Démanty noci
-
Diamanty noci
-
Diamonds of the Night
-
Diamonds of the Night
Drama / Psychologický / Válečný / Podobenství
Československo, 1964, 64 min
Režie:
Jan NěmecPředloha:
Arnošt Lustig (povídka)Scénář:
Jan Němec, Arnošt LustigKamera:
Jaroslav Kučera, Miroslav OndříčekHrají:
Ladislav Janský, Antonín Kumbera, Ilse Bischofová, Ivan Asič, August Bischof, Josef Koblížek, Josef Koggel, Josef Kubát, Rudolf Lukášek, Oskar Miller, Bohumil Moudrý, Karel Navrátil, Evžen Pichl, František Procházka, Jan Říha, Anton Schich, Rudolf Stolle, František Vrána, Vladimír PucholtStřih:
Miroslav Hájek, Jitka ŠulcováZvuk:
František ČernýScénografie:
Oldřich BosákKostýmy:
Ester KrumbachováPlakáty
Obsah
-
Obraz útěku dvou českých mladíků z transportu smrti je dynamizovaný a významově prohlubovaný vkomponováním asociativních retrospektiv zážitků a představ jednoho z nich. V opakovaných projekcích jeho snů, obav a tužeb vše lidské pomalu ustupuje živočišnému, úměrně s rostoucím tlakem ohrožení. Naturalisticky živě zhmotněná situace utečenců - jejich hlad, únava, úzkost, nutkání sebezáchovného pudu - to vše naznačuje pokus o záchranu za jakoukoliv cenu. Dvojice se stává štvanou zvěří, jíž loví senilní starci sudetské vesnice, zobrazující vládu bezmocných. Film ztvárňuje proud vědomí, transponují vnitřní vidění do strohé a originálně sevřené podoby, odkrývající hloubku úzkosti, šílené opuštěnosti, poníženého člověčenství, nemožnosti s někým se dorozumět a trápení se člověka jako odcizeného elementu v nepřátelském světě. Leitmotivem je touha po bezpečí, prezentovaná jako touha po domově. Němcův celovečerní debut patří k absolutní špičce české kinematografie. Zároveň navazuje na jeho krátký absolventský film Sousto, a to především zásluhou kamery, obdivuhodně se pohybující a kreslící smutek a bezútěšnost lesa...(oficiální text distributora)
- Příběh útěku dvou židovských mladíků z transportu smrti je naturalistickým zkoumáním pocitů ohrožení, zavržení a vykořeněnosti. Do zážitků zbědovaných utečenců v sudetském lese vstupují vzpomínky, sny a představy jednoho z nich, rozšiřující pole zkoumání zmučené lidské duše do sféry existenciálního dramatu.(NFA)
- Z jedoucího vlaku, který veze židovský transport, utečou dva mladíci. Před výstřely německé hlídky se jim podaří utéct do lesa. Jsou však sami v cizí zemi, hladoví, prochladlí a vyčerpaní. V horečkách se jim vybavují vzpomínky z nedávné minulosti i představy o událostech, které se však nikdy nestaly a nestanou. Na pokraji sil spatří německou hospodyni, nesoucí muži jídlo na pole. Mladší uprchlík ji přijde poprosit o jídlo. Dostanou chleba a mléko, avšak aby je žena neudala, uvažuje zoufalý mladík o tom, že ji zabije. Později se mladíci ocitnou doslova v roli štvané zvěře, to když je začnou pronásledovat přestárlí členové mysliveckého spolku…(Česká televize)
- Zoufalý běh o záchranu holého života, tak by se dal shrnout děj tohoto odvážně experimentujícího filmu, v němž z vlaku převážejícího zubožené vězně nacistického koncentračního tábora uprchnou dva chlapci. Není tu nic než jejich bloudění neznámou zalesněnou krajinou, snímané v dlouhých jízdách či ruční kamerou, jež se často ztotožňuje s pohledem jednoho z mladíků. Výsledkem je dojem přímé účasti na jejich pocitech štvané zvěře, vystupňovaný fragmenty úzkostných výjevů na pomezí skutečnosti a přeludů, které jsou výplodem jejich horečnaté mysli. Lineární vyprávění je nahrazeno volným asociativním řetězením různorodých dějových detailů, film se obejde takřka beze slov a místo hudby zaujímají velké plochy ticha.(MFF Karlovy Vary)
- Adaptácia literárnej predlohy Arnošta Lustiga je obrazom úteku dvoch mladíkov z transportu smrti. Prostredníctvom opakovaných prestrihov na spomienky, sny a túžby jedného z nich postupne sledujeme, ako všetko ľudské pomaly ustupuje živočíšnemu a pudovému, smerujúcemu len k jedinému cieľu - prežiť. Naturalisticky zobrazená situácia oboch utečencov - ich hlad, únava, i úzkosť, naznačujú snahu o záchranu za akúkoľvek cenu. Napokon sa však dvojica stáva štvanou zverou, lovenou pre potešenie senilných starcov zo sudetonemeckej dediny. Film stvárňuje prúd vedomia a odkrýva mieru úzkosti, opustenosti, poníženia a nemožnosti sa dorozumieť v odcudzenom a nepriateľskom svete. Celovečerný debut Jana Němca patrí k absolútnej špičke českej novej vlny, ale aj českej kinematografie vôbec.(STV)
- Voľná adaptácia poviedky Arnošta Lustiga Tma nemá stín bola debutom vtedy 28-ročného Jana Němca, jedného z najoriginálnejších českých filmárov šesťdesiatych rokov. Dráma na hranici života a smrti o úteku dvoch židovských mladíkov z transportu do koncentračného tábora naturalisticky zachytáva stavy únavy, úzkosti, hladu a ohrozenia. Obrazy úniku psychicky aj fyzicky vyčerpaných mužov striedajú asociatívne retrospektívy, sny a halucinácie, ktoré sprítomňujú subjektívne vnímanie oboch protagonistov. V Démantoch noci je téma holokaustu zobrazená intenzívne subjektívnym pohľadom. Štýl tohto technicky aj naratívne provokatívneho diela sám Němec charakterizoval ako „snový realizmus“, čomu zodpovedá nielen vizuálna kompozícia, ale aj minimum dialógov a ticho ako dramatický prvok.(MFFK Febiofest)
- přehled
- komentáře
- zajímavosti
- ocenění
- videa
- galerie
- ext. recenze
- ve filmotéce
- v bazaru
- diskuze
-
Photo © Filmexport Home Video
-
- V dokumentární seriálu Československý filmový zázrak (od. r. 2014) uvedl Jan Němec, že jediný záběr filmu, kdy oba uprchlíci běží lesem do kopce, byl tak náročný, že stál jednu třetinu celého rozpočtu filmu. (troufalka)
-
- Celosvětová premiéra proběhla v červenci 1964 na Locarno FF ve Švýcarsku. (Varan)
-
- Hynek Bočan, ktorý robil na filme ako pomocný režisér, mal do filmu obsadiť aj komparz starších ľudí. Navštívil okolité domovy dôchodcov, kde našiel a následne aj obsadil dvoch neodsúdených Nemcov pôsobiacich v SS. (Raccoon.city)
76%
Hodnocení uživatelů
Fanklub filmu
Premiéry
Nevhodný mládeži do 12 let
V kinech
od:
|
25.09.1964 |
|---|---|
V kinech
od:
|
30.08.2018 NFA |
Na DVD
od:
|
01.02.2006 Filmexport |
Na Blu-ray
od:
|
13.08.2019 NFA |
Slarque
Několikadenní útěk dvojice židovských chlapců z transportu je sice fyzický výkon, což zdůrazňuje neustálý pohyb kamery, ale režisérovi šlo o duševní pochody svých hrdinů. Vzpomínky, představy, sny, to všechno neustále narušuje tok jednoduchého příběhu a povyšuje ho na další úroveň. Jan Němec si nepomáhá žádnou hudbou a nechává film syrovější. Spolu s krátkým Soustem nejlepší adaptace Arnošta Lustiga (a nejlepší filmy Jana Němce).(9.4.2015)
honajz
Jednoho dne jsem zavítal do Boskovic a zašel si do místní židovské synagogy. V patře jsou dvě kamenné desky velikosti průměrně vzrostlého člověka. Jsou pokryty jmény židů, kteří byli z Boskovic odvlečeni německými nacisty do koncentráků a nikdy se nevrátili. Dvě plné, kamenné desky, popsané drobným písmem, ve třech sloupcích odshora dolů, jméno za jménem. Mráz mi šel po zádech. Tenhle film je v podstatě o tomto mém pocitu a o nesmyslnosti toho, co se dělo, o krutosti Němců, o nemožnosti židů utéct do bezpečí. A mimochodem - povšimněte si, že pro nejtragičtější scénu nemusíte použít detailní skoro realistické záběry, že většího účinku dosáhnete zvukem a záběrem na ženu zavazující si šátek a na pokoj, kde vítr provívá záclonami u oken.(6.7.2019)
amirgal
Černobílá horečnatá koláž snění, bdění a toužení. Nestejně dlouhé sekvence doplněné hrou s výrazným ambientním zvukem, který s danou scénou nekoresponduje, tedy který patří (či by patřil) scéně jiné; hra která vytváří pocit neskutečna, snění, horečky a dezorientace. Dynamické scény cesty se prolínají s krátkými statickými až fotografickými záběry; některé obsedantně a opakovaně se vnucující, jiné jedinečné a neopakovatelné (kontrastující klidnou scénu detailu ruky pomalu se položivší na zábradlí, považuji za jednu z nejzajímavějších vůbec). Děj je sestaven z mozaiky retrospektiv a anticipací; děj cesty poslední. Psychologická surovost, staví do kontrastu základních lidské potřeby a společenské banality a lidskou ubohost (veteráni); sonda do proměn lidské psychiky ve stavu mezní situace ...(20.2.2010)
ancientone
Kto považuje za najznepokojúcejšie filmové výjavy Lynchove besy z Mazacej hlavy, Bergmanov snový začiatok Lesných jahôd alebo kafkovskú absurditu Juráčkových filmov, pravdepodobne nevidel Diamanty noci. Jan Němec je ukážkou nadčasovosti a nedostižnosti. Jdnoduchá premisa, útek z dvoch mladíkov z koncentračného tábora je podaný cez mrazivé statické zábery v kombinácií s nervy drásajúcou ručnou kamerou, dezorientujúci strih križujúci fyzický svet so svetom snov a spmienok. Fludiná snovosť naráža na tvrdý realizmus a naopak. Mĺkva a tajomná poetika budujú pocit nepreniknuteľnej, desivej halucinogénnosti.(21.3.2016)
Ruut
Scény útěku obou mladíků před fašisty a následnou smrtí byli velice působivé. Jenže režiser Němec se neustále vyžíval také v opakovačkách a hlavně prolínal dramatické okamžiky prchání s útržkovytými vzpomínkami hlavních postav z předválečných časů. Mě tohle hodně rušilo a podle mě taky strašně zabíjelo atmosféru celého filmu. A navíc nemám rád ten hrozný naturalismus režiserů nové vlny šedesátých let. Koukat se na šíleně dlouhé scény jakýchsi ožralých bavících se gestapáckých "dědečků" je na mě jednoduše moc.(7.9.2007)