Kralj Petar I: U slavu Srbije
Oi kaltses tou vasilia Petrou
King Petar the First
Režie:
Petar RistovskiKamera:
Dušan JoksimovičHrají:
Lazar Ristovski, Milan Kolak, Radovan Vujović, Danica Ristovski, Ivan Vujic, Svetozar Cvetkovič, Marko Todorovic, Ljubiša Savanović, Branko Jerinič (více)Obsahy(1)
Děj filmu začíná v roce 1914. Bezprostředně po atentátu Gavrila Principa na Františka Ferdinanda d´Este obvinilo Rakousko-Uhersko Srbsko z podílu na jeho přípravě, 23. července mu předalo ultimátum a vyžadovalo urychlené splnění jeho deseti bodů. Protože se tak v plném rozsahu nestalo, vypovědělo Rakousko-Uhersko 28. července, přesně měsíc po atentátu, Srbsku válku. Jak už název napovídá, hlavní postavou filmu je král Petr I. Počátek války jej zastihne na venkově, kam se kvůli zdravotním potížím uchýlil s tím, že vládu postupně předá svému synovi Alexandrovi. Po napadení Srbska zůstává nejprve v ústraní a působí spíše jako poradce. Po překvapivém vítězství srbské armády v bitvě u Ceru se ale rozhodne vrátit do hry a přesouvá se na frontu, aby podpořil své vyčerpané vojáky. Králova přítomnost na frontě má velký vliv na utužení jejich morálky a odhodlanost bránit vlast. Ještě důležitější je ale skutečnost, že se mu podaří domluvit velkou materiální pomoc od mocností Trojdohody, která srbské armádě dodá po Dunaji a po železnici ze Soluně docházející munici. Válečné události zobrazené ve filmu samozřejmě neprožívá jen vladař, ale i další (v kontextu událostí, ve kterých umírají desetitisíce lidí, nevýznamné) postavy. Divák se záhy seznámí s malým sirotkem Momčilem, kterému dělostřelecká jednotka nahradí rodinu vyvražděnou rakousko-uherskými vojáky, s mladým, odhodlaným dělostřelcem Marinkem a jeho zkušeným kolegou Životou, který jej zasvětí do umění, jak v armádě přežít. Společně s nimi projde v první půli filmu velkolepým způsobem natočenými vítěznými bitvami u Ceru i na Kolubaře.
Po půlroce bojů Srbové znova ovládají takřka celé své území. Srbský odpor je zlomen až v říjnu 1915 po vstupu Bulharska a Německa do války a po ztrátě výše zmíněné zásobovací trasy. Srbská armáda, která zůstala bez munice a má čelit více než trojnásobné přesile, odmítá kapitulovat a vydává se spolu se svým králem na strastiplný ústup k moři přes strmé dvoutisícové albánské hory, aby se připojila k armádám dohodových mocností. Během tohoto pochodu zahynou po nakažení tyfem, hladem, vyčerpáním nebo umrznou desetitisíce vojáků. Vydává se na něj i Marinko se svými přáteli. Hlavní dějová linie této druhé části filmu se soustřeďuje na popis jedné pozoruhodné události, jež má reálný základ. Když si Marinko v dopisu postěžuje své matce, že mu mrznou nohy, protože doma zapomněl teplé ponožky, netuší, co tím způsobí. Jeho milující starostlivá máma se okamžitě vydá na cestu, aby mu ponožky přinesla. Armádu zastihne až ve chvíli, kdy se vydává na pochod přes hory, svého syna však nedokáže najít. Potká se ale s králem Petrem, o kterém ji syn napsal, že navštívil jejich jednotku, a tak dá ponožky jemu s prosbou, aby je Marinkovi doručil. Král se ve chvílích beznaděje, kdy všude kolem něj umírají vojáci, kterým nemůže při pochodu mrazivými horami nijak pomoci, rozhodne Marinka vyhledat a ponožky mu předat. Snaží se tak udělat alespoň jeden čin, který má v dané chvíli nějaký smysl...
(Balkanfilm)
Recenze (23)
Byť to bylo malinko rozvláčné, poskytlo to zajímavý vhled do pro mne neznámé počáteční fáze první světové války z pohledu Srbska a Srbů. Dokonce jsem do té doby ani nevěděl, že Srbsko bylo rálovství. Zároveň si člověk uvědomí, jak jeden atentát, v podstatě zoufalý čin jednotlivce, může spustit dějinný pohyb. ()
Dejová linka, hoci sa snažila držať historickej línie, ma moc neoslovila. No prekvapili ma bojové scény, ktoré boli vzhľadom na nižší rozpočet fakt že luxusné. Priemer. 60/100 ()
První půlka nic pro mě. Až příliš válečné. Nicméně druhá půlka už byla lepší a napínavější. Ale celkově jsem čekala víc. ()
Srbové si připomněli stoleté výročí konce války, kterou odskákali úplně nejvíc. Bohužel nejsem odborník na dějiny Balkánu, takže jsem se v tom poněkud ztrácel. Navíc se druhá půlka filmu táhla tempem srbské armády ustupující v zimě přes albánské hory k moři, takže nakonec jen za tři. Lazar Ristovski byl výborný, ale od doby, kdy se z jeho postavy stal nosič ponožek, mu scénář házel samé klacky pod nohy. ()
Film, ktorý rozširuje obzory a vysvetľuje, čo museli Srbi podstúpiť pri svojom boji za slobodu. Nezaobíde sa to ale bez dlhých dialógov a nudnejších scén postupu vojska, niekedy len tak hrá hudba, to tempo je pomalé. V obsahu je inak popísané všetko a film viac neprinesie. Akurát pár umierajúcich vojakov, ktorí majú v scenári vzletné a niekedy zaujímavé až filozofické texty o živote a slobode. Zaujímavý výrok: Může se umřít hladem? Může. Když nejíš. ()
Takové střední tři. Já mám pro Velkou válku ve filmu slabost, zvlášť když to je na Balkáně. Ale tenhle film nějak nefunguje pohromadě. První půlka je ostrá, válečná, i lecjaké ty prasarny k civilistům tu jsou (což je v historicky odpovidající, bylo jich tam hodně). Jenom ta Petrova postava mi tam vlastně nějak přebývá. Druhá půlka jsou jeho dialogy s vojáky a přechod přes zasněžené hory a upřímně, je to dost nuda. ()
Veľmi depresívny film o veľmi smutných udalostiach z histórie. Pre mňa ním je aj akoby tou beznádejou a ľahkosťou zomierania a zabíjania, čo je žiaľ často sprievodný jav nielen vojen, ale aj života v istých kultúrach a v tých časoch tomu tak bolo v celej Európe. Tomuto filmu chýbala podľa mňa časť o ich zotavovaní sa na Korfu a bojoch na solúnskej fronte s víťazným príchodom do domova. Albánska golgota sa tiahla, ale tiahlo sa aj vtedajšie utrpenie. Ak by tá časť bola len rýchlym prestrihom udalostí, nezachytil by film atmosféru a preto sa divím, že mnohým toto vadí a pritom existujú iné filmy o putovaní snehom či púšťou, ktoré sú často ešte dlhšie a deje sa tam toho ešte menej. Po dlhej dobe som si opäť pozrel nejaký film, keďže máme teraz v zime na Slovensku zákaz vychádzania a svoj život už žijem inak než pred rokmi, čo som tu na portáli pravidelne hodnotil filmy, ktoré som pozeral, navyše o udalostiach, o ktorých som kedysi písal článok, ale nesklamalo ma to. Oplatí sa to pozrieť mladým ľuďom, aby vedeli, akú hrôzostrašnú cenu zaplatili Srbi počas 1. svetovej vojny. ()
Živé obrazy z první světové války ze srbského pohledu. Dojemné a pietní. 1) Film představuje osudy tří postav - krále Petara, mladého vojáka Marinka a chlapce - sirotka Momčila během tzv. Srbské golgoty - prvního roku bojů a ústupu na Korfu._____ 2) Scenárista a režisér 32letý Petar Ristovski obsadil do titulní role svého otce, 66letého Lazara Ristovského, který současně film produkoval. Rovněž režisérova matka 63letá Danica Ristovski našla své uplatnění v roli matky Marinky, která synovi posílá po královi ponožky._____ 3) A když už byli v tom, natočili Ristovští i jedenáctidílný seriál na stejné téma, který dokončili v roce 2019._____ 4) Tamo daleko, daleko od mora / Tamo je selo moje, tamo je Srbija / Tamo je selo moje, tamo je Srbija. ()
