poster

Démanty noci

  • Československo

    Diamanty noci

  • USA

    Diamonds of the Night

  • Velká Británie

    Diamonds of the Night

Drama / Psychologický / Válečný / Podobenství

Československo, 1964, 64 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Ruut
    ***

    Scény útěku obou mladíků před fašisty a následnou smrtí byli velice působivé. Jenže režiser Němec se neustále vyžíval také v opakovačkách a hlavně prolínal dramatické okamžiky prchání s útržkovytými vzpomínkami hlavních postav z předválečných časů. Mě tohle hodně rušilo a podle mě taky strašně zabíjelo atmosféru celého filmu. A navíc nemám rád ten hrozný naturalismus režiserů nové vlny šedesátých let. Koukat se na šíleně dlouhé scény jakýchsi ožralých bavících se gestapáckých "dědečků" je na mě jednoduše moc.(7.9.2007)

  • kobejn
    *****

    Na hranici mezi bdělostí a sněním se odehrává tento intenzivní a horečnatý filmový sen, je to neustále primární kinematografický výkřik a klenot. Nechápu komentář: nemám ráda umění za každou cenu a ještě víc lidi, kteří musí toto umění nutně obdivovat. Obě tyto věty jsou nelogické a nemají žádnou výpovědní hodnotu. Jednak Démanty nejsou "uměním za každou cenu", ale jsou uměním samozřejmě, tudíž nemusí si na umění hrát, ale jsou opravdovým ryzím uměním. Démanty jsou ukázkou a plodem mimořádného Němcova filmového cítění a talentu. Němec netvořil umění za každou cenu, nýbrž umění, jehož cena je, jak by se řeklo dnes, nevyčíslitelná. K druhé větě. Toto umění nikdo nemusí obdivovat, proč by měl? A už rozhodně ho nemusí nikdo obdivovat nutně, proč nutně? To je na každým, kdo tento film shlédne, zvlášť, jestli film bude obdivovat nebo ne. Nikdo přece nikoho k obdivu nenutí, jaká je v tom nutnost? Pokud například já tento film obdivuju, není v tom "nutnost", ale samozřejmost. Pokud se na film podívám a jasně vidím nebo cítím, že je v něm něco mimořádného, nepotřebuji ho přece nutně obdivovat, ale obdivuju ho dobrovolně a bez nutnosti. Takže celý komentář, kde uživatelka vyjadřuje averzi k umění za každou cenu a ještě více k lidem, kteří ho musí nutně obdivovat, mi příde jako zcestný a jde v něm jen a pouze o vyjádření nějakého osobního odporu, který ale zde není na místě a je špatně adresován. Myslím, že každý má naprostou svobodu, aby obdivoval co chce a podobný komentář je je zcela mimo logický nebo jakýkoliv jiný kontext. V Démantech noci si nikdo na umění nehrál, a už vůbec ne "za každou cenu". Démanty noci jsou uměním v té nejjednodušší a nejryzejší podobě.(2.7.2011)

  • Autogram
    *

    Takmer nemý film, alebo skôr kameramanské cvičenie. Dvaja chlapci utekajú lesom a naháňajú ich nemeckí starčekovia s palicami, bicyklom a puškami. Tu som musel uznať, že nedokážem byť až taký náročný divák, aby sa mi zavďačil takýto film. Zaujímavé mohli byť flashbacky, električkové a kočíkové predstavy, a možno aj záver, ktorý končí na začiatku, ale bez príbehu mi to nič nedalo.(23.4.2015)

  • Idego
    *

    Dva běhají po lese a blouzní u toho. Psychologie nefunguje, trýznivé obrazy zoufalství víc než jako promyšlená metafora působí dojmem naprosté náhodnosti a celé je to brutální nuda k uzoufání, kde i 65 minut působí jako věčnost (žel jiným způsobem, než asi bylo zamýšleno). Vrchol české kinematografie? Bitch, please...(9.9.2018)

  • Matty
    *****

    Útěk, tentokrát ne jako metafora lidského bytí, ale jako bytí samé. Lineární cestu vpřed obohacuje zmatečné (zkuste mít srovnané myšlenky, když o vlásek unikáte smrti) vzpomínání na to, co bylo a domýšlení toho, co by být mohlo. Jak se mění situace obou štvaných, mění se také obsah představ, čím dál hůře rozlišitelných od skutečnosti. Noční můry se vkrádají do bdělého snění. V takových okamžicích jakoby se Němec vzdal dohledu nad kamerou, jež hrdiny aktivně pronásleduje počínaje vyčerpávající úvodní jízdou, a umožnil jí (surrealisticky) zapátrat ve vnitřním světě aktérů. Úniky do minulosti jsou jim ale málo platné. Nacházejí vylidněné město a zavřené dveře. Na nikoho se nemohou dozvonit. Jediná cesta vede vpřed. Přestože opakovaně pronikají do podvědomí postav, nejsou Démanty psychologickým příběhem. Vzpomínky neosvětlují minulost, ale prohlubují přítomné konání, pomáhají nám pochopit, co se právě teď odehrává v hlavách mladíků, nikoliv to, kým byli a jsou. Sjednocení subjektivního a objektivního, reálné a pocitové roviny, které jsou natočeny stejným stylem, nás situuje do stejné pozice, v jaké se nacházejí postavy. Němcův sugestivní průnik do lidského nitra nám umožňuje spoluprožít bez patosu a heroizace, vlastních československým válečným filmům předcházející dekády, sérii hraničních situací, zakusit v extrahované formě úzkost a osamění, které jsou s lidským bytím neodmyslitelně spjaté. Dvojitý konec nabízí nakonec totéž, k čemu se jiné filmy z období války dobírají podstatně déle a krkolomněji: naději i nejistotu. 90% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, Zóna, tomtomtoma(2.9.2018)

  • - Sál hostince, kde jsou oba uprchlíci "dočasně" internováni, byl sál hospody "U Beránka" v Kytlicích v okrese Děčín. Ta byla postavena v r. 1668 a narodil se zde zakladatel české mineralogie F. X. M Zippe. Hostinec dnes již nestojí, v roce 1963 byl zbourán. Dnes je na jeho místě letní občerstvovna pro cyklisty i pěší zvaná "U Zlatokopa". (krabatt76)

  • - Před oficiální českou kino premiérou filmu proběhla premiéra na Karlovarském IFF v červenci 1964. (Varan)

  • - Staříky, kteří oba uprchlíky nahánějí, hrají ve skutečnosti tehdejší penzisté z domova důchodců v České Kamenici. (krabatt76)