Reklama

Reklama

Kesari

  • Indie केसरी
Trailer 1

Obsahy(1)

Snímek se vrací k jedné neuvěřitelné bitvě, která se odehrála v roce 1897. Tehdy se střetl malý oddíl Sikhů ve službách britské armády se vzbouřenými paštunskými kmeny. Ona neuvěřitelnost spočívá v tom, že jednadvacet můžu bránilo pevnost proti deseti tisícům vzbouřenců. Nikdo z hrdinů nepřežil, jejich oběť ale nakonec nebyla marná. (ČSFD)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (17)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Buď mám kliku poslední dobou na indické filmy, nebo začínají být po čertech dobré. Filmy z tohohle období miluji. Z jakého? Z období kolonií, ano z té dnes pro někoho odporné doby kdy odporný bílý muž kolonizoval, ale zároveň a o tom se dnes nikde nemluví i civilizoval národy různě po světě. Nakonec to dopadlo jak to dopadlo, v tomto ohledu jsou všechny ty oběti v koloniálních válkách dnešní optikou opravdu zbytečné. Tehdy to však z důvodu mocenských postavení impérií smysl mělo. Dnes je ta doba pryč, Anglie to je směs Indie a Pakistánu a je smutné, že stačilo nějakých 150 let aby to královna moří dotáhla tam kde je dnes. A to se ještě netrhli Skoti a že se trhnou na to vsadím výplatu. Ve filmu se ukázalo dávno platné pravidlo , že na islamisty vždy platil jen meč. Věděli to evropští králové, věděli to Habsburkové, Indie to ví sakra dobře i dnes. To jen my v Evropě si myslíme, že islám je náboženství míru a že patří do Evropy. Nepatří, až tam bude nebude to už Evropa jakou známe dnes. Docela by mne zajímalo jak to bylo s obranou pevnosti ve skutečnosti. Filmaři tu lehce tlačili na pilu u vyhrocených scén co se týče emocí. Vždycky mne štve, že když to nějaký hrdina schytá v boji, ostatní přestanou bojovat aby jej ošetřili a vyslelchli jeho pár posledních slov. Ve filmu tak ale činí i nepřátelé což je nereálné. Právě ve chvíli kdy je nepřítel kosen je to důvod zintenzívnit útok ne? Stejně tak ten závěr a ty mečovo-šavlové souboje... Jako ty zpomalovačky byly výborné, ale asi až po 10 minutách co se islamisté nechali masakrovat na nádvoří si kdosi vzpomněl, že má v ruce pušku. Je zajímavé, že islamisté měli zbraně se zábníky zatímco Sikhové po každé ráně museli nabíjet. Film se neobejde jako každý správný indický snímek bez tanečků a písní, ale kupodivu mi to tu až tak nevadilo. Docela to tam i sedlo. Zajímavý byl ten LGBT sniper či co to bylo. Vůbec ty typy byly skvěle vybrány ať jde o hlavního hrdinu, tak o vůdce nepřátel. Opravdu vzbuzovali odpor. Digitální efekty docela ušly a fascinující byl ten komparz srovnatelný s ruskými válečnými filmy sedmdesátých let. Skvělá byla výprava a hlavně všechny dechberoucí scenérie hor a pevností. Musím uznat, že těch 150 minut bavilo do poslední sekundy. Dávám tedy za 4 turbany. * * * * ()

rigby 

všechny recenze uživatele

Klasicky stavěný indický film. V tomto případě první polovina až moc rozvláčná, ale divák aspoň pozná charaktery jednotlivých hrdinů. Pak už je to lepší. Hrdinský boj je ztvárněn opravdu důstojně. Nádherné obrázky, které se vryjí pod kůži, a nezapomenutelné okamžiky. K tomu povedené písničky. Ale existují lepší indické filmy. 3+ ()

Reklama

Heavyman 

všechny recenze uživatele

Můj asi první indický film. Hodně silný čáj. Epické bojové scény, nadlidský hlavní hrdina, 21(22) proti 10000 muslimům, přehnaná, ale silná řežba, kde se občas(až moc) zpívá, tancuje, hraje na city a čest, nabádá k vlastenectví a čistí boty. K úplnému pochopení si asi člověk musí nasadit turban. Jsem rád, že jsem to mohl vidět. ()

