Reklama

Reklama

Studie ženy, které se po pokusu o znásilnění začnou vracet dlouho potlačované strachy. Liv Ullmannová hraje psychiatričku Jenny Isaksonovou, které se po děsivé zkušenosti se sexuálním násilím vracejí dávné, potlačené úzkosti a strachy. O těch vypráví svému příteli lékaři, s nímž se snaží najít mezi těmito vjemy určitou spojitost a především pak cestu ven. Bergman zde používá svůj oblíbený motiv snu, kdy se snící osoby snaží zmocnit nenechavé ruce potřebných, ohyzděných nebo mrtvých osob. Snímek pak ve výsledku funguje jako psychoanalytický ponor do zmučené duše, kdy se stírají hranice mezi realitou, představami a vzpomínkami. „Myslíš, že jsme armáda citových mrzáků, kteří bloudí kolem a volají na sebe nesrozumitelná slova a nahánějí si strach?“ ptá se v jeden moment hrdinka. Odpověď – jak bývá u Bergmana zvykem – chybí, zato palčivé otázky zůstávají. Tváří v tvář stojí především na strhujícím herectví Liv Ullmannové, přičemž role Jenny patří k jejím nejlepším výkonům. (Česká televize)

(více)

Recenze (28)

troufalka 

všechny recenze uživatele

Docela mě mrzí, že jsem nechodila na Bergmanovy filmy, když byly takříkajíc čerstvé. Na druhou stranu bych je tehdy asi nedocenila co je vnich obsaženo. V současnosti frčí spíš odlehčené žánry, které pobaví nebo odreagují a o kterých se nemusí moc přemýšlet. Bergman klade otázky, ale nedává odpovědi, znepokojuje, odhaluje skryté. Po jeho filmech není člověk odpočatý s vyprázděnou hlavou, ale začíná mu vní šrotovat. Tváří v tváři komplikovanosti života si kladu otázky, které nejsou moc příjemné. Ale jsou potřebné. ()

pornogrind 

všechny recenze uživatele

... Myslíš, že budu až do smrti citový mrzák?... Ingmar Bergman je ve světě filmu známým a uznávaným pojmem. Já jsem však od něho zatím viděl jenom The Virgin Spring(1960) a tak jsem se rozhodl rozšířit si obzory o nějaký jeho další filmy z jeho filmografie. Vybral jsem si Face to Face. Jde o psychologický rozbor ženy ve které děsivá zkušenost vyvolá úzkosti a strachy aneb náhled do pochroumané lidské duše propadající v šílenství. Dobrý psycho. Neskutečnej výkon Liv Ullmann. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Ingmar Bergman nie je režisérom, ktorého diela bezpodmienečne akceptujem. Drvivú väčšinu jeho filmov považujem za skvelé, ale časti z nich buď nerozumiem alebo sa nedokážem stotožniť s ich myšlienkovým posolstvom. K tej časti musím priradiť aj tento film. Bergman rozumie filmovej réžii, démonom v ľudskej mysli a dokáže zo svojich dvorných herečiek dostať obdivuhodné výkony. Také, aký predviedla aj Liv Ullmann. Takže problém bude najskôr v tom, že ma mnohé z jeho majstrovstva neoslovuje. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Kdyby na mě celý film udělal tak silný dojem, jako jedna z posledních scén setkání matky po pokuse o sebevraždě s dcerou, asi bych udělil plné hodnocení. Ale on mi po většinu času tento snímek tolik silný nepřipadal, jako spíše pouze depresivní. Obsahuje několik scén, které dávají filmu do jisté míry i vztahový ráz, ale jinak jsem měl z větší části pocit, jakoby ty vztahy netvořily tolik důležitou část filmu, který se soustředil spíše jen na samotné nitro jedné ženy po znásilnění a během pokusu o sebevraždu. ​Některé filmy od Ingmara Bergmana jsou pro mě nesmírně fascinující, podmanivé, z toho minimálně Sedmou pečeť a Pramen panny bych se dokonce neváhal označit za napínavé a divácky poměrně atraktivní. Tváří v tvář je pro mě ale příkladem Bergmanova filmu, kterému cokoliv z toho chybí a víc než cokoliv jiného je v první řadě depresivní. Dost jsem se u sledování této zdlouhavé sondy do nitra nešťastné ženy trápil, sledovat několik minut nekonečné vzlyky a hysterické výlevy jedné postavy mě pocitově vyčerpalo, aniž bych vedle toho byl obohacen o další silné emoce. Přesto musím ocenit poměrně zdařilou atmosféru, která na mě zejména v druhé polovině zapůsobila, s ní i několik podmanivých surrealistických scén, a především znamenitý herecký výkon Liv Ullmannové. 60% ()

