Staříci
Old-Timers
Obsahy(1)
Z amerického Oregonu přilétá na pražskou Ruzyň emigrant Vlastimil Reiner (Jiří Schmitzer), válečný veterán a bývalý politický vězeň. Je mu už hodně přes osmdesát, je připoutaný na invalidní vozík a do značné míry odkázaný na pomoc ostatních. Proto na něj už na letišti čeká Antonín (Ladislav Mrkvička), dávný kamarád z protikomunistického odboje. Záhy vyjde najevo, že Vlasta přijel do Česka uskutečnit poslední misi svého života. Chce vypátrat a zabít komunistického prokurátora Václava Mráze, kterého porevoluční soudy nedokázaly nebo nechtěly za jeho zločiny z 50. let potrestat. Vlastimil přemluví Antonína, aby mu s akcí pomohl. Tonda si vypůjčí od vnuka starou obytnou dodávku a upraví ji tak, aby se v ní mohl Vlasta pohybovat. Oba starci vyrážejí na pro ně velmi obtížnou cestu za odplatou. (CinemArt)
(více)Recenze (355)
Buď jsem viděl něco jinýho anebo jsem už dlouho neviděl hodně kvalitní českej film.... excelentní žánrovka. ()
Dobrý film se najednou dokáže zjevit zčistajasna. Ohlasy se kopí, stačí si přečíst nějakou tu recenzi a ohlasy od známých, kteří už měli to štěstí a ten film mohli vidět a člověk se prostě začne těšit taky. O to víc potěší když je onen chválený projekt třeba z České Republiky a v tomhle případě se ještě líp poslouchá to, že dorazí něco co v rámci české kinematografie jen tak nevzniká a vymyká se tomu na co je typický český divák zvyklý. Potěší, že jde o dobrý film, ještě více ale potěší když člověk právě zjistí, že je film z naších českých lesů a hájů. A především potěší fakt když má poté člověk konečně čas ten film vidět a může nadšené ohlasy potvrdit. A nejenom oznámit, že dorazil jeden z nejlepších českých filmů roku ale zároveň i jeden z nejlepších českých filmů posledních let. Staříci nejsou komedie! Humor tam sem tam je a je neuvěřitelně chytrý, což je opět u českého filmu posledních let netypické, především jde ale o drama. Vážné drama, které těží především z toho, že jsou dva hlavní protagonisté staří, zdravotně jsou na tom velmi špatně a předtím než umřou se prostě rozhodnou, že zabíjí jednu svini z minulosti. Už ona synopse ve zkratce servíruje pravděpodobně zajímavý zážitek, krom zápletky je ale poté ve finále fajn, že film i hezky vypadá. Autoři scénáře Martin Dušek a Ondřej Provazník, kteří film i zrežírovali dodali neskutečný film, který český tvorbu náležitě obohatil. Především se na onom scénáři musí ocenit fakt, že se sice sem tam výrazně vleče (je vlastně stejně pomalý jako oba protagonisté v přirozené rychlosti), i přesto ale v oněch zdrženlivých pasážích funguje. Především se vlastně vůbec nedá odvodit jak se děj bude vyvíjet (trailer toto šikovně vůbec nenaznačí) a dorazí pár opravdu fungujících dějových zvratů. Autorské duo si především také sehnalo parádní hlavní dvojici Schmitzera a Mrkvičku, kteří fungují jako vyklepaní starci, kterým vám může být líto a zároveň fungují i v rage módu. Jirka Schmitzer je děsivej i na invalidním vozíku. Zápletka sice dbá především na hlavní dvojici a oněm vedlejším charakterům se ve finále zas tolik prostoru nedostane, žádná postava ale nepůsobí vyloženě navíc a i to se cení. Především se ale na filmu musí ocenit i to, že je ve finále film ,, minimalistický´´ a působí jako debut člověka, který zrovna vyšel z FAMU, zároveň je to ale ono kouzlo tohoto filmu. Mrzí mě, že podobných filmů v naších hájích nevzniká tolik a doufám, že v brzké době podobných projektů bude přibývat. Neskutečně si toho filmu cením a i když nemám pocit, že bych ho chtěl v brzké době znovu vidět, opravdu mám z něho velmi pozitivní pocity. Schmitzerovi s Mrkvičkou klobouk dolů! ()
