Nesmrtelný milenec
Obsahy(1)
Zamítavé stanovisko cenzury k Máchovu románu Cikáni vyvolá mezi studenty a herci pobouření. Mácha odmítá chodit na divadelní zkoušky a žárlivě střeží svou Lori před stykem s vlastenci. Před příjezdem císaře do Prahy ke korunovaci vyzve Palacký literární veřejnost ke složení oslavných veršů. Mácha napíše jen krátkou báseň, kterou však místodržící zamítne. Básník se straní společnosti, protože chce dopsat básnickou skladbu Máj a dokončit studia. Musí se rovněž postarat o Lori, která mu porodila synka Ludvíčka a kterou její rodina pro nelegitimní vztah s Máchou zavrhla. Máj je konečně vydán tiskem, ale kritiky jsou většinou zdrcující. Mezi studenty je naopak báseň přijata s nadšením. Mácha získá místo adjunkta v Litoměřicích a za Lori a synkem chodí pěšky do Prahy. Chce se se svou snoubenkou oženit a po svatbě se Lori má přestěhovat za ním. Krátce před svatbou Mácha obětavě pomáhá hasit požár. Přitom nastydne a zemře na zápal plic. Tragickou zvěst přinese Lori Máchův bratr Michal. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Jméno filmařky Zet Molas bývá skryto pod nánosem laciných výkladů jejího osudu. Jedním z dluhů, které k ní česká kultura měla, bylo uvedení KHM. Stalo se tak naposledy před 25 lety a znovu až nyní. Což není příliš mnoho, ale to samotné je nutno považovat už za úspěch, vzhledem k vývoji současné dramaturgie ČT. Mácha byl vzat do společnosti s Milanem Rastislavem Štefánikem, Karlem Havlíčkem Borovským a Svatým Václavem. Budou-li tedy takto zařazovány starší české životopisné velkofilmy alespoň v období Státnosti, je možné je lépe akceptovat jako platnou součást národního povědomí. Pravda, v době realizace Brabcova Máje měl být Mácha již oprášen, ale nestalo-li se tak ani v kontextu remaku Hlídače č. 47, není jasné, co je třeba očekávat za výraznější počin. Samotný film realizovaný podle divadelní hry Emila Synka Mimo proud je vynikajícím historickým sevřeným dramatem popisující poslední období básníkova života. Ladislav Boháč se chopil (své první) hlavní role se vzpurnou energií sobě vlastní. Jal se skutečně jít mimo proud a jemu navzdory si uhájit nejen Máj, ale i svou Lori. Jeho rozbroje s kritiky i Tylem rezonují v celé otázce této fáze národního obrození a dávají ji jasné rysy a formulují odpovědi na otázky, které jsou kladeny dodnes. Zatímco Boháčův Mácha kypí vzdorem, Oličové Lori přebírá druhé sólo a dává tak tušit talent, který byl využit v českém filmu jen minimálně. V kontrastu těchto dvou velkých úloh ostatní pak jen doplňují dobové panoptikum spřízněných nebo kontrujících duší. Eva Gerová se poměrně netypicky přehrává do role soucitné Loriiny sestry, Světla Svozilová se pozvolna připravuje na putování s poslední štací, Vítězslav Vejražka debutuje a František Kreuzmann si drží svůj vysoký standard. Zet Molas se podařilo z KHM vykřesat zralý film světové úrovně, který dnes tvoří vynikající průsečík mezi adaptací Cikánů Karla Antona a již citovaného Brabcova Máje. ()
Těžko říct, zda se povedlo správně vylíčit Máchovu rozervanou povahu. Pokusil se o to i František Vláčil ve svém Mágovi. Oba snímky mají své klady. Scénář Zdeny Holubové se opírá víc o dobové zvyklosti a vztahy mezi kulturní veřejností, zajímavá je doprovodná sborová recitace Máje. Dle mého soudu zdařilý životopisný snímek se zajímavými momenty. ()
Dobový pohled (1937): Český film ze života básníka "Máje". Provedení je celkem dobré, námět však rozhodně není filmový. ()
Osobnost velkého básníka a romantika ovlivnila celé generace umělců, ovšem důvodů, proč se čeští filmaři rozhodli v druhé polovině třicátých let oživit Máchův odkaz bylo nepochybně víc. Divadelní hra novináře a dramatika Emila Synka ležela na Barrandově již nějaký ten pátek a vyčkávala, jak se říká, na vhodnou příležitost. Velkoryse financovaný projekt se za výrazného přispění architekta Štěpána Kopeckého a mimořádně kvalitní práce barrandovských kostymérů nakonec neminul účinkem. Pro titulní roli byl vybrán Ladislav Boháč, který měl pro postavu introvertního básníka všechny předpoklady. O samotném natáčení ovšem kolovaly zkazky, že tehdy režíroval každý, kdo náhodou přišel do ateliérů a přinášel sebou zajímavé podněty a nápady. Ať to bylo jakkoliv, film francouzsky elegantní Zet Molas si dodnes uchoval atmosféru a ve své době patřil k dobrému uměleckému průměru. ()
