Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zamítavé stanovisko cenzury k Máchovu románu Cikáni vyvolá mezi studenty a herci pobouření. Mácha odmítá chodit na divadelní zkoušky a žárlivě střeží svou Lori před stykem s vlastenci. Před příjezdem císaře do Prahy ke korunovaci vyzve Palacký literární veřejnost ke složení oslavných veršů. Mácha napíše jen krátkou báseň, kterou však místodržící zamítne. Básník se straní společnosti, protože chce dopsat básnickou skladbu Máj a dokončit studia. Musí se rovněž postarat o Lori, která mu porodila synka Ludvíčka a kterou její rodina pro nelegitimní vztah s Máchou zavrhla. Máj je konečně vydán tiskem, ale kritiky jsou většinou zdrcující. Mezi studenty je naopak báseň přijata s nadšením. Mácha získá místo adjunkta v Litoměřicích a za Lori a synkem chodí pěšky do Prahy. Chce se se svou snoubenkou oženit a po svatbě se Lori má přestěhovat za ním. Krátce před svatbou Mácha obětavě pomáhá hasit požár. Přitom nastydne a zemře na zápal plic. Tragickou zvěst přinese Lori Máchův bratr Michal. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (13)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Jméno filmařky Zet Molas bývá skryto pod nánosem laciných výkladů jejího osudu. Jedním z dluhů, které k ní česká kultura měla, bylo uvedení KHM. Stalo se tak naposledy před 25 lety a znovu až nyní. Což není příliš mnoho, ale to samotné je nutno považovat už za úspěch, vzhledem k vývoji současné dramaturgie ČT. Mácha byl vzat do společnosti s Milanem Rastislavem Štefánikem, Karlem Havlíčkem Borovským a Svatým Václavem. Budou-li tedy takto zařazovány starší české životopisné velkofilmy alespoň v období Státnosti, je možné je lépe akceptovat jako platnou součást národního povědomí. Pravda, v době realizace Brabcova Máje měl být Mácha již oprášen, ale nestalo-li se tak ani v kontextu remaku Hlídače č. 47, není jasné, co je třeba očekávat za výraznější počin. Samotný film realizovaný podle divadelní hry Emila Synka Mimo proud je vynikajícím historickým sevřeným dramatem popisující poslední období básníkova života. Ladislav Boháč se chopil (své první) hlavní role se vzpurnou energií sobě vlastní. Jal se skutečně jít mimo proud a jemu navzdory si uhájit nejen Máj, ale i svou Lori. Jeho rozbroje s kritiky i Tylem rezonují v celé otázce této fáze národního obrození a dávají ji jasné rysy a formulují odpovědi na otázky, které jsou kladeny dodnes. Zatímco Boháčův Mácha kypí vzdorem, Oličové Lori přebírá druhé sólo a dává tak tušit talent, který byl využit v českém filmu jen minimálně. V kontrastu těchto dvou velkých úloh ostatní pak jen doplňují dobové panoptikum spřízněných nebo kontrujících duší. Eva Gerová se poměrně netypicky přehrává do role soucitné Loriiny sestry, Světla Svozilová se pozvolna připravuje na putování s poslední štací, Vítězslav Vejražka debutuje a František Kreuzmann si drží svůj vysoký standard. Zet Molas se podařilo z KHM vykřesat zralý film světové úrovně, který dnes tvoří vynikající průsečík mezi adaptací Cikánů Karla Antona a již citovaného Brabcova Máje. ()

JARDAHONDA 

všechny recenze uživatele

Máchův román Cikáni je zamítnut cenzurou, což vyvolá mezi studenty a herci pobouření. Hynka to natolik rozčílí, že odmítá chodit na divadelní zkoušky a žárlivě střeží svou Lori. Druhá šancí, jak předvést svůj um, vidí ve složení oslavných veršů k příležitosti příjezdu císaře ke korunovaci. Ani v tomto případě však není úspěšný. Proto se plně soustředí na dopsání své básnické skladby Máj a dokončení studií. Když konečně Máj vychází, kritika ho nepřímá, ale mezi studenty dosáhne velkého ohlasu. Máchovi se podaří získat místo adjunkta v Litoměřicích a plánuje se oženit s Lori.. To jen krátkým úvodem :) FIlmová podoba Máchova románu je příběhem o lásce, zklamání i pomstě. ()

Reklama

pipapa 

všechny recenze uživatele

Film vznikl v době, kdy Máchův intimní deník byl prakticky stále tabu. I tak se podařilo režisérce vykreslit Máchu, na základě již o něm známých faktů, velmi precizně = mně byl už tady ( ještě dříve, než jsem se seznámila s jeho deníčkem) totálně odporný a usoudila jsem, že s ním nebylo něco po psychické stránce v pořádku. Jeho intimní deníčky pak jasně dokázaly, že to byl psychopat. Dnes už tedy víme, co se opravdu skrývá za verši jako "...zve k lásky hrám hrdliččin hlas." Pro Máchovo okolí (zvláště ženy) i pro něho samotného bylo možná lépe, že skonal tak mladý, neb při jeho abnormálních sexuálně-sadistických choutkách se mohl klidně postupem času vyvinout v nebezpečného sériového vraha. ()

Bohemák 

všechny recenze uživatele

Určitá naivita dialogů se dá rozhodně odpustit vzhledem k období vzniku filmu. Boháč asi dobře vystihuje to, že Mácha opravdu nebyl příjemný, ohleduplný ani pochopitelný člověk. Jeho okolí jistě dosti zkoušelo. Divák po shlédnutí může být trochu zmaten, jak to s Máchovou smrtí vlastně bylo: dnes už si dovolujeme téměř s jistotou tvrdit, že jej zabila infekce. Způsobilo ji pití vody z věder při hašení (voda se nabírala ze struh o domků, které byly plné odpadu). Můžeme vklidu opustit tu myšlenku, že se při hašení nachladil, a následně zemřel na zápal plic (pedagogům a literárním vědcům se asi nechtělo dítkám na ZŠ vykládat o tom, že veliký básník v posledních dnech svého života nestíhal dobíhat na toaletu). ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Ladislav Boháč hrál velmi dobře, ale na můj vkus příliš civilně, rozervaný romantický autor mohl být víc přepjatější (Eduard Kohout by byl asi příliš vyzrálý, generace romantických bouřliváků teprve spíše měla přijít - mladý Hrušínský, Cupák, Munzar). Jinak se mi líbilo na dobu velmi věrohodně podaný duch, prostor a čas 30. let 19. století, včetně hereckých výkonů, v nicž byl dobrý představitel Tomíčkův a tradičně Tyl Kreuzmannův. Výhrady by byly k příliš v literátských (či lépe žurnalistických) klišé si libujícímu scénáři, naopak podnětné bylo využití Máchových veršů k podkresu filmu. ()

Galerie (22)

Zajímavosti (2)

  • Jméno režisérky Zet Molas byl pouze pseudonym, pod kterým vystupovala Helena Smolová. (M.B)

Reklama

Reklama