Meet Me in St. Louis
Meet Me in St. Louis
Režie:
Vincente MinnelliKamera:
George J. FolseyHrají:
Judy Garland, Margaret O'Brien, Mary Astor, Lucille Bremer, Leon Ames, Tom Drake, Marjorie Main, June Lockhart, Joan Carroll, Henry H. Daniels Jr. (více)VOD (2)
Obsahy(1)
St. Louis 1903. Bohatá rodina Smithových má čtyři krásné dcery. Sedmnáctiletá Esther se zamilovala do Johna, chlapce, který se právě přistěhoval do sousedství, ten si jí ale zpočátku sotva všímá. A pak přichází zpráva, že paní Smithová dostala skvělou práci v New Yorku, což znamená, že se rodina musí odstěhovat ze St. Louis... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (50)
NFR 1994, Oscar 4 nominace: Kamera, Hudba - M, Píseň - "The Trolley Song", Scénář ()
Všude dobře, v St. Louis nejlépe. Nádherně bezelstný muzikál z časů, kdy národ potřeboval povzbudit. Utužování tradičních hodnot a podprahové probouzení lásky k vlasti je zakódováno takřka v každé scéně. Smithovi jsou už dle příjmení typickou americkou rodinou, zažívající nadto tradiční situace (Halloween, Vánoce). Veškerá důležitá rozhodnutí činí moudrá a ve správnou chvíli také shovívavá hlava rodiny a také ostatní posuny ve vyprávění jsou vyhrazeny mužům. Povinností žen a dívek je spočinout v objetí urostlého mladíka z lepší rodiny, posléze uvařit chutnou krmi a podpořit manžela (manželka od pana Smithe jako jediná přijme nabízený kousek dortu). Není to důvod k úšklebkům, Meet Me in St. Louis výtečně plní jak úlohu „feel good“ filmu, tak filmu, skrze nějž se lze dobrat povahy meziválečné americké společnosti. Judy Garland je zde navíc, na pohled i na poslech, mnohem příjemnější než v Čaroději ze země Oz. 80% ()
Neuvěřitelně pohodový muzikál, v němž není nějaké přemrštěné množství písniček, ale ty co tam jsou, tak stojí za to. Z celého filmu přímo čiší taková idylická atmosféra z počátků 20. století, takže člověk skoro dostává chuť tu dobu zažít na vlastní kůži. Příjemné herecké výkony v čele s mladičkou Judy Garlandovou (matka Lisy Minnelliové) dotvářejí onu půvabnou atmosféru, která určitě potěší divákovu duši. ()
║Rozpočet $1,707,561║Tržby USA $12,800,000║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Rodinný film - určitě ano, muzikál - s oslabeným sluchem - ano, romantika se zamilovanou, trochu divokou Esther a mírně trubkovitým sousedem jsem už rozdýchávala hůř. A nejvíc jsem ronila slzy při usekávání hlaviček krásným sněhulákům:-) Na tu dobu, kdy v Evropě zuřila válka, která se Ameriky také dotkla a ještě k tomu barevný film, který na vás hodí horu sladkostí, si nestěžuji. Dědula se střídajícími kloboučky a noblesním tanečkem byl moc fajn zpestřením navíc. Ale přiznávám, že podruhé bych si ten film už asi nedala, byl až moc načičnčaný. Někdy mně to sedne, jindy holt ne. Jinak spokojenost a když čtyři dcery, tak čtyři hvězdy, ale jen tak tak. ()
(1001) Uznávám na světě jediný muzikál a to je Jesus Christ Superstar, ale tady se mi stala zvláštní věc. Poprvé, nebo alespoň poprvé za dlouhou dobu, jsem našla v muzikálovém filmu situaci, kde hudební číslo hluboce a smysluplně slouží zápletce a postavám. Mluvím konkrétně o scéně, kdy si po velké rodinné hádce maminka protáhne prsty a po mnoha letech usedne k piánu a začne hrát. Unavený tatínek si k ní stoupne a začne zpívat slova milostné písně. A všichni uražení členové rodiny se vrátí dolů, poslouchají hudbu a pokračují v oslavě rodinného svátku s tím, že hněv je pohřben. Potom se mi také líbilo použití dětské optiky při halloweenské epizodě. ()
