V úskalí

Príjemná jednohubka, ktorá je najsilnejšia v konverzáciach medzi Billom a Rashidou. Ich vzťah je krásne načrtnutý a plný akéhosi vzájomného pochopenia. Ich snahy o prieniky do psychiky toho druhého sú často krát zábavné, a prinajhoršom zaujímavé. Zvyšok je pomerne jednoduchý príbeh, bez zaujímavých miest alebo potrebnej chémie. Wayans je možno fajn herec, ak ho má kto viesť, ale k Rashide sa vôbec nehodí. Ďalej mi prišlo, že film sa snaží o poukázanie rutiny...neistoty...a akejsi civilnej uveriteľnosti, ale v rámci vzťahov a danej témy mi prišiel miestami až príliš povrchný. Ako keby nám bolo znemožnené skutočné nahliadnuť pod tú neistotu. V konečnom dôsledku to je príjemné a ústredné duo je charakterovo vyšperkované. Coppolin rukopis by sme tu ale rozpoznávali ťažko. (26.10.2020)

Sofia Coppola mi tímhle připomněla, jak moc mi chybí dobré filmy Woodyho Allena. A já jí za to děkuju. V letošní filmové (ne)nadílce je to jako pohlazení. (21.12.2020)

nejpříjemnější Sofiin film za hodně dlouhou dobu.Nejde sice o nic extra hlubokého,ale ta hodinka a půl uteče jako voda a po většinu té doby jsem se spokojeně usmíval.Velkou zásluhu na tom má nejen příjemně civilní Rashida Jones a trochu překvapivě i Marlon Wayans,ale hlavně skoro už tradičně skvělý Bill Murray,který tady i sebejednodušší dialog dokáže proměnit v něco trochu víc...70% (24.10.2020)

Sofia Coppola je pro mě velkou záhadou. Zatím jsem od ní neviděla film, který by se mi vyloženě líbil, a kterému bych dala čtyři hvězdy. Vždycky je to takový slabší průměr. Tohle ale je za mě nejlepší film, jaký jsem od ní zatím viděla. Nenudilo mě to tolik jako její jiné filmy. A Rashida a Bill spolu skvěle fungují. Pořád to ale není můj šálek kávy a vím, že znovu bych se na něj nepodívala. (07.03.2021)

Moc fajn film, který tak příjemně plyne, vážné scény střídají Murrayho šaškování (excelentní mimochodem) a vlastně i zbytek ansámblu je bezvadný. Samozřejmě to není nic přelomového, nad čím by člověk ustrnul v úžasu, ale na jedno podívání a pobavení bezva věc. 75% (29.10.2020)

Někomu může V úskalí připadat málo vtipné a vlastně nepříliš zajímavé povídání, postavené jen na hercích a solidních dialozích. Chápu, ale nesdílím. Vedle akčních spektáklů, hrubozrných rádobykomedií a nekvalitních sci-fi filmů, je nejnovější počin Sofie Coppoly jemné pohlazení, jakého je schopná asi jen žena. Pokud bych měl napsat o čem to bylo, tak já viděl příběh o tom, kam můžou přivést ženu s pochybami předsudky a okolím podporovaná nedůvěra v partnera. Jak moc je nejistota a názory druhých toxická, pokud nevěříte svému úsudku a nemáte důvěru v člověka, který je vám nejbližší. A ve druhé vlně nám Coppola ukazuje, že přestože mohou mít dcera a otec (kdokoliv), naprosto odlišné názory a životní cesty, může mezi nimi být s trochou respektu krásné pouto. Mohlo to být pojmuto jako hutné drama, ale v podání Coppoly je to lehce úsměvný příběh ze života, okořeněný postavou Billa Murraye, který si jako vždy krade film pro sebe. Tady je to ale úplně v pořádku, protože taková je i postava, kterou představuje. Navíc v mém případě se mu to tak úplně nepovedlo, protože Rashida Jones je přesně můj typ, takže ... . Díky sympatickým postavám a pampeliškovému feelingu, to hodnocení trochu přifouknu. (31.03.2021)

Taková jednorázová, sympaticky obsazená, vcelku banální story. Nic víc, nic míň. (12.02.2021)

Hlavní hrdinka není moc sympatická a její manžel už vůbec ne, tam je docela těžké se ztotožňovat. Naštěstí není třeba, jelikož nastoupí Bill Murray a ukradne si film pro sebe. S tím se asi předem počítalo. Výsledkem je velmi příjemný film o vztahu otce a dcery, vyříkávání si starých dramat a vyrovnávání se s realitou. 80% (20.04.2024)

Příjemná staromódní komedie, která začne skvěle bavit až s příchodem Billa Murrayho. (01.11.2020)

(98/2022) / Druhá feature kolaborácie medzi Sofiou a Billom teda nedopadla nijak extra. Ťažko uveriteľný príbeh nedostatočne uveriteľných postáv a hlavne neexistujúcich emócií. Nič sa veru ku mne nedostalo. Mám z toho filmu hrozne pocit, že sa šlo bez srdca na remeselnú chladnú istotu. Najsvetlejší moment je aj tak Bill Murray, ktorý zachraňoval čo sa dalo, ale nemal dokopy nič čo hrať. Ja myslím, že toto je koniec ambícií hviezdnej režisérskej dcéry dostať zo seba znovu raz Lost in Translation. (5/10) (19.11.2022)

A film so nonjudgemental of male players and of their arrogance, which somehow gets them across the finish line and ends up being charming, could only be made by a woman. It takes a lot of time observing and coming in terms with the male gaze to turn it into something warm and welcoming. And partially, this is possible because it's observed through the eyes of a daughter. Bill Murray's character is just another old creep, cat calling women and impressing strangers with his expensive cars, to anyone else who runs into him. But to Rashida Jones' character, he is an adorable source of wisdom that only age and experience can provide. And in the end, the film is as much about a father and daughter getting to know each other as adults for the first time, as it is about the thrill and elusiveness of attraction. And how we can't live without it and we might as well just accept it. (28.10.2020)

Tvorba Sofie Coppola určitě není ani trochu mým oblíbeným šálkem kávy, nicméně na druhou stranu, vztahová dramata mám rád, a to i ty odlehčenější, no a především mě zde samozřejmě lákala i přítomnost nenapodobitelného Billa Murrayho a sympatické Rashidy Jonas, jenže bohužel, Coppola opět nepřekvapila a On the Rocks je tak jen další opravdu nefungující a nudnou, v podstatě převážně konverzačkou, ovšem co je na tomto snímku to nejhorší, tak že je v podstatě obsahově naprosto prázdný. Žena, pochybující o věrnosti svého muže tu totiž pořád jen zcela bezvýznamně, nezáživně a častokrát až otravně jen mele, přemýšlí, znovu mele a znovu přemýšlí, aby se nakonec ve výsledku dozvěděla úplný hovno. Já tu tak vůbec nenašel nějaký hlubší smysl toho příběhu, to měla být jako nějaká její krize středního věku, nebo pochybování o sebe samé, nebo co? Nevím a je mi to ve výsledku vlastně i putna, já z toho totiž neměl vůbec nic. A to se musí nechat, že alespoň ten Murray se to zde snažil všemožně nějak oživit a nastartovat, ale byla to snaha alá šíšou proti zdi, jelikož mrtvo nerozhýbe nikdo ani nic. Navíc zde jinak v žádném ohledu nefiguruje ani romantika, ani humor, a s ústřední postavou Rashidy Jones jsem se pak nedokázal ani nijak ztotožnit, i když to je možná vinou toho, že jsem chlap, tak tedy lépe řečeno, ani nějak sympatizovat, či soucítit, spíš mi tedy naopak přišla až křečovitě napjatá a vlastně i dost mimo mísu. Za mě zkrátka tento film opravdu v žádném ohledu nikterak nefunguje, a v podstatě, i když to dělám jen velmi ojediněle a nemám to vůbec rád, tak si ho dovolím označit až za vyloženě zbytečný. (07.12.2022)

