• cariada
    ***

    Zvláští film, o jedné rodině či spíše dvou bratrech, jeden bydlí ve městě a je to skladatel vážný hudby a druhý žije na venkově a je předseda a žije si po svém. Buduje kde se dá, a všude leje beton či něco staví, což jeho brácha špatně nese. Zajímavý pohled jak se co dělalo , mnohdy platilo ruka ruku myje. Těžko to nazvat jen jako drama, spíš nepovedená moralita. Za zmínku určitě stojí trojice ožralých umělců co se chovají jak dobytek. Film je na jedno zkouknutí málo, na to aby se v něm člověk vyznal a lépe to pochopil.(19.12.2009)

  • WANDRWALL
    **

    Zvláštní priority mají hrdinové tohoto filmu. Vznikl těsně před změnou režimu, a mě nejvíc zaujala krize umělce-skladatele, který neví jak dál, když není hrán, a tak se jede rozptýlit na rodný venkov, kde si žije po svém jeho bratr a umělec se pokouší pochopit jak to vlastně žije a čím. Vedle dramatické krize skladatele je to příběh o tom co dělat, když mají lidi peníze, kam je vrážet a jak shánět stavební materiál.(24.12.2011)

  • Schlierkamp
    ***

    Československé drama pojednávající o tvůrčí krizi a celkové životní nespokojenosti skladatele vážné hudby Josefa Chvály. Autora majestátních hudebních opusů, o něž však v současné době už není zájem, zahrál svým intelektuálně-zádumčivým způsobem L. Frej, jenž se rozhodne odjet na venkov do obce Dubí za svými příbuznými nabrat sil po zklamání a uklidnit svou rozbouřenou mysl. Zde nalézá svého otce J. Pleskota, dominantního bratra, podnikavého starostu obce, jako vždy nespoutaně divokého P. Čepka a majetek schraňující sestru Z. Hadrbolcovou s jejich rodinami, avšak po zjištění místních poměrů a potyčce s bratrem (jenž je mnohem méně statný, avšak diametrálně temperamentnější) klid nenalézá. Naopak, nechtíc se definitivně odcizit od rodiny je nucen ustoupit a ponížit se. Snímek je zaměřen dosti ekologicky a varuje před neuváženou megalomanskou výstavbou demolující přírodu. V rolích Josefových přátel, či spíše známých z uměleckých kruhů se představili typicky výstřední L. Suchařípa, totálně nevychovaný a nechutný J. Schmid, poťouchlý křivák M. Pavlata a sexuálně nevybitý podivín J. Štědroň. Skladatelovu partnerku ztvárnila nevýrazná T. Fischerová. Soudím, že se zřejmě nejedná o nejlepší dílo skvělého režiséra A. Máši, spíše bych ho označil za jeden z nejlepších výkonů L. Freje, avšak o zklamání dle mého pohledu nemůže být vůbec řeč. Byť některé scény či postavy jsou lehce nedomyšlené, Mášovi snímky se mi líbí a jedná se opět o neprávem zapomenuté zajímavé dílo vzniklé v době politických změn a jako mnoho jiných filmů z této doby by si zasloužilo více pozornosti.(28.8.2015)

  • Sarkastic
    ***

    Není to úplně drama, spíš tragikomedie, nebo alespoň já jsem zde našel několik vtipných momentů (úmyslných), přestože některé z nich vyzněly hodně hořce. Hlavní hrdina se nehodí do své doby, žije a snaží se uživit klasickou hudbou, na kterou není nikdo zvědavý ve městě a už vůbec ne na venkově, má kolem sebe partu hyen, které ho jen vysávají a hází mu klacky pod nohy, k tomu přítelkyni, která ho pořádně nepodporuje a věrnost jí moc neříká, doma zase povedenou rodinku, která ničí jeho hezké vzpomínky a zároveň ideály. Jistě, mnoho věcí je zde přehnaných, někdy až zbytečně, ale hlavní poselství docela funguje i v dnešní době. A co je pro mě osobně u tohoto filmu pozitivní, je závěr, který neskončí tak úplně, jak by divák možná očekával, a tím snímek zůstane věrný své myšlence, tudíž celkově hodnotím lepším průměrem. „Akce je dobrovolná, ale každý si svůj kádrový posudek píše sám.“(15.12.2012)

  • argenson
    **

    Antonín Máša natočil v 60. letech několik dobrých filmů, tenhle jeho návrat je ale trochu nemastný neslaný. Kdyby to vzniklo počátkem 80. let, mohlo to mít význam společenské kritiky, ale v těsně předrevoluční době už to nemělo ten efekt. Navíc film přišel do kin až po listopadu 1989, kdy lidi na něco podobnýho fakt nebyli zvědaví (srovnejme návštěvnost s druhým dílem Slunce, seno... ze stejného roku - čtyři milióny proti 10.000 diváků). Přesto bych Skřivánčí ticho úplně nezatracoval. Jako moralita na dobové poměry je to bezzubé, doplněné navíc o těžko uvěřitelné a zbytečně vypjaté scény (například když si Ladislav Frej sebedestruktivně rozmlátí hlavu o klavír), má to ale několik výborných komických momentů (stěhování kamen, vysávání na dvoře), kterých je škoda, protože celek zapadl do průměru a podařené humorné vsuvky tak zanikají.(9.6.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace