Scénář:
Jan MoravecKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Emil LudvíkHrají:
Jozef Kroner, Jaroslava Tichá, Jan Libíček, Josef Chvalina, Ilja Prachař, Vladimír Šmeral, Milada Ježková, Marta Krásová, Vlastimila Vlková, Josef Langmiler (více)Obsahy(1)
Je známou pravdou, že v základu anekdotické nápady se nemají zbytečně protahovat. To platí rovněž pro tento film, který rozvíjí oblíbené schéma (často zužitkovávané, mimo jiné i ve francouzské komedii Tetovaný) - líčí, v jakých obtížích se ocitne člověk, jenž si nechal na záda vytetovat kresbu malíře, jenž se až po své smrti stal nenadále slavným. Nebožák se tak stává jakýmsi chodícím obrazem, jenž cena neustále stoupá. Navíc se o hrdinu zajímá stále více lidí, jejichž úmyslům lze jen stěží důvěřovat... Režisér Jan Moravec, jenž si napsal i scénář, se opírá zejména o hereckou složku, která vnáší nejvíce spontaneity. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
„Záda si nesmím mýt, bude mi je udržovat restaurátor.“ Ve filmu je to podobenství na tehdejší dobu a její řekněme praktiky cítit velmi dobře, stejně tak pro (poučeného?) diváka není těžké pojmenovávat si jednotlivé jevy, které v sobě snímek ukrývá. Ale na druhou stranu s tím nestojí a nepadá fakt, zda si film užijete. Na takhle absurdní, mrazivou ovšem zároveň i velmi vtipnou hříčku člověk nenarazí každý den. Já se u jejího sledování smál hodně a často, těch zapamatování hodných situací a hlášek je v ní obsaženo nemálo. Namátkou třeba obrácení rolí hostitele a hosta, želva, co nenechává svého páníčka umýt obě nohy najednou, armáda psychiatrů, soud a „vykonávání“ rozsudku, pasáž z vězení a mnoho dalších momentů (včetně konce), které mě dost pobavily (ta hořkost se dá celkem dobře vytěsnit, pokud se na ni vyloženě nesoustředíte). Pár míst je trochu slabších, každopádně silné 4* s radostí dám. „Já ti ustelu…“ - „Kluky dej na studie a vyber jim hodné nevěsty, možná, že by jedna stačila. A jděte rychle, už mi jede vlak!“ ()
Nepřiznaná adaptace Dahlovy povídky. Snímek je to více než slušný, ale vzhledem k potenciálu, který nabízí je konečný výsledek spíše zklamáním. ()
Úžasná sranda!! Pro milovníky absurdity a suchého anglického humoru. (27.07.2014) Tenhle film mám moc ráda. Je sice v pomalém tempu, ale je propracovaný do takových detailů, že současná rychloniťová tvorba bledne závistí. O to větší je překvapení, když se podíváme na scenáristu tohoto dílka. Po vtipném Dobrodružství s nahým klukem se objevil tento vymazlený kousek, který je prošpikovaný jedinečnými hláškami. Bývalý manžel Maty Kubišové figuruje v seznamech StB a je veřejným tajemstvím, že na zpěvačku donášel. Vždycky je pro mě těžké oprostit se od této osobní linky a posuzovat člověka podle jeho profesních kvalit, ale Jan Moravec opravdu je velmi dobrým scenáristou. Vedení herců je precizní, stejně tak načasování jednotlivých epizod, které Moravec servíruje jako dobře připravené chody ve správné teplotě a pořadí jako u prvotřídní večeře. Jeho absurdita je jednoznačně kvalitní kritikou režimu jako systému, který má ználivě zájem propadovat hodnotu (umělecké dílo), ale bez mrknutí oka sešrotuje člověka. Použité křesťanské symboly (kříž, na kterém Kroner leží, závěr filmu, kdy klečí se sepjatýma rukama) i kunsthistoriké slovní hříčky, stejně jako pouliční srocení místních žen s jejich glosami, to všechno oděné do strohého humoru, dělá z Muže originální kousek. (26.01.2023) ()