SPOILER! Poňať vojnový veľkofilm o srbských dejinách ako sled dialógov, kde si každý druhý sedliak pokecá s kráľom, považujem nie len za nudné, ale za mrhanie peniazmi. To, že Petrov život sám by vydal na 3 takéto filmy je jasné každému, kto si otvorí napr. wikipédiu. Pozoruhodné je skĺbenie srbského národného mučeníckeho naratívu (Všetci boli sú a vždy budú proti Srbom) s klasickým povojnovým resp. postmiloševičovským optimizmom (Nechť tohle byla poslední válka...) Celé to krásne ilustroval vojak, čo kráľovi na vzletné reči odpovie, že im celkom nechápe a zomrie. Summa summarum Ristovski nemal dosť peňazí na vojnový veľkofilm, preto z toho vznikla dojemná konverzačka, popri ktorej sa ešte aj kubánsky poloindie, coming of age film, ktorý súbežne šiel na Cinemaxe 2, zdal zaujímavejší. ()
Objektivně silné tři, subjektivně jednu hvězdičku přidávám za překvapivé haldy mrtvol, solidní zpracování bitvy a vůbec neutěšené prostředí války z neokoukaného prostředí. Trošku se to ale táhlo, což filmu zbytečně ubírá na kvalitě. Pořád je ale vidět, že česká kinematografie silně zaostává už vlastně za celou Evropou. 70% ()
Taky jsem viděl dvouhodinovou verzi, ve které je hrdinskému boji srbské armády věnovaná první část a jejímu ústupu přes albánské hory druhá - podobně dlouhá. Pro kina jsou ty dvě hodiny tak akorát a uběhnou jako voda. Sice si dovedu představit, že 85 minut bude nabito vpodstatě jen akcí, připadá mi ale škoda, film takto mrzačit. Raději než zkrácenou verzi bych si dal naopak jedenáctidílný seriál, který právě před několika dny doběhl v srbské televizi. ()
Toto malo taký potenciál, taký skvelý úvod a potom sa to zvrhlo do bezbrehej, nudnej, uzimenej a uchodenej srbskej pičoviny. Peťo tiež nebol taký geroj, ako tu ukázali. No škoda, lebo srbský pohľad na úvod vojny bol rozhodne zaujímavý. Snáď si to aspoň komparzisti užili. 1 z 5 ()
Výborné, to sa skutočne podarilo. Ak bol niekto osobnosť a prežil si to za 3 životy bol to Kráľ Peter I Karadjordevič. Múdry, hrdinský, vzdelaný, osvietenec a pritom „človek z ľudu“ ktorý s ním znášal všetky útrapy prvého štvrťstoročia minulého storočia. ČLOVEK na ktorého môže byť Srbský národ právom hrdý a ktorý je asi najobľúbenejší. Bol nielen kráľom Srbským, ale aj prvým kráľom Kráľovstva Srbov, Chorvátov a Slovincov od roku 1929 nazývané Kráľovstvom Juhoslávie. Film začína v júli roku 1918 kedy rak.-uhor. CK Armáda (Švabe) napadla Srbsko. Predtým v rokoch 1912-13 Srbi bojovali proti Turkom a výsledkom bolo vytlačenie Turkov z Balkánu. V roku 1913 následne zvíťazili nad Bulharmi (zaútočili Bulhari). Vojnové a reále scény hodné veľkofilmu ktoré zachytávajú jatky 1. svetovej vojny a ukrutnosti CK armády - hromadné strieľanie a vešanie (vrátane žien). Srbi sa spočiatku dobre bránili, ale pod náporom presili, vyčerpania 2 predchádzajúcimi vojnami a následným napadnutím Bulharmi museli ustupovať. História to zaznamenáva ako ALBÁNSKA GOLGOTA, kedy Srbské vojsko spolu s kráľom ustupuje v zime 1915 cez Albánske pohoria k Jadranskému moru. Zachránila sa len časť vojska a civilistov (cca 135.000) za pomoci spojeneckých vojsk evakuovaná na ostrov Korfu a Talianska. Počas 1. svetovej vojny zahynula 1/3 obyvateľov Srbska a žiadny iný národ nezaplatil takúto vysokú daň (demografická katastrofa). Kráľa Petra I hraje dnes už legenda Srbského filmu Lazar Ristovski a podal výkon hodný meastra, akoby to bol sám Petar I. Film ktorý som videl je 126 min verzia, skrátená má len 85 min. Táto 126 min má jeden nedostatok – príliš dlhé scény prechodu v horách, film stráca vysokú počiatočnú dynamiku. Ale v 85 min verzii to asi na prospech filmu skrátili. Je len na škodu veci, že v dôsledku globálnej protisrbskej hystérii sa asi nebude tento film uvádzať v SK/CZ kinách. Na oslavách 100. výročia ukončenia 1 sv. vojny v Paríži visela Kosovská vlajka, štátu ktorý v tom čase a doteraz neexistuje (SK neuznalo). Na čestnej tribúne hneď za mamou Merkel sedel Kosovský prezident, Srbský dostal miesto kdesi v kútiku. Tomu sa povie neúcta a pravá frantíkovská arogancia. ()
Veľmi pekne a krásne ľudsky natočený film. Nechcem preháňať, ale úžasne sa to Srbom podarilo. Táto doba (1914) ma celkom fascinuje a oni ju vystihli parádne. Aj boje v prvej polovici filmu sa mi páčili a druhá polovica ma vôbec nenudila. Nie som človek, ktorý verí všetkému, čo je mu predkladané, ale postave srbského kráľa Petra l. som veriť chcel. Je múdry a vznešený, žije na dedine, kúpe sa v deravom koryte, sám si zašíva potrhaný kabát a keď príde za svojou armádou, napriek svojmu veku žije tak a robí presne to, čo jeho obyčajní vojaci. No krásna postava. Mladý režisér tu nič neodflákol, šiel na 100%, zážitok z filmu umocňuje množstvo komparzu, krásne zasnežené hory, ale aj sugestívna hudba a hlboké vlastenecké cítenie bez patosu. Silné štyri. ()
dalsi zaujimavy film o vojne dost masaker ta zima proste zabija skoda toho syna mohol prezit ()
Celkem nuda. Ve filmu je pouze jedna bitva. Nicméně natočené je to hezky. ()
Vojnová epopea na TV úrovni, akoby dokument trmácania v sprievode srbského kráľa Petra, cez zasnežené hory až k moru. Celý dej bol o nezmyselnom kinematografickom pochode bez hlavy a päty, chýbajúc niečo čo by zaujalo ľudským synonymom, emóciami, prejavom. Kráľ ľudskou tvárou na pochode nekonvenčne pripomínal niečo iné, ako osobnosť, ktorou ho história prezentuje. Žiadna scénická arytmia, nejako oživiť dej momentmi, ktoré by to trmácanie posunulo na vyššiu úroveň. Čo už. ()
První polovina je velmi svižná a líbí se mi. Druhá část? Bez akce, napětí. Proto pouze 3* ()
Nesmírně působivý film mapující prázdná místa učebnic dějepisu. Osobně mi film nepřišel zdlouhavý jak si mnozí stěžují. Doplnil jsem si vzdělání a ba co víc....budu pátrat v dějinách dál. Všem doporučuju. ()
Filmů zaměřujících se na Velkou válku je v poměru ku snímkům věnujícím se druhé světové válce nemnoho – třebaže to byla právě Velká válka, která otřásla světem a nenávratně proměnila jeho ducha. Proto, jakkoli silný je můj vztah k rakouské monarchii, srbský film jsem uvítala. U vědomí, že snímek nebude k Rakousko-Uhersku, ani k jeho spojencům, přívětivý – pochopitelně. A přívětivý vskutku není. Jaký tedy je. Především je pln srbského vlastenectví, pln patosu. Vlastenectví občas mírně iritujícího. Snímek představuje Srbsko jako hrdý leč mírumilovný národ, postavený před nepřijatelné ultimátum (ultimátum, které Srbsko pochopitelně nevyprovokovalo - pchá), a proto mu nezbývá než se chopit zbraní (opět). Vlastenectví občas nepochopitelného, mírně směšné a cizího - to je samé bratře sem, bratře tam; král, který své muže oslovuje „děti