Ačkoli je to jeho první barevný film, osvědčil se teprve třicetiletý režisér Vincente Minnelli při inscenaci muzikálu jako zkušený mistr barevných záběrů. Sentimentální rodinná atmosféra, vdavekchtivé dcery a celá ta pohoda, která vystupuje z plátna. Hudebních čísel není mnoho. Ale když přijde jejich čas, tak režisér velmi šetří střihem, záběry jsou skutečně hodně dlouhé, ničím nerušené, kdy většinou používá amerického plánu a své postavy zabírá po kolena. Jeho scénografie je nenáročná, velmi přirozená, nějakých honosných tanečních čísel se zdaleka nedočkáme - ostatní účinkující se pouze pohupují, hází rukama a zasněně se usmívají. Jejich občasná neobratnost pak jen zvyšuje půvab celého filmu. Jde o neuvěřitelně laskavý muzikál, Judy Garland jen září a celé to drží příjemně pohromadě. ()
Veľmi pekné. Rodinná, mravoučná, hollywoodska limonáda z čias keď toto spojenie ešte nebolo nadávkou. 8/10 ()
Meet me in st. Louis je príliš načančaný a farebný muzikál na to, aby sa mi skutočne mohol páčiť. Jeho dej nie je nijak chytľavý, skôr iba tak plynie, predstavuje postavičky svojráznej rodinky a pohybuje sa medzi nostalgiou a rozjarenosťou, prekladanými hudbou. Doma mám dvd za 10 eur, takže si ho určite ešte raz z princípu pozriem a možno napíšem o ňom viac podrobne. ()
Perfektní výprava, kostýmy a hra s mizanscénou bohužel nezakryje fakt, že až na ústřední myšlenku není vůbec o čem vyprávět. Zbytečná epizodičnost a střídání žánrových poloh (například halloweenská kapitola s malou Tootie) přispívá k celkové nevyrovnanosti snímku, který krom pár chytlavých písní opravdu stojí jen na místě a nikam se neposouvá. Jistě, to by se dalo opět ospravedlnit podporováním hlavního tématu, ale i tak jde oproti ostatním muzikálovým kouskům z klasické hollywoodské éry jen o poměrně zaměnitelné dílo. Ani ta idylická romance tentokrát za moc nestála... ()
Mesto, v ktorom umierajú iba bábiky a snehuliaci. Hometown propaganda je na mieste, pretože v tejto astronomickej idylke by som chcel bývať aj ja. Nie v St. Louis, ktoré je na mape. Ale v tom, ktoré vzniklo s týmto príbehom a zakonzervovalo tak autorov sen. Podobných filmov chcem mať plnú špajzu. ()
Kúzelne farebný muzikál o sile rodiny a vzájomných vzťahov. Uznávam, že je príbeh veľmi jednoduchý, ale v tom býva sila muzikálov. ()
Slamáčková taškařice s Judy Garland? Do něčeho takového bych se přece nikdy dobrovolně nepustil. Avšak historie Hollywoodu je neúprosná a tak mi nezbývalo, než si tenhle slavný muzikálový kousek prostě dát. A nebylo to tak fatálně hrozné. Zpívá se poměrně málo a především první polovina funguje dobře jako určitá screwball rodinná komedie. Záhy se však děj trochu tříští (úplně stejný problém jsem měl s Minnelliho Američanem v Paříži) a soudržnost vyprávění ustupuje jednotlivým scénkám a číslům. Dalo se to vydržet, nicméně Judy Garland nikdy nebyla a není moje krevní skupina, takže její přítomnost na plátně je pro mě vždy spíše trpěnou událostí, než nějakým omamným okamžikem dokonalosti. Klasika odškrtnuta, vracet se k tomu asi nebudu. 5/10 ()
Nevyrovnaný film, co se týče epizodického střídaní děje, ale o to silnější jako celek díky své podmanivé atmosféře a výborné Judy Garland. Rozhodně vám zvedne náladu. 70% ()
Jakkoliv miluji Judy Garland, saintlouiská idyla, natočená ve čtyřiačtyřicátém jako nostalgické ohlédnutí za věkem prosperity, bezpečí a plodnosti v metropoli rasistického Missouri, mně již při prvním zhlédnutí přišla spíše umlouvající než útěšná. Vytrvalé vyprávění o dávných jistotách pěstovaných souběžně s prvními semínky války sice prokládají opravdu krásné písně, pokojný kolorit kolébá lépe než houpací křeslo, ale ta vyhlášená hřejivá deka kouše. Vzdor dílčím anekdotickým epizodkám, zvláště těm rodinným, ryze minnelliovským, jsem nepřestával myslet na poměr mezi válečným podnětem k natočení této reminiscence a zamlčeným impulsem k boji vyhlášeným maloměstskou divadelností, zde nahlíženou jako vkusná bělošská konvence. ()
