MasterChef Česko

Jedna z nejoblíbenějších sportovních disciplín místního spolku, vyndat ze sebe hejt pochybné viskozity na jakýkoliv další počin české komerční televizní jedničky, i zde celkem boduje. Chápu, že nepsaná pravidla už jsou takhle nastavena roky, ale pokud mám tendenci být rychle hotov u nějakého audiovizuálního díla, doporučuju zamknout se v pokoji, zalhat o věku a sáhnout po on-line materiálu 18+. Ta bolestná křeč, která provází většinu pořadů, které přebíráme ze zámoří, se tady překvapivě nedostavuje. Jako fanoušek, který originálního MasterChefa poctivě prošel všemi sezónami, tohle považuju za zdařilý výtvor, o němž bych si to myslel i bez toho, že šéfdramaturgem byla moje lepší polovička. Že se snaha tvůrčího týmu trošku rozbíjí o uškrcený penězovod z vyšších míst, které byli po zkušenosti z Č-S pokusu oprávněně opatrné, poznáte hned, ale jde to zvládnout i bez přeletů helikoptér, vaření pro desítky honáků, či stovku mariňáků. Test skill je na prvním místě, což potvrzuje i dobrá volba porotců, jejichž úkol byl prostý – nebýt za arogantní trojku polobohů jako minule. Evidentně jim chybí lepší předprodukční průprava v mluvení na kameru (to hláskování fakt tahá uši), ale ty role, Raditschova macho póza, Kalinův hodný strýc a především Fichtnerův sympatický dobrák, nakonec klapnou. Někdy opravdu stačí vydat se cestou nejmenšího odporu a důsledně opakovat to, co už jinde vymysleli lépe. Klidně, ať je to trend, pak si možná budeme moci dovolit vlastní variace a nakonec originalitu. 3 a ½. (08.11.2015)

Na ty tři pytlíky, kteří to celé (ne)uvádějí, se dá postupně zvyknout. Nejlépe se s rolí hodného strýce popasoval Kalina, ostatní své svěřené posty přehrávají. A šéfkuchaři v bundě musí být nad vroucími hrnci sakra horko. Beru ale, že být přirozený, když na ně svítí několik kamer, je pro (ne)moderátory prostě oříšek. Takže dobré.. První „sérii“ jsem vytýkal, že ponižování amatérských soutěžících házením talířů o zem bylo ubohé a hlavně naprosto zbytečné. Tady na to šel štáb jinak, což je příjemná změna. Soutěžící byly sympatická parta, někteří mi sedli víc (kupříkladu učitel tělocviku s hlasem a vystupováním podobným tomu Krajčovému, děvče milující Asii nebo Honza, který v životě asi leccos zkusil, ale jaksi ho to neposunulo dostatečně dopředu, aby odešel ze soutěže se ctí). Koncept je fajn, střihač by sice zasloužil přes prsty (porotci hlásí poslední minutu a soutěžící teprve míchají smetanovou omáčku + nesmyslné promluvy mimo kuchyni á la „čas mě tlačí, ale snad to zvládnu“), ale všechno nahrazují vskutku originální nápady, co a z čeho se bude vařit a hlavně, jak s tím porotci nebo vítězní kuchtíci zamotají. Tentokrát je to bez obvyklé křeče, díky za to. (10.12.2015)

Hodnotím jen 2020, protože ostatní fakt nemám chuť nakoukávat. Stručně a rychle. Hodnotím povedenou dramaturgii, která se stará o funkční fungování reality show. Nějaké budování napětí tady funguje dobře, protože je to děláno přesně podle té funkční šablony. Porotci jsou fajn a já nemám důvod proč to hejtit :) /50%/ (15.04.2020)

Jako rozený kulinář cítím potřebu se vyjádřit ke klání kuchtíků. Co na tom, že mi polévka z pytlíku pokaždé pláchne z hrnce, párky mi vždy nadšeně popukají ve vodě a vše usmažím do černočerného černa? Já jsem totiž dost kreativní dobytek na to, abych hodil na pánev flákotu masa, řádně ji pocukroval, zalil karamelem s chilli papričkami a světácky ji zkonzumoval. Jelikož však nejsem přesvědčen o objektivitě a fundovanosti této poroty, tak si své delikatesy nechám pro sebe a raději se pokusím zaujmout porotu Superstar svým jedinečným třítónovým rozsahem. (09.11.2015)

Nevracej zástěru, jsi náš MistrKuchtík! Osobně jsem se účastnil nejnovější řady, abych i já přidal něco ze svého kulinářského umění. A získal tak vytoužený MasterŠek. Do soutěže jsem vstoupil pod jménem Dobromil Retych. Mé výsledky byly velkolepé. Ač kuchařský panic, jsem i sexuální, ale to je jedno, jsem dosahoval nebývalých nad limitů, i když do té doby byl mým největším úspěchem párek na studeno s kmínem a kopečkem šlehačky. Velice rád experimentuji, nejen s jídlem. První kolo bylo sloupávání párků, mělo se sloupnout pět set párků za deset minut. Zastavil jsem se na čísle 501, neb jsem v zápalu sloupl i ten svůj. Porota byla nadšená, postoupil jsem dál. Jen Raditsche se ohradil, prý na klobásách skončím. Druhé kolo, krájení zeleniny v limitu, jsem zvládl relativně dobře. Nikdy jsem nic nekrájel, přesto jsem si věřil. První komplikace nastaly, když jsem začal krájet i svá nehtová lůžka. Za chvíli jsem měl před sebou pěkný kopec kůžiček. Hlavou mně okamžitě problesklo, jestli mně nápad se smaženými kůžičkami náhodou neukradl kulinář Hruška. Na zvažování žaloby nebyl čas. S porotou v zádech jsem očekával verdikt, že končím. Nikoliv, přesně takhle to má vypadat, prohlásil porotce Kalina. Třetí kolo a přišly proklaté zapékané klobásy. Připravil jsem kvalitní sosík, přidal různé koření a přihodil hrst mandlí a jablek, aby to mělo šmak. Poprvé jsem měl pocit, že jsem kreativní. Fichtner byl ale jiného názoru. Tohle je nejhorší, co jsem od Vás viděl. Vraťte zástěru, v soutěži končíte. Amatérský kuchtík skončil. No jo, došel jsem daleko. Ještě dnes se budím hrůzou z děsivé poroty. Tahle soutěž je noční můra. 20% (15.10.2015)