Režie:
Friedrich Wilhelm MurnauScénář:
Carl MayerHrají:
Arnold Korff, Paul Hartmann, Paul Bildt, Olga Tschechowa, Hermann Vallentin, Loni Nest, Lothar Mehnert, Lulu Kyser-KorffObsahy(1)
Na zámku Vogeloed niekoľko aristokratov očakáva barónku Safferstätt (Olga Tschechowa). No najprv prichádza gróf Johann Oetsch (Lothar Mehnert). Všetci si myslia, že pred tromi rokmi zavraždil svojho brata, prvého manžela barónky Safferstättovej, preto je v spoločnosti nežiadúci. No Oetsch zostáva, tvrdí, že nie je vrahom a snaží sa nájsť skutočného vraha... (matriosa)
(více)Recenze (12)
Neskutečně pomalej rozjezd a předem jasně odhadnutelná pointa, to jsou dvě největší slabiny tohoto filmu. Murnau se zjevně teprve učil budovat napětí a získané zkušenosti zanedlouho promítl do svého majstrštyku o hraběti Orlokovi. Ale i zde se najdou pěkně silné a strašidelné scény (samozřejmě, ne strašidelné pro dnešního diváka, spíš působivé. Však si rozumíme). Celkově vůbec nejde o špatný film, představitel hraběte Oetsche si svou roli viditelně užívá, několikrát si můžeme vychutnat i na tu dobu neobvyklé filmařské postupy; veškerý lepší dojem ale ubíjí zbytečně dlouhé nedějové scény, kterých je, bohužel, víc než dost. ()
Český název Strašidelný zámek (potažmo i podobné zahraniční ekvivalenty) jsou zbytečně matoucí. Schloss Vogelöd rozhodně není horor z ranku Murnauova Nosferatu, nýbrž jde o poměrně tuctovou šestákovou detektivku, v níž ani nedojde k vraždě (respektive dojde, ale ještě před dějem filmu). Hororovou atmosféru může snad navodit jen jedna snová scéna, ale strašení rozhodně nečekejte. A napětí v tomto snímku také zrovna dvakrát nefunguje. F. W. Murnau v pozdějších letech natočil celou škálu mnohem zajímavějších děl, Schloss Vogelöd je bohužel z těch méně poutavých. [LFŠ 2018] ()
Po technické stránce nelze filmu nic vytknout, možná kromě kostýmů, které mi nepomohly odlišit mužské představitele, kteří mi všichni přišli úplně stejní a mnohdy se mi až za chvilku podařilo rozlišit, který z nich je který. Manžel baronky byl podobný pánu domu, detektiv zase Oetzovi. Výkony navíc byly velice fádní, u Olgy Tschechowové to bylo až přehnané, když neustále vyjadřovala emoce svíráním prstů a mohutnými nádechy. Příběh tu téměř nebyl a bylo to příliš dlouhé. ()
Na němý film neuvěřitelně ukecaná záležitost. Je vidět, že Murnau předběhl dobu a snažil se využívat soudobé možnosti jak to šlo, takže jsou zde k vidění trikové záběry, model exteriéru a jako bonus dokonce flashbacky (!). Kriminálka samotná je z dnešního pohledu brak, režijně však zvládnutý bravurně. ()
K obsahu, myslím si, že ještě v mnohém nepředznamenal. Schloß Vogelöd, nepochopitelně přeložen jako Strašidelný zámek, je přeci jen z řady obyčejnějších krimi. Nebo takhle, on by jí nebyl, kdyby byl buďto kratší, nebo měl více děje. Utáhnout ten nejukecanější němý film vůbec, hold nezvládl ani Murnau. Přesto své momenty má. vcelku slušná (lehce humorná) je například noční můra. To nejlepší ale přichází v závěrečném rozuzlení... odhalení, které já osobně netušil, asi nejsem tak pozorný, jako někteří zde. 55% ()
Galerie (29)
Photo © Decla-Bioscop
Zajímavosti (3)
- Na Strašidelném zámku spolupracoval také scénograf Hermann Warm, který vytvořil dekorace i pro Kabinet doktora Caligariho (1920), ikonický snímek německého expresionismu, či Dreyerův mistrovský kus Utrpení Panny orleánské (1928). V tomto případě však zvolil zcela odlišný, velmi civilní, strohý styl interiérů, doplněný drobnými detaily. Warm je také autorem makety zámku Vogelöd, která se objevuje v úvodních záběrech. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Film byl natočen ve velmi krátkém čase, konkrétně za pouhých 16 dní. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama