Nová mezinárodní adaptace nejslavnějšího
Ecova románu se navrací do odlehlého benediktinského opatství v italských Alpách, kde v roce 1327 dochází k záhadným úmrtím mnichů během důležitého sněmu. V té době propuká v Evropě řada mocenských střetů mezi císařem Svaté říše římské a avignonským papežem a mezi jinými se předmětem jejich sporu stává i františkánský řád. Vypravěčem příběhu je mladý novic Adso z Melku, který narazí na učeného františkána Viléma z Baskervillu (
John Turturro) a rozhodne se ho následovat do zmíněného opatství s věhlasnou knihovnou. Zde se oba stávají svědky několika podivných úmrtí, přičemž není vůbec jasné, zda za vším stojí osobní msta mezi bratry, vyšší zájem církve či posedlá víra v příchozí apokalypsu. Vilém společně s Adsonem navíc musí vraždy objasnit ještě před příjezdem obávaného inkvizitora Bernarda Gui (
Rupert Everett), jinak hrozí, že budou ze všeho obviněni františkáni a jejich řád bude odsouzen jako kacířský.
(Česká televize)
Malarkey
Přiznám se, že jsem ostuda a nečetl jsem jak knihu, tak neviděl ani původní film se Seanem Connerym. Myslím si ale, že i proto tento osmidílný seriál hodnotím právě čtyřmi hvězdami. Herci tu jsou totiž na svém místě - především John Turturro. Námět je to také skvostný a podobné náměty mi ve filmech poslední léta strašně chybí. Asi se dokopu k tomu přečíst si knihu. Ta středověká atmosféra kláštera je tu prostě parádní. Je pravda, že na osmidílný seriál se to tu místy dost natahuje, ale na druhou stranu...já si to vyšetřování v klášteře opravdu užíval. Překrásné záběry na klášter, okolí, nádech středověku, který když se povede, tak nemá chybu a námět si pozornost rozhodně zaslouží. Co naplat, že seriál je to poměrně zbytečný, když existuje něco staršího...a lepšího.(13.10.2020)
tron
„Sme na mieste, ktoré Boh opustil.“ - „Poznáš snáď miesto, na ktorom by sa cítil doma?“ Johnovi Turturrovi asi preplo zo série Transformers a tak sa rozhodol, že bude ako producent, scenárista a hlavná herecká hviezda kryť seriálovú adaptáciu kultového románu Umberta Eca, podľa ktorého v 80. rokoch natočili najslávnejší film zo Stredoveku na svete. Ale bokom iróniu, treba priznať, že nakoniec ma to relatívne bavilo. Je to rozhodne iné, ako famózny film. Hlavne vizuálne chudobnejšie, stokrát menej temnejšie, dvestokrát menej úchylnejšie a herci sú nazvime to štandardní (každopádne, keď to porovnáte so všetkými tými famóznymi ksichtami z filmu, tak je na mieste až sklamanie). Ale vlastne sa mi (svojím spôsobom) páči, že tvorcovia nekopírovali, ale išli si svojou vlastnou cestou. Problém vidím v tom, že tá cesta je nudná (dejová línia s „lukostrelkyňou“ to takmer celé zabila) a či chcete, či nechcete, nedokážete sa pri jej sledovaní zbaviť intenzívnych spomienok na Annaudov parádny film. Seriál nie je zlý, ale vychutnáte si ho predovšetkým ak (po)zabudnete na film a ak ho budete pozerať v televízii ideálne v konštelácii nový týždeň nový jeden diel. A vonku, za oknami, bude panovať sychravá noc. Ak by som to mal pozerať na jeden záťah počas bieleho dňa, asi by som to vnímal negatívnejšie.(1.3.2020)
misterz
Vôbec neviem čo si o tom myslieť. Vlastne som v šoku z toho, ako je možné geniálne dielo sprzniť a urobiť z neho takýto paškvil. Celý príbeh sa utápal v zbytočnosti konania okolo postáv a tiež hodnú chvíľu trvalo, kým si človek na tú záplavu mien zvykol (a to som čítal knihu). Tiež milostná linka okolo tých mladých nebola bohviečo. No najviac vadilo to, že narozdiel od geniálneho predchodcu, tu nebola skoro žiadna atmosféra. Celkovo veľké sklamanie. Veľmi slabý priemer. Hlavne za výpravu a hercov. 50/100(9.4.2020)
Trevor
Bohužiaľ sa autorom nepodarilo zobraziť čaro prostredia, v ktorom sa dej tohto skvelého románu od Umberta Eca odohráva tak dobre ako vo filme so Seanom Connerym a Christianom Slaterom z roku 1986. Rovnako nezabudnuteľný bol aj Volker Prechtel, česť jeho pamiatke. V seriály sa nepodarilo tak dobre zachytiť dobovú atmosféru ponurého stredovekého kláštora, tvorcovia sa pri prestrehoch občas pozabudli a v Piemonte v lese, kde sa Adso stretával so svojou ružou bolo takmer leto kým v kláštore treskúca zima, niektoré z prestrihov dokonca v animácii ani nezodpovedali pôdorysu kláštora a v záberoch z diaľky vyzerá rozľahlý ale v tých z dvora je všetko umiestnené tesne pri sebe. Prvýkrát, ako dieťa som sa na film z roku 1986 ani nedokázal pozerať, tak ma mnísi a ich výzor vystrašili. V tomto príbehu bol snáď iba Salvatore ako tak odpudivým, inak to boli ukážkový herci. Aj dej príbehu sa v istých momentoch príliš liberalizoval, nenávisť voči cirkvi a jej majetku a femme fatale aby si aj žienky prišli na svoje. V príbehu, ktorý sa odohráva v stredovekom mužskom kláštore. V každom prpade seriál za pozretie stojí ale opäť to bude ten prípad keď sa čitatelia knihy nebudú stačiť diviť ako sa ich vysnívaný príbeh mení na sotva priemerné divadielko. ****Ďalší zaujímavý komentár - gudaulin.(17.2.2020)
radektejkal
Vilém z Baskervillu, už vzhledem ke své inkviziční minulosti, vyhledává zločin, který kolem něj krouží a chce jen jeho. Na počátku bylo slovo, ze slova se stala kniha, podstat knihy a podstat zločinů vedou ke zločinci; tak alespoň gnostikové. To je ale jen jedna z mnohých facet z Ecova románu "Il Nome della Rosa", jeden ze znaků, se kterými si Eco, jako semiotik, hraje jako kočka s myší. Jeho pokus o přeložení (dekódování) "středověku" do pochopitelného tvaru lidem postmoderní doby, selhává. Nejenže to nejde, nespíš to není ani zapotřebí... Battiatova "rozšířená verze" láká tím, že vysloví něco dosud nevysloveného, možná i objasní nemyslitelného. Ale chyba lávky! Nic takového! Časový prostor několika hodin je vykryt povětšině akční výplní, neorganicky vkládanými, byť očekávanými, flashbacky atd., čímž se z luštění znaků dostáváme stále více do oblasti "fantasy". Od Anaudova citlivého zpracování, jsme se tedy nedostaly dále, žádný pokrok, ale (jak navrhuje Masaryk) odkrok... Nunc ubi Regulus aut ubi Romulus aut ubi Remus? / Stat ROMA pristina nomine, nomina nuda tenemus - Kde je Regulus a kde Romulus a Remus? / Ze stravěkého Říma zůstalo jen jméno, jen jména uchováváme." Ecovi se se víc než ŘÍM líbila RŮŽE. Mně ostatně také.(23.2.2020)