Diamanty noci
Diamonds of the Night
Diamonds of the Night
Obsahy(1)
Příběh útěku dvou židovských mladíků z transportu smrti je naturalistickým zkoumáním pocitů ohrožení, zavržení a vykořeněnosti. Do zážitků zbědovaných utečenců v sudetském lese vstupují vzpomínky, sny a představy jednoho z nich, rozšiřující pole zkoumání zmučené lidské duše do sféry existenciálního dramatu. (NFA)
Recenze (170)
40% — Syrový, ale těžko srozumitelný a přes svoji krátkou stopáž i kupodivu zdlouhavý film. Bylo velmi těžké orientovat se v příběhu, který sám o sobě mohl být velmi působivý, ale manýra nové vlny ho znepřehlednila. Neustálá změna časové roviny, opakování stejných záběrů, míchání reality s představami, to všechno tříštilo příběh. Scéna s německými důchodci mohla být opravdu mrazivá, ale co fungovalo u Formana, tady se míjelo účinkem. Konec pak byl vysvobozením. ()
Tenhle opravdu nelehký snímek vyžaduje vstřícnost a trpělivost přestože trvá jen hodinu. Odměnou je pak ale unikátní filmový zážitek a člověk nemusí být ani snob. Na jedné straně výrazově ořezané až na dřeň, na druhé dobově artistní. Kamera jde aktérům extrémně na tělo. Žádná hudba, minimum slov, Jan Němec v podstatě VYPRÁVÍ OBRAZEM. A to nejen (velmi prostý) příběh, ale hlavně prožitky hlavní postavy. Tam, kde by jiný potřeboval aspoň vnitřní monolog, vystačí on s několika vizuálními náznaky, které nám uprchlíkovy pocity a myšlenky přiblíží mnohem působivěji. Nepřestávám žasnout kolik originálních a sebevědomých filmů u nás v šedesátých letech vznikalo. 90% ()
Film, ve kterém slova nemají žádný význam, protože tu ani nejsou. Veškeré pocity jsou zde zobrazovány skrze umlčující kamerové záběry. Ujmul se toho ten nelepší Miroslav Ondříček a to stačí k tomu, abyste celou hodinu hltaly jeden záběr za druhým. 75% ()
Psychologické propracování je tu znát, ale zase nechci to nějak nadhodnotit. ()
Československé drama natočené podle povídky A. Lustiga, v němž sledujeme únik dvou anonymních mladíků z nacistického transportu smrti. Věřím, že povídka nemusela být špatná, nicméně nesmírně naturalisticky a experimentálně pojaté filmové zpracování je velmi těžko divácky stravitelné a kromě jednotvárného a němého (neboť ve snímku je totální absence hudebního doprovodu, pouze občas je slyšitelný tikot hodin) úniku dvou osamocených a odepsaných jedinců nic dalšího nenabízí. V dramatu může divák sledovat dlouhé neměnné pasáže marného běhu za svobodou v depresivním lese, často chaoticky přerušované retrospektivními obrazy, jež se některé dokonce nelogicky opakují. Ve snímku, časově i filmařsky zapadající ho do počátku tzv. Nové vlny, se pochopitelně objevují neherci, často to může snímku pomoci, v tomto případě se však domnívám, že dvojice charakterově nerozvinutých utečenců ani skupina senilních německých myslivců, jimiž se nechali dopadnout, nenabízí nic významného. Jediné, co bohatě splňuje jakási měřítka a dokonce převyšuje všechno ostatní, je práce světoznámého kameramana M. Ondříčka. Vskutku lze do jisté míry tvrdit, že hlavní roli v tomto Němcově experimentu sehrálo oko kameramana. Obávám se, že Démanty noci nedosáhnou ani průměrného hodnocení a vzhledem k tomu, že stejně jako o rok mladší, tematicky velmi podobný Finský nůž, jsem měl problém dokoukat, hodnotím dílo jako nepovedené. ()
Útěk dvou mladíků z transportu se prolíná s výjevy z jejich minulosti, obyčejné věci, schody, okna, vše odosobněné. Postrádala jsem přiblížení k hlavním postavám a to přesto, že záběry kamery jsou téměř výhradně z velké blízkosti a představu prostoru máme jen z ruchů. Zajímavý experiment, jistě novátorský ve své době, ale na mne tedy bohužel nefungoval. ()
Dobrodružný dětský film zasazený do válečné doby. Předlohou není povídka, ale román (176 stran). ()
Mladíci běží lesem, pak jdou rychle, pak leží ve vagoně – tato scéna ještě pětkrát, pak jdou pomalu, dále pražské tramvaje – stále dokola, jedí šišky (smrkové), válí se v mraveništích, plouží se lesem, záběry deště v lese (jediné, co se mi líbilo), vraždění hospodyně (asi osmkrát), důchodci 80+ mají hon, sprint o holi, hbití staříci slaví úspěch, senioři jdou na pivo a něco na zub. ()
Ve flashbacích do minulosti jsem se často dost ztrácel a přes kvalitní atmosféru jsem se neubránil určité znuděnosti v některých pasážích. Ale tohle je přesně ten typ filmu, u kterého mám pocit, že když se na něj podívám znovu, můžu jej teprve patřičně docenit. První shlédnutí mi k tomu nestačí. ()
Klidně se zařadím mezi neznabohy, protože mi česká nová vlna moc nevoní. A proč? Když uteču z transportu a jsem na pokraji duševního i fyzického vyčerpání, tak přeci musím sdílet svoje pocity s tím druhým. Já vím, je to kus filmařiny, ale to , že ve filmu chlapci pronesou maximálně 20 vět, tak to mě fakt nudí. A ti němečí "chasníci", to byl fakt hřebík do rakve. ()
Nejlepší film československé nové vlny. Jan Němec natočil dechberoucí psychologický film o útěku dvou chlapců z transportu smrti, který přesně vystihuje atmosféru Lustigovy povídky. Ovšem to nejlepší na tomto filmu je kamera. Ruční kamera vypadá v černobílém filmu mnohem líp než statická (škoda, že se v našem filmu nevyužívala častěji). Tato kamera nám dovoluje se vcítit do hrozné situace obou hlavních protagonistů a prožívat jejich utrpení. Je to geniální dílo, které se vyrovná i filmům francouzské nové vlny. ()
Upřímně, vůbec nevím, jestli jsem to pochopil. Kadžopádně ukázka funkčního filmového minimalismu s dost hustou atmosférou. ()
Bylo to silné, mělo to atmosféru a pokud měl film opakovaným nastřiháváním již viděných scén v různém pořadí vyvolat pocit zmatku alias čemu věřit, povedlo se mu to. Ovšem ne vyloženě ve správném slova smyslu. Na mě tam bylo až moc falešných představ, nejasných vzpomínek a naopak málo záchytných bodů. Ačkoliv byl film založený více na pocitech a různých asociacích, pořád jsem se nedokázal odpoutat od pocitu, že potřebuju celý příběh pochopit, sestavit si v hlavě fabuli a proto mě neustálé "podvádění diváka" (i když ve prospěch vyznění filmu) napříč filmem docela frustrovalo. Na druhou stranu oceňuji precizní práci s kamerou a především opodstatněný význam jejího použití, protože užíváním různých ohniskových vzdáleností, hloubky ostrosti, jízd a tracking shotů dokázala skvěle vyjádřit pocit určité situace, přiblížit nás postavám a navodit atmosféru. To samé zvládal i zvuk, který si vybíral, co diváci uslyší, co je pro sdělení určité myšlenky podstatné a díky absenci jakéhokoliv soundtracku nás k postavám dokázal rovněž přiblížit. Dokážu si představit, že na někoho film zapůsobil všemi možnými způsoby, ale já jsem asi trošku jinak nastavený. ()
Krátké ale přece tak dlouhé. Nudné ale přece tak nenudící. ()
Nádherný film s DOKONALÝM závěrem. ()
Co se týče psychologické stránky filmu, je to skutečně velmi působivé, ale musím říct, že jsem spíše zastánce klasických snímků. Emoční vypětí přesahovalo uměleckou stránku o 200%, ale na 5* to stejně nestačí. Chvílemi (těchto chvílí bylo více) jsem si říkala, že by film potřeboval trochu oživit. Určitě ale Démanty noci řadím mezi filmy, na které nikdy nezapomenu. ()
Jeden z vrcholů české kinematografie. Na hranici experimentu komponované dílo, které s Němcovou stylovou razancí materializuje procesy vědomí, principy vzpomínání. Děj ustupuje kvalitám filmu v jeho vyhrocené repreznetaci. Strhující kamera, bezchybný střih Miroslava Hájka, opomíjené osobnosti české nové vlny. ()
Sugestivně a místy až surrealně pojatý útěk dvou mladíků z transportu smrti. Velice kvalitní snímek který patří mezi mých TOP 10 mezi českými ( československými) filmy. ()
Ruční kamera, dva neherci a jeden společný osud štvanosti bezzubou mašinérií. Jejich osud byl nevyhnutelný. ()
Je to hodne usporne. Takze i pres kratkou metraz je to furt dost dlouhy. ()