či dokonce lži, se vztahují nejen k přítomnosti, ale i vymezené minulosti a celé budoucnosti, zatímco ženy mluví jen o tom, co je skutečností právě teď, v tomto okamžiku. Když muž řekne: miluji tě, vyjadřuje tím jakýsi vágní příslib, který hodlá dlouhodobě respektovat (pokud to bude tak a ono onak). Pokud to samé řekne žena, nemůže se mýlit, protože to platí pouze pro okamžik, v němž to bylo vysloveno. ()
Moje první a vzhledem k mému znechucení zřejmě taky na dlouhou dobu poslední adaptace Lawrencova románu. Ne že bych měla ráda otrocky zfilmované knihy, ale tohle bylo tak mimo co se týče pojetí postav, děje i samotné myšlenky románu, až si říkám, jestli ho vůbec někdo ze štábu četl. Opravdu to působí dojmem, jako by si tvůrci přečetli shrnutí děje v učebnici literatury pro střední školy a na jeho základě napsali scénář. Holliday Grainger svým vzhledem až pozoruhodně odpovídá mojí představě Connie, ale hraje ji jako sobeckou a sexuálně neukojenou hysterku, a Richard Madden má štěstí, že na něj nemůžu nadávat, protože byl ve své roli tak nevýrazný, že už si ho vůbec nepamatuju. A pro ten konec ani nemám slova. ()
Reklama