Tak já úplně nevím, co si o tomto filmu myslet a jak ho hodnotit... Na úvod mohu říci, že jsem se na něj opravdu hodně těšila, protože mám ráda Billa Murrayho a jeho spolupráce se Sofií Coppolou v podobě Ztraceno v překladu patří k mým největším filmovým zážitkům vůbec. No a tak jsem se teď asi podvědomě těšila na podobný zážitek (když navíc popis zápletky působil více než slibně) a z toho pohledu moje (asi až moc vysoká) očekávání V úskalí nenaplnilo. Pokud si promítnu, co jsem těch 96 minut sledovala, napadá mě, že to vlastně bylo tak trochu o ničem, žádná pořádná zápletka, vyvrcholení, pořád jsem čekala, kdy už se něco začne dít a ono nic. Moc mi k sobě neseděl ústřední manželský pár v podání Rashidy Jones a Marlona Wayanse, nebyla mezi nimi žádná chemie, jejich dialogy byly povětšinou takové dosti ploché, plné prázdných frází. Kdo se k sobě ale hodil naopak naprosto perfektně, byla Jones s Murrayem jako dcera a otec, nedokážu to moc popsat, ale prostě jim to spolu sedlo. Přirozený herecký projev Jones i její postava jako taková na mě vlastně asi působily ze všeho nejsympatičtěji, ač tedy byla Jones docela často ve společných scénách poněkud zastíněna Murrayem (to už je zřejmě skoro takový úděl Murrayho hereckých kolegů obecně). Murrayho Felix už mi jako postava tolik sympatický nebyl, některá jeho rádoby hluboká životní moudra na mě působila spíše trapně a u jeho vtípků jsem se zase až tolik nepobavila. I když má Murray stále obrovské charisma (proto si asi ty scény s prakticky jakýmikoliv hereckými partnery také pravidelně krade pro sebe), tady na mě místy působil trochu unaveně a ve svých (předpokládám že zase asi často improvizovaných) monolozích a dialozích pro mě nebyl tak přirozený, jako je u něj zvykem. Takže (ač mě to opravdu mrzí) úplně nesdílím názor některých zde, že je na něm vidět, jak si hraní v tomhle snímku mimořádně užívá. Na druhou stranu jeho výkon se určitě nedá označit za nějak vysloveně špatný. Jak už jsem zmínila výše, funguje souhra mezi ním a Jones, což asi dělá hodně, mimořádně se mi třeba líbily také jeho společné scény s vnoučaty, no a charisma z něj prostě pořád čiší, tudíž je na něj i jako na mírně unaveného a místy trochu v křeči chlapa pořád radost pohledět, i když třeba jen sedí, hledí a nic neříká. Celkově mám z filmu vlastně docela příjemný pocit a jako nejvýstižnější mě teď napadá slovo "překvapení". Jsem překvapená, že i přes řadu nedostatků, které na tom snímku vidím, u mě z nějakého důvodu, který vlastně neznám, ten film působí ve výsledku docela dobře. Určitě ne jako Ztraceno v překladu, s nímž to asi nemá ani smysl srovnávat a které mělo zřejmě určité neopakovatelné kouzlo, dokázalo probudit spoustu emocí (ač vlastně také nebylo nějak dějově složité). Ale pozitivní dojem prostě z nějakého záhadného důvodu převažuje. Asi si budu muset V úskalí po čase zopakovat a třeba tomu přijdu na kloub (nebo na mě bude zase působit úplně jinak, ani bych se nedivila). Aktuálně slabší 4 hvězdičky a 70 %. (18.11.2020)

Po slabším začátku a prvním hejkání B. Murrayho jsem zvažovala, že to vzdám, ale vydržela jsem a vyplatilo se. Film se pěkně rozjel a bavil mě. Při dalším pokusu o Murrayho zpěv jsem se tedy raději vzdálila, abych si nekazila dojem, ale na těch 75% pro mě tenhle film dosáhne. Nejsem si jistá, jestli se bude líbit klukům, je to spíš pro nás holky. Jedna věc mi není moc jasná, co má ten film společného se svým názvem. (15.12.2020)

