Na břehu

1% stopáže - válka, její následky, radiace, celkový podstatný příběh. 99% stopáže - sentimentální žvásty, ubulená limonáda, nesmrtelnost brouka pytlíka, trapná omáčka okolo, neskutečně hrdý a nekonečný loučení se, jak poslat tatínka do polepšovny, apatie, rezignace, a hlavně pekelná nuda. Co víc dodat. Bohatě by stačilo jako krátkometrážní. (02.04.2013)

Velmi překvapivý TV film, který rozhodně nekončí "hepáčem". Naopak, už v prvním díle je divák upozorněn na vážnost situace (scéna s rezignovanou sebevražednou rodinkou u srázu). A očekávaný klasický hláškař - zachránce světa nepřichází a nepřichází až do zdrcujícího závěru plného beznaděje. Připomělo mi to vzdáleně snímek Dopisy mrtvého z roku 1986....Jediným zanedbatelným kazem je hysterický výkon Wardové... (04.07.2012)

Jako dítě jsem měl každý rok na hlavě masku a zažíval nácviky v parku s pláštěnkou a igeliťákama na rukou. Odnesl jsem si z toho dvě věci. Za prvé, že je důležitý lehnout si nohama k výbuchu a krýt si hlavu. Za druhé zájem o katastrofický filmy, kde jsou atomovky. Viděl jsem docela dost apo- a post-apo filmů a musím říct, že většina z nich stojí za hovno. Výjimky jsou v podstatě tři, a to britský Vlákna, americkej Den poté a a Dopisy mrtvého. Tohle ve skutečnosti totiž není post-apo, ale romantický film s televizní produkcí, prkenným hlavním hrdinou a občas nějakým náznakem něčeho zajímavějšího. Na to, aby mohl kapitán ponorky jezdit ve Ferrari a souložit s paní Wardovou ani nebylo potřeba stavět zrovna tuhle zápletku a mohl tam jet třeba na dovolenou, z mýho pohledu by to vyšlo nastejno. Sám ten nápad udělat post-apo bez věcí, jako jsou výbuchy a hřiby, města v troskách, radiace a nemoci z ní, mutace a mutanti, boj o přežití a tak vůbec, to bych klidně bral. Ale rozhodně neberu, čím to autoři nahradili. Pokud se téma zajímáte, vyberte si radši něco z těch tří filmů, co jsem napsal výš. (03.07.2020)

Remake, který nechává svého staršího bratříčka z padesátých let daleko za sebou. Člověku se skoro ani nechce věřit, že se jedná o pouhý televizní film - produkce je skutečně skvělá. Originál si uchoval jisté dobové kouzlo, ale na diváka působil až příliš odtažitým dojmem. Remake je vybroušenější po stránce scénáře, a emocionálně jde až na dřeň. Jedno z těch filmových překvapení, která se nestávají příliš často. (04.01.2016)

,,VEĽMI PRIATEĽSKÝ TEDA NIE SÚ. UVÍTANIE BY SOM SI PREDSTAVOVAL TROCHA INAK, PANE.“ ,,DIVÍTE SA? VYHODILI STE SVET DO VZDUCHU.“ __ ,,Na brehu“ som prvý krát videl na Hallmarku niekedy v roku 2001, kedy som dlhý čas zápasil s neustupujúcou chorobou a prišlo mi vhodné pripomenúť si tento film práve v čase silnejúcej celosvetovej pandémie koronavírusu. Šokujúca je na ňom nemožnosť odvrátenie hrozivého osudu celého ľudstva, ktorú film vzhľadom na svoje skromnejšie televízne možnosti zvládol vcelku dobre keď vedel vyvážiť scény úpadku ľudskej spoločnosti s tými intímnejšími z rodinného kruhu. Vyznenie filmu je predovšetkým melodramatické a preto by sa dalo zvážiť, či všetko, čo počas svojej mohutnej takmer tri a pol hodinovej dĺžky ponúka muselo byť zahrnuté do deja, alebo či ho nešlo v niektorých častiach okresať na úkor komplexnejšieho vykreslenia príčin jadrového konfliktu, ktorého strohý opis mi vzhľadom na neuvedomenie si celkových následkov pre svet príde značne nelogický. Púť na severnú pologuľu, ktorú kapitán jadrovej ponorky vykoná je iba posledným pokusom o záchranu, v čase kedy už všetka nádej definitívne pohasla, hoci sa s tým ľudstvo ešte nedokáže zmieriť. Pasáž vo vymretom San Franciscu mi však prišla pomerne zbytočná, vhodná iba nato, aby ukázala niekoľko trikových záberov, na ktoré je inak film pomerne striedmy. Zaujali ma však poniektoré herecké výkony. Okrem vtedy stále atraktívnej Rachel Ward, to bol jej životný partner Bryan Brown, ktorého výrazovo bohaté herecké nadanie nebolo nikdy dostatočne docenené. Hoci nádej zomiera posledná, ,,láska nikdy nezomiera“ – ako stojí na plagáte k filmu ,,Dracula“ a preto sa záver vo svojej poslednej scéne pri zapadajúcom slnku nesie v romantickom nádychu, aby trochou žiadaného gýču odľahčil depresívnu beznádej. Výsledok hodnotím prevažne kladne, avšak pôvodný film Stanleya Kramera nemám stále potrebu vidieť. (568. hodnotenie, 50. komentár k filmu) (21.03.2020)