Ze života loutek

Snímek se sotva rozeběhl a i mně svým stylem připomněl dílo Reinera Wernera Fassbindera. Psychologická sonda do neutěšeného manželského vztahu Petera a Katariny Egermannových. Pro jejich lásku je charakteristický neustálý boj o vůdčí pozici ve vztahu, promyšlené pohrávání si partnerem, snad znuděni jednotvárností hledají povyražení v nevěrách a v alkoholu. Z tohoto zkaženého podhoubí pak vyrůstá v Peterovi, navenek klidném, vyrovnaném a úspěšném chlapíkovi, obrovská touha svou ženu zabít. Svěří se kamarádovi psychiatrovi, ale ten Peterův problém nebere vážně, zlehčuje jej, protože nevěří, že by byl schopen naplnit své hrůzné představy...Další z filmových skvostů Ingmara Bergmana, tentokrát zasazen do prostředí Západního Německa. (08.01.2010)

Pro mě obrovské překvapení - mistrovu pozdní tvorbu příliš nežeru. Může se samozřejmě diskutovat o tom, nakolik dokonalost formy vyprazdňuje obsah, ale uživatel Rapollo podle mě střelil úplně vedle - Němci samozřejmě dávají filmu trochu jinou atmosféru, než Bergmanův "klasický" team, ale pro mě to naopak bylo velmi osvěžující. Ze života loutek mi přijde po Šepotech a výkřicích naopak nejsilnější Bergman až do Fannyho - a to jsem k tomu přistupoval se značnou nedůvěrou - dobrá, motivy i postupy jsou viděné (...běl scén z polosnu je z Persony, výslechy z Obřadu), ale koho to zajímá?... Všechno šlape jak dobře namazaný stroj, mistr jde podle mne velmi hluboko, mnohem hloubš, než v Tváří v tvář i Podzimní sonátě - je to o temnotě v nás až k nepěkným okrajům - hrozně dobrá na tom byla absence soudu i rozuzlení - vlastně se nevědělo PROČ. A v hlavě mi i po roce a půl zůstává ta hudba ze začátku i ta běl i ten ubožácký buzerant... (04.02.2012)

Překvapivě celkem poslouchatelná Bergmanova konverzačka točící se kolem naprosto typického manželské odcizení. Sedl mi zvolený způsob vyprávění, který se jako mozaika skládal z událostí kolem onoho incidentu. Opravdu velice kvalitní psychologický rozbor nejen hlavního hrdiny. Dialogy byly natolik poslouchatelné a dávaly krásný smysl, že to bylo takřka až kontraproduktivní, neboť mi neustále někam odbíhaly myšlenky a přemýšlel jsem převážně o svém krásném životě. Stopáž velice rychle utekla. Byl jsem připraven na katastrofu nejhrubšího zrna a vcelku se mi snímek zamlouval. Bergman dokonale prokázal, že má mimořádně nastudovanou lidskou povahu. Z mé odborné strany tedy pálím slabší 4 kusy. (12.07.2018)

Podřadná techno hudba 80. let. „Jsem unavený,“ šeptá muž prostitutce. Řada rychlých střihů, lehká dívka leží mrtvá a obraz ztrácí barvu. Děj se vrací o 4 měsíce zpět, kdy se potenciální vrah svěřuje svému psychiatrovi, že má touhu někoho zabít. Líčí svůj výborný vztah s manželkou, jenže i ona se může stát obětí jeho potřeb. Záhy se ze skrýše ordinaci dozvídá, že psychiatr vede s jeho ženou tajný vztah, což manželství mnoho nepřidá. Bergman si stanovil rámec a jde o to, jakou cestou musejí protagonisté projít. To je samozřejmě voda na jeho mlýn, protože on je především výborný scénárista a díky jeho schopnostem se dá bez nadsázky říct, že postavy skutečně žijí. Může jít o sáhodlouhé dialogy, které známe ze Scén z manželského života, či hlubokomyslné hledání své vlastní identity a jsoucnosti, vše působí naprosto přirozeně. Díky režisérově skvělému vypravěčství a slušné kameře Svena Nykvista jsem měl při rozhovoru manželky s tchýní pocit, že jsem s nimi v jedné místnosti, ale ony o mně nevědí. Výbornou nepřímou charakteristikou se postavy vcelku logicky "nenásilně" vyvíjejí, a divák tak nemá problém s jejich určitým ztotožněním a pochopením. Příběh není servírován lineárně, ale vybírá si různé časové úseky – dobu před vraždou, ale i po ní. Samozřejmě se s ubíhajícím časem stále více přibližujeme oné tragické události, vztahy se vyhrocují a film graduje. Nenechte se mýlit – střihačovy nůžky konají svou práci stále ve stejném tempu, ale vnitřní náboj a hutná atmosféra je cítit všude kolem. Vlastně se po celou dobu snímek nese v jakémsi snovém oparu, kdy sami hrdinové pochybují, zda se jedná o realitu, či jejich pouhý sen (Čtený dopis psychiatrovi patří vůbec k tomu /nejen vizuálně/ nejlepšímu, co film nabízí) . A na závěr abych nezapomněl: Ze života loutek je určený dětem nad 18 let. No není se co divit, když v klubu rozevírá německá prostitutka stehna přímo proti kameře. Na druhou stranu se nejedná o nijak zvlášť erotický film, nahota zde pouze slouží svému účelu. (14.04.2006)

Poměrně zklamání. Závěrečná pointa je vyloženě trapná, ať už Bergman vědomě klamal, nebo (a to je můj názor) si prostě jenom odporoval. Možná je to jenom můj osobní problém, jak tak koukám na ta výborná hodnocení, ale já se nedokázal vcítit do hrdinů filmu. Jejich emoce třeba nakrásno vřely uvnitř jích samých, avšak já je necítil. Některé z postav mluvily, jak kdyby ani nebyly přítomné, nevyjadřovaly se k věci (případu), nýbrž si jen vylévaly srdce (zvláště Tim). Jednání hlavního hrdiny se těžko dalo jakkoliv vysvětlit, natož pochopit (hlavní motiv navíc zůstal zcela nedořešen). Ze života loutek není špatný film, ani snímek, u kterého by se člověk nudil, ale já jsem do něho prostě nedokázal proniknout a naladit se na jeho atmosféru. Za mě proto pouze průměr. (04.05.2014)