Kukačka v temném lese
Kukułka w ciemnym lesie
Cuckoo in a Dark Forest
Režie:
Antonín MoskalykScénář:
Vladimír KörnerKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Ivan KurzHrají:
Miroslava Součková, Oleg Tabakov, Alicja Jachiewicz, Vilém Besser, Míla Myslíková, Jolanta Grusznic, Rafał Wieczyński, Jana Andresíková, Adam Baumann (více)Obsahy(1)
Pozoruhodný pokus načrtnout věrohodný portrét nacistického důstojníka, velitele koncentračního tábora, se dotýká protikladných stránek jeho osobnosti - na jedné straně starostlivý, pečující o rodinné blaho, na druhé straně bezcitný nacista, uplatňující bez zábran vyhlazovací politiku. Právě tento člověk, podmanivě ztvárněn Olegem Tabakovem, se ujme třináctileté Emilky z Moravy určené na převýchovu; jejíma očima se pak díváme na vnucenou rodinu, na složité utváření vztahů k člověku, jenž se k ní snaží chovat laskavě. Děvčátko prochází bolestným poznáváním pravé skutečnosti. Během svého pobytu v Německu se snaží nezapomenout na svůj skutečný domov a věří, že se ještě jednou ve svém životě setká se svou maminkou a vrátí se... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (73)
Tady sice čtu, že předlohu napsal fotr Pergnerový, ale vzpomínám si, že na ZŠ jsem měl jako povinnou četbu knihu "Říkali mi Lenin", která byla taky o nějaký holce, co se dostala na převýchovu někam do NDR. A tu knihu mi to dost připomínalo. Asi fotr Pergnerový opisoval. Co se šukačky v temnym lese týče, tak je tam pár scén, který se vrejou do paměti, ale jako celek je to průměr. Navíc mi dost lezlo na nervy, jak je to plný nějakejch zahraničních herců, který jsou předabovaný do češtiny. Slyšíte Petra Kostku, ale čumíte na nějakýho rusáka. 50% ()
Už jako malý jsem si tento film dost oblíbil. Přestože neobsahuje mnoho násilných scén, sálá z něj válečná syrovost, především v chování postav, a to i kladných, které občas dělají věci, které v jiných filmech nevidíte. O to je to reálnější. Film je také velmi úsporný co se týče načrtnutí povahy nebo situace. Nepotřebuje k tomu sáhodlouhé polopatické popisy, ale vystačí s jednou dvěma scénami a dialogem. To je zásluha scénáře a hereckých výkonů. V první řadě musím vyzdvihnout Miroslavu Součkovou, která zde předvedla na svůj věk neuvěřitelně charakterní výkon. Kromě ní také Vilém Besser jako německý učitel-humanista a samozřejmě Oleg Tabakov. Herr Kukuck je zcela jiná postava než jaké v podobných rolích obvykle bývají. Krutý nacista i člověk, který si užívá své nové role starostlivého otce. "Přimět někoho, aby vás měl rád dobrovolně." Nebo hajlující jeptiška Míla Myslíková (v naprosto netypické roli). Tohle není film o nacismu špiček třetí říše, ale o tom, jak se nacismus projevoval v běžném životě. ()
Tento film povyšuje na čtyřhvězdičkovou úroveň Oleg Tabakov, patrně je to jeho nejlepší výkon na filmovém plátně. Slušný scénář, který ukazuje hned několik rovin uvažování a podivuhodné protiklady hodnotového žebříčku nacistického důstojníka. Snímek směřuje k syrovému finále ukamenování v zajateckém táboře. Kladem je i příjemně krátká stopáž bez zbytečných odboček a balastu sentimentu. Plusem jsou i scény z písečných dun na polském pobřeží, které filmu dodávají na autenticitě. Celkový dojem 75 %. ()
Holka za padesát a kurvou je ten, kdo za ni zaplatil.. Upřímná láska, co nejde koupit, křehoučká povaha dobra a zlo, jehož svědomí napadly kurděje pokřivené morálky a hodnot. Věrohodnost Tabakova, co připomínal staršího bratra Marka Daniela, narušoval hod Kostkou, ale i bez nějaké explicity to dokáže nabídnout silné momenty (vzorník odstínů duhovek a vlasů či identitu přebírající krysa zahnaná do kouta). Aktuální i vzhledem k současnosti, kdy únosy dětí kvůli rusifikaci představují další rys, co mají kremelští kleptokrati společný s nacistickým režimem.. ()
Jeden z nejlepších celovečerních Moskalyků. ()
Nezmazateľné obrazy: hajlujúca mníška, rozložité kričiace matróny výchovného tábora, nordické vzorkovníky očí a vlasov, štekajúci samopal, macocha- tyranka na vozíku a ako bezvládna troska s vypúlenými očami a slizké úsmevy Tabakova ako veliteľa lágru fungujú i po rokoch. Ikonicky zrežírovaný príbeh o dievčati zavlečenom na prevýchovu do naci rodiny sa vydaril. Režim zmagorených predstáv o pravej rase sa ukázal v plnej paráde. Nie opisom štátnických rozhodnutí, lež dopadom zvrátených ideí a rozhodnutí moci na bežného človeka. Poznámky: 1. Biele pieskové duny sú pri meste Łeba, tvoria súčasť Słowińského národného parku. 2. Rasová identita sa neskúmala iba meraním tváre, farbou očí a vlasov. To bola len časť. Podrobne sa popisovali najmä defekty (odstávajúce uši, veľkosť a početnosť znamienok, ochlpenie uší nosa a znamienok, zrastené obočie, krivé zuby, škuľavosť, krivé nohy, bradavice atď.). Čím viac zlyhaní tela sa našlo (prípadne jedno výrazné) o tým väčšiu rasovú deformáciu šlo. Každý sympatizant Tretej ríše by sa teda mal najprv dôkladne prezrieť, či náhodou nie je nehodný pre takýto "ideál krásy tela a rasy". ()
Menej známy československý koprodukčný film rozpráva príbeh Emilky, ktorá sa dostáva do nemeckej rodiny. Mala byť pravdepodobne hlavnou postavou, ale zatienil ju ruský herec v roli náhradného otca - nemeckého dôstojníka a zároveň veliteľa koncentračného tábora. Film má zaujímavý príbeh, hlavne druhá polovica, ale filmu chýbajú silnejšie emócie, aby sa film divákovi zaryl hlbšie pod kožu. 60%. ()
Slušně natočený film o osudech mladé dívky, která byla po absolvování rasových zkoušek dána na převýchovu do rodiny velitele koncentračního tábora. Třináctiletá Emilka, která je velmi nadaná a udivuje i svého německého učitele, neustále myslí na svou maminku a její nezdolná vůle jí pomáhá přečkat krušné chvíle v trýznivých podmínkách své německé "rodiny". Film má působivou atmosféru a výborné herecké výkony Olega Tabakova (Kukuck) a Miroslavy Součkové (Emilka). ()
Mistr Moskalyk se opět ukázal v plné síle. Skvěle natočené dílko. Ústřední postava věrohodně sehrána velmi dramaticky. Hudba dodává filmu úplnost. ()
V rámci československé kinematografie (ač beru v potaz že je snímek koprodukovaný Polskem) asi nejpůsobivější portrét o životě árijských dětí za protektorátu a vymývání jejich mozků nacistickou ideologií.... [#46.LFŠ] ()
Ani nevím proč, nějak jsem se Kukačce vyhýbal. Bál jsem se roku vzniku a dalšího filmu o partyzánech a rudoarmějcích... A to byla převeliká chyba. Je to totiž velmi silný film, řemeslně perfektně zvládnutý. Začátek nás zavádí kamsi na Moravu do vesnického stavení, kde gestapo provádí razii. Při té je Emilčin prchající otec zastřelen a matka zatčena. Emilka je odeslána do třídírny dětí shromážděných z gestapáckýchz razií. Zde se pod odborným dohledem lékařské komise určuje, kdo je vhodný na převýchovu a kdo bude odeslán do koncentračních táborů. Zde se rozhoduje, kdo bude poněmčen ztratí identitu a kořeny )ale přežije) a kdo bude posléze v koncentráku jako nedostatečná pracovní síla zplynován. Emilka má štěstí, podle zvrhlé nacistické nauky o nadřazenosti nordické rasy (a