Looking Back
Drama / Psychologický
Československo,
1968, 91 min
Režie:
Antonín MášaScénář:
Antonín MášaKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jiřina Třebická, Petr Čepek, Věra Galatíková, Táňa Fischerová, Valerie Kaplanová, Pavol Simko, Václav Kaňkovský, Pavel Moskalyk, Miroslav Nohýnek (více)Obsahy(1)
Třicetiletý filmový scenárista František má pro natáčení zpracovat novelu spisovatelky Olgy. Proto se s ní začne pracovně setkávat. Oba si zpočátku vůbec nerozumějí: Olga je skoro o deset let starší a má za sebou pohnutou minulost. Otce jí zabilo gestapo, ji samotnou nacisté věznili a mučili. Právě tyto své zážitky zpracovala ve své novele. František naproti tomu prožívá pracovní i osobní krizi a vybíjí si nenaplněné ambice v různých výtržnostech. Olžina optimistická a vyrovnaná povaha ho však pozvolna mění... (oficiální text distributora)
(více)Zajímavosti (5)
- O filmu řekl jeho kameraman Ivan Šlapeta, že jej připravovali v předvečer Pražského jara a v tomto kontextu se zdál velmi statečný, ale když přišla doba, kdy se najednou smělo všechno, už film nezaujal. Po srpnu 1968 bylo ovšem všechno jinak, film šel do trezoru a tvůrci na „kobereček a do klatby“. (sator)
- Točilo se v Praze, Příbrami a Višňové. (sator)
- Halka Třešňáková, vnučka Jiřiny Třebické, která hraje roli Olgy, zavzpomínala, jak hluboce s její babičkou otřásla scéna zastřelení psa. Přestože Třebické filmaři vysvětlovali, že byl pes nemocný a byl by stejně utracen, měla problém se po nervovém otřesu do filmu vrátit. (sator)
- Jiřina Třebická za roli Olgy obdržela filmové ocenění Trilobit. Protože se ale jednalo o tématiku, kterou strana vyhodnotila jako jako protirežimní, o ocenění se nikde nepsalo, cena zůstala v trezoru. Jednalo se o cenu, kterou uděloval v letech 1966 až 1969 FITEs (Český televizní a filmový svaz). V lednu 1970 byla činnost FITESu zakázána, tím se i udělování cen Trilobit na dlouhá léta přerušilo. Cena byla obnovena v roce 1991. (sator)
- V dramatickej scéne s nemeckým vlčiakom bol pes skutočne zastrelený. Tvorcovia ju museli nakrúcať niekoľkokrát, nakoľko pes akoby skutočne cítil blízkosť smrti a v rozhodujúcom momente výskoku sa zakaždým stiahol. Pred záverečným pokusom strávil s vlčiakom niekoľko minút jeho cvičiteľ. (marlon)