Upír Nosferatu

Poznámka k olomoucké projekci Nosferatu v rámci Projektu 100 2009 – 24. 2. 2009: Viděl jsem dvakrát shodnou verzi filmu s hudebním doprovodem J. S. Bacha, takže jsem byl zvědavý na odlišný přístup – elektrickou kytaru hudebníka kapely Priessnitz – Petra Kružíka, od které jsem si sliboval především specifickou úroveň expresivnosti. Celý problém byl v tom, že hudba nepodtrhovala obrazy, ale strhávala pozornost na sebe. Tempo doprovodu bylo po většinu filmu neslučitelné s tempem filmu – až na povedenou část, kdy Nosferatu připlouvá na lodi a gradující kytara vzbuzovala silnou emocionální odezvu, kterou navíc dokázala udržel po celou dobu až do okamžiku příjezdu. Po zbytek filmu jaksi nedocházelo ke kontrapunktu obrazu a zvuku, ale celé představení budilo dojem, že sledujeme němý film, a do toho shodou okolností prosakuje zajímavá hudba. Navíc byl film na začátku hudebně zbytečně „přepálen“ a pak to vypadalo, že hudebník dalších dvacet minut ladí kytaru, aby nevyšel z tempa a silný úvod pak vyšel trochu naprázdno. Je to škoda – němé filmy s hudebním doprovodem jsou u nás poměrně vzácným zážitkem a například podobné klavírní doprovody Filipa Topola byly k promítaným obrazům citlivější. (12.12.2004)

Miestami Nosferatu vlastní priam Lovecraftovskú atmosféru, hlavne behom prvej časti, ktorá bola mimochodom o poriadny kus lepšia než záverečná pol hodina. A dôvod? Scén, kde sa objavuje hrabě Orlok ku koncu ubývá. Samotný Orlok je natoľko strašidelný, že bezkonkurenčne válcuje dokonca aj kultové, hororové postavy ako Freddy Krueger alebo Jason Vorhees (i keď pravda, tak odlišných zabiajkov len sťažka zrovnávať s Orlokom). Intenzívne pôsobenie okolitej hrôzy, neprívetivo ľadové tóny neznámeho skladateľa, dokonalo zahraný upírí gróf a krásy (nielen) slovenských lokalít. Vďaka bohu, že niektoré kópie filmu prežili! (05.02.2011)

Max Shreck je fakt mazák a vždycky, když tam zrovna byl tak mě to megabavilo. Chvílema mě ale film nevtáhnul až tak jak jsem čekal, i když jistou znepokojivou atmosféru má hlavně díky dost nepříjemné hudbě. Geniální jsou ovšem záběry, když se na zdi objevuje upírova silueta. Vizuální stránka je naprosto dokonalá i po letech. Ještě se mi líbil herec co hrál šíleného vězně. Naprosto chápu proč se z toho stal takto nadčasový film. (13.02.2006)

Nosferatu nevzbuzuje hrůzu, po bezmála devadesáti letech vzbuzuje ale velkou dávku úcty. Je to totéž, jako když dnešní automobilový nadšenec navštíví muzeum a kochá se pohledem na stařičkého automobilového veterána z počátku 20. let minulého století. Je celý hranatý, má mizerný výkon a není ani pohodlný, ale dýchá z něj romantika počátků automobilismu. Stejně tak v Murnauově snímku můžeme spatřit tu objevitelskou a průkopnickou dobu výroby filmů, kdy se věci dělaly na koleně, ale s obrovským nadšením a invencí. Při sledování projekce v kině jsem byl překvapený, jak moc Murnau kopíruje slavný Stokerův román a vdově po slavném spisovateli se ani nedivím, že filmaře zažalovala a film díky ní skončil v zaprášeném archívu. Překvapila mě zároveň doprovodná hudba, silně disharmonická, opravdu zneklidňující. Čekal jsem spíš nějakou klasiku. Celkový dojem: 80 %. (03.02.2009)

Mé hodnocení se váže na verzi od Diamond Entertainment z roku 2002. /Bez filtrů, pouze v černobílé barvě. Nepříliš dobrá obrazová kvalita (jas). Mezitititulky jsou anglické. Orlok byl nahrazen Draculou. Nejprve doprovázejí varhany, zhruba od poloviny pak orchestrální hudba. Ani jedna z částí však nebyla skládána přímo pro Muranauův film./ (17.11.2008)