Recenze (11)
Tenhle film by nepochopila ani moje babicka a shodli bychom se,ze film je spatny od zacatku.Vecer jsem u nej jako fanousek sci-fi zanru usnul. Uvod je moc kratky a nevysvetli hlavni postavu,ani postavu matky.Emocni pouto v celem pribehu k nim jsem mel nulove.Navic nic v pribehu nedava smysl a nikdo se to nenamaha vysvetlit.Film konci a nic nevime.Uz kdyz jsem cetl o cem film je, tusil jsem o co pujde ("Svet je na konci.Umirajici matka posle svemu synovi zadost,aby nasel misto, kde se splnuji prani").To o tech jatkach lasky,kde jsou zabijeni jen ti nejlepsi,se mi libilo. ()
Jedinečný postapokalypticky příběh plný mystiky, fantastičnosti a snech o místě splněných přání. Snímek natočený dle básní a citátů autora žijícího ve 13. století, perského básníka a mudrce jednoduše známého jako Rúmí, jinak pod svým jménem Džaláleddín Balchí Rúmí a nebo také Mawláná Džálal ad-Dín Muhammad Rúmí. Byl básníkem, právníkem, islámským učencem, vykladačem šaríi, teologem a učitelem súfismu v období islámského zlatého věku. A toto všechno se promítlo v tomto snímku, který se sice snaží nebýt nijak složitý, ale svojí filozofií je přesto vcelku těžko uchopitelný. “Za hranicí myšlenek o konání správných a špatných věcech je místo. Potkáme se tam.” Kamera optikou spíše televizní, výprava značně nízkorozpočtová a CGI efekty skromné jen v rámci nutnosti. I přesto se jedná o výjimečný film. “Odpověz na každé volání, které osloví tvou duši.” Tvůrci se chopili zhmotnit představivost Rúmího ponořené do současného světa, což vede k přemýšlení, byť to na první pohled nevypadá. Dané myšlenky jsou magické a v jistém smyslu provokativní. “V jatkách lásky, jsou zabíjeni jen ti nejlepší, žádní ze slabých nebo pokřivených. Neutíkejte pryč od tohoto způsobu umírání. Kdokoli, kdo nebyl zabit láskou je mrtvým masem.” Každá scéna má reálný význam pro něco jiného a samotný závěr je takřka umělecký skvost. Jenomže kdo nepochopí filozofii už na samém počátku celého dějství, konec teprve ne. “Zranění je místem, kudy do vás vstupuje světlo.” Tohle nějaký honosný rozpočet ani nepotřebuje. Ve své podstatě artový film jen pro určitý okruh diváků, kteří se nebojí odhalovat hloubku myšlenky a dát všemu patřičný rozměr. "Pokud se vás zeptají co je to láska? Odpovězte - obětování vůle." ()
No to byla ale stupidita.... Celkem jsem nechápal co tím básník chtěl říct (možná měl taky "jedno přání".... akorát jaxi nebylo vyslyšeno :-)). Takže o čem to bylo?? Na začátku byla tma... teda - jeden experiment s urychlovačem, který se nějak nepovedl... něco se pokazilo a výsledek bylo, že zmizelo hodně lidí a naopak "z druhé strany bytí" něco přišlo... To "něco" bylo průhledné a kdokoliv se s tím setkal, tak dopadl jak po doteku berly mrazilky... Jenže, máme tu mladíka, který ručním scannerem dokáže "TO" ovládat, ale.... pouze omezeně. Pak tu máme nějakýho kněze, který by "TO" rád taky ovládal, jenže... nějak to s tím skenrem neuměl a... dál už to znáte ;-) .. Nakonec se chlapec rozhodl jít na jakési místo "splněných přání" (opět bez vysvětlivek) a .. byl konec.... Být na tom v kině - asi bych se prokousal sedačkama v sále až k plátnu! Naštěstí - po zralé úvaze - raději shlédnuto doma za velmi častého FF, nebot 70% se tam jen kecalo o nepodstatných kravinách a tudíž "než se něco stalo" tak to docela trvalo. 1* za melancholickou hudbu. ()