moje“. Současně s oslavou srbského hrdinství se snímek snaží ukázat drsnost a syrovost Velké války: ukáže nějaký ten déšť, vojáci si postěžují na vši, na stravu atd.. Prvá půle snímku nabídne bitevní vřavu (u té vřavy to chce zapojit představivost) a předvede srbská vítězství z roku 1914, konkrétně bitvu u Ceru a na Kolubaře. (Za svá vítězství by Srbové měli postavit pomník rakousko-uherskému generálovi Oskaru Potiorekovi, který vedl rakouskou ofenzívu pod heslem „utlučeme Srby čepicemi“ a zapříčinil rakouské porážky s nesmírnými lidskými ztrátami. Ano, je to k neuvěření, vedením ofenzivy proti Srbsku byl pověřen ten stejný „génius“, který svou lehkomyslností umožnil sarajevský atentát.) Pak se karta obrací – rakouská armáda je posílena jednotkami německých a bulharských spojenců - druhá půle filmu se soustředí na zimní ústup srbské armády přes albánské hory. Pochodu, nazývanému „Srbská Golgota“ ( případně „Albánská Golgota“) je věnována hodina filmu. Hodina, která se strašlivě vleče a můžete se jakkoli za sebe stydět, že se nudíte u zobrazení události, která přinesla utrpení či přímo pomalou smrt vyčerpáním, zimou, hladem, velkému množství lidských bytostí, ale – prostě se nudíte. A to je přitom přechod Srbů (vojáků, civilistů a jejich válečných zajatců) přes albánské hory hodnocen jako jedna z nejtragičtějších epizod první světové války. Kvůli kousku jídla vznikaly rvačky na život a na smrt. Kanibalismus se stával běžným jevem. Oslabené lidi navíc často přepadali místní horalé, kteří je obírali o oděv i boty. Srbští filmaři se ještě musí učit – třebas od Poláků – jak se točí filmy. Podrobněji je sledováno několik postav, historických i fiktivních, patrně abychom se my diváci více vcítili do zobrazovaných událostí. Jak již zde kdosi poznamenal - o osobě prvního prvního srbského krále z dynastie Karadjordjevićů se dozvíme více na Wikipedii. Zde je ukázán starý král Petr I., kterak v době vypuknutí konfliktu tráví svůj čas v ústraní, aby se posléze zapojil do obrany Srbska. Postarší muž, laskavě promlouvající k nastoupeným jednotkám, který neustále naráží na srbské matičky, srbské dětičky, a těmto věnuje větší pozornost než skutečnosti, že země, jíž je panovník, je ve válce. Divák se seznamuje i s „obyčejnými lidmi“: mladým dělostřelcem Marinkou (ten umí skvěle zabíjet raněné rakouské vojáky), s jeho matkou (již zmíněnou srbskou matičkou), s jeho druhy. Ti jeden po druhém umírají, tu v bitvě, tu zimou nebo během přednášek o podstatě svobody. Zajímavosti. Postava malého chlapce, kterému vojáci Rakousko-uherské armády vyvraždili rodinu (bohužel – přiznejme si ten smutný fakt, naše armáda klesla velmi nízko a v Srbsku vraždila civilní obyvatelstvo), je skutečná historická postava. Momčilo Gavrić byl nejmladší důstojník v první světové válce, přežil a za druhé světové války se zapojil do odboje proti německým okupantům. Díky „geniálnímu“ velení rakouských vojsk se v srbském zajetí ocitly deseti-tisíce našich vojáků, včetně vojáků původem z českých zemí. Tito zajatci ustupovali spolu se srbskou armádou k Jadranu. Prodělali, spolu se svými vězniteli, zimní pochod přes albánské hory, odhaduje se, že z celkového počtu zajatců polovina zemřela vyčerpáním, podlehla tyfu, zmrzla v závějích anebo byla snědena. Utrpení zajatců přechodem albánských hor nicméně neskončilo. Italové je odvezli na ostrov Asinara, kde byly podmínky tak strašlivé, že z přeživších zajatců zemřela další polovina. () (méně) (více)