Króner a jeho manželka mi připadají jako ztělesnění té dvojice ze starých anekdot "přijde muž domů a říká ženě:...". S tím pravděpodobně souvisí i fakt, že mi celý ten film spadá do doby tak o 3-5 let dřívější, než byl natočen. A s touto dischronií zase souvisí fakt, že mě nepřesvědčil a nebavil (kdyby byl skutečně z roku 1963, vnímal bych ho mnohem příznivěji). Absurditka pěkná, jedna trefná momentka a hláška střídá druhou (za všechny: "Jsem novým ředitelem galerie. Můj předchůdce se nepohodl s vrátným.") Některé rezultáty, jakož i samotný závěr filmu (člověk x zvíře, výměna pozic) byly silné, podobně práce v "ničírně". Ovšem celkový dojem velmi slabý, nemohu si pomoci. Takový škrobený slepenec. Připomínalo mi to dojem z Juráčkova Případu pro začínajícího kata, kterému jsem sice málo rozuměl, za to mě strhával po celou dobu. Tomuto jsem naopak rozuměl dobře, leč bez zaujetí. Jen zcela mimochodem podotýkám, že malíř nemohl ve své závěti odkázat něco, co nebylo nikdy jeho vlastnictvím. Ale má to být absurdní, takže kuš. ()
Jak je známo některý díla stoupnou v ceně až po smrti autora. Stejně tak je tomu v tomhle případě. Jenže v tomhle případě je dílo vtetováno na zádech J. Kronera. Problém je v tom, že veškerý díla autora po jeho smrti patří galerii. Pro milovník absurdností povinnost. Za mě je to dílko kde je absurdnost dovedena k dokonalosti. ()
U koho ten muž stoupl v ceně? U mě tedy ne. Nevěřím na ceny od lidu obdržené, od lidu, kterého si nevážím, a tím pádem mě nutí k satiře, parodii, sarkasmu. ()
Zajímavá socialistická satira, zajímavá absurdní zápletka rozvitá opravdu ab absurdum, zajímavé nadčasové metafory v souvislosti s vystavováním člověka jako zvířete v ZOO či s jednáním s člověkem jako s předmětem (konkrétně obrazem). Je to do jisté míry originální, má to řadu vtipných hlášek (za všechny mi nejvíc utkvělo v paměti „Vy jste padělek. Odejděte, prosím!“), má to i jistý přesah skrze ty metafory i obraz doby a krajiny, v níž film vznikl. Ale současně jsem se neubránil pocitům znudění či dojmu, že je to... (tvůrci prominou) strašná blbost a trochu nedotažený úlet. Hotel pro cizince i Případ pro začínajícího kata ze stejné doby a hodně podobného ražení mě vysloveně fascinují, mimo jiné svou jedinečnou stylizací, kdežto v tomhle snímku čs. nové vlny mi to po umělecké stránce připadalo oproti těm dvou zmíněným takové průměrné a ani většina herců ve svých rolích mě nějak zvlášť nezaujala. Výjimku tvoří Zdeněk Řehoř v roli obhájce, kterému podobné vedlejší komické roličky s espritem anglického humoru vždycky seděly (okamžitě jsem si vzpomněl na Řehořova vrchního ze svatebního dílu Majora Zemana). 60% ()
Absurdita v duchu 60. let podepřená hereckým umem všech zúčastněných. ()
Víc než příběh človíčka, který si skočí na skleničku a vrátí se po třech dnech jako umělecké dílo, mě nadchla ničírna bankovek, kde jsou zaměstnanci hodnoceni podle toho, kolik toho zničí ("Vy jste dnes málo zničil." "Já vím, já budu ničit přesčas."), a čas od času se někdo zblázní ("Ne, já nejsem poctivý. Já si to doma slepím.") ()
Moravcův a Podskalského snímek skličuje již tím, jak se vyslovuje a to neopakovatelně dotváří děsivou atmosféru bezmoci, která je – v perspektivě snímku – jakoby vtisknutá do života každého člověka. Skvělý vtipný tragikomický sujet důvtipně přeložený do (dosud obecně srozumitelného) alegorického jazyka šedesátých let, terciálně vychyluje pokroucené nářečí absurdního, místy až surreálného humoru: každé slovo je potenciálně svým vlastním opakem, jak to nejdokonaleji znázorňují blázni věrohodně si hrající na psychiatra v léčebně duševně chorých. Nelze se vyslovit, lze se jen obávat. Ze spojení dvou nesourodých režisérských vidění vzešlo nebezpečné enfant terrible, které mateřské i otcovské rysy perzifluje každým gestem: prostý humor konzervovaný šíleným světem chutná jako trapnost neprávem uštědřených kopanců a černohumorné „nesmysly“ – jako vyvržené z útrob Bretonových – se vystavují jako vzorky zežloutlého katalogu nadrealistických hříček. Tíseň. PS: Může být větší naplnění hrůzostrašného zdivadelnění moderní kultury, než člověk, který se stane obrazem? ()
Zajímavé, absurdní, experimentální, místy těžko k pochopení. Ale pár výborných hlášek a herci známí spíše z menších rolí. Řekl bych, že rozhodně stejně dobré jako francouzský Tetovaný se stejným tématem a ze stejné doby. ()