Myslím si, že tohle je ukázkový příklad toho, jak nedělat filozofickou sci-fi, v níž je nutné a) počítat s tím, že divák ví, jakou filozofii zrovna tvůrce vyznává (Britové jsou z té indické nadšeni už od dob kolonií a Blawatské) a za b) zjednodušovat, takže to nakonec vypadá jak knížka od svědků Jehovových o krásné druhé Zemi po Božím soudu. Tím zploštěním a povrchností je pak film zabit, protože si v něm každý může hledat a najít svoje, ať vyznává jakoukoliv filozofii. Chcete v tom vidět alegorii ráje? Inu prosím prosím, i to lze ve filmu vysledovat. Nebo v něm chcete vidět buddhistickou cestu za nirvánou? Není problém, i pro vás pár deka zabalíme do kornoutku. A nebo jste nihilista? I pro vás se zde najde jistě přijatelný výklad. Po dějové stránce se film dělí na předehru s úmrtím matky a nutností vydat se na cestu, na setkání s násilným knězem vedoucím klan kněžek, na nichž provozuje násilný sex (asi) a kde jsou ženy tak blbé, že kněze neprokouknou, a musí přijít kluk, aby jim otevřel oči. A poslední číst je o setkání s vojákem a pitomou vědkyní, přičemž vše směřuje k louce, kde do té doby zlý zlý vítr najednou plní přání. Ono vůbec je to divně postavené - kluk přespává v noci v domech, že je to tam bezpečné, ale pak vidíme, že ani v domě před větry není člověk v bezpečí. Zvlášť po konzervě fazolí, což je jediné jídlo, které hrdinové za asi týden pochodu pozřou. A když jsme u těch nelogičností, kde kluk celou dobu bral nabité baterky do svého přístroje? No a taky voda - je řečeno, že chrání, ale proč potom maminka nechce, aby v noci byl kluk někde u vody? Vysvětli si sám. Btw, kdo je básník Rúmí asi moc lidí neví, ale kluk o něm ví první poslední. Ze začátku mě film docela bavil a doufal jsem v pevné vedení a jasnou, údernou pointu. Ale dočkal jsem se nudného příběhu se skvělou kamerou a sem tam přírodou, správně melancholickou hudbou, ale jinak ten film nemá co nabídnout, tedy kromě instantní new age polévky. ()
Skvělá kamera a hudba, mě osobně to přišlo i celkem atmosférické a nudit jsem se začal až v druhé polovině, jenže v příběhu je hodně nevysvětlených věcí. Třeba se vůbec nedozvíme, co je ten vítr vůbec zač, proč, když celou dobu všechny zabíjí, pak na konci plná přání (ale zabíjí i tak), taky se tu naprosto kašle na fyziologické potřeby, za celou dobu tu jednou jedí fazole, ale nikdo zde vůbec nepije (navíc voda je prý nebezpečná - ale taky prý ne, tak babo raď, jak to je), takže se divím, že tu neumřeli všichni na dehydrataci. A jak vůbec mohli všichni ten vítr přežít? Hlavně ta vědkyně a ženy v klášteře? A ten konec se dá vyložit všelijak, pozitivně i nihlisticky, ale nějaké jasné vysvětlení toho konce tam není. Ačkoli to asi mělo být něco ve stylu Nové Země a podobných ptákovin, prostě new age. Takže, abych to shrnul, po filmařské stránce je to povedené, ale ta nepromyšlená příběhová linie to poněkud kazí. Ale co já vím, třeba to je něco naprosto geniálního, jen jsem to já a většina uživatelů tady nepochopili, jelikož nemáme dostatečnou mozkovou kapacitu na pochopení velkolepého učení Rúmího... Stejně nevím, kdo to je. A proč tam tak často v jedné chvíli byly záběry na panenky, to jsem nepochopil už vůbec. Hlavně s tím, co tam od toho Rúmího četli, to nemělo vůbec nic společného, spíš mi to zavánělo Neilem Breenem. Ten taky rád do svých filmů používá hlavy panenek, plastové býčí lebky nebo potřpitkované kameny, prostě samé úžasné rekvizity. Slabé 3* ()
Reklama