Trocha smutku z faktoru stáří, ale především hodně radosti z té noblesy, se kterou kluci z Avie projeli Čechy. Nejpomalejší film, jaký mi kdy utekl. Ať se ještě v životě dopustím čehokoli, doufám, že si pro mě nikdy nepřijede Schmitzer na vozejku... ()
Ten zmrd, ten hajzl, ten zasranej komunistickej prokurátor s krví na rukou našich nejlepších lidí, co dožil v domově důchodců se jmenova Karel Vaš. Když jsem v rámci samostudia u řady jeho obětí narážel na stále stejné jméno prokurátora, kladl jsem si otázku jak mohl tenhle hajzl dožít v klidu v teplé posteli zaopatřen státem vším tím co svým obětem odpíral nebo rovnou navždy vzal. Ten hajzl nechípnul takto v klidu v osmdesátých létech, ale v roce 2012 !!! V mnoha případě dávno po těch, co tak tak přežili lágry (o popravených a ubitých nemluvě) a komanče a kteří se alespoň dožili částečných satisfakcí po revoluci v roce 89. zemřel ale přeci jen s jedním bolem v jeho komunistickém srdíčku... Strašně ho štvalo, že na stará kolena nedostal hodnost generála hajzl. Ani jedna výčitka. Dyť se všichni přiznali hájil se ! A tak jsem si i já kladl otázku - ó spravedlnosti s miskami v rukách, neměla by jsi někdy ten šátek z očí sundat? Opravdu měříš všem stejně? Jak je možné, že tyhle dobytkové nejsou někde na nevytápěné cele 2x2m se sklápecí pryčnou, hadrem místo deky a dírou v zemi v rohu místnosti místo hajzlíku. že jsou dnes staří? Nemohoucí? A oni to řešili když podepisovali rozsudky smrti a tvrdé káznice na dlouhá léta? Pomsta prý nic nepřináší dobrého, ale co když pomsta je někdy prodlouženou rukou spravedlnosti? Jestli někdo spoléhá na Boha, že si to dotyčný někde tam pořádně odskáče, že to za nás dá Tamten do cajku, tak já ne. A proto tomuto filmu velmi rozumím. A rozumím i důvodům proč asi tento film vznikl. Je to prostě ta bezmoc těch, co se snaží dodržovat právo a ono často právě proto straní gaunerům z důvodu promlčení, nestatku důkazů, skartovaným spisům... Tahle road movie, byť pomalá byla prostě skvělá. Poslední mise dvou veteránů, kteří se rozhodli vzít spravedlnost do svých rukou. Mise plná neuvěřitelných překážek, mise nebezpečná s možností ztrát... Ale u poslední mise člověk nemá moc co ztratit, navíc to má v tom věku sakra dobře promyšlené a je jasně rozhodnut do toho jít. Mrkvička a hlavně Schmitzer hráli na jedničku ! Vzpomněl jsem si na Bumerang (1997) jak tam coby mukl na pryčně skládal pod deku své vyzáblé tělo a jsem moc rád, že zrovana jemu se jako bumerang vrátila tato role. V postavě plukovníka to bez zaváhání, moralizování a zbytečných keců alespoň filmově nandal všem komunistickejm sviním tak jak se mělo stát hned po revoluci. Dneska už zase vystrkují rohy a člověk jen zírá jak jsou lidi nepoučitelní. Tleskám tvůrcům a vkládám 5 nábojů do zásobníku. * * * * ()
Film má hodně pomalé tempo. Částečně pravděpodobně proto, aby to navodilo "pomalost" lidí v takto pozdním věku, částečně asi proto, že to je takovýten "český styl". Rozhodně by stařecká road-movie šla udělat i s rychlejším tempem. Za tu hoďku a půl se tam toho tolik nestane a nesnáze dědoušků často prostě nejsou až tak zábavné ani objevné. Naštěstí je ve filmu hned několik naprosto vynikajících scén, a tím rozhodně nemyslím jen nějaké krátké stylové okamžiky. Například návštěva potomků bývalého komunistického hajzla nebo celé finále v moderním domově důchodců je prostě paráda. To mezitím bouhžel až taková bomba není, a dobré herecké výkony všech zúčastněných to nezachrání. Konečné vyústění by také nakonec mohlo být o něco lepší. Místo komplexnějšího pohledu na tehdejší dobu se nakonec ukáže, že Staříci jsou především spíš obyčejným "revenge movie". Slušný český film. (7/10) ()
