Zpráva

Za mého mládí se říkalo učení, mučení. Ve Spojených státech si toto přísloví obrátili k obrazu svému a vyzkoušeli si ho na nedobrovolných mučících objektech z muslimských zemí. Na svých nových metodách se pokoušeli, co nejefektivněji přimět leckdy i nic netušící experimentální jedince mluvit pravdu. Výsledek byl opačný a jelikož je Amerika number One v překrucování pravdy, tak hodila do mediálního éteru nepravdivou kachnu ve které se říká, že díky práci CIA a jejich mučících donucovacích prostředků se dopátrali pravdě. Díky nespočetně mnoho  humanitárním prostředkům mezi nimiž vyniká tzv, waterboarding v němž si zpravodajská služba vysloveně libovala a díky němuž mám takové podezření, že CIA je asi plná psychopatických sadistů  a díky nímž jim prý tyto lidumilné metody pomohly dopadnout jeskynního muže Usámu Bin Ládina. Nějakou dobu jim tato lež procházela a dokonce byla základem propagandistického snímku 30 minut po půlnoci, který byl dokonce nominován na Oscara a ve kterém režisérka Kathryn Bigelow ospravedlňuje nelidské chování amerických složek. Nevím, buďto je tak tupá anebo spíš spolupracovala s kabinetem prezidenta Obamy, kterému tak dělala neplacenou propagandu americké politiky. V tomto filmu se postupně podíváme na senátního vyšetřovatele Daniela J Jonese, který byl vybrán jako vedoucí komise pro vyšetřování CIA pro zadržování a výslechy. Jeho houževnatý postoj a mravenčí práce vedla k tíženým výsledkům a veřejnost se konečně dozvěděla nekalé praktiky zpravodajské služby, které byly dlouhou dobu tajeny, jak ze strany prezidenta Bushe, tak posléze prezidenta Obamy. A takový kecy, že existuje ve 21, století mučení ve jménu vyššího dobra si můžou strčit za klobouk, když bylo jasně dokázáno, že nebylo dosaženo těch výsledků, kterými lakovaly světovou veřejnost. Právě naopak bylo dokázáno, že ani jedna z těchto torture metod nepřinesla ani jeden výsledek a Amerika se zase ztrapnila před celým světem. Za velmi efektivní a zdrcující podání této zprávy, jejíž vypracování a zpřístupnění trvalo déle než pět let  a v níž bylo odhaleno více než šest a půl milionu utajovaných dokumentů ve kterých se Spojené státy a její zpravodajská služba předvedli jako barbaři z dob temného středověku dávám zasloužených 80%. (07.11.2021)

Ze začátku jsem si říkal, jestli se mě film snaží nakrmit faktem, že mučit zajaté teroristy je nelidské, spláše u mě nad výdělkem, pak se to stáčelo k tomu, že to mučení nemá efekt na získáné informace, což bylo vůči mě nefér, protože to nemám šanci posoudit, aby to nakonec ukázalo na americké tepání ameriky a nutno říci, že od této chvíle se pro mě film stal velmi zajímavým a dialogy jsem poslouchal mimořádně pečlivě, jo, jo bavilo mě to. Adam Driver je tradičně skvělej a to tady tu hlavní roli pojal opravdu tak, aby nějak zásadně nevyčníval nad podstatou sdělení filmu i to je umění a ne malý. (15.09.2022)

Scott Z. Burns je v prvom rade špičkový scenárista, keď sa dá na vrch doplniť, že je i dvorným „spisovateľom” Stevena Soderbergha, ktorý sa na “Správe” podieľal, ako výkonný producent. Citovaný si dal dlhšiu pauzu, kedy až po trinástich rokoch znovu režíruje s čoraz populárnejším Adamom Driverom pred kamerou v úlohe Daniela Jonesa, čo by som v krátkosti opísal asi takto: « Viedol intenzívne vyšetrovanie v spravodajskej agentúre, spadajúcej pod Senát Spojených štátov amerických, kde uzrela svetlo sveta „Správa o mučení” , čo nebolo nič iné, než informácie o zvláštnych vyšetrovacích metódach-Ústrednej spravodajskej služby (CIA) po 11.09.2001... » Stručne by som to zhrnul nasledovne: Politická agitácia, k tomu ale riadne ukecaná, čo sa týka filmového spracovania, kde sa rozpráva do absolútneho vyčerpania, najmä, horlivá iniciatíva herca v hlavnej úlohe je priam nákazlivá, že si pravdepodobne po skončení tohto snímku samy položíte otázku: „Odvážny to jedinec, budem aj ja taký” ? Už som načrtol, že iniciátor Scott Z. Burns je najprv zaujímavý autor filmového scenára, a až potom profesionálny režisér, keď s touto druhou profesiou by mal ešte trochu popracovať, lebo v nej má menšie nedostatky, ale zase takéto dynamické flashbacky so CIA mi nadobro zavreli ústa aj so všetkými kritickými pohľadmi. A predsa i tak mal The Report niečo do seba, a to nielen iba záverečné titulky ! (12.01.2020)

Ukázková procedurálka, avšak poměrně přehledná a zabývají se dost důležitým tématem. Dal jsem si ji hned po zhlédnutí minisérie The Looming Tower a udělal jsem dobře, protože jsem se díky tomu hezky orientoval v kontextu tehdejších událostí a poznával vyřčená jména a jejich úlohu. The Report na uvedenou minisérii vlastně shodou okolností v mnoha věcech navazuje. A mimo to je to, navzdory poměrně komplikovanému tématu, svižné, dialogově úderné a Adamem Driverem výborně zahrané. To skoro až fanatické zapálení pro věc z něj vyzařovalo naprosto perfektně. "Do you work for me or for report?" (30.08.2020)

"Naši nepřátelé jednají bez svědomí, to my nesmíme." Tahle slova republikánského senátora  McCaina ze závěru tohoto filmu může, v kontextu toho, co za informace o praktikách CIA v rámci zadržovacího a výslechového programu CIA EIT (Enhance interrogation techniques) tento film přináší (viz i pár drsnějších ukázkových scén), někdo vnímat jako jisté pokrytectví. Zvláště když ve filmu člověk vidí, jak to z byrokratického hlediska bylo složité cokoliv ze zprávy zpracované týmem Daniela Jonese zveřejnit.  Samotný snímek je poněkud odtažitý, vlastně jen líčí všechny ty byrokratické procedury  kolem sestavování, prosazování, politického (ne)přijetí, (ne)akceptování a (zne)uznání celé zprávy. Jediný náznak jiné dějové linky se objeví, když je Jones konfrontován s pokušením stát se druhým Snowdenem (a zveřejnit celou zprávu v tisku), jemuž se však vcelku rychle ubraní. Přes tento jistý nedostatek emocí, považuji celý film za velmi zajímavý a důležitý. I v kontextu toho, jak je Amerika dnes a denně propírána a jak se ji šiřitele alternativní pravdy snaží prezentovat. Asi není pochyb o tom, že "demokracie je zmatek, ale pomyslete kolik je na světě zemí, kde by takováto zpráva mohla být vypracována..."  (10.08.2022)