Reklama

Reklama

Démanty noci

  • Československo Diamanty noci (více)
Trailer

Obsahy(1)

Příběh útěku dvou židovských mladíků z transportu smrti je naturalistickým zkoumáním pocitů ohrožení, zavržení a vykořeněnosti. Do zážitků zbědovaných utečenců v sudetském lese vstupují vzpomínky, sny a představy jednoho z nich, rozšiřující pole zkoumání zmučené lidské duše do sféry existenciálního dramatu. (NFA)

Videa (1)

Trailer

Recenze (171)

Zóna 

všechny recenze uživatele

Démanty jsem poprvé viděl už před lety, ale syrovou sílu, dýchající na mě skrz póry filmového plátna, si s mrazením v zádech vybavím dodnes. Ne každý den má totiž člověk šanci potkat se - navíc v mém případě zcela nepřipraven - s otiskem génia... Němcův snímek je čistá, vyabstrahovaná filmařina, opus magnum, který by bez filmové kamery a střihačského pultu nemohl vzniknout. Jistě, povídka by zvládla zaznamenat příběh dvou kluků, uprchlých za války z transportu a pronásledovaných tlupou senilních sudeťáků v nedělních oblecích. Malířské plátno by dokázalo zachytit zoufalství vryté v jejich tvářích, promísené s démantovými jiskřičkami naděje v koutcích očí. Hudba by mohla tepem rytmiky a nervózními tahy smyčců zprostředkovat přerývanost jejich zoufalého běhu, čím dál hloub do temného lesa. Ale jen kinematografie dokáže spojit příběh, obraz i zvuk do výsostného zoufalého výkřiku o nešťastnosti bytí, kterým Démanty noci uhranou každého, kdo je ochoten o světě, v němž žijeme, přemýšlet. Je mi jedno, jak Němec dosáhl toho, že se mi o těch třesoucích se rukou, zvonících u dveří, jež nikdo neotvírá, občas i zdává. Nechci vědět, zda světelná aura, do níž se obě vychrtlé siluety noří, vznikla přeexponováním materiálu a už vůbec ne to, zda šílený dvouminutový běh o život, otevírající film, byl vážně natočen v jediném předlouhém záběru či byl spojen ze dvou částí střihačovou šikovností, jak mi o tom z DVD v přidaných rozhovorech vyprávějí pamětníci. Přemýšlím vlastně jen o jediném - jestli já, až přijde můj čas, budu tím běžícím, nebo jedním z těch s naleštěnou puškou. Takové jsou Démanty noci: šedesát čtyři minut, během kterých vaše duše zestárne o šedesát čtyři let. ()

Silas 

všechny recenze uživatele

Kus čisté kinematografie. Němec si nepomáhá hudbou, komentářem ani zbytečnými dialogy a přesto dokáže divákovi prohnat mráz po zádech. Natočit ve 28 letech takhle chladný a depresivní film s prvky surrealismu vyžaduje notnou dávku talentu. Těžko stravitelné pro svou vysokou uměleckou náročnost, ale určitě brilantní kousek, který by se dal srovnávat i s Vláčilovým stylem. ()

Reklama

Skip 

všechny recenze uživatele

Upřímně řečeno, vůbec nechápu všechny ty superlativy na tento film, ale nikde není psáno, že každý musí chápat všechno. Pro mě to byla hodina nudy, kdy jsem sledoval cosi, co jakž takž dávalo smysl, ale vůbec nic mi to neříkalo, bylo to prázdné, žádné emoce to u mě nevyvolalo, neustálé flashbacky do "nikam" nedávající smysl, opakování záběrů absolutně nefunkční. Asi jsem jeden z mála, kdo tento film nepovažuje za něco dobrého či snad až výjimečného, ale říkám upřímně, jak to je. Snad jsou i pochvalné komentáře stejně tak upřímné jako ten můj a není to jen póza, když je ten film tak uznávaný filmovými kritiky. ()

Noviik 

všechny recenze uživatele

Od Lustiga jsem četl spoustu jeho knížek, sbírek, povídek. V televizi jsem si tedy nemohl nechat ujít zpracování jedné z nejzajímavějších - Démantů noci. Hned na začátku nám Jan Němec ukázal o čem, že bude tenhle film, jak bude pojatý. Je to bezesporu temně psychologicky působící film, který se s ničím nepáře, který vám předloží hrůzy, které prožívají utečenci z transportu smrti, který si prožilo spoustu lidí. Za půl hodiny slyšíte jen čtyři slova ("Pojď ke mě blíž"), po zbytek filmu pak nestíháte sledovat drsnou atmosféru, kdy slyšíte němčinu, která je v tomto filmu ještě drsnější než kdekoliv jinde, a to se prosím nejedná o žádné brutální povely, ale o normální zábavu několika nenormálních staříků. Atmosféra je naprosto nekompromisní a s ničím se nepáře. A to je dobře, film je naprosto bravurně natočený a jak tu napsal(a) gouryella - po psychologické stránce naprosto bez chyby. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Jednoho dne jsem zavítal do Boskovic a zašel si do místní židovské synagogy. V patře jsou dvě kamenné desky velikosti průměrně vzrostlého člověka. Jsou pokryty jmény židů, kteří byli z Boskovic odvlečeni německými nacisty do koncentráků a nikdy se nevrátili. Dvě plné, kamenné desky, popsané drobným písmem, ve třech sloupcích odshora dolů, jméno za jménem. Mráz mi šel po zádech. Tenhle film je v podstatě o tomto mém pocitu a o nesmyslnosti toho, co se dělo, o krutosti Němců, o nemožnosti židů utéct do bezpečí. A mimochodem - povšimněte si, že pro nejtragičtější scénu nemusíte použít detailní skoro realistické záběry, že většího účinku dosáhnete zvukem a záběrem na ženu zavazující si šátek a na pokoj, kde vítr provívá záclonami u oken. ()

Galerie (16)

Zajímavosti (14)

  • Silnice, po které jede nákladní automobil, na který se oba uprchlíci snaží neúspěšně naskočit, je silnice č. I/13 Nový Bor-Kamenický Šenov. Tzv. Borský les. (krabatt76)
  • Specialitou filmu je, že první polovinu točil kameraman Jaroslav Kučera, pak však odjel na filmový festival v Acapulcu, kam byl delegován. Druhou polovinu filmoval Miroslav Ondříček. Jan Němec byl ale s touto volbou srozuměn, protože o obou tvrdil, že byli ve své době nejlepší. (sator)
  • Jan Němec, jako začínající režisér, potřeboval k tomuto filmu tzv. filmového garanta (zkušenějšího režiséra, který se za něj zaručí), což vedení Barrandova vyžadovalo. Bez váhání si vybral Františka Vláčila, který souhlasil. (mchnk)

Reklama

Reklama