Chce se mi napsat: "Vítejte v Absurdistánu", povedený kousek, mládí Jana Moravce je znát a co si myslí o době, ve které své mládí trávil, taktéž. Příběh muže, který přišel k obrazu na zádech jako slepý k houslím, je opravdu neuvěřitelný. Film má několik nezpochybnitelných kladů, předně je to herecké obsazení, za mě Jozef Kroner a Josef Kemr v ničírně úplně nej, vynikající scény jsou v psychiatrické léčebně, výměnné hrátky pacientů a sběr hub skvělé. Výborně napsaný scénář, až mrazivě trefný, přitom vtipný. A v neposlední řadě zmar, ač tísnivě vyobrazený, působivě odlehčený. Zapomenutá ČS perlička. ()
Nemůžu si pomoct, ale film byl pro mě obrovským zklamáním. Bohužel jsem se ani jednou nepousmál a jen jsem trnul, kam až absurdita tvůrců může zajít. Proto mě udivuje celkem vysoké hodnocení filmu. ()
Je pan Benda člověk nebo obraz? 1) 25letý novovlnní scénárista a režisér Jan Moravec (během normalizace režisér dabingu, po sedm let druhý manžel Marty Kubišové) se touto kafkovinou zapsal do českých filmových dějin. 2) Ničírna bankovek, cesta hlavní postavy na Golgotu (rozuměj do galérie) s křížem včetně klopýtnutí a pádu, soudní přelíčení, scény z psychiatrické léčebny i závěrečné podobenství se ZOO jsou, alespoň pro mě, vrcholné okamžiky filmu. 3) Snímek zobrazuje režimem vyžadovanou konformitu a v rámci možností, které doba dává, vyjadřuje pomocí podobenství obecný zmar. Jsem teď nový ředitel galerie. Můj předchůdce se nepohodl s vrátným. 4) Za zmínku stojí výborné herecké obsazení, zejm. 43letého Jozefa Kronera v titulní roli. ()
Scenaristicka absurdita, ktora vsak potesi vzhladom na to, aky hnoj sa teraz sinie z Tv obrazoviek. 54 % ()
Vzhledem k roku vzniku je jisté že se jedná o alegorii absurdnosti doby a slepé poslušnosti kam až jsem schopni zajít, než se vzepřeme...."Je nespolehlivý, za poslední dobu skoro nic nezničil..." ()
"To snad není možný...snad jsem se ještě neprobudil." Tak přesně to jsem si říkal i já, když jsem sledoval tenhle dokonalý "kocourkov". "Kocourkov", v němž strážci obrazu na těle pana Bendy spí s dotyčným (a jeho ženou) v jeho posteli, kde soudce bez mrknutí oka rozhoduje o tom, že pan Benda může bez zábran krást, policista čile asistuje tomu, jak dotyčný krade přímo za bílého dne ( a nechá dokonce okrást i sám sebe) a blázni si v psychiatrické léčebně "hrají" na psychiatra tak věrohodně, že rozeznat je od skutečného psychiatra je téměř nemožné. Spousta absurdních situací (viz třeba scéna, kdy manželka s dvěma kluky hovoří s panem Bendou sedícím na židli na kolejišti a ten ji říká: "Jděte rychle, už mi jede vlak..") a hodně vtipných hlášek (viz třeba scéna, kdy se sousedky dohadují nad tím, proč pan Benda drží asi hladovku: "Proč to asi dělá? Chce být lehčí, aby mohl létat..."). Konec filmu poté, kdy překupník s uměleckými kuriozitami hovoří s Bendou (a říká mu "vy nejste člověk, který je svobodný, vy nejste věc, která je krásná, vy jste bytost, která ztratila smysl"), je ale takový trošku nevýrazný. Jako by tomu chyběla nějaká závěrečná pointa. ()
Absurdní komedie plná absurdních situací. Ze začátku jsem trošku tápal, protože jsem nevěděl, co mám očekávat. Pak už jsem se opravdu královsky bavil, absurdní humor tohoto typu mi totiž vyhovuje. ()
Stylová absurdita, která sice nasahá legendárnímu Juráčkovi ani po kolena, přesto jde o nadprůměrný snímek ze zlatých šedesátých. ()
Výborná komedie plná skvělých vtipů. Samotná podstata věci (cenná kérka na zádech) je zde rozvíjena opravdu originálním způsobem - majitelem obrazu je galerie a majitel zad pozbívá ve své podstatě veškerou svobodu a stává se nesvéprávným, což mu nedělá psychicky moc dobře. I já si myslím, že toto zpracování je lepší, než to francouzské. Smál jsem se už od začátku, kdy malíř řekne "svlékněte se" a začne se svlékat uklízečka, která stojí opodál... :-) ()