Vše je pravdivé

Zvláštny film. Film o "jeseni života" (schválne som použil toto nechutné klišé), o existenciálnej kríze, film o človeku, ktorý nevie, čo robiť a ako komunikovať so svojou rodinou, o človeku, ktorého trápia výčitky svedomia a ktorý zúfalo túži po uznaní, o človeku s obsesívnou fixáciou na dávno mŕtveho syna... Áno, takéto myslenie je pre daný vek a životnú fázu typické, mne sa však nezdá, že by bol Shakespeare tak úplne typický. Kde zostala irónia a hra so slovom? Kde zostalo divadlo? Kam zmizli komické prvky? Kam zmizlo ohýbanie si histórie i reality v prospech vlastných rozvrhov a cieľov? Kam zmizol skutočný konflikt dvoch nárokov? Táto snaha akoby bola vo výsledku dôsledne anti-shakespearovská. Ale prečo? Dôvod je prostý. Cieľom nebolo vytvoriť portrét Shakespeara - génia.  V podstate to ani nebol tak úplne film o Shakespearovi. Shakespeare je tu nazeraný z pohľadu jeho rodiny. Rodiny, ktorá zostala žiť mimo Londýna, mimo toho javiska, ktoré znamená svet. Rodiny, ktorá zostala trpieť pod jarmom otca, ktorý sa nezaujíma, ktorý nechodí domov. A tak tu vlastne sledujeme film o ľuďoch z úzadia, film plný rodinných tráum, film o rodinnej kríze. Problémom filmu však je, že Shakespeare, vzhľadom na jeho momentálnu povahu a stav, nie je rodine dôstojný súper (a podobne - dôstojným súperom nie je Shakespearovi ani okolie). Jeho premena je skôr intelektuálna, než osobnostná. Neprišiel sem frajer z veľkého sveta, ktorého treba zosadiť z piedestálu, ale stratený muž, do ktorého sa však len naďalej kope a ktorý sa nevie a preto ani nemôže brániť (samozrejme, to platí len v rámci rodiny). Je doslova stelesnením krízy stredného veku a najmä stelesnením dnešnej krízy maskulinity. Vlastne tu sledujeme ako tento človek v kríze musí prežiť ešte hlbšiu krízu a pochopiť ako veľmi sa mýlil, a to aj na tých najzákladnejších úrovniach. Že vlastne celý jeho život bol veľkou chimérou a divadlom. A východisko z krízy nie je, je len smrť. A tým pádom tu aj absentuje nejaký skutočný konflikt a skutočná premena, či dokonca skutočná dráma. Zostáva tu len pachuť neznesiteľnej slabosti a ničotnosti, kde však absentuje hamletovská filozofická reflexia, mocný vnútorný konflikt, štylistická opulentnosť i záverečný "skok". Táto slabosť a ničotnosť sa tu stáva aj akýmsi formálnym leitmotívom a opantáva celý film, ktorý vo výsledku zanechá presne takýto pocit - pocit slabosti a ničotnosti. A tu akoby film viac vypovedal o dobe vzniku - vlastne akoby bol čistým priezorom do súčasnosti. A možno takto sa na film trebalo naladiť. Ja som to neurobil. Preto 2 hviezdy. (11.09.2021)

Vesměs je to taková pocta dílu Shakespeara a jeho životu. Celé je to stylizované do takové divadelní podoby, kdy třeba role Iana Mckellena je sice jen jedna scéna, ale za to velmi dlouhá, a zároveň i nejlépe zahraná. Maskéři se zde opravdu vyřádili, a Branagh je změněn k nepoznání, ale na hereckých kvalitách mu to nijak neubírá. Škoda, že samotný děj se spíše potácí od níčeho k ničemu, a je to spíše takový sled "banálních" scén ze života, bez nějakého většího a hutnějšího nosného činitele. (08.09.2020)

"Tak dlouho jsi vkládal slova do úst jiným, že máš pocit, že jen na slovech záleží." Od fanoušků Shakespeara pro fanoušky Shakespeara aneb Mistrův odchod do důchodu. Nepřekvapí, že Kenneth Branagh je v hlavní roli stejně skvělý jako jeho maska, nicméně překvapivé už je, jak úžasně tenhle film vypadá a jakou má atmosféru. Je jako zfilmovaná (neexistující) divadelní hra, kterou navíc napsal Ben Elton, jenž Shakespeara očividně miluje, nicméně zatím si z něj spíše střílel (ať už jako spoluscenárista Černé zmije nebo jako tvůrce sitcomu Upstart Crow). Je to také velmi tichý film, decentní a přitom silný a s řadou přímo skvostných scén s Judi Dench a Ianem McKellenem. Při jeho sledování jsem si vážně připadal jako v divadle. Stejně jako Stanley Kubrick v Barrym Lyndonovi, František Vláčil v Adelheid nebo jako Steven Spielberg v Lincolnovi spoléhá Branagh při interiérových scénách jen na přirozené světlo nebo na světlo svíček, a tak jen malé upozornění - na film se dívejte ve tmě nebo alespoň v šeru, přidá mu to na kráse. (30.12.2020)

Nebudu lhát, trochu jsem si spletla název filmu. Myslela jsem si, že se budu dívat na Roberta Redforda samotného plující po oceánu (film Vše je ztraceno) a on najednou na mě vykoukl Shakespeare. Překvapená jsem byla, to jo, ale I tak jsem to dokoukala. Shakespeara mám ráda a tenhle příběh vypráví zrovna o té době, o které toho moc nevíme a byla jsem hodně překvapená kolik toho nevím. Kennetha bych skoro nepoznala, ten nos a vlasy dělaly hodně! Upřímně role Iana McKellena, který se objevil jen v jedné scéně mi přišla zbytečná. A jeho role taky, nic to filmu nedalo, naopak to mohlo být o tu scénu kratší. A přitom ta scéna plan keců trvala asi 20 min! To bylo zabijácké! Bez toho by to celkem šlo a možná bych hodnotila lépe. Herecky je to skvěle zahrané, hodně se dozvíme o jeho dětech, což mi přišlo zajímavé. Ale mělo to mouchy, hodně much. (06.03.2020)

Angláni budú do nekonečna recyklovať všetky možné príbehy a životopisy Šekspííííra. Ale šak prečo nie, raz za čas si oprášiť vedomosti. Pokial je to podané polopatisticky a s rozumnou minutážou. Tu je ešte bonus luxusné obsadenie a niekoľko skvelo napísaných hádok a dialógov. Jasné, zvyšok sa nesie na vlne inotajov a hľadanie zmyslu viet v druhom slede, ale keď tú vatu neberiete vážne, nič sa nestane. Celkovo je ten príbeh podaný veľmi dobre a výkony ešte lepšie. Žiaľ, ako som už spomínal, recyklované a miestami nezaujímavé. 3 z 5 (22.03.2020)