Reklama

Reklama

Z jedoucího vlaku, který veze židovský transport, utečou dva mladíci. Před výstřely německé hlídky se jim podaří utéct do lesa. Jsou však sami v cizí zemi, hladoví, prochladlí a vyčerpaní. V horečkách se jim vybavují vzpomínky z nedávné minulosti i představy o událostech, které se však nikdy nestaly a nestanou. Na pokraji sil spatří německou hospodyni, nesoucí muži jídlo na pole. Mladší uprchlík ji přijde poprosit o jídlo. Dostanou chleba a mléko, avšak aby je žena neudala, uvažuje zoufalý mladík o tom, že ji zabije. Později se mladíci ocitnou doslova v roli štvané zvěře, to když je začnou pronásledovat přestárlí členové mysliveckého spolku… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (158)

Matty 

všechny recenze uživatele

Útěk, tentokrát ne jako metafora lidského bytí, ale jako bytí samé. Lineární cestu vpřed obohacuje zmatečné (zkuste mít srovnané myšlenky, když o vlásek unikáte smrti) vzpomínání na to, co bylo a domýšlení toho, co by být mohlo. Jak se mění situace obou štvaných, mění se také obsah představ, čím dál hůře rozlišitelných od skutečnosti. Noční můry se vkrádají do bdělého snění. V takových okamžicích jakoby se Němec vzdal dohledu nad kamerou, jež hrdiny aktivně pronásleduje počínaje vyčerpávající úvodní jízdou, a umožnil jí (surrealisticky) zapátrat ve vnitřním světě aktérů. Úniky do minulosti jsou jim ale málo platné. Nacházejí vylidněné město a zavřené dveře. Na nikoho se nemohou dozvonit. Jediná cesta vede vpřed. Přestože opakovaně pronikají do podvědomí postav, nejsou Démanty psychologickým příběhem. Vzpomínky neosvětlují minulost, ale prohlubují přítomné konání, pomáhají nám pochopit, co se právě teď odehrává v hlavách mladíků, nikoliv to, kým byli a jsou. Sjednocení subjektivního a objektivního, reálné a pocitové roviny, které jsou natočeny stejným stylem, nás situuje do stejné pozice, v jaké se nacházejí postavy. Němcův sugestivní průnik do lidského nitra nám umožňuje spoluprožít bez patosu a heroizace, vlastních československým válečným filmům předcházející dekády, sérii hraničních situací, zakusit v extrahované formě úzkost a osamění, které jsou s lidským bytím neodmyslitelně spjaté. Dvojitý konec nabízí nakonec totéž, k čemu se jiné filmy z období války dobírají podstatně déle a krkolomněji: naději i nejistotu. 90% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, Zóna, tomtomtoma ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Film má jeden nedostatek, který sráží 1*, a to v podobě neustálých a navíc opakujících se flashbacků, které postupně ztrácí svoji funkci a diváka spíše otravují a zdržují od napínavého útěku hlavních hrdinů. Přestože si více libuju ve snímcích, kde je více kladen důraz na příběh, postavy a dialogy než vizuál, v tomto případě mi přehození priorit vůbec nevadilo. Syrovost, atmosféra strachu, chuť beznaděje…soucítění s postavami trochu jiné, ale o to silnější. Když se prodírají lesem, divákovi se skoro chce nastavit si ruce před dotírajícími větvemi, aby ho nešlehaly od očí a tváří, při cestě přes kamení jakoby sám cítil jejich ostrost a při každém kroku dával pozor na vymknutí kotníku. Při sekvenci, kdy „honáci“ pronásledují „lovnou“ do kopce jsem měl potřebu obvinit režiséra z nehezké manipulace s divákem, ale po následném „pohoštění“ a „vypuštění“ jsem rychle změnil názor a pochopil význam slova hon, nebo chcete-li mučení. ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Za absolutní vrchol Němcovy tvorby považuju sice O slavnosti a hostech, ale i tohle je mimořádně kvalitní kousek, kde režisérovi stačí k vytvoření depresivní atmosféry minimum dialogů i na dřeň okleštěná výprava. Dokáže totiž kouzlit s černobílým materiálem a ručně snímanou kamerou tak, že divákovi hodina uplyne, ani neví jak. Němec pracuje s neherci, ale dokáže vybrat výborné naturščiky, takže jeho podání jak uprchlých vězňů, tak německých stařečků, kteří si na ně uspořádají štvanici, je nesmírně sugestivní. Celkový dojem: 80 %. Škoda, že svou polistopadovou tvorbou Němec na své úspěchy ze 60. let nedokázal navázat... ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Jan Němec se svou adaptací Lustigových Démantů noci předběhl dánský manifest Dogma 95 o více jak třicet let! Lars von Trier i ostatní jeho signatáři by se tu mohli učit, jak s minimem výrazových prostředků, kamerou snímanou z ruky, absencí filmové hudby, neherci atd. vybudovat syrovou (téměř surreálnou) atmosféru, při které mrazí... Pro mne osobně vrchol Němcova uměleckého snažení a nejvíce povedená adaptace literárního díla Arnošta Lustiga. Podobné filmy: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Transport z ráje, Sousto, Vyšší princip, Daleká cesta, Romeo, Julie a tma, Musíme si pomáhat, Všichni moji blízcí, Pianista, Schindlerův seznam, Poslední vlak ()

novoten 

všechny recenze uživatele

Zahřívací cvičení s prvoplánově zádrhelovým příběhem, zbytečné flashbacky a iritující jednoduchost. Hlavní hrdinové v sobě nemají jedinou věc, pro kterou by stálo za to se s nimi ztotožnit a já už je raději nikdy nechci vidět. Tahle Němcova "hodina strachu" je pro mě hodinou ztracenou a chválené Démanty pak neuchopitelnou prázdnotou. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (11)

  • Jan Němec, jako začínající režisér, potřeboval k tomuto filmu tzv. filmového garanta (zkušenějšího režiséra, který se za něj zaručí), což vedení Barrandova vyžadovalo. Bez váhání si vybral Františka Vláčila, který souhlasil. (mchnk)
  • Celosvětová premiéra proběhla v červenci 1964 na Locarno FF ve Švýcarsku. (Varan)

Reklama

Reklama