Black Mirror: Bandersnatch

Bylo otázkou času než se někdo úspěšně pustí do filmu, kde výsledný děj bude záležet na vašich rozhodnutích a budete mít velkou volnost dělat si co chcete. Tohoto úkolu se zhostil kdo jiný než Netflix a jeho celovečerní film Bandersnatch, který řadí k sérii Black Mirror. Ze začátku vše působí hodně svěže, vždy jednou za čas máte možnost zvolit například to co bude hlavní hrdina poslocuhat nebo co bude dělat, ale postupem času se tyto možnosti stávají hodně repetitivní a je jednoduché uvíznout ve smyčce, kdy určité scény sledujete několikrát za sebou a vlastně jste v určitých částech hodně tlačeni k finálnímu rozuzlení, kterých je ovšem několik. Herecky a ani dějově se neděje nic moc zajímavého,ale i tak stojí tento film za shlédnutí vzhledem ke svému formátu. Ve finále nakonec nemáte tolik volnosti, kolik byste si možná mysleli, ale je to zajímavý krok tímto směrem. (08.01.2019)

Mnohem víc než o interaktivní film jde o hru (s divákem). Bláznivých či překvapivých voleb mnoho není, hlavní postava dříve či později spadne do těžkých psychických stavů, kterým se nejde vyhnout a ať člověk chce nebo ne, se slizkým Colinem si v rámci zápletky zkrátka pokecat musí. Nemluvě o volbách pro volby samotné, které jen koncept naplňují (výběr cereálií a hudby), aniž by příběh změnily a interaktivitě pomohly. Typické trollení diváka, ve kterém se Brooker vyžívá, vidím v koncích, alespoň v pěti základních. Dva z nich jsou čistě depresivní a v rámci zápletky nic neřeší, dva jsou natolik bláznivou odbočkou, že mi i přes zábavnost přišly už při prvním hraní jako ztráta času. Ten poslední (vlak), ke kterému jsem se paradoxně napoprvé nedostal, mi přijde jako jediný opravdový konec, přesto mu chybí lepší katarze, pořádné emoce, zkrátka něco, co by z něj udělalo volbu správnou a ne jen nejméně špatnou. O slepou uličku nejde, naopak. Mrazivá králičí nora s meta nápadem filmu s volbami o hře s volbami podle knihy s volbami je parádní. Jen si teď připadám, jak když práci na něm vzdali v půlce. (15.01.2019)

Skrze volby (vlastní, ne ty politické; i když...) vstříc mnohým hlubinám šílenství. Formát sice originální není, a jiní s ním již naložili i lépe než jak se s ním pracuje zde, ovšem i tak to originální je; a to díky meta hrátkám s formátem skrze zaobalení do meta hávu aplikovaného na meta komentář o meta... No, představu již: a) Máte, b) Nemáte, c) *Zííív* Vždyť to nemělo smysl ani děj, takže 2/5, d) Ničemu nerozumím, svinská POMObáze, mažu profil a těm kapitalistům v Netflixu taky už ani kačku, na tohle jsme víčka nesbírali!, e) Zhulíte se a (snad/no) (ne)pochopíte čili za 5/5. PS: Konců je sice sympaticky "tak akorát", ale jakous takous katarzi nabízí pouze dva čili volte moudře. (07.01.2019)

Nápad naprosto famózní. Kdo by nechtěl mít víc pokusů na to se rozhodnout správně. "Správně". Ne dobře, ne špatně, ale "správně". Úžasně přelomové. Ale děj se tak trochu rozplizne do divno nudy. Je to buď nudné. Nebo divné. Nebo moc se opakující. Ve filmu Mr. Nobody byla obdobná myšlenka, ale zpracovaná tak, že každá dějová linie bavila. (10.03.2019)

Díky interaktivnímu větvení a meta rovině velmi inteligentní a chytlavé. Věřím, že když to někdo poskládá pirátům do ripu, možná to i ocení, ale nemyslím, že to stahovače nadchne tak, jako lidi sledující to v původně zamýšlené formě na Netflixu. Mindfuck, kdy s vámi v začne děj komunikovat, je úžasný. Jako člověk, co programoval na ZX Spektru (respektive jeho socialistické kopii Didaktiku Gama) z toho mám samozřejmě navíc nostalgii jak prase. (29.12.2018)