Není to ode mne celých 80%, trošku přidávám za námět. I když právě ten asi film handicapuje. Podobných a podstatně lepších, propracovanějších, vypointovanějších snímků vznikla spousta. Ve srovnávání Staříci nijak zvlášť neobstojí. ()
Bylo to o dost jiné než jak jsem si představoval. Spíše jsem čekal variaci na německé Klepání na nebeskou bránu. I tak mimořádný film. No a kdybych měl nyní s tím co vím na výběr jestli jít na výpravu za pomstou se STAŘÍKY nebo RAMBEM 5, rozhodně volím pány Mrkvičku a Schmitzera. ()
I když oceňuji sevřenost a přímočarý tah na bránu Staříků, kteří kdyby nebyli tak artritickým filmem (v dobrém, ta fyzičnost je na filmu to nejzajímavější), tak až připomínají něco z hollywoodu... ale stejně, tematicky podobný Odborný dohled nad východem slunce s tím "Havlovsky" lidským přístupem k pomstě umírajících starců na komunistických stvůrách je prostě lepším a silnějším filmem. Přirozenějším, což není jen tím že v hlavní roli je Vít z Plastiků, který si komoušskými lágry reálně prošel, ale celkově civilnějším pojetím filmu.A přitom i zábavnějším, jako lehce absurdní komedie s kořeny v poetice českého undergroundu funguje výtečně, a přitom humor tu nedělá Lábus, který tu jde proti svému hereckému typu podobně jako Dušek v Pustině, ale spíš parta kolem Víta z Plastic People of the Universe.I to finálové unaveně smířené "jdi doprdele" je působivější než nepřekvapivá plochost pointy Staříků. ()
Lze v necelých sto minutách zrekapitulovat dva těžce poznamenané životy komunistickou perzekucí, jež v Československu probíhala? Asi ano, nicméně dvojici režiséru se to u mě povedlo jen napůl. Jednoduše řečeno, tvůrci jakoby vše nechali na zúčastněné dvojici skvělých herců...oni ten silný příběh nějak sehrají, ani jim nemusíme moc pomáhat. Ovšem bylo to třeba, než se film dopotácel k závěrečnému, výbornému vyústění, bylo to chvílemi skoro útrpné, oceňuji veškeré kvality zde zmiňované, ale podobné téma chce mnohem preciznější i citlivější přístup, tak trochu tajemnější, postupně odkrývat stín bolestné minulosti, jež může pozbytek lidského života zanechat v člověku jen jednu jedinou myšlenku a cíl...pomsta jako poslední mise...životní cesta. Na české poměry dobré, každopádně pro mě ne moc pevně uchopený film. ()
Staříci po chmelové brigádě, co vyměnili socialistické muzikálové pění za odhodlanou pomstychtivou jízdu za spravedlností v obytném voze. Českým soudům nevěří, takže na co soudní tahanice, když můžou někdejšího totalitního prokurátora, který je poslal do politického žaláře, sami najít a zabít. Bezcitný činovník už je ale v současnosti také nad hrobem, což jej ale vůbec neomlouvá. Důležitým faktorem tohoto snímku, který je svým námětem poměrně ojedinělý, je herecká souhra dvou ústředních protagonistů. A ta skutečně mezi nimi panuje. Služebně starší Láďa Mrkvička toho za film nachodí nepoměrně víc, než na invalidní vozík upoutaný Jirka Schmitzer. A nebýt těchhle dvou akvizic, hodnotil bych výsledek průměrně. Měl-li být film napínavý, není dostatečně, měl-li být komediální, nezasmál jsem se, měl-li gradovat, nedaří se mu to, jak by si přál, neb jsem nebyl do průběhu plně vtažen a vlastně mně bylo jedno, jak to dopadne. A to, jak film postupoval, je zásluhou ústředního hereckého dua, nikoliv toho režijního. Martin Dušek s Ondřejem Provazníkem mají ještě co z řemeslného hlediska zlepšovat. Ta celková rozvleklost a pomalost snímku byla mnohdy až nesnesitelná, a to film trvá jen 90 minut. Takže určité novátorství jsem zaznamenal, herci naprosto originálně špičkoví, morální hledisko sporné a výsledek mě trochu nudil a nevzrušil. 6/10 ()
Slušný scénář je zpracován poněkud rutinérskou režií s občasnými záblesky náznaku nápadu. Největší slabinou je obsazení. Mrkvička nikdy nepatřil k herecké elitě a bohužel mu nepomohlo ke kvalitě ani stáří. Jediným skutečným hercem filmu, který hraje dobře, zůstává Schmitzer. Sice chápu, že dva bývalí muklové spolu nepovedou učené disputace na témata mezi nebem a zemí, ale že spolu musí používat slovník, u nějž by se rdělo i předsednictvo sdružených dlaždičů, to již chápu méně. To ovšem nic není proti velkému scenáristickému kiksu o chrabrém vozíčkáři, který jednou rukou přepral zdatného o dvě generace mladšího policistu. Pro tuto scénu byl špatně oděn, měl mít kozačky, plášť a hlavně slipy na kalhotech. Na závěr mohl hezky odletět. ()
Pozoruhodný český mix Vzpomeň si a Nesmiřitelných ze současnosti. Super téma a až překvapivě precizní a soustředěná realizace, v níž se velmi dobře spojuje tragikomedie s dramatem a revenge movie. I přes ospalé (důchodcovské) tempo a silný minimalismus plnokrevná záležitost, která vzbuzuje emoce a ani se nebojí být morálně kontroverzní (k čemuž námět přímo vybízí). Poslední (cca patnáctiminutový) akt je celkově vynikající. Už během sledování mě napadlo, že by podle toho mohl bez větších problémů vzniknout hollywoodský remake s Clintem Eastwoodem a (třeba) Robertem Duvallem. :) 75 % ()
Tu ide najmä asi o to, že na české a slovenské pomery ide o film pomerne netradičný a asi by nikoho nenapadlo, že niekedy pôjde do kina na český film o chlapíkoch, ktorí na posledný nádych vstanú zo smrteľnej postele a budú sa chcieť pomstiť za nejaký starý zločin. Takže áno, je to predovšetkým o hercoch, Schmitzer a Mrkvička nemajú chybu a v tomto prípade by sme mohli dokonca považovať za česť, ak by vznikol hollywoodsky remake s Eastwoodom a trebárs Duvallom v hlavných úlohách. Určite by boli fantastickí, ale lepší ako táto dvojica by už byť nemohli. ()
Když už vám nezbývá nic jiného než pomsta... Další depresivní snímek v řadě a one man show Jiřího Schmitzera. Mrkvička slušně sekunduje v roli nešťastného děduly, ale co si budeme povídat, všechna sláva patří plukovníkovi Reinerovi a jeho nesmiřitelné touze po odplatě. Osobně si říkám, co vlastně chtěli autoři chtěli celým tímhle vyprávěním sdělit, protože po všem tom hledání a ježdění sice přišla kýžená odplata, ale celé to s ní nějak vyšumělo do prázdna. Chyběla totiž nenávist, kterou by bylo lehké vybudovat pomocí vhodně zvolených flashbacků. A tak přes veškeré mistrovství páně Schmitzera jsem na konci paf nezůstal.. a tak bych si to býval byl přál. Silné tři. ()
Dušek a Provazník natočili něco mezi road movie, hořkou komedií a psychologickým dramatem. Jejich Kill Karel mi v něčem připomněl filmy Quentina Tarantina. Jednak to byla cesta za pomstou, ale také „napravování historie“. Jenže na to má sice koule Tararntino, což mimořádně zábavně potvrdil i letos, ale Dušek a Provazník ze zločinů Karla Vaše jenom obžalují jakéhosi Václava Mráze. Ale i tak mi připadá, že chybělo málo (třeba, kdyby si tvůrci ujasnili, co za film vlastně chtěli natočit) a film by si zasloužil všech pět hvězdiček. ()
