poster

Strom přání

  • ruský

    Древо желания

  • gruzínština

    Natvris khe

  • gruzínština

    ნატვრის ხე

  • anglický

    The Tree of Wishes

  • ruský

    Drevo želanija

  • ruský

    Drevo zhelaniya

  • ruský

    Картины из жизни дореволюционной грузинской деревни

  • slovenský

    Strom prianí

  • anglický

    The Wishing Tree

Drama

Gruzie / Sovětský svaz, 1976, 102 min

Režie:

Tengiz Abuladze

Scénář:

Tengiz Abuladze

Komentáře uživatelů k filmu (11)

  • Bluntman
    ***

    Možná by to bylo výš nevidět gruzinskou verzi se sovětským voice-overem a slovenskými titulky, ale Strom přání je film, který na určitých postavách obviňuje neduhy celé společnosti, jenže ty postavy jsou spíše nositeli jednotlivých tezí. Samozřejmě potěší humorné epizodky, ale pokud jsou v celém utahaném filmu jenom dvě za 11O minut, je to problém. Okázalá práce s významotvorností barev je spíše iritující, konec nepřináší divákovi ten kýžený katarzní moment, protože je rozmělňován, ale pořád ještě snesitelné... na rozdíl třetí části volné trilogie Dobra a Zla, čítající filmy Prosba, Strom přání a Pokání.(21.7.2007)

  • gudaulin
    *

    Už Abuladzeho kultovní Pokání z poloviny 80. let si pamatuju úplně jinak než jak hodnotí většina filmových fanoušků, a ty zástupy filmových diváků, kteří uznale kývali hlavami, považuji za oběti davové hysterie, protože Abuladze se pohybuje v oblasti těžkotonážního artu, který je konzumovatelný jen nepočetnou elitou filmových fajnšmekrů, kteří dokáží vychutnat to, co je nám, obyčejným smrtelníkům, beznadějně skryto. Jeden známý mě příležitostně zve do divadla na operu a já s díky odmítám, protože se nechci teprve z tištěných informací dovědět, co jsem vlastně sledoval. U Stromu přání jsem osmkrát usnul a neustálé vracení dvd zpět mě unavovalo víc, než výkop příkopu. Za kameru a exotické obrázky 1*, jinak jde o festivalové dílko nepoužitelné pro běžného diváka. Celkový dojem: 25 %.(19.5.2011)

  • sportovec
    *****

    Přes rušivý dabing se jedná o další velké dílo gruzínského umělce. Jestliže v POKÁNÍ se objevuje reflexe renesančního malířství např. Hieronyma Bosche, zde jako kdybychom měli co do činění s hravou impresionistickou tvorbou. Vniknout hlouběji do díla je krajně nesnadné; zřejmě by tu mnoho nepomohla ani zevrubná znalost literární předlohy. Že idylická vesnice umí být krutá, to není známo jen z gruzínského prostředí. V každém případě jde o nevšední pohled do hloubi zakavkazské společnosti, do duše starobylého národa, který si je vědom váhy a důležitosti svých dějin.(7.6.2010)

  • giblma
    ****

    Vizuálně podmanivé mozaikovité zobrazení podkavkazské idylické vesnice. Jednotlivé postavy jsou více či méně felliniovsky karikovány, všechny ale mají své vroucné přání, které je avizováno v názvu filmu. Katalyzátorem děje je pak příchod nádherné Marity, která je později semleta zkostnatělými tradicemi a kolem níž se točí hlavní myšlenky filmu, explicitně vyjádřené v závěru: co je to krása? Kde se bere? A kde mizí?(4.1.2011)

