• Marthos
    ***

    Osobnost velkého básníka a romantika ovlivnila celé generace umělců, ovšem důvodů, proč se domácí tvůrci rozhodli v druhé polovině třicátých let oživit Máchův odkaz bylo nepochybně víc. Divadelní hra novináře a dramatika Emila Synka ležela na Barrandově již od roku 1934 a vyčkávala na vhodnou příležitost. Teprve o dva roky později pronikly na veřejnost informace, že realizaci filmu připravuje scénáristka a režisérka Zet Molas (Zdena Smolová), kterou veřejnost tehdy znala především z období němé kinematografie i jako čilou propagátorku české umělecké avantgardy. Velkoryse financovaný film se za výrazného přispění architekta Štěpána Kopeckého a mimořádně kvalitní práce barrandovských kostymérů nemohl a neminul účinkem. Pro titulní roli byl vybrán Ladislav Boháč, tehdy třicetiletý člen činohry pražského Národního divadla, který měl pro postavu introvertního básníka všechny předpoklady. O samotném natáčení ovšem kolovaly zkazky, že tehdy režíroval každý, kdo náhodou přišel do ateliérů a přinášel sebou zajímavé podněty a nápady. Ať to bylo jakkoliv, film francouzsky elegantní Zet Molas si dodnes uchoval atmosféru a ve své době patřil k dobrému uměleckému průměru.(28.9.2010)

  • NinadeL
    *****

    Jméno filmařky Zet Molas bývá skryto pod nánosem laciných výkladů jejího osudu. Jedním z dluhů, které k ní česká kultura měla, bylo uvedení KHM. Stalo se tak naposledy před 25 lety a znovu až nyní. Což není příliš mnoho, ale to samotné je nutno považovat už za úspěch, vzhledem k vývoji současné dramaturgie ČT. Mácha byl vzat do společnosti s Milanem Rastislavem Štefánikem, Karlem Havlíčkem Borovským a Svatým Václavem. Budou-li tedy takto zařazovány starší české životopisné velkofilmy alespoň v období Státnosti, je možné je lépe akceptovat jako platnou součást národního povědomí. Pravda, v době realizace Brabcova Máje měl být Mácha již oprášen, ale nestalo-li se tak ani v kontextu remaku Hlídače č. 47, není jasné, co je třeba očekávat za výraznější počin. Samotný film realizovaný podle divadelní hry Emila Synka Mimo proud je vynikajícím historickým sevřeným dramatem popisující poslední období básníkova života. Ladislav Boháč se chopil (své první) hlavní role se vzpurnou energií sobě vlastní. Jal se skutečně jít mimo proud a jemu navzdory si uhájit nejen Máj, ale i svou Lori. Jeho rozbroje s kritiky i Tylem rezonují v celé otázce této fáze národního obrození a dávají ji jasné rysy a formulují odpovědi na otázky, které jsou kladeny dodnes. Zatímco Boháčův Mácha kypí vzdorem, Oličové Lori přebírá druhé sólo a dává tak tušit talent, který byl využit v českém filmu jen minimálně. V kontrastu těchto dvou velkých úloh ostatní pak jen doplňují dobové panoptikum spřízněných nebo kontrujících duší. Eva Gerová se poměrně netypicky přehrává do role soucitné Loriiny sestry, Světla Svozilová se pozvolna připravuje na putování s poslední štací, Vítězslav Vejražka debutuje a František Kreuzmann si drží svůj vysoký standard. Zet Molas se podařilo z KHM vykřesat zralý film světové úrovně, který dnes tvoří vynikající průsečík mezi adaptací Cikánů Karla Antona a již citovaného Brabcova Máje.(28.9.2010)

  • JARDAHONDA
    ***

    Máchův román Cikáni je zamítnut cenzurou, což vyvolá mezi studenty a herci pobouření. Hynka to natolik rozčílí, že odmítá chodit na divadelní zkoušky a žárlivě střeží svou Lori. Druhá šancí, jak předvést svůj um, vidí ve složení oslavných veršů k příležitosti příjezdu císaře ke korunovaci. Ani v tomto případě však není úspěšný. Proto se plně soustředí na dopsání své básnické skladby Máj a dokončení studií. Když konečně Máj vychází, kritika ho nepřímá, ale mezi studenty dosáhne velkého ohlasu. Máchovi se podaří získat místo adjunkta v Litoměřicích a plánuje se oženit s Lori.. To jen krátkým úvodem :) FIlmová podoba Máchova románu je příběhem o lásce, zklamání i pomstě.(20.11.2012)

  • raroh
    ****

    Ladislav Boháč hrál velmi dobře, ale na můj vkus příliš civilně, rozervaný romantický autor mohl být víc přepjatější (Eduard Kohout by byl asi příliš vyzrálý, generace romantických bouřliváků teprve spíše měla přijít - mladý Hrušínský, Cupák, Munzar). Jinak se mi líbilo na dobu velmi věrohodně podaný duch, prostor a čas 30. let 19. století, včetně hereckých výkonů, v nicž byl dobrý představitel Tomíčkův a tradičně Tyl Kreuzmannův. Výhrady by byly k příliš v literátských (či lépe žurnalistických) klišé si libujícímu scénáři, naopak podnětné bylo využití Máchových veršů k podkresu filmu.(29.9.2010)

  • troufalka
    ****

    Těžko říct, zda se povedlo správně vylíčit Máchovu rozervanou povahu. Pokusil se o to i František Vláčil ve svém Mágovi. Oba snímky mají své klady. Scénář Zdeny Holubové se opírá víc o dobové zvyklosti a vztahy mezi kulturní veřejností, zajímavá je doprovodná sborová recitace Máje. Dle mého soudu zdařilý životopisný snímek se zajímavými momenty.(17.9.2015)

  • - Jméno režisérky Zet Molas byl pouze pseudonym, pod kterým vystupovala Helena Smolová.  (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace