V úskalí

Does It Get Easier? Not yet. Well kind of, but... Milá i smutná momentka z všedního života o nejistotách, které v nás s přibývajícími roky víc a víc bují jako rakovina. Přesné dialogy, elegantní Bill Murray a New York jako kulisa pro tuhle malou screwball komedii. Těch 63% se mi zdá celkem nezasloužených a zbytečně přísných. Jasně Phoenix už do světa vypustili lepší songy, ale Sofia tu střelbu na komoru stále ještě zvládá. (19.01.2021)

Kdysi oslavovaná Sofia Coppola se tak nějak „stáhla“, dál píše malé velké látky, dál to vypadá, že rozumí (nejen) ženské duši, a dál tak nějak chápeme, co nám svými látkami chce sdělit. Její Marie Antoinetta zažila prázdnotu života u dvora, čerstvá absolventka filosofie Scarlett Johansson osamělost v Tokiu, Stephen Dorff coby obdivovaný herec samotu v luxusních hotelech, ředitelka, učitelka a žákyně život v ústraní při vrcholící občanské válce a v neposlední řadě newyorská matka Laura zase osamění v manželství, ve kterém její druhá polovička propadne pracovnímu nasazení. Tak trochu ztracené spisovatelce s tvůrčí krizí hodlá pomoct ochranitelský otec, který ztracený není nikdy: rozhodně ne pak v případech, kdy okolo projde nějaká přitažlivá sukně. Jelikož Laura s jeho přičiněním zavětří, že má manžel beztak poměr, stává se z tatíka zapálený detektiv. A dcera úsměvnému šmírování chtě nechtě propadne s ním. Možná je ztracená i v tom, jak zůstat atraktivní a zajímavá pro svého partnera. Coppola je osobitá, to se musí nechat, ovšem znovu chybí to, co zdobilo třeba mnohými právem milované Ztraceno v překladu: spontánní sekvence, lehce zapamatovatelné momenty, lehkost, emoce. Nabízí sice odlehčené scény i přirozenost, navíc se může spolehnout na gentlemanského svůdníka Billa Murrayho, přesto její sdělení, že mnohdy řešíme složité situace ještě mnohem komplikovanějšími způsoby, je přeci jenom trochu málo. (31.10.2020)

Subjektivně nejmilejší Sofia Coppola od... Ztracena v překladu? Dává to smysl, ty paralely jsou tu celkem jasné, byť nijak extra zdůrazňované. Stejně jako Tokyo, je i tady New York za jednu z hlavních postav. Byť tentokrát se na megalopoli režisérka nedívá pohledem okouzlené turistky, ale rodačky, která velkoměstu bez velkých gest propůjčuje samozřejmou majestátnost. Murray zase hraje "sám sebe"; evidentně patří do úplně jiného světa, než všichni ostatní tady. Je žánrovým hrdinou ze staré školy, který každou prkotinu proměňuje v dobrodružnou špionážní akci - a je to v podstatě všechno okouzlující. Na druhou stranu je to všechno i mírně průhledné, a proto možná ve finále ani ne tak působivé, jakkoli dojmout se u toho asi lze. Ten film je jako martini, fajnový aperitiv, po kterém ale nějak nepřichází ten hlavní chod. Trochu z toho viním Apple, je to takový zakázkový film pro tu "lepší" korporaci. Na druhou stranu si říkám, jestli Sofia Coppola vůbec chce točit "velké" filmy, možná ani nikdy nechtěla. Jenže některé ty dřívější měly kouzlo, které tomuhle přes veškerou akurátní sofistikovanost schází. (23.10.2020)

Sofia Coppola je dávno etablovaná režisérka, která si své projekty náležitě vybírá a já měl dosud štěstí, že se mi její filmy, které jsem si vybral, líbily. To se ale tentokrát říci nedá. On the Rocks jsem si pustil hlavně díky Murraymu, protože na podobný typ vztahovek jsem ještě mladý a říkal jsem si, že kdyby nic, tak alespoň on mě tu bude bavit. A to se spolu s fajnovou Rashida Jones (ač je její postava dle slov z filmu nudná) potvrdilo. Ale je to skutečně to jediné. Celý děj filmu je takový povážlivě plytký a nevýznamný, že kdyby Apple tv+ nemělo zoufalou nouzi o obsah, zřejmě by snímek ani nebyl natočen/odkoupen. Vůbec mi to nic nedalo a koncept jsem už viděl stokrát, Kostky navíc vyzněly úplně do ztracena. Jsem si jist tím, že pro autorku je to zřejmě silné téma, které si nejspíš sama prožila, ale ničím významné pro širokou veřejnost...5/10 (30.10.2020)

Už jsem si zvykl, že Sofia Coppola točí dialogovky. K tomu dialogovky, které jsou dle mého vědomí a svědomí totálně o ničem. Nejsem totiž obyvatel New Yorku, takže některé ty názory, myšlenky, diskuze jdou totálně mimo mě. Nicméně tady to vyhrála s Rashidou Jones. Asi bych si s ní neměl, s coby Američankou, co říct, ale zase jsem měl možnost na ní hodinu a půl koukat…a to bylo docela fajn. (26.02.2021)