Na sváteční večer moc příjemná podívaná, hlavně pokud má člověk rád takové ty staroamerické retro vánoce a klasické filmy vůbec. České Vánoce jsou samozřejmě nejlepší, ale pro mě mají snímky z amerického 'zlatého' období své velké kouzlo, tak si to někdy namíchám. :) Přiznám se, že jsem od tohoto celkem známého filmu čekala trošku více, ale 'Setkáme se v Saint Louis' bylo i přes drobné zklamání milé. Samotný děj byl možná trochu méně nápaditý, i když u muzikálů mi to většinou nevadí (hlavně u těch, kde můžu koukat na úžasně stepujícího Freda), ale jak jsem již zmínila, asi prostě jen větší očekávání. Přesto celek hodnotím kladně...milí herci, pěkná a hravá muzikálová čísla, milá retro atmosféra a řádná dávka (vánočního) dojetí na konci. Nejvíce se mi asi líbila klasická píseň Have yourself a merry little christmas v podání Judy Garlandové, kterou si ráda taky poslechnu od Franka Sinatry. ()
Kouzelné ohlédnutí za jednou érou Hollywoodu, to bývaly krásné časy... Rodina Smithových je početná, rozmanitá, vícegenerační a přiznávám, že její soudržnost mě fascinovala. Malé dívenky vymýšlely jednu rošťárnu za druhou, ať už k obveselení či potrápení ostatních, velkým slečnám se začly zapalovat lýtka a pan Smith dostal nabídku práce v New Yorku... Příjemně pohodová záležitost, navíc tahle etika je mi srozumitelná. ()
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. ()
Veselosťou prekypujúci muzikál, s náramne podarenými ženskými ( dievčenskými ) charaktermi ( kde sú aspoň oscarové nominácie pre Judy Garand a malú Margaret O´Brien ) a záverečnou ultradojemnou vianočnou scénou, pri ktorej sentimentálne povahy vyplačú všetky telesné tekutiny. Technicky rovnako obdivuhodný, pričom farby Technicoloru takmer kvapkajú z celuloidu. Old School, ktorý sa oplatí. ()
Rozhodně jeden z nejhorších muzíkálů, co jsem kdy viděl. Tak starosvětsky milý, až je to k uzívání. Typická středostavovská americká rodinka má čtyři dcery a ty neřeší dokola nic jiného, než za koho se chtějí vdát (přičemž je samozřejmě v první sekundě jasné, jak všechno dopadne). Jednoho dne si ale jejich přísný, byť v jádru hodný otec (herecký šuplíček jak blázen) vzpomene, že pojedou všichni do New Yorku. Své dcery tím ovšem zarmoutí. Meet Me in St. Louis se tak stává obrácenými Třemi sestrami - zatímco u Čechova se řeší smysl života a sestry chtějí odjet za velkým světem, ale nemohou se odhodlat, v tomto technicolorovém muzikálku chtějí sestry naopak zůstat a shnít v maloměstě, kde k největším akcím patří halloween - a to jen proto, že se tam zakoukaly do pohledných mladíků, takže by se chtěly stát obrazem svých matek - spolehlivých domácích ženušek. Naštěstí si ale otec rodiny včas uvědomí, že nechce stát dcerám ve štěstí a zničehonic se rozhodne v St. Louis zůstat. Zápletka je tedy celkem nijaká - jednání postav není motivováno snahou něčeho dosáhnout, ale tím, že se ,,prostě rozhodly a tečka". Celý film tak působí dost ploše - postavy se objevují a mizí (např. strašidelný soused, kterému malá dcerka hodí do obličeje mouku), skoro žádná scéna tu nemá pointu a ve filmu je umístěna prostě proto, že je hezká; případně že se na ni váže nějaké hudební číslo.. Příkladem budiž třeba The Trolley Song - dívky jedou tramvají a zazpívají o tom veselý kuplet. Ale kam a proč jedou? To se asi nikdy nedozvíme.. ()