Černobyl

Masivní výbuch, který znamenal jednu z největších katastrof moderních dějin. Konec dubna 1986. Lidé sledují mohutný světelný mrak, zatímco na jejich kůži přistávají částečky popele. V černobylské jaderné elektrárně „cosi hoří“. Zatím nic netuší, ale následovat budou týdny hrůzy, beznaděje a zoufalství a především lží a propagandy, ve kterých se tomuhle národu nikdo nevyrovná. Prostě jakási sovětská bezohlednost (v tomto případě k masivnímu) neštěstí a snaha se vyhnout národnímu ponížení. Přijde nespočet dusivých záběrů, které navodí nepříjemné pocity. A rozjede se několik zajímavých příběhových linek. Jadernou katastrofu sledujeme velmi podrobně a velmi intenzivně, jen se mění postavy, které s námi zrovna tráví čas: zaměstnanci elektrárny, její hlavouni, hasiči a lékaři, odborníci na jadernou problematiku, tvrdohlaví politici. Tvůrci z různých pohledů mapují pátrání po jejích příčinách a souvislostech i zdlouhavé a komplikované odstraňování následků. Vše je navíc srozumitelné a nesnaží se publikum nějak přechytračit. Zlověstné, chladné a s výtečnými herci. A působivou hudbou s varujícími tóny. (18.06.2019)

Masivní výbuch, který znamenal jednu z největších katastrof moderních dějin. Konec dubna 1986. Lidé sledují mohutný světelný mrak, zatímco na jejich kůži přistávají částečky popele. V černobylské jaderné elektrárně „cosi hoří“. Zatím nic netuší, ale následovat budou týdny hrůzy, beznaděje a zoufalství a především lží a propagandy, ve kterých se tomuhle národu nikdo nevyrovná. Prostě jakási sovětská bezohlednost (v tomto případě k masivnímu) neštěstí a snaha se vyhnout národnímu ponížení. Přijde nespočet dusivých záběrů, které navodí nepříjemné pocity. A rozjede se několik zajímavých příběhových linek. Snad se dočkáme i méně odosobněného vyprávění. (04.06.2019)

Kdo si uvědomí nevyhnutelné následky? A včas? Jadernou katastrofu sledujeme velmi podrobně a velmi intenzivně, jen se mění postavy, které s námi zrovna tráví čas: zaměstnanci elektrárny, její hlavouni, hasiči a lékaři, odborníci na jadernou problematiku, tvrdohlaví politici, kteří chtějí mnohé ututlat. Z jedné strany totiž nemilosrdně útočí radioaktivita, z té druhé silná sovětská moc (holt oni „umějí žít v hrůze, to je jejich životní prostředí“). O neobyvatelnosti Evropy samozřejmě pochybuju, jinak je to ale tvrdá realita s několika chybnými detaily nebo logickými berličkami. Přitažlivý formát hrané rekonstrukce reálných událostí lehce ruší mix angličtiny a ruštiny, s příchodem známých tváří (jaderná fyzička Emily Watson, sovětský místopředseda vlády Stellan Skarsgård) se objevuje i několik heroických promluv. Na druhou stranu i díky nim se krapet rozdmýchalo ono odosobněné vyprávění, které jsem cítil u prvního dílu. Jednoduše se víc dostáváme k postavám, které stojí na pevném scénáři. (05.06.2019)

„Při vystavení tak silnému ionizujícímu záření se rozpadá struktura buněk. Naskočí puchýře, kůže rudne, pak černá. A začne se projevovat poškození buněk. Odumírá kostní dřeň. Selhává imunitní systém, orgány a měkké tkáně se začínají rozkládat. Tepny a žíly se otevírají jako síto, takže není možné ani podat morfium proti bolesti. A ta je nepředstavitelná.” Oheň se podařilo uhasit, úkolů je ale ještě zatraceně hodně. Radioaktivní trosky, masivní evakuace, likvidace zvířat, ochranná obálka okolo elektrárny. Parta horníků, totálních řízků, je cool. Naturalismus v zobrazování účinků radiace udeří vskutku přesně. Působivá hudba s varujícími tóny. (06.06.2019)

Mé dojmy z výborné třetí epizody dolů příliš neklesly. Síla samotného příběhu nepolevuje, ačkoliv jsme už měsíce po fatální katastrofě. Tvůrci z různých pohledů mapují pátrání po jejích příčinách a souvislostech i zdlouhavé a komplikované odstraňování následků. Rozsah havárie dál zkoumá především trio běloruská jaderná fyzička, sovětský vědec a vedoucí vyšetřovací komise a stranický byrokrat. Stále bojují s něčím, co přesahuje jejich zkušenosti a vymyká se všemu, s čím dosud pracovali. Tísnivou atmosféru plnou děsu a beznaděje doplňují dílčí linie (těhotná vdova po mrtvém hasičovi, likvidace zvířat včetně bezbranných štěňat), vše je navíc srozumitelné a nesnaží se publikum nějak přechytračit. Zlověstné, chladné a s výtečnými herci. Navíc dál vše v blízkém kontaktu s nechutnými sovětskými postupy, pro které nemá život jednotlivce valnou cenu. Snad jen mladý Ir z Dunkerku (tady nová likvidační posila Pavel) mě svou zpomaleností lehce iritoval. (07.06.2019)

„Po nebezpečné půdě jsem už chodil. I teď jsme na nebezpečné půdě. Kvůli našim tajemstvím a lžím. Ty nás v podstatě definují. Když pravda uráží, pak lžeme a lžeme, dokud nezapomeneme, že nějaká pravda je. Ale ona pořád je. Každou lží si děláme u pravdy dluh. A dřív nebo později se musí splatit. To zavinilo výbuch reaktoru. Lži!” Tak shrnuje svůj osobní pohled vědec Valerij Legasov u soudu, který zabírá velkou část páté, krapet jiné epizody. Dokresluje situace, dodává poslední díly skládačky, ukazuje na kolaps zdravého rozumu. Televizní režisér Johan Renck na jedničku, oporou mu byli skvostní herci, realistické lokace i působivá hudba s nepříjemnými tóny. (11.06.2019)