Tabu: A Story of the South Seas
Tabu
Tabu: A Story of the South Seas
Obsahy(1)
„Je Tabu milostný románek z jižních moří? Pro lidi, pro něž je Romeo a Julie milostným románkem z Itálie, možná, protože o nic menšího tu nejde. S odzbrojující jednoduchostí vypráví Murnau otřesný příběh nemožné lásky.“ - Rudolf Thome (oficiální text distributora)
Recenze (27)
NFR 1994, Oscar 1 : Kamera ()
Nikdy se mi nepodařilo natolik se dostat do děje němého filmu jako právě při sledování Tabu. Murnau ani tentokrát nepřekvapil. Pod jeho režijním vedením se zrodil úžasný film, který určitě překvapí každého milovníka němé éry svou nadčasovostí. Je to nádhera. Nic míň. ()
Těsně po zhlédnutí jsem se ošíval, že Tabu to s temnotou, s osudovostí hříchu a s následky porušování zákazů přehnalo, ale právě onen přehrocený závěr mi ne a ne jít z hlavy. Příběhy o lidech, kteří nevyhnutelně budou trpět pro svůj kousek štěstí, mě většinou opatrně rozčilují, tady se ovšem díky upřímným tvářím Anne Chevalier a Matahiho naopak zase jednou trefilo přesně do požadovaného cíle. Murnau byl ve svém němém tvůrčím výrazu zcela odlišný od ostatních a je velká škoda, že veškerý tragický duch vyprávění z Bora Bora předznamenává i jeho brzký osud. ()
Abych se přiznal, od Fridricha Murnau jsem viděl daleko lepší filmy. Tabu není špatným snímkem, ale dané téma se mu podle mého názoru nepodařilo více rozvinout, protože jistě skýtá mnohé zajímavé možnosti. Takto to spíše vypadá jen na dramaticky zpracovanou etnografickou sondu do života primitivních kmenů. Více tak potěší jen Smetanova Vltava a sem tam pěkné ňadro. ()
Jistě velmi náročné na realizaci. Murnau se nemohl rozloučit lépe co do předvedení svých režijních schopností. Příběhy ale mívá silnější, palčivější. Respektive příběh Tabu je taky smutný a nešťastný, ale nedokázala na mě padnout podobná depka jako třeba u Poslední štace. To bude těmi prosluněnými plážemi... ()
(1001) Dívám se tak na ty veslující svalnaté opálené mladíky a říkám si: "Ty Dagmar, to je ti nějaké povědomé, co k tomu hraje!" A vskutku, ona to Má vlast! Kvituji s povděkem, že si film vystačí s minimem doprovodného textu. ()
Tvůrčí genialita F. W. Murnaua by se dala hledat v každém jeho díle a ani toto není výjimkou. Při natáčení spolupracoval s dokumentaristou Robertem Flahertym, jenž plánoval dokončit třetí část maorské trilogie. Neshody, které při pojetí ztvárnění mezi nimi vznikly, vyústily ve vzájemný rozchod a film dokončil Murnau sám (Flaherty mu nakonec přiřknul jeho autorství). Jeho premiéry se ovšem nedožil, neboť jeho život si vyžádala tragická autonehoda. Oproti svým „temnějším“ filmům vytvořil jednoduchý milostný příběh o lásce, který graduje v řadě scénách (např. útěk před žralokem), včetně té závěrečné. Dívka Reri je zasvěcená bohům (tedy prohlášena za „tabu“) a s pomocí svého přítele Matahiho se snaží vymanit z rukou osudu. Opět tedy stojí v protikladu čistá naivní láska kontra zkostnatělé místní tradice. Natáčení probíhalo s místními obyvateli na ostrovech Bora Bora a Takapota. Murnau se plně oddává kouzlu exotických exteriérů a v průběhu děje můžeme cítit onu jemnou lyričnost. Tu ještě podtrhuje hudba, která obratně mísí klasické nástroje s tamějšími (při jejím poslouchání si všimněte úryvků z Vltavy B. Smetany). Nuž, nezbývá než litovat, že režisérův život skončil tak náhle a nečekaně. ()
Veľké sklamanie. Murnaua obdivujem, toto mi však prišlo chudobné obsahovo rovnako ako obrazovo. Ale možno je to tým, že pre mňa osobne neexistuje vizuálne hnusnejšie miesto než Hawai 5/10 ()
