Ztracený prapor

Na poměry Tv filmu velkolepá záležitost. I přes nízký rozpočet je výprava na poměrně kvalitní úrovni a kdybych si zde nepřečetl, že se jedná o televizní film, tak by mi to během sledování ani nenapadlo. Je mi jen trochu líto, že film nebyl o dvacet minut delší kvůli prostoru pro postavy, na které film silně trpěl. Jsem vděčný za každý film z první světové války. Tento rozhodně nezklamal. (27.06.2011)

Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že tento film čili biják, jak říká naše marškupačka, je očividná vykrádačka Bratrstva Neohrožených s neúnosnou porcí canců o nezlomném americkém duchu, který (opět) vyhrál světovou vojnu. Tentokráte tedy tu první. Ztracený prapor jest televisní film, do kterýho ti pánové, co seděj na penězích, nalili jistě nemalé množství merglí - ovšem vo to víc prokazuje své "nekvality" hned na několika frontách. To jako nějakej pan Solomon z Příčný ulice chtěl taky jednou natočit válečnej film. A aby to jako mělo tu správnou atmosféru, tak to točil v mlze. Ale vlivem toho povětří ho na Juditině mostě i s kamerou zachvátil fijákr. Ale vona ta atmosféra je celkem důležitej prevít. To voni kdyby zašli za tím přejetým filmařem, tak by jim to řek. Poslušně hlásím, že jsem tedy předně postrádal jakoukoli prvoválečnou atmosféru. Německej důstojník, to je, jak se říká, "šajba" a tady páni důstojníci vypadali jako obyčejní "náckové" z Fitzenlandu. Z Američanů byli opět namachrovaní cucáci. Mluva, chování, gestikulace - vše pečlivě okopírováno z úspěšných filmových titulů doby druhé světové války. Jestli si velectěný divák může být něčím jistej, tak jedině tím, že takhle to na frontě v roce 1918 vopravdicky nevypadalo. Druhá celkem podstatná věc: za celej průběh filmu jsem nebyl schopen identifikovat, kolik že je vojclů v tom jejich zatraceným Ztraceným Bataliónu. Když na začátku vylzejzali ze zákopů, vypadalo to tak na vosumdestát muskejch. Pak se dostali do ňákýho lesa, kde jich bylo střízlivým odhadem třicet, a z toho jich asi sto postříeli. Pak jich zbylo zase tak třicet a z těch třiceti dalších šedesát padlo. Načež jich opět zůstalo třicet, ty skoro všechny postříleli a v úplným šlusu jich v tom lesejku najednou skákalo ňák kolem padesáti. No, povím vám, pane obrlajtnat, že natohle aby měl člověk hlavu jako štoudev, protože jinak by si taky moh připadat úplně pitomej. No... a za třetí mi teda přišlo podivný jak voni tam splašeně lítali při gefechtu. Vono to, pane obrlajtnant, spíš vypadalo jako když si kluci hrajou s prakem. No to by bylo asi všechno. Na závěr poslušně hlásim, že se po celou dobu sledování nic zvláštního nestalo. Jako třeba jistýmu generálmajorovi k Bíliny, kterej.... ABTRETEN! (09.08.2010)

Jistě, natočit film o neskutečném hrdinství či odvaze a utrpení vojáků první světové války jako vzpomínku a úctu na jejich činy je filmařský krok hodný úcty. Bohužel to nevyšlo, jak by dle mých představ mělo. Hodnotím "pouze" třemi hvězdami, ne pro smysl filmu, který jistě zaslouží plných pět, ale pro mě osobně nevyhovující způsob nasnímání kamerou. Zbytečné přibližování obrazu, rychlé pohyby kamerou (jakoby začátečnické) a to nejenom v akčních scénách působilo poměrně nepřehledně a zmateně. Odporné války, důkaz toho, že člověk se svou hnusnou touhou vládnout a mít moc nad druhými je nenapravitelná zrůda. (15.03.2011)

Jatka v Argonském lese, aneb jak to dopadá, když generál Dempsey nepostupuje v duchu příjmení své detektivní kolegyně.. Z Mulcahyho režie sálá rutina, kamerový filtr tradičně khaki-šedo-blátivě-krvavý, emoce veskrze žádné a hrdinství tak doslovné, že nebozí Němci ve svém štábu jen jak kolovrátek opakují, s jakým odhodlaným protivníkem mají co do činění a mimo záběr si mění strachy zahnědlé spodky. Když vzdát hold, tak důstojně, vkusně a zároveň poutavě, což se autorovi Highlandera příliš nepodařilo.. A mimochodem, holub vycpaný ve Smithsonianském institutu není Cher Ami, ale jen nějaký řadový opeřenec, co kálel ve Washingtonu na památky. Kapitán Edmund Blackadder, známý to pojídač poslů rozkazů, totiž tvrdil, že Cheri byl ještě šťavnatější, než Kropenatý Jim.. (28.01.2013)

Já to říkám pořád, že se ta první světová válka ve filmech šetří a přitom by mohla ukázat takových příběhů. Pak to zbyde na ty méně známý evropský autory, kteří si udělají za pár desítek tisíc dolarů válečňáky, který já objevím až po bůhví kolika letech. Ztracený prapor je například parádní film, problém je, že není zase až tak výraznej a vlastně od toho se pak odvíjí skutečnost, že jsem o něm vlastně deset let od vzniku neslyšel. Každopádně kulisy, válka, atmosféra..všecko v tom filmu je a parádně to funguje, takže se u prvosvětových filmů okamžitě řadí na vrchní stupně. (08.07.2011)