Za Billa tam tu ctvrtou hvezdu vpalim. Je to mily film, kde i celkem tezke tema se podava s lehkosti tvurcum vlastni. Takova pohodova jednohubka. (09.11.2020)

Man doesn't pass through the emotional part. It goes directly from the eyes to the ass. FF musel být fantastický otec. Nebo příšerný; snad obojí. Při znalosti rodinných poměrů Sofie Coppola lze její posedlost vztahy dcer a otců těžko vysvětlovat jinak. Na každý pád tlačí s urputností AC/DC (kteří se ovšem na vytříbených soundtracích jejích filmů neobjevují) s kosmetickými obměnami stále to své: Tokyo/LA→New York; herec po sezóně → galerista po sezóně; blond dorostenka → zralá bruneta se dvěma dětmi; nerdovitý gádžovský fotograf → nerdovitý Afroameričan rozjíždějící slibný start-up. Rutinu ozvláštňuje Coppola čímsi na způsob Manhattan Adultery Mystery, komediální sériií nejapných pokusů excentrického macho tatínka, trousícího etnografické poznatky o nevyhnutelnému sklonu k záletnictví, a neurotizované dcerky na prahu čtyřicítky přijít věci na kloub chandlerovským způsobem. Coppola ale naneštěstí nemá na rozdíl od Woodyho Allena kuráž nechat diváka pohlédnout drsné skutečnosti zpříma do očí, nebo prostě učinit v příběhu cosi anarchistického - třeba v souladu s poznatky z etnografie. Nevoli z žánrové zbabělosti zažehnává značka Bill Murray, jehož exemplář vymírajícího druhu toxicky šarmantního muže je jiskrou, bez níž by uoundané fňukají čtyřicátnice (mám na mysli Rashidu i Sofii) a oslava 'nového' mužství paradoxně moc nefungovala. You can't go deaf to women's voices. You know that, right? (21.06.2022)

Sice je to podobně jako ZTRACENO V PŘEKLADU o tom, jak se vlastně nic moc nestalo, ale Bill Murray je tu parádní, takže pro mě zatím nejlepší kousek od Coppolové. (30.10.2020)

Sophia si opět hraje s Billem, ale tady spíš jen tak odpočinkově. Její pomalý vyprávění mi nicméně opět sedlo a čtyři rudý tomu dám s radostí. (15.11.2020)

Na tom že Felix zná zaměstnance svých oblíbených podniků, by nebylo nic divného, ale že mu tohle vyjde i při policejní kontrole, už budí takový maloměstský dojem, což je v případě New Yorku zřejmě úmyslně směšné. Ten je tu více než kulisou a díky výborné kameře dává scénám takovou příjemně poetickou atmosféru, čímž připomene některé z filmů Woodyho Allena. Felix Billa Murrayho do ní zapadá, jeho příběhy občas pobaví, občas prozradí něco z jeho názorů na život. Nakonec je to z velké části o něm a samozřejmě Lauře, jejich vztahu a jejího (ne)pochopení otce, jenž se vlastně choval podobně jako manžel? Vztah Deana a Laury působí velmi chladným, občas až vyhořelým dojmem. On je navíc úspěšný, obletovaný, ona má ze sebe přesně opačný pocit, což teorii o nevěře nahrává, přesvědčivější důkaz se vlastně dlouhou dobu neobjeví. Nebo neobjeví vůbec? Z tohoto pohledu mi ne zrovna výrazný závěr stačil. Tokio se nekoná, přesto Sofia Coppola opět dialogově velmi silná a Bill Murray s Rashidou Jones výborní. 70% (14.08.2022)

Kvôli tomu nesympatickému a otravnému starcovi bohužiaľ nemôžem ísť nad 3 hviezdy, lebo mi celý film len znepríjemňoval zážitok z celého filmu. Otrasná postava a charakter. (30.10.2020)