Psychonauti, zapomenuté děti

Na první pohled zaujme výrazný kontrast mezi ponurou atmosférou příběhu a výtvarným pojetím postav, které se svými obřími kebulkami vypadají, jakoby vypadly z nějaké nevinné pohádky pro nejmenší. Tohle ale není žádný Domeček u tří koťátek, tohle je pořádně temná záležitost. O čem? Je toho víc - o přežití, o vnitřních démonech, o snaze uniknout z pasti, která je zde ztvárněna ostrovem, kde si lze zřejmě vybrat jen mezi naoko normálním životem za pomoci happy pills a živořením na divoké skládce, kde přežije jen ten dravější. A hlavně je to o drogách, o tom bílém prášku, který nabízí zrádnou iluzi úniku, ve skutečnosti ale přivádí další děsivé černé ptáky a pavouky. Jestli chtěli autoři navodit dojem bezvýchodnosti a zmaru, moc se jim to u mě nepovedlo. Nemám z toho filmu pocit bezvýchodnosti - spíš mám pocit, že se tady všichni zatraceně málo snaží. Hrdinové i autoři. Následky ekologické katastrofy nejsou cítit, brutální peklo na skládce by existovalo i bez ní (viz ghetta mnoha dnešních metropolí), rybář sice nemá co lovit, ale jinak se zdá, že všechno v podstatě funguje. Jen všichni jedou v drogách, nebo na to aspoň vypadají. Ocenila bych, kdyby autoři věnovali více pozornosti jednomu motivu, který by víc rozvinuli, a netěkali od jednoho k druhému a od něj zas k třetímu. Pak by i lidem jako já bylo jasnější, co vlastně chtěli říct. (14.05.2016)

Používám ho málokdy, ale někdy se označení samoúčelná píčovina prostě hodí. Pro spojení dětsky jednoduché animace, drog a ekologického poselství jsem nenašel žádný důvod vyjma toho, že myší postavičky kdysi posloužily dobře Spiegelmanovi, a protože by to někomu mohlo připadat fakt hustý. Čuník pašuje drogy, jeho matka pavoučice se jimi léčí, budík si hledá kamarády, Birdboy jimi zahání své démony, aby mohl sázet stromy... Rozměr vševysvětlujícího podobenství o světě, kde jsou drogy prostě potřeba, mi v této humpolácké, adolescentně podbízivé formě vadil o to víc, že s jeho zprávou do jisté míry souhlasím. Kéž by mi bývalo bylo včera před obrazovkou čtrnáct. Uznalé gesto pro místy působivý sountrack Aránzazu Calleja. Fight for your filth! (26.05.2019)

Tak již vím, odkud vzala kultovní karetní hra Stormbound inspiraci.... Úchvatný impresionistický animák, který narativně navazuje na krátkometrážní snímek 'Ptačí kluk', disponuje nevídanou pohlcující formou a až omamující vizuální atmosférou koncipovanou výhradně z monochromatických pastelových barev, a je převážně unikátní ve své atypické nátuře a separaci od žánrových konvencí. Není zde primárně důležitý onen pozoruhodný obsah, ale uhrančivá forma, jejíž skličující ponurost je temnější než všecky grafické novely od DC. 'Psychonauti' určitě nejsou určeni pro dětský diváky - vzhledem k tomu, že jde o 'pouhý' animák, není zde byť jediný optimistický moment či vyloženě radostná pasáž, a tvůrci se neobávají explicitně zobrazit násilí či drogovou závislost. Tenhle španělský animák si jednoduše nebere jakýkoliv servítky, a nejen proto si zaslouží plný hodnocení.... Verdikt: 8,6 zobáků z 10 (13.07.2020)

Ach jaj, co s vámi, Psychonauti? Tak podmanivá atmosféra, tak skvělé animační nápady, tak zajímavé postavy a tak dokonalý soundtrack, ale obsahově je to těžce nevyužitá slabota. Celou dobu jsem napnutý čekal, kam to celé povede, ale ve finále se vše odehrálo celkem nahodile, některé vysvětlené motivace postav se zničehonic změnily (hlavně u Bridboye - ten jeho boj s vnitřními démony (s drogami) dává do jisté chvíle smysl, ale když je přestane brát, stejně to destruktivní zlo v sobě furt má, bez vysvětlení), jiné postavy zase byly úplně nevyužité (a přitom se to celou dobu tváří, že tam budou mít nějakou podstatnou roli - a platí to i o nejzajímavějších postavách celého filmu, Zachariášovi a Budíku), některé byly k ničemu (Johny... proč tam vlastně byl?), co z toho mělo vyplynout za poselství netuším (asi neodhazujte odpadky na zem?... to jsem nedělal ani jako děcko, co dál tam máte?), vlastně to ani moc nevypointuje a když už někam jo, tak opět nahodile (viz. poslední scéna, která je jak z Faunova labyrintu), nefunguje ani ten svět... Filmařina je to solidní a nápaditá, ale autorům bych do příště doporučil míň fetovat a víc se zaměřit na to, aby to smysluplně odněkud někam šlo a působilo propracovaně i vnitřně. Pak z jejich filmů budu nadšený. Ale takhle víc jak tři dát prostě nemůžu, i když to byl dost zvláštní zážitek a nikdy na to nezapomenu. 3* (07.08.2022)

Dlouhodobé užívání některých drog poznamenává lidskou psychiku a tak, jako se kuřákova plíce pozvolna plní dehtem, tak i narkomanův mozek začíná trpět paranoidními bludy. Jinak než narkotickými úlety si totiž tenhle kousek španělských filmařů vysvětlit neumím. Ten svět nedává smysl, žádnou funkční konstrukci jsem v něm nenašel, vlastně jsem ani nepochopil, o co režisérům šlo. Částečně to připomíná zfilmovanou noční můru, ostatně to jediné, co opravdu funguje a za co snímek dostal hvězdičku, jsou hororové scény, protože jen málokterý kreslený film dokáže skutečně postrašit a Psychonautům se to ve scénách s létajícím démonem úspěšně daří. Jinak jsem počítal každou minutu do konce. Celkový dojem: 25 %. (08.05.2016)