  • tomtomtoma
    *****

    Je to zajímavý a příjemný film, zachycující jeden rok života na jedné horské gruzínské vesnici. Se spoustou bizarních postaviček. Do určité míry v tom vidím dílo, které je typově podobné Felliniho Amarcordu. Ukazuje veselou tvář života, ale také tu smutnější i tu krutou. A má jasné poslání. Je zde jediný rušivý prvek: film je v gruzínštině, což je v pořádku, ale je také nadabován tím archaickým monodabingem v ruštině, který je následně převáděn do titulků. Je to dílo mnohem srozumitelnější, než dřívější stylistická laskomina Prosba. Domlouvané svatby nebyly ničím výjimečným. V minulosti bylo nutností mysleti na budoucnost bez trpění nouzí a životě na určité úrovni. Byl to čistě praktický krok. Šlo o přežití. A není to tak dávno, kdy i mým předkům byl domlouván partner a ti ho byli nuceni přijmout. Někteří se dokázali i vzbouřit. Láska je krásná věc, ale s holým zadkem, prázdným žaludkem, bez střechy nad hlavou a s malou šancí na přežití vlastních potomků je láska skoro nemožná. Samozřejmě je tu morálka, ale tím nejvýraznějším a nejhlasitějším posláním filmu je pokrytectví, které v určitých situacích může přivádět ztrátu lidství a krutě a nevybíravě se mstít na původci pošpinění svých pokryteckých hodnot, které brání ve jménu své osobní i společenské vážnosti a důležitosti. Pokrytecké moralistické pranýřování je stále přítomným rysem v chování lidí, kteří tak rádi kamenují poklesky proti svým vlastním pokřiveným hodnotám. Často postrádáme tu nejdůležitější hodnotu. A tou je lidskost, snaha a ochota porozumět. Nebrat si chtivě nataženou rukou to, co si z pozice silnějšího můžeme brát a nelpět na osobním společenském významu i za cenu krutých trestů pro domnělé zrádce a toho, kdo zdánlivě ušpinil náš pracně vybudovaný a klamný obraz dobrého, spravedlivého a čistého člověka. Ústřední dvojicí je mladá a půvabná dívka Marita (Lika Kavžaradze), která se s otcem vrátila domů z města, a chudý, hodný a laskavý mládenec Gedija (Soso Džačvliani). Jsou tu nádherné bizarní postavičky: osamělá a bláznivá Pupala (zajímavá Sofiko Čiaureli), které se vysmívají především děti, nespokojený křikloun Joram (Kachi Kavsadze), který vzývá příchod revoluční bouře, neúnavný hledač pohádkových pokladů Elios (Otar Megvinetuchucesi), přízemní a požitkářský pop Ochrochine (Ramaz Čchikvadze), či vášnivě vlastenecký učitel (David Abašidze). Další postavy: mladík z dobré rodiny Šete (Zaza Kolelišvili), který se snaží o nemožné v citech, starý a moudrý Cicikore (Kote Daušvili), který se ze svého postavení staví do role samozvané autority, Maritina babička Maradia (Sesilija Takaišvili), či půvabná a veselá Nargiza (Temina Tuaeva), která milovala život v jeho krásných půvabech. Je to silné dílo o střetu života s pokryteckou přetvářkou, kdy je prostá lidskost zašlapávána z pozice síly. A děje se to stále. Využívá se k tomu strach, demagogie, lži, pomluvy, síla a silně pokřivená morálka. A možnost schovat se v anonymitě davu. Je možné, aby v takovém prostředí mohli vyrůstat nepokřivení lidé? Lidští lidé? Civilizace a pokrok nemusí nutně přinést štěstí a svobodu. Ale to ani zaslepené lpění na zastaralých zvycích a tradicích.(8.1.2016)

  • Thurin

    Citát: „Na světě scházejí tři věci: schody do nebe, most přes moře a spravedlnost v lidském srdci.“ Film Tengize Abuladzeho natočený na motivy veršovaných povídek Giorgi Leonidzeho vypráví příběh gruzínské vesnice z počátku dvacátého století. Jestliže budeme tento snímek vnímat v rámci volné trilogie o Dobru a zlu, tak Strom přání je vyprávěním o Dobru, zlu a kráse. Film začíná úžasným prologem, který sleduje umírajícího bílého koně (symbol Krista) v červených mácích. Je to Gediův kůň, tedy jednoho z hlavních hrdinů snímku. Přestože další dlouhá přibližně hodinu trvající expozice je spíše veselá a představuje zejména zábavně rázovité figury obývající vesnici, tento prolog předznamenává tragédii, ke které vše nevyhnutelně míří. Kůň, kterého strýc Cicikore zabije, aby se netrápil, nebude jedinou ztrátou, která pro Gediu z jeho rukou vzejde. Už na samotném prologu vidíme nádhernou barevnou stylizaci, která nás bude provázet celým filmem. Možná bílý kůň představuje Krista a rudé máky jeho prolitou krev, možná je kůň jen symbolem nevinnosti a máky její ztráty, ale především je bílý kůň ukázkou krásy a jeho smrt bolesti z její krásy, kterou nedokážeme stvořit, ale pouze zničit a zahubit. A o tom je i celý Strom přání. Hodinu dlouhou expozicí se prolínají krátké příběhy, v nichž nám autor představuje jednotlivé důležité postavy vesnice – samozvaného vůdce a moudrého starce Cicikoreho, bláznivého anarchistu Joramiho poslouchajícího blížící se vlak revoluce, pokryteckého popa, místní rozvernou krasavici, zaříkávačku Fufalu obětující svůj život nenaplněné lásce či vlasteneckého učitele. A také ústřední mileneckou dvojici krásnou Maritu a již zmíněného Gedia. Jejich láska však nemůže být naplněna. Marita je totiž provdána v domluveném sňatku za syna boháče, kterého nemiluje. Tento sňatek domluví Cicikore, který se v průběhu filmu promění z moudrého starce na strážce zkostnatělých tradic. Když Gedia poté Maritu navštíví, jsou viděni a Marita jako nevěrnice zostouzející celou vesnici je vezena na na oslu vesnicí. Ostatní lidé po ní hází bláto. Nepřidat se k davu či se bu dokonce postavit dokáží pouze výše zmíněné zábavné figurky (Fufala, učitel, anarchista), které jsou ale více za obdiv stojící osobnosti, než kdokoli z lynčujícího davu. Všichni nakonec končí v blátě, protože krásu, kterou měli a nechápali, zničili. A znovu vidíme červené máky, které jsou symbolem krve a ztráty. „Těžko se dá uvěřit, že tak krásný strom z ničeho nic vyrostl uprostřed prachu a smetí. Kde se na světě bere krása? Kam odchází? Proč mizí?“(9.6.2017)

  • see_sawandrew
    *****

    Nesmírně pozoruhodná sonda do zničující konfrontace čisté krásy a tupého, zautomatizovaného systému žití. Dvě ústřední ženské postavy - jedna krásná ve své neposkvrněnosti, ve filmu symbolizující až andělskou entitu či Pannu Marii, druhá představující spíše sexuální krásu - se stávají centrem vesnické pospolitosti a jsou jediné, které dokážou udržet křehkou rovnováhu mezi pokryteckým a paličatým zbytkem. Prostí obyvatelé vesnice se drží svých naivních ideálů či patriarchálních hodnot zuby nehty a mohou nalézt smíření jedině skrze krásu, v tomto případě krásu svobodné ženy. Už od projekce se mi honí hlavou, jestli tento film nemá pifku právě na manželství - všechny ženy pod čepcem jako kdyby najednou ztratily pouto s nadpozemskou nádherou, kterou jako dívky reprezentovaly. Krutá scéna svatby mě v tom utvrzuje - jako kdyby svazek dvou lidí (a ne nutně neradostný) zničil to božské, co v sobě máme. Malost člověka dokonce zachází tak daleko, že je schopen - doslova zavraždit anděla - jen pro zachování svých omezených principů žití. Co se týče samotného stromu přání, film jej pojímá nesmírně krutě, vzhledem k tomu, že v první polovině přináší odlehčené vesnické epizodky až v neorealistickém stylu, jen aby nakonec odhalil všechnu špínu pod povrchem. Všechny postavy, které si něco toužebně přejí, jsou zlikvidovány nemilosrdnou realitou, a právě jejich smrtí můžeme pochopit a poznat, co je vlastně strom přání. Těžká symboličnost filmu je samozřejmě odrážena i ve formě (úvodní scéna s vlčími máky a umírajícím koněm je zcela v hávu červené barvy, jejíž náboženský význam - Marie - či tělesná symbolika - krev - okamžitě začne bít do očí). Strom přání je nadčasové dílo o slabostech lidského tvora a rozhodně právem je považován za jeden z nejlepších filmů světové kinematografie. I pro příležitostného diváka musí být jednoznačně krásný, protože co jiného než krása (=žena) dokáže tak intenzivně spojovat lidské emoce... 95%(19.11.2012)

  • matolas
    *****

    Nemám rád meta-postavy, ale tentokrát sa to podarilo. Obzvlášť ženské figúrky sú priam dokonale vypointované a remeselne zmáknuté. Klobúk dole, vynikajúco postavená zložitá skladačka, ktorá napokon dáva perfektný zmysel.(28.3.2015)

  • sestrad
    *****

    Není tenhle film hodně tady hodně nedoceněný? Aby se člověk dostal dovnitř filmu, nepotřebuje přece rozumět tolik gruzínské vesnici, ale sobě. A vidět, kolik podivností si každý sám v životě neseme, co s námi dělá setkání s krásou, jak se jí vlastně mimo jiné bojíme. A taky podle mě chce skrz kterýkoliv ten lidský příběh něco dalšího ven: tady například krom naodosobního trápení cosi v podobě krásy, nezničitelné.(18.11.2012)

  • surprise
    ****

    Chce to trochu trpělivosti a přijmout zpúsob vyprávění a hned to dává smysl. Zaniklý svět předválečné gruzínské vesnice s rázovitými postavičkami, které než dokumentárně zde vystupují zástupně za myšlenkové proudy a životní postoje své doby. Každý je směšný, ale konce jejich postojů směšné nejsou. Nechť si laskavý divák ráčí nevyřčené domyslet a uvědomit si následující hrůzy 20.století. Krásná filmová esej.(22.1.2011)

  • dobruca
    ***

    Narozdíl od zbylých dvou částí trilogie o boji Dobra a Zla, Prosby a Pokání, mě tenhle film příliš nezaujal. Dílem také proto, že Levné Knihy na DVD použily verzi s ruským dubingem (vše od jednoho herce).(1.2.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace