Djävulens öga
Diablovo oko
The Devil's Eye
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Jarl Kulle, Bibi Andersson, Stig Järrel, Nils Poppe, Gertrud Fridh, Sture Lagerwall, Georg Funkquist, Gunnar Sjöberg, Torsten Winge, Axel Düberg (více)VOD (1)
Obsahy(2)
„Nevinnost panny je ječmenem v oku ďábelském,“ říká staré irské přísloví, které Ingmar Bergman převedl do filmového jazyka ve snímku Ďáblovo oko z roku 1960. Fantasy komedie je tak protikladem středověké balady Pramen panny, kterou režisér natočil v tom samém roce. Jarl Kulle ztvárnil na filmovém plátně Dona Juana, kterého na Zemi poslal ďábel, aby svedl nevinné děvče Britt-Marie (Bibi Andersson). Don Juan postupuje šikovně a zdá se, že je vše na dobré cestě ... dokud ho dívka neodmítne. Nejznámější svůdce na světě je tak navždy ztracen - jednak pro lásku ke krásné Britt-Marie, ale i proto, že se musí vrátit do Pekla, aby si odpykal si zbytek svého trestu. „Pro ty, kteří milují, není žádný trest dost tvrdý,“ prohlašuje ďábel. (Edisonline)
(více)Recenze (33)
„Co by bylo peklo bez manželství!“ To, že mě dokáže i pobavit, mi už Bergman předvedl v jiných filmech. Tady ovšem humorné situace či hlášky nepadaly tolik na úrodnou půdu (jak bych si sám přál a na začátku představený žánr požadoval). Pobavilo mě svádění obou žen, také postava dohlížejícího zrozence pekel, ale jinak jsem se spíš jen tak usmíval. A třeba taková charakteristika severské ženy zřejmě řekne více pouze tamnímu publiku (nicméně nevinnou dívku si představuju trochu jinak, rozhodně ne jako někoho, kdo se líbá s cizím chlapem na potkání). Zajímavý je pak film ještě svým průvodcem, který k nám před a po každém z dějství promlouvá (znovu mě však tento způsob komunikace míjel, u Bergmana si na to asi nikdy nezvyknu), a trochou toho vztahového a náboženského filosofování. Přesto, čekal jsem víc, celkově hodnotím pouze lepší průměrem. „Pro toho, kdo miluje, není žádný trest dost tvrdý.“ ()
Velmi příjemná groteskní podívaná, kterou lze vyprávět jako anekdotu. Hravá forma, necudný obsah a všichni jsou na svých místech, Jarl, Bibi i Gunnar. ()
Jsem sice celkem spokojen, ale Bergman v komediální poloze není to pravé ořechové. Film se mi celkem líbil (hlavně Bibi Andersson :-)), ale Ingmar Bergman v mých očích zůstane zafiksován spíše jako s lidskou psychikou si pohrávající kruťas, než laskavý komediální vypravěč. ()
Zajímavá, ale ne vtipná nebo snad legrační komedie. Bergmann i do takovéhoto žánru cpal moc filozofie. Pak už ale nezbylo moc prostoru pro humor. ()
Je vidět, kde vzal Lars von Trier inspiraci pro své metakomentáře v Království... ;-) ()
Více divadlo než film. Spousta překvapivých, mnohdy hlubokých myšlenek trošku zatěžuje komediální rovinu, nicméně Bergman je mistr v jakékoliv poloze. ()
„Pro toho, kdo miluje, není žádný trest dost tvrdý.“_______ Snad jen Bergman dokáže dát dohromady náboženská témata nebe, peklo, hřích a pokušení a spojit je tak přímým a zároveň nenásilným způsobem s životem v naší societě. Bergmanův způsob vyprávění nabízí divákovi všeobecně přijímaný a žádaný nadhled. Křesťanské symboly dobra a zla přemosťuje vypravěč až k pozemskému ráji oduševnělých dialogů se zaměřením na psychiku a citové pohnutky postav. Tyto jsou zároveň originálně podpořeny biblickým bojem Boha a Satana. Vše je zastřešeno mírně satirickou humornou nadsázkou, která dává tušit hloupost a nesmyslnou malichernost tohoto boje, jehož obětí je člověk, zdánlivě jediná rozumná bytost. ________ „Nevinnost mladé ženy je ječným zrnem v ďáblově oku.“ Snad nic víc nevystihuje malichernost Pekla ve svém boji, než závěrečné zaradování se nad malou lží dívky. Peklu stačí skutečně málo a vždy nás bude znovu pokoušet. 81% ()
Aj malé víťazstvo pekla je osudovejšie, ako veľký triumf neba. Tak s týmto výrokom z konca filmu sa nedá robiť nič iné len súhlasiť. Aj malé zlo dokáže otráviť a zatieniť veľké dobro. To je ako keď nakvapkáte do rybníka kvapku jedu - stačí tak málo a je po rybách. Síce mám I. Bergmana radšej v dramatickej póze, tak ani táto jeho komédia nebola najhoršia. Kvalít jeho najlepších komorných drám však nedosahuje ani zďaleka. Úvod mi moc nesadol, už som si myslel, že si celý snímok budem musieť odtrpieť - v podstate išlo len o akúsi málo zábavnú alegóriu pekla - s príchodom Dona Juana a jeho pomocníka na zem sa to našťastie už rozbehlo. A to by nebol Bergman, aby aj komediálne ladený príbeh neokorenil aspoň pár zaujímavými myšlienkami a výrokmi na zamyslenie. Lepší priemer. 65/100 ()
Pohádkový příběh od Bergmana...ano, pohádka a komédia, ale od Bergmana, takže lze očekávat přesně to, co lze očekávat. Film o tělesné a duševní nevinnosti ženy. Může být na světě něco křehčího a nestálejšího? To už věděl mistr Drda, když nám nabídl své Hrátky s čertem. Bergman také nabízí svou představu pekla, čerty a jejich pomocníky, aby na scestí a na pokraj zoufalosti dohnali rozjařené dívčí mládí. Film o tom, jak svésti ženu zadanou. Krásnými řečičkami, ale řečičkami od Bergmana. Takže opět neskutečné dialogy a zde navíc někteří naprosto neznámí herci, které nelze vidět nikde jinde. Zase mě dostal...byl to skutečně filmový génius... ()
Určitú naivitu príbehu vyvažuje, respektíve ospravedlňuje nadprirodzená štylizácia. Pekelníci nie sú ako od Barkera, ale iba bytosti s ľudskou tvárou, ktorí radšej neotvárajú okná, pretože vonku sú len plamene. Nebo bohužiaľ neuvidíme, ale asi by tu pôsobilo nadbytočne. Od Diabla a jeho Don Juana si radšej rady na získavanie (severských) ženských sŕdc a tiel neberte, zariaďte sa podľa seba, inak sa pekelne popálite. Komédiou by som toto divadelne ladené dielko nenazýval, skôr fraškou s množstvom trefných filozofických poznámok. Tie sú dostatočne zaujímavé na to, aby sme museli čakať na komediálne fóriky, ktoré aj tak neprídu. ()
Bergmanovy komedie jsou většinou dost ulítlé a i tahle měla své světlé momenty (jakož i nejrůznější narážky), ale přesto se mi více líbilo A co všechny ty ženy. ()
Komedie v tvorbě Ingmara Bergmana nejsou pro mě už déle žádným velkým překvapením, už jsem měl s panem režisérem v tomto směru minimálně dvakrát čest, ale zatímco třeba u filmu A co všechny ty ženy (1964) jsem měl z mistrovy komedie dojem nepříliš funkčního experimentu plného křečovitého humoru, na oplátku tady musím podotknout, že Ďáblovo oko se Bergmanovi povedlo. Humorná hříčka si bere notoricky známý motiv z Dona Juana, využívá strašidelný pohádkový svět v podobě pekla a hlavní dění, nejednou okořeněné vtipnými dialogy, přesouvá z velké části do současnosti. Oproti tomu, co Bergman v tomto období přinesl ve svých dramatech, to samozřejmě úplně srovnání v jistých ohledech nesnese, ale musím říct, že po většinu času mi tato svérázná hra poměrně sedla, bavila, její výpravění má v sobě originalitu stejně jako skloubení říše fantazie se vztahovou komedií pro dospělé a všichni herci hráli výborně. Proč ne? :) „Jsem ďábel nepříjemností. Žádám trochu ohleduplnosti, i když jsem z pekla.“ 75% ()
Snaha o rozmarné vtipné rozprávanie sa trochu utápa vo filozofických myšlienkách, aj tak ide o dobre a svižne natočený groteskný a ironizujúci pohľad na dve kráľovstvá - božské i pekelné. ()
Fakt mě těší zjištění, že Bergman zvládá nejen existenciální syrová dramata o životě a smrti, ale i zvláštně a podivně bergmanovské komedie o prostém životě a jeho radostěch a strastech. Opravdu zvláštěn pojaté peklo a výborné ženské role (jak svým charakterem, tak hereckým ztvárněním). Ten stařecký démon mě strašně bavil. ()
Jestli měl Bergman něco zmáklý, tak to bylo téma: muž a žena. To byla jeho parketa. Moc dobře věděl, jak to funguje i jak to hlavně nefunguje, k tomu přimíchal nějakou tu filosofii, psychologii, černej humor a celý to okořenil všudypřítomnou smrtí a koktejl made by bergman byl hotov. Tendle neměl chybu. ()
Pokiaľ sa radi babrete v Pánových otázkach zmyslu života, čudujete sa diablových zlých úmysloch a pokiaľ si toto kombo chcete osladiť vtipnými peripetiami, máte vyhraté. Vkusné pletky životných i nadzemských situácií v 87minútovom predstavení. A krásne s nadhľadom. Nadštandardné tri. ()
Po Úsměvech letní noci další Bergmanova studie vztahů muž × žena. Nutno říct, že neznám režiséra, kterému by se danou tematiku povedlo zpracovat tak bravurně a ještě si ušetřit prostor pro komediální nadhled. Jak to ten chlap dělá, že jeho filmy jsou naprosto dokonalou a neskutečně pravdivou reflexí mezilidských vztahů? To, co bylo zachyceno před padesáti lety, platí pořád - jen toho gentlemanství bohužel ubylo. (653., 4. VII. 2011) ()
Bergman a komedie? Ale ano, proč ne. Ono to totiž, překvapivě, celkem funguje. Rozhodně ale nečekejte normální komedii, je to celkem ujeté a občas mě to i docela pobavilo, párkrát i nahlas, i když to spíš bylo na takové pousmívání, ale jo, bylo to dobrý. Některé scénky jsou občas takové divné, ale většina jde. Vrcholem je uvěznění démona ve skříni, to mě fakt pobavilo. Taky mě překvapilo dělení filmů do tří dějství a pauz v ději. Ono to celkově je dost zajímavé, i když místy je to takové táhlé. 4* ()
Přepsáno v lednu 2019. Ďáblovo oko je příjemně osvěžující komedie s nadhledem ironického filozofování existencialismu a erotického chvění lidské touhy a chtíče. Působivé obrazové výjevy upřednostňují detail i prostor, pohrávají si s pohotovostí, rozverně laškují a rozhazují důvtip sarkasmu kolem dokola. Nevinnost je lákavý symbol pokušení, rozkoš je předností i cílem, cynismus se sráží s bezstarostnou důvěřivostí a každý dosáhne na své drobné vítězství. Hlavní postavou mužného sebevědomí je Don Juan (vynikající Jarl Kulle), narcis, pohrdající vším, i sám sebou. Jeho poslání je rutinou i zpestřením všednosti, přesto je zaskočen odezvou. A přezíravý cynik je odměněn v nebeském opojení nejbolestivější mukou. Hlavní ženskou postavou je Britt-Marie (velmi zajímavá Bibi Andersson), v koketním ochutnávání života svou nevinnou smyslností bezelstně provokující zasnoubená dcera faráře. Nečekaně naráží na číhající nebezpečí erotického jiskření a třepotá se ve svém dozrávání. Nejmocnější postavou je Satan (sebejistě důstojný Stig Järrel), rozvíjí své plány k podpoře vylepšení vlastního zdravotního stavu. Satan je voyeurem dekadentního uspokojení i jeho největším šiřitelem a podporovatelem. Nejbezstarostnější postavou je otec Britt-Marie (sympatický Nils Poppe), důvěřivý optimista s dětinsky křehkou duší. A kdo by nechtěl mít svého čerta uzamčeného v skříni? Výraznou postavou je Renata (příjemná Gertrud Fridh), nudící se farářova manželka. Pokušení se vrhne na její klín bez varování, lítost není na místě, protože k dozrání duše vedou různé formy sebepoznání. Prostor dostává také Pablo (neodbytně šarmantní Sture Lagerwall), věrný sluha Dona Juana. Jeho cílem je chvilkové osvobození se z věčné prázdnoty pekelného trestu. Bolest je mu milosrdně odebrána v teple rozechvělého objetí. Nezanedbatelnou postavou je strážný čert (velmi zajímavý Ragnar Arvedson), hlídací pes cesty i úspěchu Juanovy mise pekla. Je oddaný rozkazům vladaře a neodbytný v postoji ke ve své roli a schopnostech. Z dalších rolí: Satanovi nejbližší rádci zvrhlosti hrabě Armand de Rochefoucauld (příjemný Georg Funkquist) a markýz Giuseppe Maria de Macopanza (příjemný Gunnar Sjöberg), pragmaticky cílevědomý a mladicky povýšený Britt-Mariin snoubenec Jonas (Axel Düberg), součást trestu Dona Juana a jeho nenaplněnost chtíče (Kristina Adolphson), pekelný specialista na odposlechy (Allan Edwall), či průvodce rozvernou inscenací (Gunnar Björnstrand). Ďáblovo oko nenabízí senzaci, jen si hraje s lehkostí rozveseleného přijímání života existenciálního vyznání. Vysmívá se symbolům hodnot, provokuje a neúnavně tančí ve smyslnosti okamžiku. Příjemné, svěží, vynalézavé. ()
Osobne top Bergman. ()