nacisty vypracovaných tabulek) splňuje nordická kritéria ve všech bodech. Tvar hlavy, velikost nosu, brady, barvy blau očí a blond vlasů. Je to zkrátka mädchen erste klasse ačkoliv je aus protektorat Möhren a dcera čechyše švajne. Z třídírny je odeslána na zámeček, kde je spolu s dalšími dětmi určenými k převýchově intenzivně vzdělávána německými řádovými sestrami. Cvičení, němčina a okamžité bití rákoskou mají zatlačit jakékoliv vzpomínky na domov a blízké. Zde si Emilku po roční internaci zakoupí za 50 říšských marek velitel koncentračního tábora. Jeho žena je po pádu z koně ochrnutá a nemohou mít děti. Bezohledný esesman, kterému činí potěšení mučit a zabíjet vězně je náhle konfrontován s citem k Emilce. Tím více film zdůrazňuje jeho zrůdnost. Emilka se snaží víceméně rezignovaně přežít a přizbůsobuje se novému prostředí. V nitru jí však zůstává vzpomínka na domov a hromadí se v ní vzdor, který si její esesácký adoptivní otec plete s hrdostí.... Také já obdivuji sílu filmu, jednoduché znázornění prostředí a ztvárnění násilných scén nebrutálním způsobem. Obdiv je o to větší, že jim to nikterak neubralo na síle. Jak vidno i s minimem se dá natočit perfektní válečné drama, založené na perfektních hereckých výkonech (Součková, Tabakov) a hutné atmosféře. * * * * ()
Film, který jsem viděl několikrát na školních filmových představeních, na které se chodilo povinně v rámci oslav osvobození tenkrát ČSSR rudou armádou. A musím říct, že film to nebyl vůbec špatný, a rád jsem se na něj koukl i později. Film vyprávěl příběh českého děvčete, které bylo dáno k převýchově ve vzornou Němku do rodiny důstojníka SS. Vynikající herecký výkon podal Oleg Tabakov v roli onoho bezcitného důstojníka. ()
Emilka, nenáročné a skromné dítě, které splňuje typické požadavky árijce, je odtržena ke "vzorné německé rodině". Má to ale jeden háček: jak může milovat ty, kteří ji odňali svobodu? Ano, tohle byl poměrně zvládnutý film o čtyřicátých létech, kdy to opravdu české dítě nemělo příliš jednoduché. ()
Psychologická dráma z druhej svetovej vojny. To nie je nič výnimočné. Ale psychologická dráma z druhej svetovej vojny očami mladého dievčaťa, ktoré je vychovávané v rodine gestapa, to už originálne je. Emilka žije v zlatej klietke, inými slovami v luxuse a jej adoptívny otec ju má rád. Síce svojim spôsobom, ale v ťažkých časoch sa aj to ráta. Napriek tomu je na tom rovnako zle, ako "obyvatelia" koncentračných táborov. Vykorenenie totiž prináša so sebou ako vnútorné, tak vonkajšie utrpenie (spolužiaci,macocha). Oleg Tabakov podáva výkon hodný akýchkoľvek filmových cien a keďže v zámorí sú obzvlášť citliví na podobné príbehy, tak sa čudujem, že sa tam Československo s Kukačkou nepokúsilo zabodovať (možno sme film nominovali, ale to sa mi nezdá). Výborne napísané dve hlavné postavy zakrývajú aj fakt, že ten zvyšok je len schematicky rozdelený na dobrý a zlý. ()
Antonína Moskalyka mám zaradeného ako režiséra priemerných filmov a zmarených príležitostí. Ani kukačka na tom nič nezmenila. Nemal pri nej dobrú východiskovú situáciu, pretože už scenár bol čudný napriek tomu, že námet poskytoval veľké príležitosti. Ukázať fašizmus cez prizmu jedného z jeho prejavov a projektov bolo veľkou príležitosťou, ktorá nebola dostatočne využitá scenáristom, ani režisérom. Čiernobiele videnie, schematickosť, množstvo klišé, jazykové zmätenie, to sú asi hlavné nedostatky filmu, ktorý z marasu ťahá najmä Oleg Tabakov svojim plastickým, mnohotvárnym prejavom. Ale to je na celý film málo, najmä keď postave okolo ktorej sa všetko točí prisúdili výrazové prostriedky sfingy a jej duševný svet zaradili do zoznamu utajovaných skutočností. Čakal som viac, než som dostal. ()