Ramanam 

všechny recenze uživatele

Takový film si hodnocení v modrém poli opravdu nezaslouží. Nevím, asi jsme se každý dívali na něco jiného. Já jsem naopak velmi spokojený. Že byl začátek rozvláčný a nudný? Nemyslím. Budoval v divákovi vztah k jednotlivým postavám. Neříkám, že do hloubky, ale bylo možno každého osobně poznat, což poté jistě zdůrazní naše emoce, když po zuřivém boji odchází každý z nich na „druhou stranu“. Vlastenecký postoj byl zde ještě v mezích. Jsem rád, že hlavní hrdina zmínil i Mughaly, na které se hodně zapomíná. Jinak v indických filmech převládá názor, že bylo a je špatně jen za vlády Britů a předtím to byl ráj na zemi (asi ano, vážně?). Soudobá generace nebere v kontextu doby fakt, že právě díky Britům se mohli vymanit z kleští muslimských panovníků, kteří útočili na jejich zemi, lidi a kulturu o nějakých pár dobrých století dříve, tedy dávno před příchodem první „bílé tváře“, ale na to se zapomíná nějak rychleji. Jen drobné opomenutí a náhoda? Nemyslím. Moc se mi líbila slova jednoho z muslimských vůdců, který oponoval druhému, který měl plnou pusu Alláha. Říkal: „Proč do toho stále zatahujete Boha? Co má on společného s lidskou válkou a krveproléváním?" Skvělá a pravdivá slova! Podobně silná slova jsem našel v příběhu, který vyprávěl hlavní hrdina o člověku, který v bitvě poskytl vodu jak svým zraněným lidem, tak i nepřátelům. Jeho důvod je již opravdu nejvyšší liga v chápání podstaty všehomíra. Když je boj nevyhnutelný, je třeba bojovat, ale vše ostatní je již na nás samých... Z vojenského hlediska příběh rovněž více než sympatický. Nepřítele je možné, máme-li potřebnou sílu, buďto vyhladit, či se s ním dohodnout. Získat na svoji stranu místní prosté lidi je tudíž základ pro možnost číslo dvě. Rovněž si vybudovat repekt svým vlastním příkladem, nadchnout vojáky a získat si jejich srdce je to nejdůležitější, to si za žádné peníze nelze koupit z jedné a ani z druhé strany. Dále pár krásných momentů, jako například jasný neheterosexuální odporně slizký odstřelovač. Vzdání se turbanu kvůli ošetření zraněného kamaráda z nízké kasty. Dále poznatek, že mít v zubech něco ostrého nemusí být vždy dobrý nápad - tvz. „afghánský happy smile“ a rozžhavený meč, který sice vypadá efektivně, ale v praxi to nepříteli spíše pomůže. Možná to byl i záměr, vzhledem k celkové filosofii ve snímku nastíněné. Krásná pevnost v pustině byla vybavena opravdu bídnou bránou a mnoho mých myšlenek se zaobíralo tím, jak by to dopadlo, kdyby Sikhové měli kulomet/y. Závěr parádní a výborně nám ukázal pomíjivost našich životů, snů a věcí, na kterých tolik lpíme, ale mohou nám být v mžiku vzaty a posléze pošlapány a ztraceny. Já si z toho odnesl daleko více, než jen shlédnutí nějaké přestřelky kdesi a kdysi, takže jsem více než spokojen a pro mě osobně momentálně jasný film roku. Akshay Kumar výtečný a s vousy mu to více než seklo. Písně a jejich provedení rovněž parádní. Skvěle se do příběhu hodily a krásně ho obohatily. Strop pěti hvězd je dosažen a mé očekávání mimořádného zážitku se naplnilo a potvrdilo. () (méně) (více)

Killingjoke 

všechny recenze uživatele

Můj první indický film. Co se dalo čekat? To jsem se neodvážil předem vůbec odhadovat. Lákalo mě na filmu období britské koloniální nadvlády a hraničních bojů proti muslimským Pákistáncům. Film totiž popisuje (snad opravdu skutečnou) událost z roku 1897, kdy se 21 indických vojáků a jeden kuchař ve službě Britů postavilo odvážně vstříc smrti, aby ubránili vojenskou pevnost Saragarhi... První polovina filmu působí velmi rozvláčným dojmem a když se dokonce začne zpívat jak v nějakém muzikálu, docela jsem se přemáhal, abych ve sledování pokračoval. Hlavní hrdina, v očích Britů problémový seržant Ishar Singh je skrz na skrz kladná postava bránící bezbranné a jako takový působí jako rytíř na bílém koni z pohádky. Což mi trošku vadilo, i přesto mu nešlo nefandit. Pak přišel jeden povedený vtip s mluvícími kohouty a na obzoru se objevila armáda 10 tisíc pákistánských muslimů, kteří se rozhodli naše hrdiny krutě pozabíjet. A tady mě film chytil. Bitevní scény jsou pojaty velkolepě, brutálně a občas i dost přepáleně. Jak jsem se zde dočetl v komentářích, patří to k obyčeji indických filmů, takže proč ne. Vážně se mi poslední hodina hodně líbila, jakožto i celkové vyznění filmu. Musím tedy nakonec říct, že mé první setkání s indických filmem nedopadlo vůbec špatně... ()

Galerie (10)

Zajímavosti (1)

  • Sikhové jsou vyzbrojeni puškami Martini-Henry, které byly běžné u britského koloniálního vojska. Jednalo se o jednorannou zadovku s rychlostí střelby přibližně 10 ran za minutu, která byla vyráběna mezi lety 1871–1891. V roce 1897 se jednalo o již celkem zastaralou zbraň, ale výzbroj paštunských kmenů byla historicky mnohem horší. A to včetně na koleně dělaných napodobenin těchto samých pušek, které často při střelbě ohrožovaly své majitele. (KM Phoenix)

Reklama

Reklama