Looking Back
Režie:
Antonín MášaScénář:
Antonín MášaKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jiřina Třebická, Petr Čepek, Věra Galatíková, Táňa Fischerová, Valerie Kaplanová, Pavol Simko, Václav Kaňkovský, Pavel Moskalyk, Miroslav Nohýnek (více)Obsahy(1)
Třicetiletý filmový scenárista František má pro natáčení zpracovat novelu spisovatelky Olgy. Proto se s ní začne pracovně setkávat. Oba si zpočátku vůbec nerozumějí: Olga je skoro o deset let starší a má za sebou pohnutou minulost. Otce jí zabilo gestapo, ji samotnou nacisté věznili a mučili. Právě tyto své zážitky zpracovala ve své novele. František naproti tomu prožívá pracovní i osobní krizi a vybíjí si nenaplněné ambice v různých výtržnostech. Olžina optimistická a vyrovnaná povaha ho však pozvolna mění... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (55)
Muž leží na posteli. Muž si sedá na postel. Muž vstává, bere do rukou knihu Ohlédnutí. Po chvíli znovu usedá a knihu odkládá. Masochistická devadesátiminutovka může započít… ne, jak se záhy ukázalo, nebude to jeden z těch filmů, kde hlavní hrdina pět minut kouká do kamery, aby následně deset minut korzoval podzimně „naladěným“ parkem. Formálně zajímavě uchopený snímek se ohlíží za dobou dávno minulo, bohužel stále bolestně aktuální. Jedna časová linie ukazuje hrůzou sužovaný národ během nacistické okupace, paralelně s ní sledujeme prostřihy na počátky budování socialismu. V současnosti (60. léta?) se střetnou osudy dvou lidí, jež předchozí události vnímali dvojí různou perspektivou. Dobrý dojem z hereckých výkonů Čepka a Třebické kazí příliš strojené dialogy. Nevěřím, že by takhle bez předchozí přípravy někdy mluvil nějaký, jakkoliv vzdělaný, člověk. A potom ten konec – společně s hnusným počasím venku zaručená depka. I přes nepopiratelné kvality nemohu hodnotit lépe. Měl jsem si pustit něco veselejšího. 70% ()
Asi ne nejlepší filmové dílo České nové vlny, dokonce zdaleka ne nejlepší film o křivdách (nejen) totalitního režimu 50. let, každopádně Antonín Máša natočil ne formou (ta, pravda, místy trochu pokulhává), ale obsahem velmi hluboký film (sebe)reflektující nesnesitelnou lehkost bytí levicového intelektuála, ztracené generace, oklamaného národa. Ukradli jim revoluci, vzali jim ideály, zničili život, pošpinili velké nadosobní cíle, ale ono se prostě muselo žít dál... ,,Vztahujeme ruce...a jsou to koleje...a žene se po nich nákladní vlak..." ()
Bylo to ohlédnutí za dobou minulou, dobou velmi těžkou, ale Čepkovi ta role rozervaného, alkoholem prosáklého intelektuála neuvěřitelně padla, stejně tak i ideologické přesvědčení a politické komunistické angažování Jiřiny Třebické-ve filmu jako citově sblížená Čepkova alias Františkova partnerka. Opět jedna z jeho "NEJ" rolí, i když ke vší jeho úctě ne až zas tolik známých. Za zmíňku stojí ještě připomenout i menší roli Valarie Kaplanové, kterou jsem ve filmu s šedesátých let zaznamenal snad úplně poprvé, člověk ji má zafiksovanou až s pozdějšího období viz. Slunce seno, bába Tutovka nebo s pohádek pro děti, a nesmím zapomenout také na zpívající Evičku Olmerovou. ()
Ohlédnutí patří do vlny filmů 2. poloviny 60. let, které představovaly kritickou reflexi postojů a činů generace, jež se vyrovnávala s traumatem okupace a se vší rozhodností se ujala budování socialismu. Řídila se přitom heslem, když se kácí les, holt létají třísky. Existovalo dost pádných důvodů, aby snímek skončil v trezoru a jeho autor byl považován za personu non grata. Už jen jízlivý dotaz, v čem se vlastně liší fašistická a komunistická diktatura, který zazní z úst jedné z postav, musel normalizační schvalovací komise dráždit k nepříčetnosti. Na druhou stranu, otevřenost společenské výpovědi jako hodnoticí měřítko mělo význam právě v době vzniku filmu, s odstupem několika dekád by mělo být rozhodující, jak film obstojí z uměleckého hlediska. Z Ohlédnutí mám rozpačitý pocit. Jediné, co funguje na jedničku, je černobílá kamera. Obdivovaný Čepek tady podává, řekněme, rutinní výkon, jakkoliv to v jeho případě znamená, že je pořád o třídu lepší než ostatní. Zato Jiřině Třebické jsem její roli vlastně ani nevěřil, zdála se mi podivně prkenná a nepřirozená. Kdybych ji neznal z několika jiných snímků, uvažoval bych o ní jako o ženě, co se minula povoláním. Mášova režie je nejistá a scénář s prominutím schématický. Pokud by Ohlédnutí mělo být výkladní skříní Mášovy tvorby, pak rozumím důvodu, proč se režisér po uvolnění poměrů už neprosadil. Celkový dojem: 40 %. Říkám si, jestli nejde vůbec o nejslabší snímek ve své kategorii... ()
„Prosimtě…existuje vůbec něco pro co by se dalo žít?“ – „Jak to mluvíš?“ – „Já to myslím vážně.“ Už úvodní skvělý monolog hlavního hrdiny mě hodně navnadil a celkově jsem byl se snímkem spokojený. I když nutno přiznat, že divácky to není zrovna jednoduchý film ke sledování, ať už stylem (a hlavně tempem vyprávění) či určitou nevyrovnaností (nejenom hlavního hrdiny a jeho nepříliš záživnými zkraty). Když ale dáte filmu šanci a nenecháte se odradit, dostanete silné, emocionální scény (nechybí i pár docela naturalisticky působících momentů), výživnou myšlenkovou potravu, vhodně poskládané střídání dob (válka, dění po Únoru, 60. léta), výtečné herecké výkony ústřední dvojice a sem tam i něco lehce (hořce) úsměvného. Samotnou kapitolou je pak velmi dobrý konec, i když se nemůžu ubránit dojmu, že se u něj tvůrci nemuseli bát trochu víc přitlačit na pilu. A po třetí zkušenosti s režisérem snad už můžu trochu objektivněji prohlásit, že Máša rozhodně má divákovi co říct, jen ten jeho způsob je někdy trochu těžkopádný. Za mě to budou slušné 4*. „Víš na co sem přišel? Že je to všechno za jedny prachy. Ať dělám, nebo nedělám. Tak co bych měl dělat. Já sedím a hledím. To je taky práce.“ ()
Velmi příjemné překvapení, takový "Pán přílivu" o třiadvacet let dříve. Ve filmu jsou místy velmi silné momenty, které určitě uvíznou v paměti (kopající gestapák, zastřelení tří Němců s vlčákem, v hospodě), ovšem film jako celek moc nedrží při sobě a rozpadá se na několik scén a příběhů, zmítá se ve flashbackách a pohledech do minulosti. To ale není chyba. Antonín Máša, nic proti němu, film docela zvládl, ale přece jen to není Vláčil, Kachyňa nebo alespoň Jireš. Ale to nevadí. Přesvědčiví herci rovněž nechybí, zvláště Petr Čepek v jedné ze svých nejlepších rolí. Jeho závěrečný nekompromisní monolog je strhující. ()
"Tak tohle je vítezství?" Petr Čepek byl přímo předurčen pro gaunery nebo později pro intelektuály. Zde se povedla zvláštní symbioza - gaunerský intelektuál. Film se ke mě dostal v době, kdy jsem vnímala nejvíc depresivní nápadu, tehdy mi byli oba hlavní hrdinové nesympatičtí, jejich jednání jsem nerozumněla. Dnes jsem filmy o soudruzích a kulacích, znárodňování a řešení starých křivd přesycena. Spíš než ústřední dvojice mne dostala postava Hodačové (Valerie Kaplanová) a jejího manžela. Po výborném filmu Hotel pro cizince se mi hodnotí těžko. "Na tohle se přece nadá zapomenout. Na nic, vůbec na nic." ()
Slyšela jsem, že Antonín Máša stavěl odvážnost svých sdělení vysoko nad filmařské ambice. Myslím, že je to znát. Každopádně doporučuji (i sama sobě, po jednom zhlédnutí jsem určitě nepobrala zdaleka vše). ()
-Má duše je splasklá jako balon. Kde načerpat lehký plyn, který by jí dal zase vzlétnout?- Nacisti, fašisti, komunisti - jedna svoloč. Když O. Vízner říká, že nevidí rozdíl mezi diktaturou fašistickou a komunistickou, až z toho lehce zamrazí. Ne, tenhle film museli soudruzi nenávidět! Velmi působivá Šlapetova kamera předkládá divákovi místy poetické a jinde zase syrové obrazy. Přesto, že zde často svítí slunce, samotný film je velmi temný. František se upíjí a ubíjí, jeho anarchismus je voláním topícího se v moři. A přesto tak řada lidí žila... Připomínka kruté doby - válečné, poválečné a té socialistické.... ()