Tak ja som si to včera na tej Dvojke pozrela. Nejako extra ma to nezasiahlo, čakala som lepší zážitok. Samozrejme Součková a Tabakov boli najlepší. Zistila som, že som film voľakedy na strednej škole videla. A čo ma teraz úplne iritovalo bola hudba. Mňa strašne rušila, akoby robila z filmu grotesku, ale to je len môj názor. ()
Milovat na základě donucení opravdu nelze. Ač chvílemi se po příchodě Emilky do nového prostředí zdá, že by příběh mohl pojednávat o hledání si cesty k nové neznámé rodině, politické okolnosti 2. světové války na pozadí dávají tušit, že půjde o pouto přinejmenším rozporuplné. Nelehký úděl nové role přináší Emilce nejen potřebu zdolat strmý kopec, němčinu ve škole a věčné ponižování od spolužáků, ale daleko těžší zkoušku včetně tvrdě bolestného poznání. Silné emoce ve mne podtrhly zvláště poetické výjevy z pusté pískové pláže u moře s Emilkou v bílých "šatech nevinnosti" (což je zase pěkný kontrast k onomu temnému lesu, který se v názvu ukrývá – nevidíme ho, ale můžeme si za ním představit jak obecně válku, tak Kukuckovic rodinu). Pocitově nečernobílý snímek zde hodně staví na kontrastu dvou tváří jednoho nacistického velitele koncentračního tábora, který půl dne krutě účtuje s nevinnými vězněmi, zatímco ve svém soukromí se z něj rodí vlídný a starostlivý táta. Přiznám se, fandit jsem mu z principu pro jeho nacistické smýšlení a angažování příliš nemohl, no během spadnutí tragické tíhy osudu mi ho bylo na druhé straně i líto. Vedle strhujícího Olega Tabakova mne ztvárněním své nejednoduché dívčí postavy hodně zaujala i Miroslava Součková, celkově můžu tento snímek se silným doznívajícím zážitkem vřele doporučit. 95% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) ()
Moskalykova doména je predovšetkým televízna tvorba, ale treba uznať, že sa mu aj pomocou kvalitnej predlohy vytvoriť kompaktné dielo hodné povšimnutia. Prím hraje predovšetkým Oleg Tabakov, jeho kontrast medzi dvomi tvárami ako obetavého, láskavého otca a veliteľa koncentráku, je obdivuhodná a povyšuje celý film. ()
Je to určitě kvalitní film, hlavně co se týče vhledu do mysli průměrného důstojníka sloužícího nacionálnímu socialismu, který si rozhodně sám o sobě nemyslí, že by byl zlý. A vlastně směrem k Emilce zlý není a je vidět, že se dost snaží... Těžko říct, proč mě tenhle film nikdy úplně nechytil, možná za to může herečka v hlavní roli, která mi nějak nesedla, možná Tabakov, který moc typově na árijce nesedí, možná velká spousta předabovaných herců, kvůli kterým působí dialogy tak nějak zvláštně. ()
Slova o zrůdnosti a úchylné zločinnosti hitlerovského nacistického režimu se mohou dnes, více než šedesát let po skončení nejkrvavějšího válečného konfliktu v lidských dějinách, zdát jako plochá fráze. Jako něco, co ztratilo svůj obsah a smysl. Není málo těch, kteří o takový výklad zločinů Berlína, Říma, Tokia, Zagrebu, Bratislavy, Vichy, Sofie, Bukurešti, Budapešti a v mnoha ohledech i Lisabonu a Madridu usilují. Abstraktum, zvolené jako pohled-metoda jedním z největších českých režisérů minulého století, pohled opravdu "zdola", pohled již ne dětský a zdaleka ne dospělý, pohled, křehké, ale statečné dívky-dítěte, postihuje ty stránky zločineckého režimu, které v propagandistických i jiných oficiálních podáních zanikají (čestnou výjimku v tomto ohledu tvoří dnes více než čtyřicet let starý ruský film režiséra Michaila Romma OBYČEJNÝ FAŠISMUS). Krev nemizí ani v tomto úhlu pohledu; oč je jí však méně, o to osobnější, důvěrnější, konkrétnější a v tom všem i otřesnější je její působení. Zavražděný otec, zavraždění sousedé jsou východiskem; nedobrovolná smrt - vlastně zavrženíhodná vražda, povzbuzení, které si "laskavý" esesák dopřával asi tak jako slušný člověk návštěvu divadla, nešťastného vězně v koncentračním táboře a posléze gestapem odvlečená nešťastná polská služebná v Kuckkuckově zřejmě vyženěné vile, jen naznačují zrůdnost režimu. I zločinci mají své vášně; tou Kuckkuckovou byla absurdní snaha získat si skutečnou lásku již takřka dospělého - a rychle dospívajícího - dítěte s elitně nordickým vzezřením, nad kterým nemohlo neplesat srdce každého nacisty-rádobyantropologa. Drtit a rozdrtit umím, ale ... Německá luza - včetně indoktrinovaného spolužáckého mládí z Hitlerjugend - ovšem nedobrovolné "mädel" nezapomíná připomínat, kdo je kdo a co je co. Bezmocná a bezbranná, vydána na milost a nemilost, volí statečná dívka ty zbraně a možnosti. které jí dávají její věk a vzhled. Moskalykův pohled je komplexní a všímá si ne výseku, ale celku druhoválkové všednodenní skutečnosti hlubokého týlu a posléze válečné frontové skutečnosti. Mimořádnou příležitost v roli německého učitele-humanisty tu dostává Vilém Besser, skvěle odstíněnou a mimořádně dobře zvládnutou kreaci tu předvádí vynikající ruský herec Oleg Tabakov (u nás známý z role Waltra Schellenberga v proslulém ruském seriálu SEDMNÁCT ZASTAVENÍ JARA). Ocenit je nutné však i skvělé výkony zločineckých jeptišek (např. Jana Andresíková nebo v naprosto nezvyklé úloze Míla Myslíková) a především mimořádný výkon tehdy mladičké Miroslavy Součkové, která doslova roste a dospívá ve své roli skaždým přibývajícím závěrem. Bezcitnost německé aristokratické (?) ženy, upoutané na lůžko, mimořádně dobře zvládla také pro mne zcela neznámá polská herečka Alicja Jachiewiczová (zvlášť působivý je pro mne kontrast pyšné Němky v druhé třetině filmu a naopak bezmocnost mrtvicí stiženého těla v jeho závěrečných sekvencích). Svou působivost mají i scény z okupačního tábora v rodící se britské zóně. (Kolik jen tehdy mezi Němci bylo antifašistů! Kuckkuckův konec je vskutku zaslouženou symbolickou odplatou, ke kterým tehdy docházelo; trvalo řadu let, než se do Evropy vrátil znovu civilizovaný mrav.) Film pracuje i s řadou symbolů; asi nejvýraznější jsou písečné duny na mořském pobřeží, za nimiž se válejí na břeh dorážející vlny, nad nimiž se vznáší rackové podobně jako náušnice věnované Emilce matkou, kterou odvádí gestapo. Nejednoduchý vztah mezi vnuceným otčímem-lagerführerem a "Mili" se promítá i do závěrečných záběrů posledního výstupu, v němž se Emilka setkává se svou matkou; pohledem na hradčanské panoráma prolíná i tato dívčina vzpomínka. Antonínu Moskalykovi i scénáristickému klasikovi tohoto závažného tématu naší kinematografie Vladimíru Körnerovi (ADELHEID) se podařilo přiblížit druhou světou válku způsobem, který "zvnitřku", z nejosobnějšího důvěrna, ještě zvýrazňuje zločinnost režimu i ideologie, která chtěla světu vnutit "nový pořádek" samozvaných nadlidí. Je to přiblížení, které má i svůj všelidský rozměr, přiblížení, jehož nejvýraznější předností je plné zachování a zachycení pestrosti obrazu doby a jeho vývojových proměn, rozmanitosti, která se ve vzpomínkách rychle ubývajících pamětníků může jevit jako výhradně černobílá. () (méně) (více)