Film nedávno dávala CT. Je to celé pohádkově snivé, i když v adekvátních kulisách, ale působí to tak komicky... Herci tlačí na pilu, tím se stávají směšní...Srovnej s filmem - Mág (Vláčil) - který se blíží k realitě jak ji patrně prožíval a vnímal K.H.Mácha.***(4.10.2010) ()
Ladislav Boháč hrál velmi dobře, ale na můj vkus příliš civilně, rozervaný romantický autor mohl být víc přepjatější (Eduard Kohout by byl asi příliš vyzrálý, generace romantických bouřliváků teprve spíše měla přijít - mladý Hrušínský, Cupák, Munzar). Jinak se mi líbilo na dobu velmi věrohodně podaný duch, prostor a čas 30. let 19. století, včetně hereckých výkonů, v nicž byl dobrý představitel Tomíčkův a tradičně Tyl Kreuzmannův. Výhrady by byly k příliš v literátských (či lépe žurnalistických) klišé si libujícímu scénáři, naopak podnětné bylo využití Máchových veršů k podkresu filmu. ()
Velmi mě zrazovala délka filmu. Na tehdejší dobu měl skoro dvě hodiny. To mi přišlo moc. Ladislav Boháč se zhostil role Máchy velmi dobře. Pořád byl lepší, než ta zženštělá figura stojící na Petříně. Taky si myslím, že Máchu nezabil zápal plic, ale že to byla infekce, kterou dostal, když pil vodu z věder na hašení. Musela to být nějaká úplavice nebo něco podobného. Taky jsem si z filmu odnesla, že to byl sobecký hajzlík. Škoda, že se Karla Oličová musela stáhnout do ústraní. Baarová s Vítovou a Mandlovou by měly talentovanou konkurenci. ()
Určitá naivita dialogů se dá rozhodně odpustit vzhledem k období vzniku filmu. Boháč asi dobře vystihuje to, že Mácha opravdu nebyl příjemný, ohleduplný ani pochopitelný člověk. Jeho okolí jistě dosti zkoušelo. Divák po shlédnutí může být trochu zmaten, jak to s Máchovou smrtí vlastně bylo: dnes už si dovolujeme téměř s jistotou tvrdit, že jej zabila infekce. Způsobilo ji pití vody z věder při hašení (voda se nabírala ze struh o domků, které byly plné odpadu). Můžeme vklidu opustit tu myšlenku, že se při hašení nachladil, a následně zemřel na zápal plic (pedagogům a literárním vědcům se asi nechtělo dítkám na ZŠ vykládat o tom, že veliký básník v posledních dnech svého života nestíhal dobíhat na toaletu). ()
Dílko snad první české filmové režisérky samozřejmě z dnešního pohledu trpělo řadou nedostatků, ale jako dramatické vyprávění o posledních měsících Máchova života vypovídá velice dobře, což je zase scénáristické plus pro Zet Molas. Obklopila se řadou skvělých herců své doby, zvlášť mě zaujala svým civilním herectvím Karla Oličová. A Jindřich Plachta a Marie Ptáková se představili svým osobitým projevem, jímž si je nikdy nemůžeme nepoznat. Snad jen Máchovo umírání bylo pojato zbytečně zdlouhavě. ()
Film hodně smutný a jednou to vidět asi stačí. Ale tu ponurost filmu alespoň zdobila krásná Karla Oličová která tam byla velkou ozdobou. Ostatní tam byli jak šedé myši a proto do tohoto filmu zapadli geniálně. ()
Možná trochu víc upovídané, ale jinak celkem záživné i na tu délku filmu. ()
Máchův román Cikáni je zamítnut cenzurou, což vyvolá mezi studenty a herci pobouření. Hynka to natolik rozčílí, že odmítá chodit na divadelní zkoušky a žárlivě střeží svou Lori. Druhá šancí, jak předvést svůj um, vidí ve složení oslavných veršů k příležitosti příjezdu císaře ke korunovaci. Ani v tomto případě však není úspěšný. Proto se plně soustředí na dopsání své básnické skladby Máj a dokončení studií. Když konečně Máj vychází, kritika ho nepřímá, ale mezi studenty dosáhne velkého ohlasu. Máchovi se podaří získat místo adjunkta v Litoměřicích a plánuje se oženit s Lori.. To jen krátkým úvodem :) FIlmová podoba Máchova románu je příběhem o lásce, zklamání i pomstě. ()