Působivý, drsný film, který mimo svůj jasně definovaný záměr poodhaluje v až nemilosrdném světle stařeckou sešlost – oba herci, tedy bravurní Jiří Schmitzer a neméně skvělý Ladislav Mrkvička, dokázali vyhmátnout silnou emoci i spojitost mezi skomírajícím tělem a odhodláním vytrvat na straně pravdy a spravedlnosti. Zdá se, že Martin Dušek i Ondřej Provazník přinesli do českých kin vskutku mimořádný příspěvek k novodobým českým dějinám. ()
Staříci jsou pro mne snad vůbec nejsilnějším zážitkem z domácí tvorby tohoto desetiletí. Přitom ten film jen nenápadně prolétl světem kolem, trochu jsem o něm cosi zaslechl a říkal si, že může být dobrý, ani si nestačil všimnout, kolikrát vlastně v kině (nejspíš pouze klubovém) ho stihli promítnout, a všiml si ho více až letos při náležitém ocenění tvůrců. Teď se můžu přidat k těm, kteří tvrdíí, že ta ocenění Českého lva i filmové kritiky byla zcela zasloužena. O excelentním výkonu Jiřího Schmitzera se asi nemá cenu rozepisovat, skvěle mu sekunduje i Ladislav Mrkvička, jenž se v jubilejní rok svého života dočkal po mnoha letech opět důstojné příležitosti před filmovou kamerou. Jinak... ano, Staříci se vyrovnávají s křivdami napáchanými minulým režimem v 50. letech – téma pro někoho možná již příliš obehrané se zde dočkalo zcela odlišného zpracování, než jak tomu bývalo poslední dobou, místo další novodobé "agitky" snažící se o rádoby věrohodný obraz minulých let film nabízí do současnosti zasazený příběh dvou lidí, v nichž přesah starých křivd pořád silně přetrvává. Díval jsem se bez znalosti o tématu předem, od samotného počátku mne strhlo jisté napětí, už během scény, kdy navrátivší emigrant musí nechat zbraň na letišti, nebo kdy kamera přímo jeho očima hledá podél haly dávného přítele. Nevadilo mi pomalé tempo, které se k rovněž velmi pomalému pohybu hlavních postav ve věku přes 80 let i celkové atmosféře snímku pěkně hodilo, s každou další scénou jsem vypjatě očekával, co bude dál... Navzdory zvláštnímu transu plnému nepříjemnému pocitu bylo to něco, od čeho jsem se nemohl a nechtěl odtrhnout. Asi jako se celé dění ani jednou neotrhlo od přítomnosti jedné z dvou hlavních postav, což osobitému dojmu ve výsledku rozhodně prospělo. Velice působivé, nekompromisní, s drsným koncem a dlouho přetrvávějícím zásahem... 90% ()
Minimalistický Schmitzer (v USA za tyhle role dávají Oscara), skvěle sekundující Mrkvička. Minimální motiv, hluboké poselství. Silný, smutný zážitek. Hodně dobrý film. ()
Road trip o stáří o pomstě a přátelství. Pro konzumenta českých taškařic pomalé a nezajímavé, ale na české poměry svěží a výborně zahrané. ()
Související novinky
Zemřel herec Ladislav Mrkvička
Ve věku 81 let po dlouhé nemoci zemřel český herec Ladislav Mrkvička. Známou tvář českého filmu můžete znát například ze snímků Atentát či Dostih, popřípadě pak ze seriálů 30 případů majora Zemana,… (více)
Kino na hranici - on-line na konci listopadu
Po dvou nezdařených pokusech uspořádat filmový festival Kino na hranici v tradiční podobě se organizátoři rozhodli, že letošní ročník uspořádají on-line. Bude se konat ve dnech 23.–29. listopadu.… (více)
27. Český lev – výsledky
Letošní 27. ročník cen České filmové a televizní akademie Český lev se tradičně udílel v pražském Rudolfinu. Večer, inspirovaný tradičním českým cibulákem, plný největších hvězd českého filmu… (více)
Vyhrajte cestu na filmový festival v Cannes
Program Kreativní Evropa MEDIA letos v únoru už počtvrté vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu.… (více)
Vše podstatné je divákovi řečeno pozorováním těl dvou protagonistů v důchodovém věku. Jiří Schmitzer hraje trochu nerudného, minulostí zdrchaného dědka Vlastu, kterému už ze života mnoho nezbývá. Vrací se z emigrace zpět do vlasti za kamarádem a spoluvězněm Tondou, a to za jediným účelem: vzít spravedlnost do vlastních rukou a zabít komunistického prokurátora, který od nedávného soudu odešel nevinen. Snímek okamžitě po uvedení začala provázet pověst, že se tu Schmitzer stal jakýmsi českým Clintem Eastwoodem. A v mnoha ohledech zaslouženě. Tvůrci zachycují vrásčité charisma nemilosrdného plukovníka Vlastimila Reinera, kterého na cestě za pomstou nemůže nic zastavit. Zároveň však autoři nevykreslují svět jako z Drsného Harryho, kde by pro vyúčtování s komunismem platilo totéž co pro westernové zápletky mnoha Eastwoodových filmů: oko za oko, zub za zub. Naopak: původem dokumentaristé Martin Dušek a Ondřej Provazník kladou důraz na tělesné limity obou mužů s podlomeným zdravím a zachycují jejich pomalou odyseu, v níž každý krok či každý pohyb těla viditelně bolí i při běžných činnostech, jako je přesun z vozíku do auta či do vany. Už toto zevrubné sledování vytváří kontrapunkt k jednoduchému příběhu o pomstě. Když sleduji vyhublé nahé Schmitzerovo tělo v koupelně, rozhodně nenabývám pocitu, že by si vitální stařík s kovbojskými sklony přišel zahrát posledního spravedlivého. Mnohem spíše si lze vybavit scény z nejnovějšího Eastwoodova filmu Pašerák, kde se jeho hrdina, válečný veterán, pomalu šourá prostorem plátna a každý krok trvá věčnost. Oba snímky dávají publiku zakoušet tělesný rozměr existence svých hrdinů. A čeští Staříci nechávají své protagonisty šourat se filmem nikoli jako primitivní vyjádření faktu, že komunismus byl zlo a lze proti němu bojovat všemi prostředky. Mnohem spíše jde o jízlivý společenský komentář, který podtrhuje tragický rozměr činu a kriticky hledí nikoli do minulosti, ale především na dnešní dobu - třeba na zachycení pocitu nespravedlnosti, který nejstarší generaci vede k zoufalým činům různého typu. Nicméně k činům, které lze pochopit a všichni bychom se o to měli pokoušet. To vše má háv žánrové podívané, která se sice záměrně vzpírá pravidlům road movie či akční komedie o pomstě, ale v mnohých chvilkách si tvůrci s žánrovými parametry pohrávají. Staříci mají daleko k parodii či karikatuře, k jakémukoli zlehčení zaobalenému do nadsázky. Veškerý humor je suchý či s přídechem melancholie. Je to snímek, na který doslova - v dobrém slova smyslu - bolí se dívat. V jedné scéně Schmitzer s vozíkem padá při výjezdu z dodávky a skoro to vypadá, že už na místě zůstane ležet navždy. Ale kamera trpělivě dlouhé minuty pozoruje, jak vstává, odhodlán se do cíle třeba doplazit. V té nezdolné vůli jeho postavy je přitom obrovská porce zmaru. Režiséři Provazník a Dušek dokázali především v závěru vytvořit enormně napínavé situace, v nichž ovšem nejde protagonistovi fandit, neboť se před očima diváků neodvíjí v posledku žádná "žánrovka", ale čisté drama plné tragiky. Těžko si vzpomenout, kdy se nějaký český film v hávu komedie či jiných populárních žánrů pokusil vyjádřit tak podstatné téma. Promluvit nejen o postavách, ale o celé společnosti. Uštěpačně, bez velkého vodění diváků za ručičku. Karlovarský festival Staříky promítl v hlavním programu, nicméně mimo soutěž. Místo v hlavní soutěži by si ale klidně zasloužili. Jednalo se o největší překvapení Varů. Je to film, kterému se daří to, co málokterému domácímu titulu: trpělivě pracovat s pomalým tempem a přitom v nejlepších chvílích zasáhnout diváky trefně a úsečně. Jakzo kulka do hlavy. () (méně) (více)