Velice dobrý snímek... Skvělá Třebická coby partyzánská zdravotnice a revolucionářka s uhrančivým intelektuálským umělcem Čepkem rozmlouvají o životě a prožívají znovu svou vytanulou minulost. ()
Mám rád Čepka a do filmu jsem šel hlavně kvůli němu. Také mne zajímalo samotné ohlédnutí, protože rok 1968 umožňoval těsně před srpnem se ohlédnout leckdy i pořádně. Zprvu mne bavila ta konfrontace volnomyšlenkářského Františka s komunistkou Olgou. I to pátrání zpět bavilo a některé momenty z doby okupace a kolektivizace byly drsné ač byly velice kratičké. Postupně jsem ale filmu nějak přestával rozumnět a závěrečná Čepkova věta mi nesedla vůbec. Jinak Čepek hrál tak nějak normálně, nebyl jsem z něj úplně odvařený. Snad to bylo jeho mládím. Stejně jako jiné i mně zaujala účast paní Kaplanové v roli sedlačky, ke které se Olga s Frnatiškem vrací.... Rozhodně se jedná o dost depresívní film. Určitě ho dám někdy ještě jednou, ale zatím je to jen za tři třešně za uchem. * * * ()
Upřímně a bez jakéhokoli obalu vyprávěný příběh své doby. Doba plná falše a nejistoty, ale i touhy po možných, nových nadějích. Olgu a Františka spojuje jedna kniha a zároveň rozděluje jiný způsob života. Ona žije podle toho co prožila v minulosti, on naopak žije přítomností, kterou nesnáší. Perfektní plynutí děje, prolínání drsných vzpomínek a přítomnosti, ukázka toho, co podle nacistů znamená výslech a otevřená kritika komunismu "vysvětlete mi prosím, jaký je rozdíl, mezi fašistickou a komunistickou diktaturou...?". Zklamání z očekávaných událostí po únoru ´48, které se nekonaly "začínám mít pocit, že tohle jsme nechtěli" a v tom všem - hledání čisté lásky. Film, který je svou otevřeností naprosto výjimečný a zaslouží si pozornost každého náročného, československého diváka. Čepek je druhý Kačer a režisér Máša se staví do řady těsně za Evalda Schorma. Velice povedená a silně šedesátková záležitost. ()
Máša sází na sílu některých sdělení a prakticky rezignuje na filmařinu, Čepek hraje s totálním nezájmem tak na čtvrt plynu a kromě Jiřiny Třebické vlastně není na co koukat. Když je přítomna Třebická, film má jiskru, je sdělný a něco se ďěje. I když ti Rusové, kteří neumí rusky, jsou samozřejmě k smíchu. Zbytek snímku je spíše k pláči, k pláči nad promarněným ideovým námětem, který je luxusní a určitě si nezasloužil zneuctění takovou fušeřinou, jakou všichni krom Třebické předvádějí. ()
Fíha... Skoro bych řekl, že si tenhle film z komunistů střílí a zároveň je... propaguje asi ne, ale... ten výslech u soudruha, hm... No a než mě vyhodíte, tak mi řekněte, jaký je rozdíl mezi fašistickou a komunistickou diktaturou... --------------------- Zmatený komentář? K tomuhle filmu se to vážně hodí... ()
Schematický scénář, patetické dialogy, nejistá režie, rozhárané herecké projevy, zkrátka tohle Ohlédnutí jsem si mohl odpustit. Samotné hlavní téma (a pár scén z flashbacků) je určitě nosné a někdo jiný by o tom třeba natočil dobrý film. Mášovi se to nepodařilo. ()
Hodně komorní věc, která se ještě veze na nové vlně 60. let. Jestli to kvůli někomu stojí za to vidět, je to Petr Čepek (jako ostatně jakýkoli jiný jeho film). ()
Příšerně patetické dialogy. Statické a až plakátovitě manifestační pojetí. /30. 11. 11./ ()
Pokud bych měl porovnat Ohlédnutí s velmi podobně tématicky laděným a ve stejné době vzniknuvším Jirešovým Žertem, Žert by jednoznačně zvítězil. Dialogy v Ohlédnutí jsou vzhledem k civilnímu pojetí snímku příliš literárně-teatrální, herci pak - patrně i kvůli rozpačitému režijnímu vedení - nepříliš přesvědčiví. Zejména Jiřina Třebická, která má sice krásnou, oduševnělou a tragickou tvář, ale postavu jí vůbec nevěřím, i když i zde je z velké části vinen scénář, vyznívající navíc (opět na rozdíl od Žertu, dovolil bych si dodat) poněkud tezovitě. Petr Čepek je ale Petr Čepek. A také kompozice některých záběrů a asociativní střihy v několika momentech jsou velmi nápadité. ()
"Nikdy se nezbavíme pocitu viny.." - "Ale proboha, co jsme udělali špatnýho ??" - "Žijeme !! Chceme žít !!" ()
dost se mi to líbilo. ()