garmon 

všechny recenze uživatele

...jeden z období mistrovy krize. Chtěl jsem to vidět, protože o natáčení Ansikte obšírně píše Liv Ullmann ve své knize Proměny. Námětem je film srovnatelný s jinými Bergmanovými sondami do narušených duší - Jako v zrcadle, Persona, Ze života loutek. Ze jmenovaných pro mne nejslabší - zejména komfortním a unaveným stylem "Podzimní sonáty", stylem dotýkajícím se podle mě až sebeparodie. Vše je perfektně vycizelované, ale nemá to moc opodstatnění - kostra bez obsahu (respektive je obsah trochu nuda) - pokud začneme bez silného příběhu (anebo aspoň "ryzí transcendentály") rovnou s šílenstvím, velkými emocemi a hysterií, je to samožer - ať v Hollywoodu anebo v letním Stockholmu - ten je mj. jedním z největších pozitiv filmu, vedle jak o život hrající Liv. ()

topi 

všechny recenze uživatele

To, co předvádí Liv Ullmannová v tomhle psychologickém, místy až hororovém snímku patří k učebnicovým příkladům mistrovského herectví. Její depresivní výjevy, šílenství a změny nálad, to vše ve dlouhých záběrech beze střihu je opravdová genialita. Klobouk dolů, hltal jsem každou její grimasu nebo pohyby. Úplně mě rozsekaly její haluze a hrůzostrašné sny po tom, kdy se pokusila o sebevraždu. Strašlivá jízda, která nemá daleko k Polanskému filmu Repulsion. Ve svých snech tak hlavní hrdinka odkrývá svoje traumata nejen z dětství a na spoustu otázek hledá odpovědi, které divák musí hledat zároveň s ní. Bergman je fakt třída!!! Zajímavostí je, že film vznikl v produkci Dino de Laurentiis, jenž je zaměřen na odlišnější žánry. ()

selviskhed 

všechny recenze uživatele

"Jsme armáda jednoho milionu citově deformovaných lidí, bezohledně pochodujích kolem, řvoucích jeden na druhého slovy, kterým nerozumíme a které nás navíc děsí." Film o dětských traumatech a o strachu ze stáří. A jinak film, který vlastně nenabízí o moc víc než Bergmanovy tříhvězdičkové filmy. Přesto se mi zdá o něco lepší. Z nějakého důvodu je Liv Ullmannové mnohem schopnnější v přenášení pocitů postav na díváka než bergmanovští herci - i v případě kdy je divákem muž. A pokud jde o herce, je zajímavé sledovat jak stárnou a hrají čím dál starší postavy. Gunnar Björnstrand, který ještě v Hanbě hraje elegantního muže v nejlepších letech je zde dementním starcem upoutaným na lůžko. Nejsilnějí scény filmu jsou jednak téměř až hororové vize Dr. Isakssonové - zejména pokud se jí zjevuje ona stará, nehybně mlčící žena. A dále pak záchvaty Dr. Isakssonové, při kterých do kamery s ohromnou naléhavostí pronáší různé zraňující výroky, které si jako malý sirotek vyslechla od prarodičů (se kterými má v její současnosti ovšem skoro až ideální vztah) své odmítání těchto výroků a prosby o odpuštění.. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Ze začátku (prvních 45 minut) jsem se do toho vůbec nedokázal dostat, nudilo mě to a zachraňovala to vlastně jenom Liv Ullmann. Naštěstí potom se to konečně rozjelo a bylo z toho celkem slušné drama s hned několika silnými scénami, například scéna setkání s dcerou na konci a obecně všechny snové sekvence (i když teda rakev byla použitá už v Lesních jahodách) jsou dost povedené, místy připomínají i Hodinu vlků. Každopádně nakonec to do sebe něco mělo, ale ta skoro celá první hodina je nudná, i tak nakonec dám 4*, protože ta druhá polovina je dost dobrá. ()

danecek24

všechny recenze uživatele

34. Zlatý Glóbus za rok 1976 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Švédsko + nominace (1) - Nejlepší herečka (drama) - Liv Ullmann ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Tváří v tvář je osobitý psychoanalytický rozbor duševního zhroucení jedince a existenciální nesoulad při hledání odpovědí na nejzávažnější otázky života. Tradičně silnou stránkou Bergmanovy filmové konstrukce jsou obrazové kompozice, roztěkaně stísněná nálada strachu a sugestivní náhled do zmučené lidské duše. Lidské charaktery získali své extravagantní odchylky od běžného normálu ze strachu z osamělosti a útěkem před prázdnotou smrti. Soukromý běs je zasutým traumatem dětství, jeho nenadálé probuzení nevyznává racionalitu a vnitřní pocity štěpí svou skutečnost ve změti rozporuplnosti. Láska je neuchopitelným ideálem, citová okoralost je ochranným výsledkem vlastních bolestí a strachů. Hlavní postavou filmové psychoanalytické studie je Dr. Jenny Isaksson (pozoruhodná Liv Ullmann), úspěšná psychiatrička. Následky drsného prožitku proměňují všechny dosavadní jistoty v nesrozumitelné stíny, vnitřní pocity dostávají jiný rozměr strachu a pochybností. Skutečnost přestává ubíhat po rovině a samovolně překračuje i do dalších dimenzi a niterný strach si připomíná své zapomenuté kořeny. Pochopení je nedostatkovým zbožím, osamělost lidské duše marně v popředí událostí hledá klidný kout k opětovnému nabytí odolnosti i důstojnosti. Hlavní mužskou postavou psychologického dramatu je Dr. Tomas Jacobi (sympatický Erland Josephson), lékař ve vlastním strachu osamělosti. Termín láska je potřebou i zbytečným luxusem, před kterým se v nepochopení utíká. Důležitou postavou je babička (příjemná Aino Taube), nejstarostlivější příbuzná Jenny, přesto nic není pouze černobílé a vzpomínky strachu náruživě zasazují krvavé rány uvědomění. Výraznější postavou je také Jennyin dědeček (zajímavý Gunnar Björnstrand), uvězněný v rozrůstající se nemohoucnosti nekompromisního stáří. Z dalších rolí: neuchopitelní Jennyini rodičové (Marianne Aminoff a Jan-Erik Lindqvist), rozporuplný herec Mikael Strömberg (Gösta Ekman), událostí zmatená Jennyina dcera Anna (Helene Friberg), smířený Jennyin kolega Helmuth Wankel (Ulf Johansson), jeho vystrašeně požitkářská manželka Elisabeth (Sif Ruud), rozpačitý Jennyin manžel (Sven Lindberg), či Mikaelův kamarád Victor (Göran Stangertz). Tváří v tvář zkoumá psychologii člověka, nešetří cynickou krutostí souvislostí. Psychiatři nebývají duševně vyrovnanými vzory života moderního člověka. Neosobnost přísné výchovy je v rozporu s humanistickou představou boží spravedlnosti. Působivě naléhavé filmové zobrazení osamělosti a strachu. ()

andrii 

všechny recenze uživatele

... pavučinám visících uvnitř, v hlavě mračné dámy, zajaté pamětí, v okovech škodlivých vzpomínek. Neutišitelné běsi vykřikují, atakují mysl, nervy, těžkými zlobolnými ranami. Když skořápka praskne, mysl je tak snadný terč, provrtaný fobiemi, traumatem. ()

farmnf 

všechny recenze uživatele

Psychologická Bergmanova bejkárna. Liv hraje skutečně skvěle. Nicméně film, který nenadchne ale rozhodně neurazí. ()

bari68 

všechny recenze uživatele

Bergmanovka, ktorá nie je ničím zvlášť výnimočná, avšak originál.Tento patos píšem zámerne, bo za pomoci hereckých kvalít Liv Ullmannovej a pár použitých filmových symbolov dokáže toto dielo navodiť hustú a depresívnu atmosféru. ()

bohemia_regent 

všechny recenze uživatele

Ingmar Bergman si před i po tomhle filmu napsal mnoho lepších scénářů. Ale Liv Ullmannová je tak dokonalá, že moje váhání mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami vlastně žádným velkým váháním nebylo. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1975. ()

Jenni 

všechny recenze uživatele

Motto: "Všichni hrajeme svou divadelní hru. Učíme se repliky. Víme, co lidé chtějí, abychom říkali. Lžeme. A nakonec už o tom ani nevíme." Tak jako Marianne ve Scénách, předcházejícím filmu-seriálu, nežije Jenny život svůj, ale život druhých lidí. Vždy dělala jen to, co se očekávalo, že bude dělat. Jednoho dne se však stane cosi (je Bergmanovým žertem, že jedním z násilníků je Birger Malmsten, který hrál v jeho prvotinách milovníky-slaďouše), co postaví realitu v tváří v tvář. Krize - to je velké bergmanovské téma. Čas rozhodnutí, kdy se zahodí buď persona nebo zakrývané. Někde jsem četl, že u Bergmana se sebevraždy málokdy vyvedou, nicméně jsem jich doteď napočítal třináct (Po natočení spolykání prášku Ingmar prohlásil: "To bychom měli. Teď si aspoň nebudu muset vzít život já." O pár dní později dodal: "Cítím se zase klidný. Už mě život přestal mučit." Erland to komentoval slovy: "Kéž by to byla pravda. Nemuseli bychom sem chodit páchat sebevraždy, trpět a zahanbeně stát v koutě." Viz autobiografii Ulmanové jménem Proměny, v jejímž závěru se věnuje natáčení filmu Tváří v tvář.). Ještěže tady sebevražda nedopadne, jinak bys přišel o parádní scénu "citového invalidy" Ullmannové s hlasem svým, holčičky i babičky-ježibaby. A taky Erlanda: "Přeju si, aby mě něco zasáhlo natolik, že se stanu skutečným. Opakuju si to znovu a znovu. Že jednoho dne budu skutečným. (...) Slyšet lidský hlas a vědět, že patří člověku jako jsem já. Dotknout se lidských rtů a v té chvíli vědět, že se dotýkáš lidských rtů." Asociace: Scény z manželského života, Podzimní sonáta, Hodina vlků ()

Reklama

Reklama