Jsem matka

Kde nepomůže casting, pomůže Weta Digital a animatronika. Schématický mix Ulice Cloverfield 10 (2016), Nevědomí (2013), Moonu (2009) a videoherní Somy (2015) drží nad vodou hlavně výtvarná stránka. Nebýt designu humanoidních robotů a vizuální stylizace kulis, jednalo by se o další nevýrazný přírůstek v kategorií minimalistických dystopických a apokalyptických sci-fi filmů. Sympatický, leč nikterak objevný děj se točí kolem samonosného tématu interakce lidské rasy a umělé inteligence. Je to právě vizuální stránka (a rozhodnutí o míře využití praktických efektů), jež filmu propůjčuje určitý prvotní punc uvěřitelnosti. Šanci tak dostane i scénář, který ale film nikam dál neposune. Zůstane tak pár potemnělých koridorů, příjemná klaustrofobní atmosféra a ospalé čekání na závěrečnou pointu. (09.06.2019)

Objevil se nám tu takový malý nešvar - scénáristé nechtějí dokončovat filmy. Ne, opravdu mám takové pocity u Netflixovek. Již několikátý film v řadě z produkce Netflixu se mi jevil jako nedodělaný. Náměty jsou super, začátky někdy dokáží pohltit, ale pak se to vždy zvrtne v podprůměrnou ukázku, jak by se to dělat opravdu nemělo. Atmosféra super, vizuální stránka také super, tempo také poměrně dobré, ale s příchodem postřelené ženštiny to jde slušně do hajzlu. To je jak postavit dobře první patro domu, a na druhé pak nechat poslat bezdomovce, ať si tam postaví své shit panství z všeho možného. Na jednu stranu to naivní embryo... dcera, krásně ukazuje naivitu, kterou by trpělo asi vše, co vyrůstalo v krytu bez ostatních lidí. Mnozí lidé jsou zmrdi, a celkově se za lidskost považuje i dekadentní chování a myšlení ve svůj prospěch. Swank nechtěla žít ve svém kontejneru sama, a tak využila naivity mladé slečny, která tíhla stejně po jediném - starat se o dalšího potrata. Abych filmu nekřivdil, někde vzadu nad krkem jsem cítil lehký pocit tlaku z lehkého filmového uspokojení. Ale nestačilo to na další hvězdy. (06.10.2019)

Opět se na Netflixu šlo do filmu bez indícií a bezhlavě, jen díky žánru sci-fi a fotce Hilary Swankové z plakátu. Né, že by to byla nějaká pohledná děva, nicméně je to paní herečka a většinou záruka kvality filmu. Za mě to nebylo vůbec špatný, i když možná nějaký pasáže zbytečně dlouhý a jiný zase nedotažený. Moje největší zklamání přišlo skrz závěr. To jsem čekal trochu víc propracovanější a díky němu, čtvrtou stár nemůžu loupnout. 65% (29.01.2020)

Líbil se mi ten nápad s vyhlazením lidstva. Matka mi přišla mimořádně empatická a její péče ukázková. Prostřední část se malinko táhne, Swanková je strašně nesympatická a dcera se chová často nelogicky, ale poslední půlhodina to celkem zvedá. I triky vypadají slušně. Učebnicový Asimov ve slabším provedení. (11.11.2020)

Myšlenka, že lidstvo se zvrhlo a bylo by dobré začít znovu, není samozřejmě nijak nová. Najdeme ji v řadě knih a filmů, včetně třeba i bondovek. Na druhou stranu ji považuji za tolik závažnou, že je správné stále ji připomínat jako to, že i dobré úmysly mohou dláždit cestu do pekla. Ohledně filmu - nějak mi uniklo - podle zdejšího obsahu - , že by se lidstvo zničilo válkami, či je s někým vedlo. Matka v jednom rozhovoru s dcerou vysvětluje, proč lidé zmizeli, ale byla to právě ona, kdo tak rozhodl. Minimalistické postapo má skvělou kameru, výbornou hudbu a staví především na konfliktu člověka a umělé inteligence. Dcera přežívá v relativním klidu futuristického komplexu, dokud není postavena před volbu: má věřit své Matce, nebo cizímu člověku? A volba není rozhodně jednoduchá, jelikož obě strany jí dokážou přinést řadu argumentů, proč volit právě ji. Minimalistické, chladné, pomalé, avšak místy napínavé s koncem, který nechává prostor pro diváka. Zaujme spíše příznivce artových počinů, milovníci akčních sci-fi budou spíše zklamáni. (26.07.2019)