Žluté květiny na zelené trávě
Tôi Thấy Hoa Vàng Trên Cỏ Xanh
Yellow Flowers on the Green Grass
Obsahy(1)
Příběh o dospívání, který se odehrává na vietnamském venkově v pozdních osmdesátých letech minulého století, je vyprávěn očima dvanáctiletého chlapce jménem Thieu. Thieu a jeho mladší bratr spolu sdílejí úplně všechno a jeden bez druhého nedají ani ránu. Jejich dny se odvíjejí jako rozmarná a komická cesta plná nevinnosti, údivu, zmatku a neobvyklých dobrodružství. Tuong obdivuje sebejistotu svého staršího bratra a neustále se snaží získat jeho uznání. Ale Thieuovo přehnané sebevědomí je jen zástěrkou jeho obrovské nejistoty. Thieu na svého bratra v jednom kuse žárlí, ať už kvůli známkám, nadání či mladé sousedce. To nakonec vyústí v násilný čin, kvůli němuž Tuong ochrne a zůstane upoutaný na lůžko. Aby se Thieu vyrovnal s vlastním svědomím, pokusí se svůj prohřešek odčinit a pochopí skutečný význam bratrství. (Cinemax)
(více)Recenze (7)
Konečně jsem se setkal s vysloveně krásným vietnamským filmem. Ten je ale zároveň velice skromným, tichým a nechává za sebe mluvit děti a především kameru, která svým kulinářským okem nabízí naprosto nádherné záběry, u kterých až oči přecházejí. Dokazuje tak, že Vietnam je nádherná země, ale nesmírně obtížná pro život. Nicméně právě formou dětí vypráví hodně jednoduchý příběh, který je spíše způsobem života, než aby se snažil o hlubší analýzu prostředí. Pokud na toto všechno přistoupíte, film si dozajista užijete. Počítejte ale s tím, že u tohoto filmu se Váš tep spíše zpomalí. Pakliže formu přijmete, musíte být spokojeni. Musím uznat, že Vietnam tímto filmem velice překvapil. ()
" Když onemocní bůh, tak prší. Já stonám láskou, jen na tebe pomyslím". Jedním slovem ani nelze popsat jak je to nádherný film po všech stránkách. Já byla uchvácená těmi nádhernými záběry na krajinu, na malé roztomilé děti, na Moon s kukadlama , kde jsem se Thienovi vůbec nedivila, že pro něj byla nejkrásnější princeznou a že tam byla ještě jedna, ale to je trochu jiný příběh v tomto příběhu. Pohled na Tuonga, jak má svého Strýčka rád, přesně tak, jako děti v Evropě milují svá koťata a pejsky. Co jim stačí za hračky, to je kapitola sama o sobě. Mám ještě teď na tváři úsměv, protože jsem byla ve světě dětí, kde vládne radost i smutek, poslouchala jsem pohádky, vnímala jsem tu laskavou, dětskou lásku, ale i tu bratrskou i když to tak zkraje nevypadalo. Jistě, že tam musela i ta rošťárna být, jinak to přece ani nejde. Vietnam mě tímto snímkem velmi mile překvapil a jak píše Malarkey, já skoro zapomněla, jak je to obtížné místo pro živobytí. ()
Taký obyčajný pribeh o dvoch súrodencoch odohrávajúci sa na Vietnamskom vidieku. Mne to ale vôbec nesadlo. Detskí predstavitelia mi neboli sympatickí. Hlavne ten starší bol na zabitie. Takže ma ich príhody príliš nebavili. Zaujalo ma len prostredie Vietnamského vidieku, ktoré často vo filmoch nevidíme. Ale zase ma srala tá komická reč. To sa fakt nedá počúvať. Takže za mňa jedno veľké sklamanie, ale asi to nebude zlý film ak vám budú sympatickí detskí herci. 4/10. ()
Vietnamska filmova udalost roku je toto solidni, i kdyz nikterak prevratne drama o dospivani. Co ztraci obcasnym sklonem ke kyci (zpomalene zabery, sentimentalni hudba, ale i ponekud prilis syte a presvicene barvy), napravuje originalnim, nepredvidatelnym zpusobem vypraveni, kdy realismus strida pohadku a zdanlive nesouvisle epizody v samotnem zaveru splynou v prirozeny celek. Prava pro mezinarodni distribuci zakoupila vehlasna spolecnost Fortissimo Films a tak se tento skromny snimek brzy dostane snad i k divakum v Evrope. ()
Vizuálně nádherné, i když občas lehce kýčovité. Žluté květy nejsou běžným filmem, je to film, který šikovně spojuje realitu s pohádkou, i proto se dá ona kýčovitost odpustit. Victor Vũ tohle očividně umí, stejně tak mu jde do povětšinou dramatického děje zapojovat prvky komedie, občas snad až černé... i když neznám vietnamský humor. Využití nádherné okolní krajiny je zde patrné, spousta záběrů z ní těží, ale mně stejně utkvěl v hlavě onen suchý princeznin strom... krása, stejně tak krásně natočená. Dětství Tuonga a Thieuoa bylo do určité části tak jak má být a právě takové dětství, ve kterém k radosti stačí málo, si naštěstí i já pamatuji. 70% ()
Natočit film podle knižní předlohy Victorovi Vu velmi prospělo. Výsledek zanechává mnohem lepší dojem než jeho vlastní rádoby-hollywoodské scénáře a v jeho filmografii se tak jedná o ojedinělé dílo. Velkolepé efekty a předramatizované scény charakteristické pro jeho předchozí filmy se tentokrát nekonají, naopak díky relativně všednímu příběhu o dospívání na vietnamském venkově film získává skoro až pohodovou atmosféru, přestože se v něm odehrávají dramatické události. Thieu byl pěkný zmetek se vším, co dokázal provést svému bráchovi kvůli žárlivosti, mladší Tuong byl naopak sympatický naivní kluk, který mě občas přiměl zavzpomínat na vlastní dětství, kdy jsem věřil na pohádkové bytosti. Líbila se mi kompozice děje, do kterého se stále přidávají nové dějové linky a události, které jsou dramatické, záhadné i pohádkové a přitom dobře sladěné tak, že to nepůsobí jako nesourodý mišmaš žánrů. Nakonec musím vychválit i prostředí. Na asijský venkov se vždycky rád dívám, ale Vietnam je obvzlášť krásná země a do některých lokací ve filmu bych se nejradši hned teleportoval. ()
Krásný, dojemný, komorní příběh ze světa vietnamských dětí. Úžasná krajina, skvělá hudba. Ale též velký kontrast k našemu světu. Dětem místo domácího mazlíčka stačí ropucha, jejich světem jsou skromné hry, lampionové průvody, přísní rodiče, tatínek s leprou, zavřený ve chlívku a svět bez zdravotního pojištění. Není přehnané, že se o tomto filmu mluví v superlativech. ()