O nekonečnu

Filmy, ve kterých znuděné existence lamentují nad životem, mi obsahově nejsou blízké, ale vizuálním pojetím mě Roy Andersson opět baví. Hravými detaily a vůbec vyvážeností všech prvků v obrazu, estetickým rámováním, maskami, výrazy postaviček i barevnou paletou, kde nejživější je bledě modrá. T.j. taky studená. (28.01.2023)

Oproti Holubovi žádná změna. Andersson se stal karikaturou sebe sama, obzvlášť když si s hrůzou uvědomíte, že všechny obrazy byly pravděpodobně postavené v ateliéru z papundeklu, včetně těch velkých a exteriérových jako nádraží, čili celý film byl asi tak 100x dražší než bylo potřeba. (24.10.2022)

„Ztratil jsem víru, co mám dělat?" Čas plyne, odkapává po kapkách, lehce se sype zrníčko po zrníčku. Mozaika krátkých epizod, fragmentů ze života, které se tu prolinou, onde zůstanou samy jako žena čekající na nádraží. Přestávají doufat jako muž u popravčího kůlu, a přesto dál prosí. „Nevím, co chci!" A déšť padá bez ustání, mlha se válí po pláních a z vodních kapek jsou sněhové vločky. „Promiňte, spletl jsem se." A svět ve svých šedavých barvách přeci jen skrývá špetku naděje. (27.11.2020)

Anderssonovský vizuální kýč non plus ultra. (21.09.2021)

Musí se nechat, že to ve mně vyvolalo rozličné pocity, od úzkosti po občasné pobavené uchechtnutí, ale jinak se obávám, že se mi ty obrazy velmi rychle vykouří z hlavy, a nejvýraznější dojem na mé straně byla v první řadě ospalá znuděnost - ty absurdně dlouhé záběry osobně prostě nedávám. Anderssonův výrazný vizuální styl se mi líbí sice moc, ale osobně bych dal přednost tomu, kdyby s jeho pomocí film vyprávěl nějaký aspoň trochu souvislý děj, namísto spojování autonomních scén, které nemají v podstatě nic společného. V tomto smyslu mi to přišlo jako typický (a mně osobně nesympatický, mj. kvůli tomu otravně zbytečnému voiceoveru) - divnofilm od Film Europe, který mi nic nedal, a souhlasím s názorem, že se Andersson opakuje a nepřišel zde s ničím novým, což mou averzi k tomu filmu ještě zvyšuje. (21.06.2022)

S Anderssonovou tvorbou jsem se zatím nesetkal(takže nemůžu porovnávat s jeho ostatními filmy). A kdybych film náhodou nezahlídl na Cinemaxu asi bych Anderssonovu tvorbu přehlížel i nadále. Což by byla škoda, protože to co jsem viděl se mi líbilo. Čas od času není na škodu takovej film na zamyšlení. Teď už k filmu. Viděl jsem film...o tom co viděla...Kdo viděl pochopí kdo neviděl pochopí až uvidí. V tomhle kousku se toho moc nenamluví. V podstatě nemá ani souvislý děj. Je to jen sled(nesouvisejících) příběhů ze života, který by mohly pokračovat a plynout donekonečna. Ani jednou za celej film není kamera v pohybu(kameraman si mohl dát voraz), vše je snímáno staticky. Chápu co tím chtěl básník(režisér) říct jen nevím jak to správně popsat slovy. Možná je to ale dobře, protože na to by si měl přijít každej sám. Co se týče hodnocení dokážu pochopit ty, kterým nebyl snímek zrovna po chuti. Tohle rozhodně není pro každýho. Já se ale chystám, že si v roce 2023 Anderssonovu tvorbu proklepnu trošku víc. Za mě to jsou 4 hvězdy a zároveň obstojný filmový zakončení roku 2022. (31.12.2022)

Film o podivných postavičkách a situáciach, v ktorých sa ocitli, alebo nachádzajú. Andersson má samé takéto jeby, ktoré mi miestami pripomínajú filmy môjho obľúbenca Aki Kaurismakiho! Občas nevieš, či si v súčasnosti, či v 50. rokoch, či v Prahe na Zižkove alebo na stanici v Horných Kočkovciach... Jednoducho mega šupa, ktorá mi robí strašne moc dobre na duši. (14.11.2020)

Chvíľami som premýšľal, či už som tento film náhodou nevidel, pričom mi bolo jasné, že sa mi len jednotlivé obrazy miešajú s predchádzajúcimi troma Anderssonovými filmami. Režisér asi vie, že sa opakuje, ale keďže má svoj vyhranený štýl, tak mu je to asi jedno a vie, že jeho najväčší fanúšikovia budú spokojní práve z tohto dôvodu. Osobne si ale myslím, že ak by som Piesne z druhého poschodia, Ty, ktorý žiješ a Holuba nevidel, tak by sa mi O nekonečnosti páčil viac. Ide ale o film, ktorý si taktiež ešte raz pre istotu zopakujem, proste to s Royom už takto dlhodobo mám, nikdy neviete, čo ste si nevšimli. (13.10.2022)

Tohle je moc i na mě. (22.11.2020)

Furt je to tam. Už se pomalu vytrácejí postavy s nadějí, naopak zahořklých je stále více. Ve statické scéně chybí energie, kterou mělo Ty, který žiješ a navíc mám dojem, že Andersson teď mluví ke starším, a to především o osamělosti. Všechny tyhle nálady jsou pčítomny od začátků Anderssona, jenom tam teď chybí ty doplňující motivy s nadějí. (13.10.2020)

Sfetované deti kvetov by to svojím psychodelickým vnímaním samozrejme pochopili viac ako ja, ale mne tieto rádoby umelecké nič nehovoriace bludy neštimujú. Naozaj som mal pocit, že jedinou pointou filmu bolo odradiť ľudí od konzumácie drog, pretože presne takýto pocit máte z 95% hercov. (15.11.2020)

Anderssona nemám nasledovaného, takže mi pravděpodobně chybí kontext. Za mě jsou to fantasticky inscenované obrazy, které mluví o něčem, s čím souhlasím. Ať je to cokoli. (13.09.2021)

4. koleso od trojkolky. (19.11.2020)

Lidské drama O nekonečnu se nese hodně v duchu předchozích Anderssonových filmů, jen s tím zásadním rozdílem, že téměř úplně zmizel humor a jednotlivé scény nemají výraznější spojitost. Což mě docela mrzí, protože bez vtipu a nadsázky v kombinaci s jistou příběhovostí už mi nepřipadá Anderssonova tvorba tolik atraktivní, jako tomu bylo dřív. (60%) (19.08.2023)

Spíše ztraceno v nekonečnu. Kouzlo zmizelo. Půvab minulých tří snímků je tentam. Naléhavost předchozích sdělení nenalezena. Osamělí pábitelé se svými obecně platnými mikrostarostmi a příběhy se vytratili. Po dvaceti letech od Písní z druhého patra zůstala jen samoúčelná, formálně dokonalá epizodová prázdnota nezaměnitelného režisérova rukopisu, bez jakéhokoliv poselství či přesahu. Škoda, přeškoda, velká škoda. (26.09.2023)

Takový divně pomalý tempo, rozsekání na většinou nesouvisející scény se dá celkem přežít, většinou zajímavá scénografie scén. [Film Europa, Světozor] (30.11.2023)

Můžete se vznášet nad troskami kdysi krásné civilizace nebo se trápit tyraniemi jakéhokoliv druhu. Otázka vůle. Andersson neztratil cit pro nenápadné groteskno, ale konečně se nebojí být opravdu tvrdý; poctivý k sobě i ke svojí tvorbě. Bez ohledu na to, zda to ocení oduševnělé studentky ve filmových klubech (s aplikací Tečka a nasazeným respirátorem). (26.11.2021)

Zatiaľ po troch pokusoch hodnotím ako 100% účinný liek proti nespavosti. Ak sa podarí, viac neskôr... (03.05.2023)

Bohužel jen pokračování předchozích filmů i s jejich vykrádáním, pointa chybí nebo je matná. Z těch zajímavějších záběrů přibývá jen Hitler s partou mužů vzývajících nacismus a velký zástup zajatců pochodující zasněženou plání do sibiřského gulagu... (21.06.2020)

Úplne absurdné čriepky zo života.Kaleidoskop smutno-úsmevnych momentov (08.01.2022)