poster

Tváří v tvář

  • švédský

    Ansikte mot ansikte

  • anglický

    Face to Face

Drama / Fantasy

Švédsko, 1976, 114 min

  • e(l)a
    *****

    Dokonalé! Zase jeden z naprosto výborných Bergmanových filmů! Co všechno je ukryto pod povrchem, co všechno v sobě nosí navenek vyrovnaná, úspěšná, klidná doktorka? Kam až ji to je schopno dovést? A je jisté, že její příběh končí tam, kde končí film, nebo se to bude celé opakovat? Opravdu silný film o tom, kam až nás může zahnat to v nás, co nechceme pustit ven, na co bychom raději zapomněli, naše vzpomínky... Ve filmu září výborná Liv Ullmann, jejímuž hereckém výkonu zkrátka není co vytknout, je (nejen) zde naprosto dokonalá! Kamera stejná jako v jiných Bergmanových filmech - tedy skvělá:-)(14.5.2009)

  • troufalka
    ****

    Docela mě mrzí, že jsem nechodila na Bergmanovy filmy, když byly takříkajíc čerstvé. Na druhou stranu bych je tehdy asi nedocenila co je vnich obsaženo. V současnosti frčí spíš odlehčené žánry, které pobaví nebo odreagují a o kterých se nemusí moc přemýšlet. Bergman klade otázky, ale nedává odpovědi, znepokojuje, odhaluje skryté. Po jeho filmech není člověk odpočatý s vyprázděnou hlavou, ale začíná mu vní šrotovat. Tváří v tváři komplikovanosti života si kladu otázky, které nejsou moc příjemné. Ale jsou potřebné.(5.7.2018)

  • selviskhed
    ****

    "Jsme armáda jednoho milionu citově deformovaných lidí, bezohledně pochodujích kolem, řvoucích jeden na druhého slovy, kterým nerozumíme a které nás navíc děsí." Film o dětských traumatech a o strachu ze stáří. A jinak film, který vlastně nenabízí o moc víc než Bergmanovy tříhvězdičkové filmy. Přesto se mi zdá o něco lepší. Z nějakého důvodu je Liv Ullmannové mnohem schopnnější v přenášení pocitů postav na díváka než bergmanovští herci - i v případě kdy je divákem muž. A pokud jde o herce, je zajímavé sledovat jak stárnou a hrají čím dál starší postavy. Gunnar Björnstrand, který ještě v Hanbě hraje elegantního muže v nejlepších letech je zde dementním starcem upoutaným na lůžko. Nejsilnějí scény filmu jsou jednak téměř až hororové vize Dr. Isakssonové - zejména pokud se jí zjevuje ona stará, nehybně mlčící žena. A dále pak záchvaty Dr. Isakssonové, při kterých do kamery s ohromnou naléhavostí pronáší různé zraňující výroky, které si jako malý sirotek vyslechla od prarodičů (se kterými má v její současnosti ovšem skoro až ideální vztah) své odmítání těchto výroků a prosby o odpuštění..(10.10.2010)

  • Jenni
    *****

    Motto: "Všichni hrajeme svou divadelní hru. Učíme se repliky. Víme, co lidé chtějí, abychom říkali. Lžeme. A nakonec už o tom ani nevíme." Tak jako Marianne ve Scénách, předcházejícím filmu-seriálu, nežije Jenny život svůj, ale život druhých lidí. Vždy dělala jen to, co se očekávalo, že bude dělat. Jednoho dne se však stane cosi (je Bergmanovým žertem, že jedním z násilníků je Birger Malmsten, který hrál v jeho prvotinách milovníky-slaďouše), co postaví realitu v tváří v tvář. Krize - to je velké bergmanovské téma. Čas rozhodnutí, kdy se zahodí buď persona nebo zakrývané. Někde jsem četl, že u Bergmana se sebevraždy málokdy vyvedou, nicméně jsem jich doteď napočítal třináct (Po natočení spolykání prášku Ingmar prohlásil: "To bychom měli. Teď si aspoň nebudu muset vzít život já." O pár dní později dodal: "Cítím se zase klidný. Už mě život přestal mučit." Erland to komentoval slovy: "Kéž by to byla pravda. Nemuseli bychom sem chodit páchat sebevraždy, trpět a zahanbeně stát v koutě." Viz autobiografii Ulmanové jménem Proměny, v jejímž závěru se věnuje natáčení filmu Tváří v tvář.). Ještěže tady sebevražda nedopadne, jinak bys přišel o parádní scénu "citového invalidy" Ullmannové s hlasem svým, holčičky i babičky-ježibaby. A taky Erlanda: "Přeju si, aby mě něco zasáhlo natolik, že se stanu skutečným. Opakuju si to znovu a znovu. Že jednoho dne budu skutečným. (...) Slyšet lidský hlas a vědět, že patří člověku jako jsem já. Dotknout se lidských rtů a v té chvíli vědět, že se dotýkáš lidských rtů." Asociace: Scény z manželského života, Podzimní sonáta, Hodina vlků(20.5.2013)

  • garmon
    **

    ...jeden z období mistrovy krize. Chtěl jsem to vidět, protože o natáčení Ansikte obšírně píše Liv Ullmann ve své knize Proměny. Námětem je film srovnatelný s jinými Bergmanovými sondami do narušených duší - Jako v zrcadle, Persona, Ze života loutek. Ze jmenovaných pro mne nejslabší - zejména komfortním a unaveným stylem "Podzimní sonáty", stylem dotýkajícím se podle mě až sebeparodie. Vše je perfektně vycizelované, ale nemá to moc opodstatnění - kostra bez obsahu (respektive je obsah trochu nuda) - pokud začneme bez silného příběhu (anebo aspoň "ryzí transcendentály") rovnou s šílenstvím, velkými emocemi a hysterií, je to samožer - ať v Hollywoodu anebo v letním Stockholmu - ten je mj. jedním z největších pozitiv filmu, vedle jak o život hrající Liv.(13.12.2010)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace