Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zamítavé stanovisko cenzury k Máchovu románu Cikáni vyvolá mezi studenty a herci pobouření. Mácha odmítá chodit na divadelní zkoušky a žárlivě střeží svou Lori před stykem s vlastenci. Před příjezdem císaře do Prahy ke korunovaci vyzve Palacký literární veřejnost ke složení oslavných veršů. Mácha napíše jen krátkou báseň, kterou však místodržící zamítne. Básník se straní společnosti, protože chce dopsat básnickou skladbu Máj a dokončit studia. Musí se rovněž postarat o Lori, která mu porodila synka Ludvíčka a kterou její rodina pro nelegitimní vztah s Máchou zavrhla. Máj je konečně vydán tiskem, ale kritiky jsou většinou zdrcující. Mezi studenty je naopak báseň přijata s nadšením. Mácha získá místo adjunkta v Litoměřicích a za Lori a synkem chodí pěšky do Prahy. Chce se se svou snoubenkou oženit a po svatbě se Lori má přestěhovat za ním. Krátce před svatbou Mácha obětavě pomáhá hasit požár. Přitom nastydne a zemře na zápal plic. Tragickou zvěst přinese Lori Máchův bratr Michal. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (13)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Jméno filmařky Zet Molas bývá skryto pod nánosem laciných výkladů jejího osudu. Jedním z dluhů, které k ní česká kultura měla, bylo uvedení KHM. Stalo se tak naposledy před 25 lety a znovu až nyní. Což není příliš mnoho, ale to samotné je nutno považovat už za úspěch, vzhledem k vývoji současné dramaturgie ČT. Mácha byl vzat do společnosti s Milanem Rastislavem Štefánikem, Karlem Havlíčkem Borovským a Svatým Václavem. Budou-li tedy takto zařazovány starší české životopisné velkofilmy alespoň v období Státnosti, je možné je lépe akceptovat jako platnou součást národního povědomí. Pravda, v době realizace Brabcova Máje měl být Mácha již oprášen, ale nestalo-li se tak ani v kontextu remaku Hlídače č. 47, není jasné, co je třeba očekávat za výraznější počin. Samotný film realizovaný podle divadelní hry Emila Synka Mimo proud je vynikajícím historickým sevřeným dramatem popisující poslední období básníkova života. Ladislav Boháč se chopil (své první) hlavní role se vzpurnou energií sobě vlastní. Jal se skutečně jít mimo proud a jemu navzdory si uhájit nejen Máj, ale i svou Lori. Jeho rozbroje s kritiky i Tylem rezonují v celé otázce této fáze národního obrození a dávají ji jasné rysy a formulují odpovědi na otázky, které jsou kladeny dodnes. Zatímco Boháčův Mácha kypí vzdorem, Oličové Lori přebírá druhé sólo a dává tak tušit talent, který byl využit v českém filmu jen minimálně. V kontrastu těchto dvou velkých úloh ostatní pak jen doplňují dobové panoptikum spřízněných nebo kontrujících duší. Eva Gerová se poměrně netypicky přehrává do role soucitné Loriiny sestry, Světla Svozilová se pozvolna připravuje na putování s poslední štací, Vítězslav Vejražka debutuje a František Kreuzmann si drží svůj vysoký standard. Zet Molas se podařilo z KHM vykřesat zralý film světové úrovně, který dnes tvoří vynikající průsečík mezi adaptací Cikánů Karla Antona a již citovaného Brabcova Máje. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Těžko říct, zda se povedlo správně vylíčit Máchovu rozervanou povahu. Pokusil se o to i František Vláčil ve svém Mágovi. Oba snímky mají své klady. Scénář Zdeny Holubové se opírá víc o dobové zvyklosti a vztahy mezi kulturní veřejností, zajímavá je doprovodná sborová recitace Máje. Dle mého soudu zdařilý životopisný snímek se zajímavými momenty. ()

Reklama

raroh 

všechny recenze uživatele

Ladislav Boháč hrál velmi dobře, ale na můj vkus příliš civilně, rozervaný romantický autor mohl být víc přepjatější (Eduard Kohout by byl asi příliš vyzrálý, generace romantických bouřliváků teprve spíše měla přijít - mladý Hrušínský, Cupák, Munzar). Jinak se mi líbilo na dobu velmi věrohodně podaný duch, prostor a čas 30. let 19. století, včetně hereckých výkonů, v nicž byl dobrý představitel Tomíčkův a tradičně Tyl Kreuzmannův. Výhrady by byly k příliš v literátských (či lépe žurnalistických) klišé si libujícímu scénáři, naopak podnětné bylo využití Máchových veršů k podkresu filmu. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Osobnost velkého básníka a romantika ovlivnila celé generace umělců, ovšem důvodů, proč se domácí tvůrci rozhodli v druhé polovině třicátých let oživit Máchův odkaz bylo nepochybně víc. Divadelní hra novináře a dramatika Emila Synka ležela na Barrandově již od roku 1934 a vyčkávala na vhodnou příležitost. Teprve o dva roky později pronikly na veřejnost informace, že realizaci filmu připravuje scénáristka a režisérka Zet Molas (Zdena Smolová), kterou veřejnost tehdy znala především z období němé kinematografie i jako čilou propagátorku české umělecké avantgardy. Velkoryse financovaný film se za výrazného přispění architekta Štěpána Kopeckého a mimořádně kvalitní práce barrandovských kostymérů nemohl a neminul účinkem. Pro titulní roli byl vybrán Ladislav Boháč, tehdy třicetiletý člen činohry pražského Národního divadla, který měl pro postavu introvertního básníka všechny předpoklady. O samotném natáčení ovšem kolovaly zkazky, že tehdy režíroval každý, kdo náhodou přišel do ateliérů a přinášel sebou zajímavé podněty a nápady. Ať to bylo jakkoliv, film francouzsky elegantní Zet Molas si dodnes uchoval atmosféru a ve své době patřil k dobrému uměleckému průměru. ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Velmi mě zrazovala délka filmu. Na tehdejší dobu měl skoro dvě hodiny. To mi přišlo moc. Ladislav Boháč se zhostil role Máchy velmi dobře. Pořád byl lepší, než ta zženštělá figura stojící na Petříně. Taky si myslím, že Máchu nezabil zápal plic, ale že to byla infekce, kterou dostal, když pil vodu z věder na hašení. Musela to být nějaká úplavice nebo něco podobného. Taky jsem si z filmu odnesla, že to byl sobecký hajzlík. Škoda, že se Karla Oličová musela stáhnout do ústraní. Baarová s Vítovou a Mandlovou by měly talentovanou konkurenci. ()

Galerie (20)

Zajímavosti (2)

  • Jméno režisérky Zet Molas byl pouze pseudonym, pod kterým vystupovala Helena Smolová.  (M.B)

Reklama

Reklama