Dokumentární naturalismus od Friedricha W. Murnaua, jenž se zhudebnění snímku či newyorské premiéry bohužel nedožil, neboť zemřel při autonehodě. Romantický příběh, ve kterém se střetávají dvě odlišné kultury - hédonističtí ostrovani a moc civilizace. [6/10] (Murnau-Flaherty, Paramount) (Němý, čb. /// Produkce: Friedrich W. Murnau /// Scénář: Robert Flaherty, Friedrich W. Murnau /// Kamera: Floyd Crosby /// Nepůvodní hudba: Hugo Riesenfeld, W. Franke Harling, Milan Roder, F. Chopin, B, Smetana /// Oscar: Floyd Crosby (kamera)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Už samotná príprava scenára musela byť pre tvorcov zábava. Obhliadka terénu, spoznávanie zvykov domorodcov Tichého oceána. Natáčanie v nádherných exotických lokalitách muselo byť balzamom na dušu. Murnau ale po prvej zhruba polhodine, ktorá nás oboznamuje s tradíciami domorodcov a pôsobí tak dokumentárnym dojmom, prechádza plynule do melodrámy, ktorá sa vystupňuje až na jeden z najkrajších a zároveň najsmutnejších príbehov lásky v dejinách kinematografie. Pokiaľ ste už od neho niečo videli, neprekvapia vás medzititulky vo forme listov, respektíve ich absencia, šikovne nahradená podávaním informácií prostredníctvom čitateľa a pisateľa. Jedinou vecou, ktorá ma trochu mrzí je fakt, že film nemohol byť natočený farebne, poprípade nebol dodatočne kolorovaný. Pri spoznávaní rannej histórie kinematografie narazí človek na diela, pri ktorých mu prídu na rozum slávne filmy, ktoré z ich prvkov vychádzajú. V tomto prípade napríklad Čeluste alebo Bounty. ()
Autorský film Tabu režiséra Friedricha Wilhelma Murnaua bol jeho posledným filmom. Jeho filmografia sa môže pýšiť filmovými klenotmi, tento k nim rozhodne nepatrí, hoci to nie je zlý film. Rozpráva milostný príbeh z panenského ostrova a inšpirácia sa dá nájsť v slávnej shakespearovskej tragédii. ()
První polovina skutečně spíš v duchu fiktivního dokumentu, v té druhé však Murnau naplno rozehrává svůj němý rejstřík a dokáže nejen upoutat, ale i vyděsit a překvapit. Závěrečná scéna obstojí takřka sama o sobě. ()
Murnau mal cit pre príbeh a jeho prevedenie na plátno. Tu sa spája klasický melodramatický príbeh lásky s jeho vizuálnym pozorovaním sveta. Kamera, výprava a hudba. Audiovizuálne majstrovstvo je zreteľné. ()
Práce s neherci se opět ukazuje jako přínosná, pokud chcete zachytit krásný a krutý příběh jedné lásky. Ano, srovnání s dramatem "Romeo a Julie" je naprosto namístě, protože příběh obou dvojic je původně tragický. Murnau zasazením do zajímavého, jiného prostředí navíc ještě dosáhl dalšího efektu odcizení, který snímku hodně pomáhá. ()
Není to špatný film, ale jak už je tu zmíněno, čekal bych asi podstatně více. První půl hodinka se vyvíjí celkem slibně, když ale ustane počáteční euforie, a přijde čas na nějaký ten příběh, najednou se ukáže že příběh je až přlíš obyčejný a předvídatelný. 65%. ()
Filmová poezie par excellence. A zachycení a převedení magie, mentality a atmosféry velmi vzdálených jihopacifických ostrovů na plátno se na svou dobu povedlo, až se tají dech. ()
Tak to je hodne zajimava sonda do zivota domorodcu na ostrove Bora-Bora. Film jsem vice vnimal jako dokumentarni a lyricky, na rozdil od jinych filmu tohoto nemeckeho rezisera. A slyset Smetanovu Vltavu, kdesi v Tichomori, to jsem taky necekal:-). Urcite se nejedna o nejlepsi film Murnaua, je vsak velice originalni. ()
Milostný film, v ktorom hrajú prevažne domorodci a ktorý je klasickým príkladom tragickej lásky v kinematografii. Etapy šťastia striedajú etapy súženia, iskerka nádeje, aby na koniec prišiel tragický koniec. Začiatok 30. rokov by si pýtal zvuk, tento film je však ešte stále nemý, zato mu nechýba riadna dávka drámatických udalostí, na tridsiate roky a Hollywood netypických. Popri nich sa však nevyhne mnohým hluchším miestam - tance a domorodé rituály - vďačné skôr pre dokumentárny film, nie hraný. Na záver postreh - "herec" v hlavnej úlohe dosť pripomínal futbalistu Neymara. ()
Po projekci na LFŠ s živým-mrtvým doprovodem od uspávačů hadů jménem Ångström jsem si to musel dát doma ještě jednou s původní muzikou, s kterou film notně ožil, ale hrome, stejně bych od posledního Murnaua čekal víc než (jak jinak) formálně suverénní jednoduché melodramátko ozvláštněné exotickými kulisami (vzhledem k značnému tahu na komerční bránu a vrchovaté míře manipulace bych se zdráhal použít pojem „etnografie“, i když tanečky hezký). ()