Tartüff
Tartuffe
Tartuffe
Režie:
Friedrich Wilhelm MurnauKamera:
Karl FreundHrají:
Werner Krauss, Lil Dagover, Emil Jannings, Camilla Horn, Rosa Valetti, André Mattoni, Hermann Picha, Lucie HöflichObsahy(1)
Filmové zpracování klasické komedie od Moliera. Tartuffe oklame Orgona, který ho zahrne přízní a ubytuje ve svém domě. Orgonova žena Elmíra se snaží přesvědčit svého manžela, že Tartuffe je lhář a podvodník, avšak marně. Nakonec vymyslí lest, díky které Orgon pozná, jaký je Tartuffe doopravdy, a vyžene ho z domu. (ČSFD)
Recenze (13)
Předpokládám, že dnešní znalost filmu vychází z té kopie, kterou široce distribuuje F. W. Murnau Stiftung, na DVD opatřenou dokumentem, který vysvětluje proč i dnes je Tartüff považovaný za ztracený film. Dnešní kopie je kratičká, leč bezvadně ilustruje Murnauovo pojetí typického náboženského pokrytectví, které bylo stejně aktuální v době Molièra, stejně jako kdykoli potom. Jedná se o film ve filmu, což dává možnost vyniknout jen malému počtu herců ve dvou časových epochách. V té ze současnosti kraluje klasická velká herečka Rosa Valetti, v té historické si užívají své postavy z klasického repertoiru zejména božská (nádherná, skvělá) Lil Dagover a geniální Emil Jannings. Je to dobrý film a ve srovnání s Poslední štací a Faustem mnoho nezaostává. ()
Tartuffe, to je v první řadě Molière, a teprve ve druhé Murnau. Ale i druhá řada je pořád dost vysoko. Přestože Carl Mayer odstříhal mnohé osoby a všechny dialogy (nápisy nalepené na tabulu rasu s nimi nemají nic společného), které jsou kořením Molièreova díla, může Murnauův film posloužit jako úvod do Tartuffa. Vyšší nároky si ale sotva může klást. Emil Jannings, v kostýmu Tartuffa z předminulého (19.) století je výborný, což se o ostatních hercích dá asi sotva říct. ()
První Murnaův film, který nejenže mě dějově nezaujal, ale navíc mě ani nebavilo ho sledovat kvůli technické kvalitě. Příběh mi navíc přijde moc komplikovaný a nutnost neustálých a leckdy velmi dlouhých mezititulků není nikdy dobrá věc. Němé filmy holt měly jisté limity, jež bylo dobré si uvědomovat. Už jen samotný pokus o převedení Moliéra bez možnosti ostrých slovních výměn si koleduje o problém. Zkrátka koncepčně nezvedený film, který je k nezdaru odsouzený od první minuty. ()
Originál tohoto filmu je pokládán za ztracený. Film se dochoval v několika kopiích nejrůznější kvality a úprav. Pro rekonstrukci z edice Murnauovy nadace bylo použito té americké. Na dokumentu k filmu (který skutečně doporučuju ke zhlédnutí) je možno vidět různé cenzorské zásahy a úpravy, kterými prošla, stejně tak jako obsáhlejší epilog z verze švýcarské. Tato restaurovaná verze je také kratší než původní německá, má cca 63 min. Film skutečně působí spíš jako inscenace a je rámován vlastně jako film ve filmu - do skutečného příběhu je zasazeno promítání filmu o Tartüffovi. Díky hereckým výkonům a samozřejmě Murnauově režii je to ale i tak velmi životné dílo. Na vydání z uvedené nadace je film opatřen i adaptací originálního hudebního doprovodu z r. 1925. ()
Filmove spracovanie hry od Moliera, vystupuju tu Tartuff, Orgon. Technickymi aspektami filmu sa nezaoberam, je to pre mna len deskriptivna analyza kazdeho hovna a o5 nieco co smrdi tou odpornou smradlavou zumpou zvanou filmova teoria. Kazdoipadne tu rad prenecham miesto pre vystudovane filmove teoretiky- elitare ako Madsbender, Shadwell alebo Tetsuo. Kazdopadne treba poznat axa venujete vseobecnemu rozhladu : 94 % ()
Reklama