poster

O nekonečnu

  • Švédsko

    Om det oändliga

  • Německo

    Über die Unendlichkeit

  • Norsko

    Om det uendelige

  • Slovensko

    O nekonečnosti

  • Velká Británie

    About Endlessness

Drama

Švédsko / Německo / Norsko, 2019, 76 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • sochoking
    *****

    Film o podivných postavičkách a situáciach, v ktorých sa ocitli, alebo nachádzajú. Andersson má samé takéto jeby, ktoré mi miestami pripomínajú filmy môjho obľúbenca Aki Kaurismakiho! Občas nevieš, či si v súčasnosti, či v 50. rokoch, či v Prahe na Zižkove alebo na stanici v Horných Kočkovciach... Jednoducho mega šupa, ktorá mi robí strašne moc dobre na duši.(14.11.2020)

  • Bachy
    ****

    Furt je to tam. Už se pomalu vytrácejí postavy s nadějí, naopak zahořklých je stále více. Ve statické scéně chybí energie, kterou mělo Ty, který žiješ a navíc mám dojem, že Andersson teď mluví ke starším, a to především o osamělosti. Všechny tyhle nálady jsou pčítomny od začátků Anderssona, jenom tam teď chybí ty doplňující motivy s nadějí.(13.10.2020)

  • Dzeyna
    *

    Tohle je moc i na mě.(22.11.2020)

  • darkrobyk
    ****

    „Ztratil jsem víru, co mám dělat?" Čas plyne, odkapává po kapkách, lehce se sype zrníčko po zrníčku. Mozaika krátkých epizod, fragmentů ze života, které se tu prolinou, onde zůstanou samy jako žena čekající na nádraží. Přestávají doufat jako muž u popravčího kůlu, a přesto dál prosí. „Nevím, co chci!" A déšť padá bez ustání, mlha se válí po pláních a z vodních kapek jsou sněhové vločky. „Promiňte, spletl jsem se." A svět ve svých šedavých barvách přeci jen skrývá špetku naděje.(27.11.2020)

  • Ydiot
    ***

    Považuju se za skalního fanouška Anderssonových filmů, přesto jsem si cestu k jeho poslednímu filmu nenašel. Režisér formálně pokračuje v tom, s čím začal už v reklamách v 70. letech, a přestože jsou jednotlivé statické scény ve své vybledlé obyčejnosti jako obvykle vizuálně dokonalé, tomuhle filmu chybí prakticky vše, co měly tři předchozí celovečerní a dva krátké filmy. Tentokrát v něm nehledejte humor, nehledejte v něm (až na sporadické výjimky) surreálné scény, nehledejte v něm výraznější absurditu, nehledejte v něm příběhy jednotlivých postav... Jde o koláž povětšinou (záměrně) naprosto banálních scén bez vystopovatelného vztahu ke zbytku filmu. Sledování "O nekonečnosti" připomíná spíš návštěvu galerie než koukání na film, dialogy jsou tu často jaksi navíc. /// Spousta scén z předchozích Anderssonových filmů se mi vypálila do sítnice a nejsem na ně schopný ani po dvou desetiletích zapomenout. Z tohohle filmu si nepamatuju prakticky nic už pár minut po zhlédnutí. Andersson pomocí své trademarkové estetiky ve filmu opakuje to, co už řekl dřív, ale připadá mi, že to říká hůř, méně zřetelně a méně zajímavě.(11.10.2020)