• Radek99
    ***

    Do kůlničky napršelo. A obávám se, že to se stalo i režiséru Mášovi, a to nejen tím, že se krátce po dokončení filmu změnil režim, byla zrušena cenzura a najednou se ve filmu mohlo říkat a ukazovat cokoliv, což on ve svém konceptu vzniknuvším ještě před listopadem 1989 použít rozhodně nemohl...(5.3.2014)

  • troufalka
    ***

    Mášu mám hodně ráda, jeho Hotel pro cizince řádím k nejlepším šedesátkovým filmům. Film Skřivánčí ticho měl premiéru až po sametové revoluci a bohužel neměl čím zaujmout. Chybí nadčasovost, cokoliv, co by film povýšilo a udělalo z něj nezapomenutelný zážitek. Žel nefunguje příliš ani jako svědectví doby, byť nepostrádá úsměvné momenty.(6.1.2017)

  • argenson
    **

    Antonín Máša natočil v 60. letech několik dobrých filmů, tenhle jeho návrat je ale trochu nemastný neslaný. Kdyby to vzniklo počátkem 80. let, mohlo to mít význam společenské kritiky, ale v těsně předrevoluční době už to nemělo ten efekt. Navíc film přišel do kin až po listopadu 1989, kdy lidi na něco podobnýho fakt nebyli zvědaví (srovnejme návštěvnost s druhým dílem Slunce, seno... ze stejného roku - čtyři milióny proti 10.000 diváků). Přesto bych Skřivánčí ticho úplně nezatracoval. Jako moralita na dobové poměry je to bezzubé, doplněné navíc o těžko uvěřitelné a zbytečně vypjaté scény (například když si Ladislav Frej sebedestruktivně rozmlátí hlavu o klavír), má to ale několik výborných komických momentů (stěhování kamen, vysávání na dvoře), kterých je škoda, protože celek zapadl do průměru a podařené humorné vsuvky tak zanikají.(9.6.2010)

  • Master19
    ***

    Vzniknout tak o deset let dříve, měl by tento film potenciál stát se kultovním. Nicméně výběr herců není úplně šťastný, Ladislav Frej není zrovna miláčkem národa, stejně tak Táňa Fischerová nebo Jan Schmid. Taky postavy nejsou tak prozaické jako třeba ve "Vesničko má, středisková". Je to syrové, absurdní a kraluje Petr Čepek v unikátní roli předsedy národního výboru. Některé pasáže se ovšem dokáží hluboko vrýt do paměti: Hlavou zeď neprorazíš, je betonová!(16.11.2017)

  • Schlierkamp
    ***

    Československé drama pojednávající o tvůrčí krizi a celkové životní nespokojenosti skladatele vážné hudby Josefa Chvály. Autora majestátních hudebních opusů, o něž však v současné době už není zájem, zahrál svým intelektuálně-zádumčivým způsobem L. Frej, jenž se rozhodne odjet na venkov do obce Dubí za svými příbuznými nabrat sil po zklamání a uklidnit svou rozbouřenou mysl. Zde nalézá svého otce J. Pleskota, dominantního bratra, podnikavého starostu obce, jako vždy nespoutaně divokého P. Čepka a majetek schraňující sestru Z. Hadrbolcovou s jejich rodinami, avšak po zjištění místních poměrů a potyčce s bratrem (jenž je mnohem méně statný, avšak diametrálně temperamentnější) klid nenalézá. Naopak, nechtíc se definitivně odcizit od rodiny je nucen ustoupit a ponížit se. Snímek je zaměřen dosti ekologicky a varuje před neuváženou megalomanskou výstavbou demolující přírodu. V rolích Josefových přátel, či spíše známých z uměleckých kruhů se představili typicky výstřední L. Suchařípa, totálně nevychovaný a nechutný J. Schmid, poťouchlý křivák M. Pavlata a sexuálně nevybitý podivín J. Štědroň. Skladatelovu partnerku ztvárnila nevýrazná T. Fischerová. Soudím, že se zřejmě nejedná o nejlepší dílo skvělého režiséra A. Máši, spíše bych ho označil za jeden z nejlepších výkonů L. Freje, avšak o zklamání dle mého pohledu nemůže být vůbec řeč. Byť některé scény či postavy jsou lehce nedomyšlené, Mášovi snímky se mi líbí a jedná se opět o neprávem zapomenuté zajímavé dílo vzniklé v době politických změn a jako mnoho jiných filmů z této doby by si zasloužilo více pozornosti.(28.8.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace