Reklama

Reklama

Země medu

  • Makedonie Honeyland (více)
Dokumentární
Makedonie, 2019, 87 min

Hatizde Muratova žije s churavou matkou ve vesnici uprostřed odlehlé horské oblasti na Balkáně, nemají silnice, elektřinu ani tekoucí vodu. Hatizde je poslední z dlouhého rodu chovatelů divokých včel a pracně si vydělává na živobytí sběrem malých dávek medu a jejich prodejem v nejbližším městě vzdáleném pouhé čtyři hodiny chůze. Její pokojný život obrátí vzhůru nohama příjezd potulné rodiny se řvoucími stroji, sedmi bujarými dětmi a stádem dobytka. Hatidze se ke slibované změně staví optimisticky, ale netrvá dlouho a propukne střet, který odhaluje zásadní napětí mezi přírodou a člověkem, harmonií a nesouladem, zneužíváním a udržitelností. Celovečerní debut dokumentaristů Ljubomira Stefanova a Tamary Kotevské s názvem Země medu charakterizuje epická šíře, ovšem zjevně vznikl z důvěrného vztahu mezi filmaři a tématem. Jde o překvapivě humorný, byť drsný i něžný portrét křehké rovnováhy mezi lidstvem a přírodou, o pohled na rychle mizející způsob života a nezapomenutelné svědectví o vytrvalosti jedné ženy. (Artcam Films)

(více)

Recenze (35)

Radko 

všechny recenze uživatele

Životná situácia náhleho príchodu hlučnej pastierskej rodiny do opusteného mestečka. V ňom žije chovateľka lesných včiel so svojou staručkou, chorou matkou, včelami, psom a mačkami. Konfrontácia dvoch svetov je nevyhnutná. Sveta tradícií, založených na udržateľnej rovnováhe medzi prírodou a človekom a sveta využívania jeho zdrojov výlučne vo svoj prospech bez ohľadu na krátkodobosť benefitov a dlhodobosť nezvratných ničivých následkov. Toto je skvelý námet na hraný film. Chvála tvorcom, že nepotrebovali hercov a z uvedeného námetu vytvorili skvelý dokument. Je voľne zameniteľný s hraným filmom. Balkánske prostredie, odľahlé ruiny starobylých dejín, duch modernizácie, ničiaci všetko pôvodné a tradičné, funkcia kliatby v živote komunity a mnoho iného. To všetko sú faktory osobne blízke, interesantné. navyše, vskutku prispeli k vytvoreniu skvelého filmu. Že nedostal Oscara, je len svedectvom toho, že aj vo sfére doceňovania, žijeme vo svete fandiacom prioritne dramatickému únikovému fantazírovaniu (ktoré neodsudzujem, len konštatujem príklon k jeho velebeniu vo svete umenia pred čímkoľvek iným), nedotýkajúceho sa závažných tém človečenstva, v neustále drasticky vyťažovanom a zanikajúcom pôvodnom prírodnom svete. ()

Ephemeris 

všechny recenze uživatele

Osud včelárky Chatidže veru môže spôsobiť, že z oka ukvapne nejedna slzička. Čo je vzácne v dnešnom svete, svedomie tejto jednoduchej osoby je úplne čisté. Či už voči ľuďom alebo prírode. Nezanechať po sebe na Zemi uhlíkovú a vlastne ani žiadnu inú stopu. Tento film mal získať Oscara, nie kórejský Parazit... Toť môj názor. ()

JohnnyD 

všechny recenze uživatele

Výborný dokument zachycujúci tradičný a polotradičný život, ktorý ešte stále pretrváva na niektorých miestach Balkánu (najmä v hornatých častiach Albánska a Macedónska), navyše cez málopočetnú menšinu macedónskych Turkov. Scenérie vyprahnutých rozpálených hôr sa striedajú s emotívnymi scénami zo života Hatidze doplnené o konflikt s kočovníckou rodinou, ktorá prichádza do opustenej dediny. A pravdaže je tu aj humor (najlepší je jeden zo synov suseda, ktorý dáva hlášku za hláškou). Povinná jazda pre všetkých balkanofilov, ktorí radi objavujú v čase zamrznuté fragmenty zo zašlých časov. ()

boshke 

všechny recenze uživatele

V jistých aspektech až překvapivě vtipný dokument (Chatidže kupuje barvu na vlasy, vůbec snad jakákoli scéna s její maminkou), ač zpracovává vážné až smutné téma. Nešlo mi ale celou dobu (ani po filmu) do hlavy, že by to bylo autentické... Proč? Kvůli té "milé" rodině od naproti. Že by se nechali natáčet, bych pochopil, ale že by pak dali svolení, aby šel dokument v takovéto podobě do světa a všem ukázal, že se chovají jako kreténi, to jsem nebyl štont pochopit. Až žena mi pak vysvětlila, že v jejich (omezených) očích vlastně neudělali nic špatného a ani by nebyli schopni pochopit, co udělali špatně. Což je ve finále snad to nejsmutnější. Včely se vrátí, ale tahle banda pitomců bude ve svém stylu života pokračovat zase o kus dál... 80% ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Jakoby nebyl život v odlehlé nehostinné končině Makedonie těžký sám o sobě, přistěhují se sousedé... Výborný dokument nejen o tom, že peníze nejsou všechno, a všechno si za ně nekoupíte, stojí na výborné kameře a ve střižně přesně daném tvaru. Je občas vtipný, občas smutný, občas dojemný, ale stále vypadá velmi autenticky. ()

Marze 

všechny recenze uživatele

V Makedonské poušti o vztahu dvou důchodkyň matky s zřejmě neprovdanou dcerou a o rodince medařů s nepříliš harmonickými vztahy. V závěru až týrání zvířat. Pusté prostory jsou velkolepé,ale o postavám jsem se musel informace spíše domýšlet. A až zhmotnělá nuda venkovského života. Kamera proniká přirozeně do životů jako ze skanzenu. Dcera se kromě matky stará o divoké včely. Med prodávají ve Skopje. Za peníze koupí barvu na vlasy na zkrášlení, přestože žíjí samotně jen s psem a kočkou. Rodinka, která jim vpadne do života působí bizarně, jsou skutečná hrozba planety. Začnou dělat stejné podnikání s medem, ale bez pravidel. Tím začne být film vtipný. ()

Stanislaus 

všechny recenze uživatele

"Nemohu odejít, stala jsem se stromem." Země medu je sugestivně natočený dokument o zcela obyčejných lidech, jehož neobyčejnost tkví v jeho ryzí autentičnosti a přímočarém zpracování, které má i přes svou skromnost vysokou výpovědní hodnotu a nabízí divákovi nejeden moment k zamyšlení. Na jedné straně stojí Hatizde uctívající tradiční hodnoty a matku přírodu, na druhé straně je divoká rodinka tvořící naprostý protipól. I přes vážný tón nabízí film i mnoho úsměvných, avšak stále civilních momentů - ať už jde o matku Hatizde či vzpurná a nemotorná dítka - jež elegantně a nenuceně ubírají filmu na vážnosti. V jednoduchosti a upřímnosti spočívá krása a Země medu je toho názorným důkazem. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

V súčasnosti populárnym spôsobom nakrútený dokument, ktorý samozrejme nepotrebuje hovoriace hlavy, postavy hrajú samé seba a film má naratív, podľa ktorého by bez problémov vznikol aj film hraný. Pre milovníkov sociálnych či etnických dokumentov absolútna extáza, pre priaznivcov dokumentov jeden z vrcholov tohto druhu kinematografie v tomto (minulom) roku a pre tých, ktorí dávajú prednosť hranej tvorbe, príjemná hodina a pol v kine. Do poslednej kategórie zaraďujem aj seba. ()

bart_ 

všechny recenze uživatele

Pakliže jste nadále žili s vědomím, že ve veškerých nejzazších koutech světa již nepanují středověké podmínky a místo toho všude trendují mobilní data, instastories, Netflix a Pokémoni, vás tento fascinující naturalisticky autentický paradokument uvede v těžký omyl tím, že v převážné míře se stále u mnoha jedinců uplatňuje syndrom analfabetismu - ale taktéž tradiční včelařství a harmonie všedního života souladná v ohnisku přírody. Vzhledem k mé averzi vůči včelám jsem byl pouze neméně podrážděn i zvukovou stránkou. Jen by mne zajímalo, jak Hatidze přežívá dodnes - a jestli náhodou neprodala svou cenu z festivalu v Sundance... Verdikt: s největší pravděpodobností nejpůsobivější dokumentární snímek roku 2019. 88% ()

Othello 

všechny recenze uživatele

Esteticky podmanivé, přesto pečlivě observační. Člověk musí obdivovat tvůrce, jak se jim podařilo dostat se k zúčastněným tak blízko, aby přestali vnímat štáb i v těch nelichotivějších, vyhrocenějších okamžicích. Makedonský venkov zde má určitý Tarrovský étos bezčasí, do kterého lze jednoduše propadnout a přesto vás na konci docela vyleká fakt, že takhle stále žijí lidé na tom samém kontinentě jako vy. Antropologické porno, které beru. ()

marhoul 

všechny recenze uživatele

Každý jeden záběr je jako z velké knihy National Geographic, pokud tohle viděl Jan Šibík, zajisté si přišel na svoje. Pro mě totálně uhrančivý dokument, cosi nečekaného. Pokud se chcete přenést na dvě hodinky do jiného světa, přičemž neopustíte Evropu, máte ideální možnost. Rozum vám bude nejprve couvat, pak se budete chvilku dobře bavit a nakonec totálně podlehnete čemusi silnému, přírodnímu, přitom lidskému. Aspoň tak se stalo v mém případě. Překrásná kamera a celkově? Parazit je sice možná zábavná hovadina, to beru, ale Oscar za zahraniční film mě putovat do Makedonie. Lituji, že jsem snímek neviděla na velkém plátně, doporučuji každé vnímavé duši. ()

decouble 

všechny recenze uživatele

Tak moc estetizovanej, stylizovanej a vlastně i lyrickej dokument, že kdyby vám někdo neřekl, že to má být dokument, tak vás to ani nenapadne tak vnímat. ()

campix 

všechny recenze uživatele

Těžko se to hodnotí. Sladkobolný dokument, který má určitou přidanou hodnotu v pohledu na svět dvou skupin lidí na zapomenutém Makedonském venkově. Hatizde zde žije v souladu s přírodou a sbírá a prodává prvotřídní med divokých včel. V tom ale přijíždí kočovná rodina, které není nic svaté a jde jim hlavně o své přežití a výdělek ať se děje, co se děje. Nepříjemné na sledování. Ať už způsob života rodiny ''ničemů'' nebo život Hatizde v chudobě, kde jde hlavně o to prodat trochu medu a postarat se o svou starou minimálně mobilní matku. Celkově v tom, ale nevidím tak oči otevírající zážitek. ()

arbitr 

všechny recenze uživatele

Názorně zobrazené turecké hospodářství. Působivě natočený film, který překračuje hranice dokumentu. ()

Tosi 

všechny recenze uživatele

Je úžasný, jak někteří lidé dodnes žijí a tenhle dokument to dokázal s úctou zachytit. Pro empatické diváky je to ovšem hořkosladké pokoukání. 80% ()

duddek 

všechny recenze uživatele

Zajímavý, kontemplativní, ale trýznivý dokument plný žihadel, ve kterém makedonština zazní jen místy (hl. hrdinka je Albánka). Dobře ukazuje, s jakým málem se dá žít. Ale může to stačit ke spokojenosti? Matka: "Netrpělivá být můžeš, především buď ale živá a zdravá." ()

Psice 

všechny recenze uživatele

Ne náhodou byl tento poetický snímek vybrán jako zahajovací film festivalu Jeden svět 2020, jehož ústředním tématem je klimatická změna. Film otevírá nejenom téma ochoty domluvit se napříč kulturní jinakostí, ale i právo člověka k přístupu ke zdrojům obživy v souvislosti se zachováním biodiverzity a udržitelnosti. Země medu je zkrátka zprávou o stavu dnešního světa - je to mikrokosmos, ve kterém se odehrávají všechna soudobá životní dramata. V popředí filmu stojí ta nejzákladnější touha - touha přežít. Je to něco, na co jsme kvůli nepřetržité dostupnosti všeho možného zboží v supermarketech skoro zapomněli. S nadsázkou lze říct, že jsme to dotáhli tak daleko, že nám může pokazit den jenom to, že v obchodě neměli naši oblíbenou čokoládu. Tohle všechno se ale může rychle změnit a je dobré vědět, že něco takového (touhu přežít) v sobě má každý člověk. Film pak ukazuje, jak lze v takové situaci obstát. Můžeme sledovat kontrastní obraz života včelařky Hatidze a kočovné rodiny. Hatidze, jako kdyby reprezentovala skromnost a vnitřní moudrost. Disponuje hlubokým porozuměním místu, ve kterém pobývá celý svůj život a o svou nemohoucí matku pečuje se stejnou láskou jako o divoké včely. I když jde Hatidze i její matce o přežití, Hatidze přírodu nedrancuje, ale naslouchá jí a spolupracuje s ní - jako, kdyby tančila a nechala se vést svým neviditelným tanečním partnerem. Úplným protikladem pak je život kočovné rodiny, která se usídlila v sousedství Hatidzina domu. Také chtějí přežít, ale k místu, ve kterém se na svém putovaní zastavili, nemají žádný vztah - krajina je pro ně nejspíš jednou velkou pastvinou pro jejich dobytek, který jim slouží jen jako prostředek pro zisk z prodeje masa a mléka. Potom diváka nejspíš nepřekvapí fakt, že děti této kočovné rodiny jsou pro svého otce kapitálem (proto jich má taky tolik). Svět ale naštěstí není černobílý, což dokazují nadějeplné scény, ve kterých se jedno z dětí postaví svému otci a stává se Hatidziným spojencem a žákem. ()

Reklama

Reklama